Část čtyřicátá druhá

"Nejde o žádnou pohromu. Jsem si jistý, že na to bude lepší čas po obědě u kávy." pousměje se. Oplatí Míšovi pohled a mrkne na něj. "My vám to pak všechno vysvětlíme."

Trochu prozíravě se na ně podívají, protože ani jeden tomu teď nechce věřit, ale kdyby se dělo něco závažného, tak by asi nebyli takhle usměvaví. Monika to rozlouskne lehkým tlesknutím. "Tak pojďte ke stolu, začínám být zvědavá, co na nás vy dva kujete za pikle."

…

---

Lex se pohodlně usadí na gauči. Stáhne si Míšu k sobě, aby se o něj mohl opřít. "Oběd byl výborný, Moniko. Ale už to asi nebudeme oddalovat." Paži pevně ovine kolem Míši v ochranitelském gestu. "Nechcete se taky raději posadit?"

Přitiskne se k Lexovi, svou paži protáhne mezi jejich těly a umístí ji na Lexovo stehno. Teď to bude opravdu zážitek. Pohlédne na svoje rodiče, kteří už zase nasadili ty své zkoumavé pohledy. "Vážně byste si měli sednout, mami." podotkne jakoby nic.

"Raději se vážně posaď, Moni, tváří se oba nějak moc vážně." uvolní jí Radim místo vedle sebe.

"Tak už nebudeme chodit kolem horké kaše." na chvíli se zadívá na Míšu, než vypustí do světa tu novinu. "Jde o to, že jsme se s Míšou…" přemýšlí, jak to sdělit co nejšetrněji, ale to asi prostě nejde. "Před pár měsíci jsme se tajně vzali." vypustí bombu.

Michal zatěká pohledem z oněmělých rodičů tam a zpátky. Skousne si ret. To ticho nezní dobře. Čekal spíš nadávky a výčitky.

"Děláte si z nás legraci?" vydechne najednou Monika.

Michal zavrtí hlavou. "Lex mluví pravdu, mami." Pohlédne na ní, i když se tomu vyhýbal. "Jen jsme úředně podepsali papíry, žádný jiný obřad jsme neměli. Proto jsme tady." Pohlédne na otce, který se tváří tak všelijak.

"Opravdu dobrý vtip, hoši." řekne najednou, když se ženská část rodiny k ničemu nemá.

"Vážně to není vtip… Lexi, máš ty papíry?" mrkne na svého manžela. Počítali se všemi variantami, tak raději registrační listinu vzali sebou.

"Jistě. Vzal jsem radši kopie." pousměje se, sáhne do své aktovky a složku podá Radimovi. "Jde o to, že jsme chtěli jen potvrzení toho, že jsme se vzali. Nešlo o obřad, jen o tyhle pitomé papíry. Po tom Německu, kdy za mnou Míšu ani nepustili a neřekli mu, co se mnou je, už jsem nechtěl nic podobného riskovat a vystavovat Míšu podobným stresům. Teď, kdyby se mi něco stalo, museli by ho informovat. Stejně tak jako mě. Teď po mně může i dědit. Bylo to jen prosté podepsání papírů. Shodli jsme se s Míšou, že to nemá cenu odkládat. A že to oslavíme až později, až bude vhodnější doba. Teď už je. Stanovili jsme datum oslavy." Sevře Míšu a pevněji si ho přitáhne k sobě. "Věřte nám, že jsme tím nechtěli nikoho urazit, nebo ošidit o obřad. Ten bude."

Radim otevře složky, ucítí za sebou pohyb své ženy, jak se mu nahne přes rameno, aby viděla to samé, co on.

Zadunění, které způsobí dopad těla na podlahu Míšu vyděsí. "Mami!" Prudce se narovná ze svého místa, když spatří ležet mámu na zemi. Jenže táta je rychlejší. Ihned se k ní vrhne. "Moniko!"

