Část dvacátá pátá

Lex položí telefon a zamyšleně se podívá před sebe. Musí na pár dní do Francie, vyřešit nějaké věci. A musí se domluvit hlavně s Míšou. Rád by, aby jel s ním, ale kdo ví, jak je na tom teď pracovně. Třeba ani nebude mít čas. Ale nemůže se moc zdržovat, zarezervuje nejbližší let. Prvně ale musí mluvit s Míšou. Podívá se na hodiny. Teď by měl být na plavečáku s Davidem. Ušklíbne se, ale vezme klíčky od auta. Míša sice jel svým, ale to se pak nějak vyřeší. Vyzvedne ho, domluví se a uvidí se.

---

Předá recepční klíče od skříňky a přijme permici, kterou si zakoupil už před časem, protože to bylo mnohem výhodnější, když teď s Davidem chodili plavat pravidelně. V hlavě spřádá plán, jak se vyhnout dalšímu polibku, který si vysloužil tím, že zase prohrál. Měl by na tom nějak zapracovat, protože David mu dává zabrat jen tak, že je druhý vždy o pár centimetrů. "Beztak tě podezřívám z toho, že nějak podvádíš." otočí se se zazubením na svého společníka.

David se zazubí. "Ale už se lepšíš. Minimálně o cenťas." Podrží Míšovi dveře, aby mohl pohodlně projet. "Stejně si myslím, že tě to prohrávání baví. A chci svou výhru." nakloní se k Míšovi. Nikdo z nich vůbec neregistruje známe auto, které právě zastavilo před bazénem.

"Budu s tím muset něco udělat. Možná bych se měl začít vymlouvat a požadovat náskok." zazubí se. David nakloněný k němu je odhodlaný si svou výhru vybrat, ostatně jako vždy. Vtiskne drobný polibek na tvář. "To by snad mohlo stačit?"

Zavrtí hlavou. "To bys mě dost odbyl. Když neumíš prohrávat a platit, nemáš se sázet." vyčte Míšovi pobaveně, skloní se a sám si svou výhru vybere. Nikdo si nevšimne postavy, která právě vystoupila a šokovaně se opřela o kapotu auta. Až když se ozve zaburácení motoru a skřípění pneumatik, zvedne David hlavu. "Někteří fakt jezdí jako hovada. Nedáme ještě někde kafe?"

Zavrtí hlavou, když ho David propustí. Už by s tím měl vážně něco dělat. Ještě by si David mohl začít myslet, že se mu to líbí, tak prohrává pokaždé. "Dneska ne, mám ještě nějakou práci a slíbil jsem Lexovi, že přijdu do večeře. Roman dneska přijde pozdě, tak máme společnou." usměje se zasněně. Až potom mu mysl zaběhne k autu, co tak zběsile odjelo. Přišlo mu na něm něco známého. Zavrtí hlavou. Lex měl být v práci, sejít se měli až doma a takové auto může mít kdokoliv.

"Romantický večer?" pousměje se David vědoucně. "Tak to si užij. Stejně tě obdivuju, že dokážeš žít s Lexem i Romanem. Působí to poněkud netradičně."

Lex dorazí domů a pořád nějak nemůže věřit tomu, co viděl. Míša - jeho Míša - se líbal s Davidem. Zavře oči a odhodí klíčky poslepu na botník. Ne, tohle teď řešit nesmí. Má jiné starosti. Zapadne do ložnice, aby si zabookoval letenku. Podaří se mu najít let, který startuje za dvě hodiny. To by měl stihnout. Sbalí se a ještě se na chvíli zastaví v ložnici, aby napsal Míšovi vzkaz. Na víc nemá sílu. "Musel jsem do Francie za sestrou. Vrátím se za pár dní." Nic víc. Teď s Míšou mluvit nechce, proto nechá jen vzkaz. Musí si to všechno nějak promyslet.

"Myslím, že sousedi stále ještě tápou v tom, kdo s kým vlastně je." zazubí se. Shlédne na hodinky. Má to domů přesně na čas. "Pro dnešek tě opustím. Díky za trochu sportu. Kdyby se něco dělo, tak dám vědět, jinak budu počítat zase s příštím týdnem." Rozloučí se. Už chce být doma v teple, zachumlaný pod dekou s Lexem vedle sebe. Ještě mávne odcházejícímu Davidovi a přesune se do auta, aby mohl vyjet. Provoz v tuhle hodinu je celkem klidný, takže doma je celkem brzo. Tichý byt ho ujistí v tom, že je první, kdo přichází. Což bylo divné, protože Lex už touhle dobou býval doma a připravoval společné jídlo. Odloží tašku ke dveřím koupelny, až se převlékne, tak to půjde vybalit. S úsměvem se natáhne po vzkazu, který mu Lex musel nechat někdy během dne. Tak přeci jen byl doma. Radostný úsměv mu zmrzne na tváři, když po několikáté přejede očima dvě věty, které mu Lex zanechal. Po mobilu hmátne zcela automaticky, stejně jako rychlou volbou vytočí Lexovo číslo. Otravný ženský hlas mu oznámí, že Lex je momentálně nedostupný. Co se kruci děje?

Vypne mobil téměř okamžitě, jak zavolá Romanovi, že pár dní nebude k dispozici, ať se postará o bar. Ani když se usadí v letadle, nemůže ani na chvíli vypudit ten obraz Míši s někým jiným. Pomalu si promne kořen nosu. Co jestli ho bude chtít opustit? Povzdechne si. Ne, tohle teď řešit nebude. Musí se soustředit na sestru.

Pročítá ten vzkaz už asi po tisící, ale stále mu nedochází vůbec žádná souvislost. Kdyby se Lex někam chystal, tak by mu to určitě řekl. Nebo ne? Do té Francie chtěli jet přeci společně. Chtěl poznat Alexandru a Lex to věděl, tak co se stalo, že odjel tak rychle, že mu nechal jen takový vzkaz? Bez vysvětlení a ještě si vypnul i mobil. Jako v nějakém sci-fi filmu se mu před očima znovu objeví auto před bazénem. Přesně to, které měl i Lex. Mohl to být on? Zatmí se mu před očima. Proto tak rychlý odjezd, že tam skoro nechal pneumatiky? Viděl ho, jak se líbá s Davidem. Prsty zajedou nervózně do vlasů. Všechno podělal. Znovu bezúspěšně zkusí vytočit Lexovo číslo. Musí mu to vysvětlit. Napsal, že se vrátí za pár dnů. Ale co znamenalo pár dnů?

***