Část čtyřicátá

Zavře za sebou tiše dveře, aby nějakým náhlým bouchnutím neprobudil Sofii. "Konečně usnula." pousměje se na Lexe, kterého najde sedět na pohovce v obýváku. Ještě před chvílí byly všude hračky, jak se snažili malou nějak unavit. Ani přes pokročilou noční hodinu se jí nechtělo spát. Ben byl dávno zalezlý u sebe v pokoji. Sice nepředpokládali, že by šel spát tak brzy, přeci jen byl pátek, ale dokázal se zabavit i bez nich a tak o něm zbytek večera nevěděli. Přesune se vedle Lexe, aby se pohodlněji natáhl pro polibek.

---

Přitiskne si Míšu k sobě a pousměje se. "Měl bys uspávat děti." usměje se spokojeně. "Víš, že ti to jde moc dobře. Klidně bys mohl být profesionální chůva. Nepřemýšlel jsi o téhle kariéře?" zeptá se se zájmem. Zlehka vklouzne prsty do Míšových vlasů. "Co se trošku pomazlit i s někým trošku starším, hm? Taky bych potřeboval uložit do postýlky."

"Profesionální chůva? O takové kariéře jsem opravdu nepřemýšlel. Ještě by po mě Roman a spol. požadovali pohádky na dobrou noc." usměje se. Přitulí se pod jemnými doteky blíž. Rukou se opře jednoho z opěradel a druhou vklouzne rovnou pod Lexovo tričko. "Uložit do postýlky, říkáš?" mazlivě přejede svými rty po Lexových. "Moc rád. Chceš taky odvést na klíně?"

"Nooo, a je součástí toho odvozu taky pochování?" zeptá se s uličnickým úsměvem. Namotá si na prst jeden Míšův pramínek a skousne rty. "Ale budu hrozně zlobivý dítko, vůbec se mi nebude chtít spát. Budu si chtít hrát."

"Pochování? Určitě. Možná vymyslím i nějakou pěkně neslušnou pohádku na dobrou noc." uculí se, zatímco mu to špitá do ucha. Mazlivě se o něj otře. Jedním pohybem se usadí na Lexově klíně, rukama drze vyhrne tričko, aby ho mohl stáhnout. "Tak si budeme hrát. Dokud nebudeš unavený. A unavit bych tě mohl. Ale všechno pěkně pomalu." Zamumlá spokojeně než se zahryzne do odhalené klíční kosti. Pofouká postižené místo a vtiskne na něj polibek.

"Teda, mám tu nejlepší chůvu na světě." prsty lehce projede po jeho paži. "Pěkně neslušnou pohádku? Miláčku, ty mě začínáš děsit." Přitáhne si Míšu blíž, aby mu vtiskl polibek na rty. Pomalu přesune dlaně na Míšovy lopatky. "Od tebe bude i utahání naprosto skvostné."

Uculí se. "Vymyslel bych si nějakou pro dospělé. Jen a jen pro tebe." řekne s andílkovským výrazem ve tváři. "Takže utahat?" spokojeně zavrní. Prsty se rozběhnou po odhalené pokožce hrudníku. Skloní se, aby poškádlil bradavky svými rty a jazykem. "Moc rád."

"Hmmm." zavrní spokojeně. "Tak to začni vymýšlet, protože bez pohádky neusnu. A požaduju, aby sis okamžitě sundal to tričko. Hrozně mě rozčiluje."

"To bych měl asi splnit hodně rychle, co?" Jedním pohybem stáhne v tuhle chvíli nepotřebný kousek oděvu a odloží ho někam vedle sebe. "Udělám ti pohádku v přímém přenosu. Určitě je lepší než ta k poslechu." Přitulí se svým hrudníkem na Lexův, svými rty vyhledá ty druhé s plánem, že je jen tak nepustí.

"V přímém přenosu? No tak to si určitě nenechám ujít." Pohladí dlaněmi Míšova záda a sklouzne až na bedra. Prsty přejede po lemu kalhot. "Překáží mi i jiné součásti oděvu, Myšičko."

Zasměje se. "Jo, to mně taky." Prsty rozepne nejdřív sponu Lexova opasku a potom se přesune na tu svojí. Ohlédne se, kde má vozík. Jednou by se mohl starat on. Vymaní se z objetí, aby se přesunul, z pozice přímo proti sobě se mu bude Lex z kalhot dostávat mnohem lépe. Jemným tlakem ho donutí, aby se nadvezdnul a on mohl odstranit další nepotřebné kousky oděvu. Dlaní přejede přes odhalený klín, ale polibek vtiskne na bříško. Odtáhne se, uvězní svůj ret mezi zuby. Prsty přejede po linii svého tetování, zastaví ho až lem kalhot, které začne pěkně pomalu stahovat přes své boky s pohledem upřeným do Lexova.

"Začínám mít pocit, že tě vážně kazím, Myšičko." utrousí zmoženě, když sleduje Míšovo odhalování. Natáhne se, aby prsty jemně přejel stejnou cestičku, jako před chvílí Míša. "Už od první chvíle, co jsem tě uviděl, jsem věděl, že jsi naprosto neuvěřitelný… a perfektní." usměje se. Je neuvěřitelně hrdý na to, že tenhle muž je jeho životní partner. "Neměli bychom se radši přesunout? Ben dostane žízeň, vyleze ze svého brlohu a jestli nás tu načape, budeme ho muset křísit." zazubí se spokojeně.