Michal se vyděsí snad ještě víc než už je. Tohle asi nebyl nejlepší nápad. Neměl nejmenší tušení, že by to mohlo dopadnout takhle. Lex to přece vysvětlil naprosto dokonale… Začne se shánět po svém vozíku, aby se přesunul. I přesto, že než stihl nějak zareagovat, tak se začala probouzet. "Mami, prosím tě. Vážně to bylo jen kvůli úřadům a papírům. My jsme ten obřad stejně plánovali až na jaro… nezlob se." začne plácat první co ho napadne. Natáhne se po její paži, když je usazená na pohovce. Zmateně se otočí po Lexovi. "Lexi… nemohl bys… trochu vody?"

Okamžitě vstane a odspěchá do kuchyně, aby natočil sklenici vody a vrátil se s ní. "Tady." vtiskne ji Monice do ruky. "Napijte se, za chvíli to bude lepší."

Vděčně přijme sklenici, trochu upije než ji položí na konferenční stolek před sebou. "Jak dlouho?"

Michal se pousměje. "Už pár měsíců, mami." pohladí ji po ruce a děkovně se podívá na Lexe. "Chtěli jsme to utajit, dokud jsme se nedohodli na přesném termínu pro oslavu. Abychom zbytečně nebyli pod tlakem a vůbec, aby se to hned všude nerozkřiklo…Lex to vystihl přesně, proč jsme na to my dva tak spěchali. Pro úřady. Oficiální obřad nebo oslava proběhnou s rodinami a přáteli."

Lex se pousměje. "Přesně tak. Chtěli jsme to všechno naplánovat dřív, ale ten náhlý odjezd do Francie a vše kolem toho jen všechno poněkud zkomplikovalo. Nebo spíš protáhl."

Radim souhlasně přikývne. Otočí se na svou ženu. "Jsi v pořádku?"

"Jsem. Jen se mi udělalo trochu nevolno." usměje se na všechny přítomné. Obzvlášť Michal vypadá stále vyděšeně. Ale začne se uklidňovat, když se jí do tváří začne navracet barva. "Opravdu jste mě dostali. Takový podfuk bych od vás nečekala. A kdy budete mít ten obřad?" Zeptá se zvědavě a Michal pozná, že už je opravdu v pořádku. S uklidněním, že to byla jen momentální slabost se vrátí na pohovku a stáhne k sobě Lexe. Tenhle rozhovor bude ještě na dlouho.

Lex se skloní k Míšovi, aby ho objal. "A to buď rád, že neoznamujeme těhotenství." zašeptá mu pobaveně do ucha, aby to slyšel jen on. "Plánujeme ho na jaře. Počítejte s tím, že bude probíhat celý první jarní víkend. A taky… bude to v zahraničí." zadívá se na Míšu. "Na tom statku, kde… kde jsme se s Míšou dali dohromady. Zdálo se nám to jako nejvhodnější místo." pousměje se.

Zazubí se. "To bychom volali záchranku." Mrkne na něj. Už se cítí líp, ale opravdu se vyděsil. Zvedne ruku, aby Lexe pohladil po tváři.

"Na statku? Míša nám o něm vyprávěl, to je skvělé. Z těch pár fotek, které nám ukázal se toho nedalo moc vyčíst, ale určitě je to krásně romantický nápad. A kolik lidí si představujete? Aby se všichni na statek vešli, přeci jen… máte oba spoustu přátel a velké rodiny. Přemýšleli jste i o tom?"

"No, můj osobní odhad je kolem stovky. Moje rodina pochází z Berlína, takže není problém se jaksi… rozprostřít do více míst. Je to poměrně velký počet, ale moje rodina se jistě raději uchýlí do našeho domu, než by přespávala na statku. Jsem si jistý, že se všichni vejdou bez problémů."

"A chcete pomoct s nějakým zařizováním nebo už to máte všechno domluvené? Určitě bychom vám rádi pomohli s čímkoliv. Bude potřeba napéct nějaké koláče a vystavit oznámení…" začne vypočítávat na prstech.

"Mami, to vážně není potřeba. Určitě ne oznámení, to zvládneme sami. A o jídlo se stará Lex, takže to si domluvte mezi sebou." usměje se zářivě na jmenovaného. Od tohohle dal ruce pryč. Domluvili se jen na hlavním jídle.

"Ohledně jídla… To by bylo myslím nošení dřeva do lese. Ralf, majitel statku se o vše postará. Míša měl možnost ochutnat jeho kuchyni a jsem si jistý, že byl spokojený. Nadmíru. Nemá smysl převážet jídlo odsud do Berlína."

