Část třicátá devátá

Ohlédne se od rozdělané práce, kterou si rozdělal na stole v obýváku, zatímco čekal na Lexe až přijede z nějaké schůzky. Byl celkem unavený, ale nevadilo mu počkat. Neviděli se celý den. Byl zvyklý, že chodili spát společně. Zato malé Sofii se dnes nějak špatně usínalo a tak ho vlastně ani nepřekvapilo, když se z malého reproduktoru přidělaného ke zdi ozvalo její nespokojené pofňukávání. Odložil notebook ze svého klína na hromadu papírů a přesunul se na vozík. Bude lepší, když se za ní vydá a stráví s ní nějaký čas v pokojíčku než aby se začala dožadovat pozornosti křikem a vzbudila tak Bena, který ráno vstával do školy. Rozjede se ke dveřím malého pokojíčku.

"Pročpak nespinkáš?" zeptá se tiše, když za sebou zaklapne dveře a rozsvítí malou lampičku. Nakloní se do postele přes dřevěnou ohrádku, aby na Sofii lépe viděl. "Ale copak to je? Pročpak pláčeš? Něco ošklivého se ti zdálo?" Natáhne svou ruku, aby prsty setřel drobné slzičky z dětské tváře. Oddělá ohrádku, aby si jí k sobě mohl přitisknout. "Chceš jít na chvíli se strejdou?" Drobné přikývnutí ho donutí se usmát. Dětské prsty se zachytí jeho delších vlasů, v druhé ručce svírají plyšáka. Kousek poodjede, aby vzal deku a natáhl se k oknu, aby ho pootevřel, možná nemůže spát kvůli teplotě, která tady panovala.

Převeze si malou k sobě do obýváku, aby se s ní uložil na pohovce. Nabídne jí hrneček s již vychladnutým čajem, který připravil, kdyby měla malá v noci žízeň. Je přijat celkem bez protestů. Pohladí ji po vláscích. Neubrání se zívnutí. "Zkusíš spinkat? Neboj, strejda tady bude s tebou." Zachumlá ji do deky a přitiskne jí do náruče oblíbeného plyšáka, bez kterého nejde ani spát. Vezme si ji do náruče, aby ji trochu pohoupal. Vtiskne drobný polibek na dětské čelo. Nečekal, že by mohla usnout tak rychle, ale zřejmě se jí opravdu zdálo jen něco zlého a teď potřebovala cítit něčí přítomnost. Zvykla si na něj strašně snadno, až byl překvapený, jak lehce to šlo. Bude pro něj těžké ji opustit. A svým způsobem i Bena. On k téhle rodině taky patřil. Jen tomu dodával jisté koření. Pohodlněji se opře do pohovky. Palcem pohladí spící tvářičku přitisknutou k jeho hrudníku. Mrkne na hodiny, aby se ujistil, že je opravdu celkem pozdě. S myšlenkou na Lexe a kde asi zrovna je, se mu zavřou únavou víčka.

---

Zdržel se ve městě, i když nechtěl. Jenže musel, povinnosti ho zdržely víc, než by chtěl. Zaparkuje kousek od domu, aby nerušil děti a Míšu motorem. Zamkne a zamíří k hlavní budově. Kliče hledá dlouho, nějak v aktovce zapadly nejhlouběji, co mohly. Když už je konečně vyštrachá, je k smrti unavený. Skopne v předsíni boty, stáhne kabát a zamíří do obýváku, když tam uvidí světlo. Ví, že Míša na něj čekává. Většinou pracuje. A ví, že to mu teď zatrhne. Už se těší, až se k němu sehne, políbí ho a zaklapne noťák. Pak si ho hezky unese do ložnice, dopřeje si krátkou sprchu a přitulí se k teplému tělu. Tak se mu usíná ze všeho nejlíp. Vstoupí do obýváku a než na Míšu spustí tu svou oblíbenou řeč na téma, že na něj čekat nemusí a už vůbec nemá takhle pozdě v noci pracovat, všimne si, že Míša spí. A že tam není sám. Musí se pousmát. Opře se o veřeje a zadívá se na ten výjev před sebou.