"Jak sis mě zkazil, takový jsem." zavrní spokojeně, když se ho Lex začne dotýkat. "Bena bych se nebál, pokud vím, utrousil něco o tom, že jde hrát nějakou hru a pití si vzal s sebou. A jestli je do toho zažraný jako Roman..." konstatuje. Stáhne si kalhoty, ale prádlo nechá na svém místě, aby Lexe ještě chvíli napínal. "Takže se přesuneme?" zamrká. Natáhne se po něm, přitáhne k sobě a donutí ho přehupnout na klín. Zazubí se. Dlaní vyjede po Lexově paži až na šíji. Políbí ho na rty. "Jedeme?"

"Prostestuju. Nikam, dokud si nesundáš ten zbytek." odvětí rázně. Prsty přeje to Míšových pažích. "Víš, že zbožňuju dotek kůže o kůži. Ne nějaký látky. Ještě mi z toho něco naskáče. Hele, vidíš ty pupínky?" zafilmuje. "Tady!" ukáže si na místo na paži. "Už to začíná! To mám z toho, že ty si nesundáš prádlo."

Alexandra s úlevným vydechnutím vystoupí z taxíku před domem. Přijela o týden dřív. Jeana nechala ještě v terénu, a i když se jí tam moc líbilo, už se jí strašně stýskalo po dětech. Taky neměla tušení, jak si jejich bezdětný strýček poradí s jejich hlídáním. Zaplatí taxikáři a vydá se do útrob domu. Už je docela pozdě. Letěla posledním spojem, a ještě měli zpoždění. Jak se zdá dům stojí. U Sofinky je tma, u Bena probleskuje záře počítače. Povzdechne si. Puberťáci a ty jejich počítačové hry. Ale ještě není tak pozdě, a je pátek. Všimne si světla v obýváku, takže tam hned, jak za sebou tiše zavře domovní dveře a zuje boty, zamíří. "Lexi?" ozve se tiše. V němčině.

"Ukaž." pronese zcela vážným tónem hlasu, ale koutky mu cukají. "To je opravdu závažné, s tím bychom měli něco udělat." Políbí ono rádoby postižené místečko. Potom se svými rty vrátí na Lexovy. "Dokud na mě sedíš, tak to asi jinak než s vyrážkou nepůjde." Uculí se. Škádlivě se zahryzne do lákavého krku, když… k jeho uším dolehne zvuk němčiny. Jen ženský hlas pronášející Lexovo jméno. Zarazí se. Ještě stále jemně svírající kůži svými zuby zvedne pohled nahoru. Srdce se rozbuší, když se začne odtahovat. Podoba se nedá zapřít. Nedokáže se odtrhnout, natož pípnout jedinou hlásku. Ne v situaci, v jaké byli přistiženi.

Málem to s Lexem švihne. Tak jestli někoho nečekal, tak zrovna svoji sestřičku. Vlastně nečekal vůbec nikoho. Několik vteřin mu trvá, než mu všechno sepne. Jsou tu s Míšou v obýváku, prakticky nazí, on úplně, Míša skoro, ve velmi zajímavé pozici a právě je načapala jeho vlastní sestra. "Stát, dál ani krok." vyhrkne, když začne zase trošku uvažovat. "Ehm, mohla bych chvilku počkat v chodbě? Vteřinku?" spustí německy. "Jinak uvidíš, co vidět nechceš."

"Zapomínáš, že tebe jsem nahatého viděla nejmíň tisíckrát, ale tak…" ozve se pobavený smích. "Jasně. Něco na sebe hoďte, já počkám v chodbě." vytratí se, aby si ještě svlíkla kabát.

Lex frustrovaně vydechne. "Ta má teda načasování. Myšičko?" zadívá se na svého přítele, který je evidentně přešlý mrazem. "Jsi v pořádku? Míšo?" Jemně pohladí jeho paži.

Oklepe ze sebe prvotní šok, který ho ochromil. "Co tady kruci dělá? Teď? Vždyť měli přijet až… kdy vlastně?" vyhrkne ze sebe roztěkaně. Natáhne se po svých kalhotách, Lexe stále na klíně. Zmateně si opře hlavu o Lexův hrudník. Udělal by všechno najednou a tak neví, co dřív. Vydechne stejně frustrovaně jako před chviličkou Lex.

"Za týden. Jen se uklidni, ano? Mohla přijít o chvíli déle a to by bylo ještě horší." zazubí se. Pomaličku vstane, jemně pocuchá Míšovy vlasy. "V klidu se obleč. Já půjdu vyzvědět, co tu dělá takhle brzy, ano?" Natáhne si kalhoty, skloní se k Míšovi, aby ho políbil a pak zamíří do chodby.

"Máš samozřejmě jako vždy pravdu." povzdychne si. O pět minut déle a mohli být dál než jen u svlékání. "To je ostuda." zakroutí hlavou než se sehne, aby se zase oblékl. A mohl se jít seznámit se sestrou svého manžela.

***