"Dobře… tak… vypadá to, že to máte opravdu všechno vyřízené. Kdyby bylo ale potřeba, tak určitě nemusíte váhat s tím, na koho se obrátíte."

Radim přikývne. "Monika má pravdu, Michal se nám žení nebo registruje, to je jedno, jen jednou. Doufám." pohrozí synovi prstem před obličejem.

Michal se rozesměje. "Jednou tati, víc ani ťuk." přitaká souhlasně. Stiskne Lexovu dlaň a usměje se na něj.

"Já už bych mu žádnou další registraci ani nepovolil." pousměje se, prsty pohladí Míšovu paži. "Jednou jsem ho zaháčkoval a už ho nepustím."

"Hlavně aby vám ta slova vydržela. Přeji vám to." odsouhlasí jim tenhle malý podfuk Radim. Shrne všechny papíry na hromádku a podá desky zpátky Lexovi. "Teď byste nám mohli trochu povyprávět o té Francii. Vlastně jsme mysleli, že nás zahltíte vyprávěním a vy na nás vybalíte, že jste se dávno vzali." Zakroutí nad nimi hlavou. "Vůbec si našeho Michala nedokážu představit mezi dětmi."

Lex se zadívá na Míšu. "Byl úžasný. Zvládal to skvěle. Malá si ho oblíbila, nechtěla jít spát, když ji neuložil strýček Michal." pousměje se něžně. "S Benem jsme bojovali, ale to víte, puberta s ním mlátí o zem, je těžké s ním vyjít v klidu."

"Náhodou, tati, strýček Michal zvládnul všechno. Nakrmit, vykoupat, přečíst pohádku a dokonce vypravit i toho raubíře. I když to byl boj. Neměl bys mě tolik podceňovat." uculí se pobaveně. Popravdě si sám sebe taky nedokázal představit, ale byl mile překvapený, jak snadno mu to s malou Sofinkou šlo. "Sofie je úžasné dítě." usměje se.

"Já jen žasnu, co se všechno nedozvím. Michale, jsem vážně překvapená. Příjemně překvapená." zakroutí Monika hlavou. "Musíte nám potom přinést ukázat fotky. Dokud neuvidím, tak neuvěřím."

"No, pár jich tu mám." vytáhne Lex s ďábelským úsměvem svůj mobil. "Když usnul Míša odpoledne s malou na gauči, vyfotil jsem je." schválně uhne pohledem, aby se nemusel dívat na Míšu. Rychle najde v telefonu příslušnou složku a podá ho Radimovi. "Můžete se podívat."

Michal se překvapeně ohlédne na Lexe. "To si…" nestihne hmátnout po mobilu, protože jeho otec je rychlejší. "Lexi..!"

"Bože, ta malá je úžasná. Sofie? To jméno k ní úplně jde." začne se Monika rozplývat nad roztomilostí malé Sofinky. "Určitě jsi jí připomínal mámu, že? S těmi vlasy…" podotkne.

Lex se usměje a pobaveně sevře Míšu v náručí. "Museli jsme od Míši Sofinku skoro páčit. Chytla se ho a nechtěla pustit, když jsme odjížděli." vtiskne polibek na Míšovo rameno. "Bylo velmi zajímavé sledovat Míšu s dětmi. Skoro si říkám, že měl být spíš učitelem. Rozhodně by to k němu sedělo. Umí to s dětmi."

Zardí se. Lex mu tohle opakoval celkem často. Že by se do školky hodil mnohem víc. "Taky bych jí nepustil, kdybych nevěděl, že Alexandra nevyhlásí celosvětové pátrání." nafoukne lehce tváře a posmutní.

"Náš Michal učitelem? Nevyměnil jste nám ho někde?" Zazubí se Radim, zatímco se jeho žena rozplývá nad fotografií. "Pokud si dobře pamatuji, tak jako malý chtěl být zubařem."

"Vážně jim to tam sluší. Michal se hodně změnil, co jste spolu. Samozřejmě k lepšímu." Monika podá Lexovi mobil zpátky. "Ale taky si ho nějak nedokážu představit v kolektivu. Byl vždycky dost uzavřený."

