Část čtyřicátá třetí

Celou cestu z bytu až k domu jeho známého Hynka, vydržel mlžit. Nechtěl Míšovi prozradit, co je dnešní večer v plánu. Chtěl ho překvapit, což se zřejmě dařilo, protože Míša neměl ani tušení, kam to jedou. Nikdy tam nebyl. Zaparkuje před domem a vystoupí, aby Míšovi přistavil vozík. "Tak pojď, zlato. Někoho ti představím, i když to bude asi trošku rychlejší. Máme menší zpoždění." To už z domu vychází velmi elegantně oblečený muž.

"Lexi?" osloví ho a opře se o branku. "Už jsem se bál. Máte zpoždění."

Překvapeně si prohlédne dům, u kterého Lex zaparkoval. "Zpoždění?" Neuměl si vůbec představit, co se bude dít. Obzvlášť, když se před nimi najednou ze dveří vynořil jakýsi muž oblečený do obleku. "Nejsme tu špatně?" Poukáže na svoje džíny a volnou mikinu, kterou si vzal.

---

"Ty jsi mu neřekl…" zarazí se muž, ale pak mávne rukou. "No, to je koneckonců jedno. Pokud sis to tedy nerozmyslel, protože to bych tě asi zaškrtil."

Lex se usměje a zavrtí hlavou. "Ne, nerozmyslel. Tak povídej. Určitě máš nějaké instrukce." otevře branku a naznačí Míšovi, aby projel.

"Všechno vám to Mirka sepsala. Takže by se neměl vyskytnout nejmenší problém. Číslo na mě máš, kdyby něco. Tomášek už spí, ale rostou mu teď zoubky, tak asi bude vyvádět. Matyáš si ještě hraje s kostkama, ale už je vykoupanej, tak se nemusíte bát. Poslední dobou má tendence vytopit koupelnu. Mirka se ještě obléká, ale už asi vyrazíme. Kdyby něco, volej. Počítám, že se zdržíme tak do deseti, do jedenácti nejdéle." vychrlí muž, zatímco míří do domu. "Chovejte se jako doma." pak se zastaví a unaveně opře o futra. "Vážně vám moc děkuju. Už jsme s Mirkou neměli několik měsíců ani chvilku pro sebe a to výročí… nebýt tebe, tak jsme zase seděli jen doma. Dneska je strašně těžké sehnat spolehlivé hlídání. A s někým, koho neznám, bych naše kluky nenechal. Máš u mě obrovskou laskavost."

"Já si to vyberu." usměje se Lex, zatímco se zouvá. "Hlavně si to pořádně užijte. My to tu s Míšou zvládneme. Ah, vlastně, vy se ještě neznáte. Hynku, tohle je můj partner Michal. Michale, Hynek. Kdysi mi pomáhal rozjet bar. A taky mi dohodil ten pozemek. Dělá do realit."

Během sledování konverzace, která před ním probíhala, mu začalo docházet o co tady zřejmě šlo. To si s Lexem vyřídí později. Natáhne ruku před sebe, aby se alespoň seznámili. "Michal. Takže reality? Pořád ještě jsem ten pozemek neviděl, tak jsem zvědavý." usměje se. "Ale teď by mě zajímalo, co za boudu jste tady na mě ušili."

"Nic, jen tady Hynkovi pohlídáme děti, aby měl s manželkou taky chvilku pro sebe. Nás to nezabije, a jim to pomůže. Mimochodem, ten pozemek… zítra se tam chceme podívat, tak ti dám v pondělí vědět, jak jsme se rozhodli." obchodník se v něm nezapře. "Takže ne, že mi ho prodáš před nosem."

"To víš, o takové pozemky je obrovský zájem. Není to daleko, výhodné umístění, přijatelná cena. Jdou na dračku, ale že jsi to ty, tak s tím chvilku ještě počkám. Na takové místo není problém sehnat kupce. Mirko, miláčku, pospěš si." zavolá ke schodišti. "Je pro ni strašně složité nechat děti chvíli samotné." vysvětlí. "Jenže my už od narození Matyáše nikde nebyli. Myslím, že mi to začíná lézt na mozek."

Usměje se. "Určitě se o ně dobře postaráme. Měli jsme teď dost dlouhý výcvik a zvládli jsme i teploty. Zoubky nebudou problém… Hlavně si to užijte, když jste si tak dlouho nevyrazili. Slibujeme, že dům nepodpálíme a děti uložíme ke klidnému spánku." zvedne do vzduchu dva prsty v němé přísaze.

Hynek se usměje. "Konečně chlap podle mého gusta. Ti předtím byli takoví divoši, těm bych dítě nesvěřil ani za nic. Možná ještě tak Roman, ale jedině pod dohledem."