Neusnul nejtvrději, jeho podvědomí si uvědomilo přítomnost další osoby v místnosti. Donutí zdvihač hlavy, aby ji uvedl do vzpřímené polohy ze zaklonění. Zmateně se rozkoukává kolem sebe. Přitiskne malou Sofii blíž k sobě, aby mu nevyklouzla. Blikající notebook ho usvědčí v tom, že si zdřímnul na delší než krátkou chvíli. Ohlédne se, protože cítí pohled na svém zátylku. "Jsi zpátky?" zeptá se tiše. Pousměje se na svého milence.

Přikývne a pousměje se. "Co to tu provádíte?" přejde k Míšovi, aby si kleknul u gauče a natáhnul se k těm dvěma. Políbí Míšu a zadívá se na Sofii. "Něco se stalo?" zeptá se zmateně. "Nechtěla spinkat? Že by chytala manýry od Bena? Ukaž, uložím ji. Ty zatím zavři tu odpornou věc, dej si sprchu a já se za tebou za chvíli připojím." prsty sjede po Míšově tváři. "Jsem strašně unavený. Ani si nedovedeš představit, jak toužím po tom, přitisknout se k tobě a spát."

"Nejdřív se jí nechtělo spinkat a potom přišly asi zlé sny. Nebo se jí jen stýská." pousměje se, zatímco palcem hladí drobnou ručičku. Vztáhne svojí dlaň, aby pohladil tu Lexovu. Vzal by malou do postýlky klidně sám, ale to nejde a sám si to uvědomuje. Ne pokud ji nechtějí vzbudit. "Uklidím to tady a počkám na tebe v posteli." Nakloní se, aby ho lehce políbil na rty. "Chyběl jsi mi."

"Ty mně taky." usměje se. "Já ji opatrně uložím, aby se nevzbudila. Dám si krátkou sprchu a hned jsem u tebe. Tak mi zahřej postel." natáhne se a opatrně vezme malou do náručí. "Na úklid se vykašli. Uděláme to zítra. Už je stejně pozdě. Nech to tak, jak to je."

"Dobře, budu doufat, že mi Ben nebude chtít udělat nějaký žertík." uculí se, když se začne pomalu sunout na kraj gauče a na vozík. "Počkám na tebe, tak si chvátni." řekne hravě. Sám si dal sprchu těsně potom, co malá usnula, takže teď už zbývalo jen zahřát tu postel. Což udělal strašně rád. Stáhl ze sebe oblečení a vklouzl pod vychladlou přikrývku, aby zachumlaný až po bradu, vyčkal na svého milence.

Uloží malou opatrně do postýlky, aby se nevzbudila. Pečlivě ji přikryje a zkontroluje, jestli je zapnutá dětská vysílačka. Pak se konečně odebere pryč. Tiše za sebou zavře dveře a zamíří do ložnice. Košili začne rozepínat už po cestě. Nemůže se dočkat sprchy a pak vyhřáté postele. Otevře dveře, zavře za sebou a zadívá se na Míšu v posteli. "Měl jsem dneska příšerný den. Příště, až budu něco zařizovat za sestru, tak se za to nechám řádně odškodnit." pousměje se a zamíří do koupelny. "Za chviličku jsem tu, tak zahřívej."

"Potom mi o tom můžeš říct. Upřímně, až tvou sestru poznám, tak jí poděkuji za to, v jaké bryndě tě nechala. Bylo to od ní dost nezodpovědné…" zakroutí hlavou, ale očima sleduje souhru pohybujících se svalů při každém Lexově pohybu. "Neboj se, zahřívám a nikam už se nechystám." uculí se.

Zapadne do koupelny, dopřeje si krátkou sprchu a ještě napůl mokrý, jen s ručníkem se vrátí do ložnice. "Na to, že to všechno hodila na mě, si to docela užívám. Až teda na tohle zařizování. Moc tomu jejich podnikání nerozumím, tak to všechno děsivě trvá." začne si utírat záda. "Potřebuju pomazlit, Myšičko." usměje se. "Víš, že na mě vůbec nemusíš čekat a stejně to děláš."

"Netvrdím, že já si hlídání dětí neužívám, ale hodit na tebe i podnik… I když… je vidět, jak dokonalý jsi." Stáhne si ho za ruku k sobě. "Protože kdyby ne, tak bys v tom nemohl být tak dobrý. Takže pomazlit?" zavrní, když si ho k sobě nakloní tak, aby se dotýkaly svými nosy. "Víš, že bych bez svého plyšáčka neusnul, že jo?" uculí se, když si u toho vzpomene na malou Sofii. "Miluju tě, to je snad dobrý důvod, ne? Vždycky jsem klidnější, když už tě mám doma a vím o tom."