"Mami!" ohradí se Michal dotčeně. "Ještě můžete Lexovi říct velikost mýho spodního prádla a bot a je to kompletní."

"Ty už znám." pousměje se pobaveně, mobil strčí zpátky do kapsy. Než si k sobě Míšu zase přitáhne. "Změnili jsme se oba. Ale Míša je rozhodně velmi společenský. Mí přátele si ho velmi oblíbili a v baru už ho taky dobře znají." usměje se. "A všichni mi mého přítele… partnera…" opraví se s úsměvem "závidí. Na mou sestru udělal velký dojem." uchechtne se pobaveně. "A rozhodně už není tak… uzavřený."

Spokojeně se k němu přitiskne. Sice to nebylo dvakrát příjemné, když ho rodiče takhle rozebírali, ale nemohl proti tomu nich dělat. Byla na něj trojitá přesila. Uchechtne se při vzpomínce na první setkání s Alexandrou. "Lepší dojem jsem ani udělat nemohl, ne?" uculí se pobaveně.

"To rozhodně ne." pohladí ho po tváří. Pak se zadívá na hodinky. "Omlouvám se, ale máme ještě nějaké plány, budeme vás muset opustit."

"Vždycky od nás odcházíte někam. Vážně se nenudíte, ale asi je to dobře. Nebudeme vás zdržovat. Jsme rádi, že jste se zastavili, když jste tak dlouho nebyli doma. A Míšo, až budeš mít cestu kolem, tak se zastav. Jen doufám, že se nějaké podrobnosti o obřadu nedozvíme den před odjezdem…" pokárá je naoko Monika.

"Slibuju, že dáme vědět. Jakmile se vytisknou pozvánky, osobně vám jednu doručíme." usměje se a pomalu vstane. "Myško, půjdeme. Ještě bych se rád zastavit doma, jestli ti to nevadí."

"To budeme rádi."

Michal se přesune na vozík a povzbudivě se usměje. "Slibujeme, že dáme vědět dva dny dopředu. Aby sis mohla koupit šaty, mami." rýpne si pobaveně. Potom se otočí na Lexe. "Nevadí, alespoň tam hodíme Xitta. Roman bude za společnost určitě rád." uculí se.

"Myslím, že Roman už těžce lituje, že jsme zpět. I když, plná lednička je pro něj velké plus." usměje se pobaveně. "Děkujeme za oběd, Moniko. Určitě dáme vědět dřív než dva dny před."

"Myslím, že tobě můžu věřit víc než vlastnímu synovi, Lexi. Alespoň v téhle situaci…"

"Fajn, Lexi, jdeme. Dřív než budu nucený poslouchat, že bys byl skvělým synem. Čekají nás plány. A mami, Lex svoje rodiče má." uculí se na ní.

"Jsi pěkně drzý." Dostane se mu pokárání, ale nic si z toho nedělá. Spíš ho to baví. "Rádi vás tu zase uvidíme." Zvednou se z pohovky, aby je vyprovodili ke dveřím.

"Určitě se zase brzy zastavíme." ujistí je Lex, když podává Míšovi bundu. "Příště snad už doneseme pozvánku." pousměje se. Vezme z věšáku kabát.

S poděkováním se začne oblékat. "Když to říká Lex, tak je to pravda." přisvědčí. "Mám pro vás nějaké věci z Francie, tak se tu potom zastavím. A díky za oběd, mami, byl skvělý." rozloučí se konečně, aby se ocitli na chladném vzduchu. Otočí se na Lexe, když se začne soukat do auta. "Takže… jaké plány máme?" optá se zvědavě.

"Uvidíš, lásko, uvidíš. Vysypeme Xitta doma, hodíme ho na krk Romanovi a vyrazíme, ano?"

Michal vyprskne smíchy. "To je sice pěkný, ale my jsme toho Xitta nechali na zahradě." plácne se do čela.

"Jejda." zazubí se Lex. "To bychom ho asi měli vzít s sebou."

"Asi ano, než to tam rodičům zboří." zakroutí hlavou nad svou zapomětlivostí. "Zajdu pro něj."

***