Lex se pousměje a jen pokrčí rameny. "Co kdybyste radši už vypadli a nechali výchovu dětí profesionálům."

Ta slova Hynka pobaví. "Profesionálům. Jistě. Vážně vám oběma moc děkuju." kývne.

"Lex má pravdu, měli byste jít, aby vám něco neuteklo. A myslím, že nemusíte ani nikam spěchat. My dva to tady zvládneme. Já děti a Lex mě. Máme to rozdělené." ušklíbne se pobaveně. "Jako profesionálové." Nahlédne přes Hynkovo rameno, když konečně na schodech zaslechne kroky. "Asi bychom měli jít za malým? Aby nebyl sám?"

"Mirko? Vypadáš jako vždycky naprosto úchvatně." usměje se Lex na přicházející ženu a podá si s ní ruku. "Nemusíš se bát, o ty vaše dva chlapy bude skvěle postaráno."

***

Seděli v obývacím pokoji na zemi. Kolem nich ležely samé papíry. Oba notebooky byly zapnuté a připravené kdykoliv pomoct s nějakým hledáním. Pozvánky byly připravené na tisk, oznámení čekaly jen na dopsání jmen adresátů. Zrovna seděli nad seznamem všech lidí, které hodlali pozvat a nebylo jich málo. "Já vážně nevím, Lexi. Zdá se mi to dost. Na statek se všichni nevejdeme."

"Nesmysl. Podívej, tohle všechno je moje rodina." A že toho vážně není málo. "Pochybuju, že by moji rodiče, jestli vůbec přijdou, zůstali nějak extra dlouho. Stejně tak zbytek rodiny, zúčastní se obřadu a následující orgie bandy homosexuálů a jejich kamarádů jim budou ukradený. Navíc, babi s dědou taky nebudou chtít zůstat na noc. A ten zbytek na statek poskládáme. Je fakt velký a Ralf ho zarezervovaval celý. Ještě tam bude fůra místa. Hádám, že stejně až do neděle zůstanou jen ti nejotrlejší."

Pomalu přikývne. Věřil sice Lexovu odhadu, ale stále trochu pochyboval. "No, maximálně to jistí seník." uculí se. "Snad máš pravdu." povzdychne si. Prohrábne oběma rukama vlasy než se vrátí pohledem k seznamu. "Je to vážně dost frustrující. Musíš přemýšlet koho pozvat, protože ten by se mohl urazit, že nebyl pozvaný a ten druhý zase proto, že nebyl pozvaný tamten. Ach jo. Vážně už mi z toho přestává myslet hlava. Nad něčím jsem přemýšlel… Tuhle jsem potkal Sáru a… říkala že se Alex bude vracet z mise. Vadilo by ti, kdybych pozval i jeho?"

"Pozveme, koho chceme. Na nějaké uražení jim zvysoka kašlu." odpoví Lex přezíravě. "Je to náš den, naše oslava a my si můžeme pozvat koho chceme." zakončí. Rozvalí se na koberci a zadívá se do stropu. "Alexe? Proč by mi to mělo vadit?" zeptá se nechápavě. "Já tam taky budu mít svého ex, a ne jednoho. Co myslíš, budou sborově plakat, že už nejsem dostupný?" zeptá se se smíchem a stáhne Míšu k sobě. "Ale být tebou, radši bych si s nikým nepřipíjel a pil jen z vlastních zdrojů. Nikdy nevíš."

"Nápodobně, nerad bych měl moc důvodů žárlit i v takový den. Byl bych pak strašně nesnesitelný a z naší noci by nic nebylo." uculí se. "Ty nejsi dostupný už dávno." přitiskne se k němu, vtiskne polibek na tvář. "Snad jsi nezapomněl?" zeptá se káravě. "A na Alexe se ptám prostě ze zvyku. Neviděli jsme se opravdu dlouho… máš pravdu. Kam se hrabou mí dva ex, když ty tam budeš mít celou haldu?" zamračí se naoko. "Musím dát Ralfovi echo, aby objednal velkou spoustu kapesníčků. Nejlíp jednu krabici pod každou židli…"

"To je ale vážně skvělý nápad, lásko." usměje se a vytáhne si Míšu na sebe. "A schoval nože." doplní. Jemně odhrne Míšovi vlasy z očí. "Já jsem jen tvůj, Myšičko. Od té chvíle na statku jenom tvůj. A většinu mých ex stejně snášíš moc dobře. Jsem viděl, jak jste si minule s Kubou špitali a domlouvali se na mě. A vůbec… můžeš proti mně přestat popouzet moje vlastní zaměstnance? Kamil zas objevil nějaký drink, tys mu řekl, že je skvělý a on mě pořád otravuje s tím, že ho chce na lístek. Tak jsi se mnou nebo proti mně?" zeptá se pobaveně. "Zdá se mi, že tě asi posadím s tím otravou k počítači a ten lístek si předěláte spolu, hm?"