"Myško, já ještě nejsem utřený." zasměje se, ale stáhnout se nechá. Je to jen pár kapek vody. "Ale občas chodím dost pozdě a ty se pak nevyspíš. Taky tě miluju, a jsem rád, že sis navykl na mě čekat. Vždycky se moc těším domů, za tebou." Nechá se přitáhnout. "Políbil bys mě?" zadívá se do jeho zelených očí. Vážně nikdy neviděl nádhernější.

"Je to děsně sexy." zamumlá, když se dotkne svými rty kapičky na klíční kosti. "A určitě mi to děláš schválně, protože víš, jak rád tě takhle mokrého povalím do peřin." uculí se tomu. "I kdybych měl spát jen dvě hodiny, vždycky bych na tebe počkal. Políbit?" nahodí nechápavý úsměv než se rozesměje. Přejede dlaní po krátkém strništi na tváři s pohledem upřeným do Lexova. "Na to se nemusíš ptát." Překoná vzdálenost, která mezi nimi ještě byla než spojí jejich rty.

Spokojeně zamručí a přitiskne se na Míšovo teplé tělo. Ručník letí někam mimo postel. S gustem oplácí Míšovy polibky. Jemně přejede dlaněmi po jeho těle, než se k němu znovu spokojeně přitiskne. "Hmmm, napadlo mě…" zavrní. "Co vzít v sobotu dětičky někam vyblbnout, aby pak hezky spinkali a strejdové si mohli udělat večerní romantiku u láhve nějakého dobrého vína. Opiju tě a pak toho důkladně zneužiju." pousměje se jako samotný satan.

"To zní jako plán. Velmi dobrý plán." Zamručí spokojeně. "Až na tu scénu s opíjením, určitě bys mi nechtěl při sobotní romantice držet vlasy nad záchodovou mísou." zazubí se. "Můžeš mě zneužít dle libosti, slibuju, že klidně budu dělat opilého a nebudu se bránit." pobaveně se usměje. Zabloudí svými pažemi po Lexově těle, aby jednou mohl hladit ztuhlý krk a druhou nahý bok.

"Myslím, že je tvá nabídka celkem férová." pousměje se. "Stejně si dáme jen jednu skleničku. Jen tak, kvůli chuti. Stejně bych nikdy neměl odvahu tě opíjet. Nevím, co by to s tebou udělalo." zasměje se. "Ale ten výlet podnikneme. Jen ty a já a ta dvě nezbedná dítka. Ať mají taky nějaké vyžití a neříkají, že jsme suchaři a museli s námi celou tu dobu sedět doma." prsty přejedou po Míšově tváři. Přitiskne se k němu a zavře oči. "Zítra si asi přispím, lásko. Zvládneš vypravit Bena do školy? Jen zkontrolovat, jestli nemá v tašce něco, co tam mít nemá. Minule jsem mu odtud vylovil flašku vína." uchechtne se. "Merlotu. Toho silného. Tím by se kvalitně zlinkovali."

Souhlasně přikývne. Spokojeně se stulí do vyhřáté náruče. "To víš, že to zvládnu. A za odměnu mu tam šoupnu svačinu, aby si taky trochu užil. Takže Merlotu? Nezdá se." zazubí se. "Můžeš spát kolik jen budeš chtít, potom vymyslíš kam půjdeme na ten výlet, aby to unavilo hlavně Bena, se Sofií bych si nedělal vůbec starosti. My se nasnídáme, vypravíme toho raubíře do školy a půjdeme ven, abychom tě nerušili." vtiskne mu na čelo jemný polibek. "Teď už spi, ať máš zítra dost sil."

Spokojeně se stulí k tělu milence a pousměje se. "Já tě vážně moc miluju. Někdy mám pocit, že si tě ani nezasloužím." zavře oči a zavrtá se hlouběji pod peřinu. "Jsi můj poklad."

"Ale prosím tě." pohladí ho po tváři, upraví peřinu. "To bych si měl říkat spíš já. A já si to říkám." uculí se. "Jsem rád, že tě mám. Hezky se vyspi, lásko."

***