"Jo, nože a talíře. Na tabuli dáme plastový, aby je po sobě nemohli házet. A hlavně po mě." přikývne souhlasně. "No, jelikož jsem v programování zdatný a estetika je můj obor, myslím, že bych ti mohl udělat nápoják nový úplně celý. Ale omlouvám se, pokud se ti nelíbí, že se tam zařazuje samé nealko. Jen Michael tuhle říkal, že s vodkou chutná každý skvěle." pokrčí rameny. "Máš pravdu, na to, jak mi co chvíli někdo z nich vrhne do tváře, jaký jsi byl skvělý milenec, je opravdu snáším dobře. Tvým štěstím je, že vím víc než oni."

"Hmmm, a copak víš?" zavrní spokojeně. "Nemůžu za to, že jsem prostě v tomhle… oboru velice zdatný." pevně ho obejme kolem pasu. "Hm, to byste mohli. Nevadí nealko, aspoň se tam tolik lidí nezřídí. A pořád se dá udělat ještě alkoholická verze. Tak Motýlek, ano? Abych nezačal žárlit já na své ex." rozesměje se. "Takže Alex…" vrátí se k tématu. "No, rád ho zase uvidím. Docela mě zajímá, jaké to tam je… na misi. Asi docela drsné. Tak se pak nediv, až ho uvidíš, a zjistíš, že se změnil."

Zvedne na úroveň jejich očí oprstýnkované ruce. "Vím tohle." Vtiskne polibek na Lexův hřbet ruky. "A taky vím, že tě miluju a kdybys mě náhodou už někdy nechtěl, tak bych se to určitě dozvěděl dřív než ty, protože víš, že v baru máš pěkné slípky. Někdy doopravdy." uculí se. "Nedivil bych se, kdyby se změnil. Popravdě jsem ho asi změnil i já. Když jsme se poznali, tak byl celkem chladný a odtažitý. Potom nějak.. změknul."

Zasměje se. "Já vím. Kluci jsou příšerný drbny, že jo?" Neprostestuje, i když jsou to jeho přátelé, protože Míša má svatou pravdu. "Opravdu, až takhle na muže působíš? Že z tebe měknou? Já mám spíš opačný problém, co s ním něco udělat, hm?"

"Někdy jo." odsouhlasí upřímně. Převalí se na Lexe celým tělem. Papíry nepapíry. "Myslím, že bych věděl, co s tím. Takový problém mám moc rád." zavrní spokojeně. "Kdy se má vrátit Roman?"

"Ať se vrátí, kdy chce. Je dospělej, snad unese pohled na souložící dvojici." zazubí se Lex škodolibě. "Musí si to ještě užít. Za chvíli budeme mít jiné bydlení a on tu bude sám. Ještě mu to bude chybět. Budeme ho mít u nás nalezlého, až to hezké nebude."

"Pravda… Navíc, ještě pořád je tohle tvůj byt." zazubí se. "Abychom mu nakonec v našem doupátku nemuseli udělat pokoj. Víš… když se mu bude stýskat." Lokty se opře vedle Lexovy hlavy a skloní se, aby ho políbil.

"Hmmm, doupátku… To se mi moc líbí. Pro Myšičku jedině doupátko." rozesměje se a přitiskne rty na Míšovy. "Doupátko." zopakuje pobaveně.

"Ach jo, člověk aby něco řekl…" uculí se mu do rtů. Ale je šťastný. "Myšička si tě zatáhne do doupátka a už tě nepustí. Až to bude veřejné… budu strašně majetnický. Hrozně moc." zavyhrožuje mu naoko.

"Tak na to se strašně moc těším." vydechne spokojeně. "Lásko, co by pozvánky nechat na zítra a vytratit se do postele?" navrhne už lehce zastřeným hlasem. "Chci trénovat na to zatažení do doupátka…."

"To bych měl trénovat spíš já, ne? Ale teď bych chtěl trénovat na naší svatební noc." uculí se. "Takže… necháme to tady. Ono se to samo ani nepohne a zítra je taky den…"

"Leda by do toho Roman kopnul, až se bude vracet…" zasměje se a i s Míšou v náručí se posadí. "Tak trénink na svatební noc? Myslíš, že musíme trénovat?"

"Hmmm… myslím, že ano. Pořádně, abychom to nezapomněli." omotá mu své paže kolem krku. "Dneska se z toho nevymluvíš. Ne po té narážce na měknutí. Na to si osobně dohlédnu."

***