Část dvacátá první

"Nebyl jsi zas tak lehký soupeř, jak jsem si myslel." vyhoupne se mírně zadýchaně přes hranu bazénu ven. "Chceš nějak pomoct?" Hloupá otázka. Samozřejmě, že asi bude potřebovat pomoct. Minimálně přistrčit vozík.

"Nápodobně, řekl bych. Trénink to zrovna nebyl." zazubí se než se vyhoupne za Davidem. "Asi bych měl pogratulovat vítězi? Nepopírejme tedy fakt, že to bylo o prsty." zazubí se a natáhne k němu svou dlaň. "Pomoc asi potřebovat budu, minimálně až se vydýchám." pousměje se omluvně.

"No, držel ses statečně. Ale jsem prostě lepší." zazubí se a usadí se na okraji bazénu. "Jasně, stačí říct. A o co že jsme se to vsadili?" zeptá se se zájmem. "Nějak si nevybavuju, co jsme nakonec ujednali."

---

"Jeden bazén navíc a dal bych si tě o ty prsty já. To už by ses netvářil takhle vesele." Popíchne ho pobaveně, když k němu vzhlíží. S nádechem se vzepře se na rukách, aby se usadil do Davidovy těsné blízkosti. "Pokud mě mysl neklame, tak jsi měl něco vymyslet a nakonec jsme to asi zamluvili, protože si žádný cíl sázky nepamatuji. A že bych si to určitě pamatoval."

"Jo, to máš pravdu. Nějak jsme se zapomněli pořádně domluvit. A tak příště? Dáme teda těch bazénů šest a uvidíme, jestli vážně vyhraješ." pousměje se. "Každopádně... co ta sauna?"

"Tak příště... do té doby trochu víc potrénuji. Chceš tam jít? Mně je to v podstatě jedno. Akutní pocit, že se musím pořádně prohřát, už mě opustil, když jsme si dali takové tempo. Takže teď už by to bylo jen na relaxaci."

"Tak mně je to taky jedno. Říkal jsem, že mám času dost. Tak jak zavelíš, tak se stane." pokrčí rameny a protáhne se. "Záleží na tobě."

"No tak dobře. Zajdeme tam na chvíli a potom vyrazíme na skleničku. Když už máš tedy dost času, tak ho taky zneužijeme." pousměje se. "Jen budu potřebovat pomoct." Od jisté chvíle, kdy začal žít s Lexem, mu přestalo vadit žádat o pomoct.

"To zní dobře. Tak copak pro tebe můžu udělat?" pousměje se. "Takže sauna a pak sklenička. Moment, sklenička jako sklenička něčeho ostřejšího neboooo sklenička něčeho slabšího, ale s ostrou společností?"

Zasměje se, než se ohlédne po svém vozíku. "Nejdřív bude stačit, když mi přistavíš vozík, prosím. A jinak spíš to druhé, nemůžu pít, víš." pousměje se. "Ale věřím tomu, že mi to vynahradíš."

"Já zaručeně." vstane a odskočí pro vozík. Dotlačí ho k okraji bazénu. "Chceš nějak pomoct nahoru?" sjede Míšu pohledem.

"Jestli nechceš názornou ukázku, jak nahoru, tak mi prosím pomoz. Bude to rychlejší. Jestli ti tedy nevadí menší posilování. Nemám pět kilo." zazubí se na něj.

"Prosím tě, nedávno jsem sestřičkám pomáhal snad s tunových chlapem. Nemám problém. Do náručí to asi bude nejsnadnější, ne?" zeptá se.

"Až tak moc? Vůbec to těm sestřičkám nezávidím, ještě že tam mají tak ochotné budoucí pány doktory. Buď tak, nebo s tvýma rukama pod mými rameny kolem hrudníku." pokrčí rameny a posune se o kousek do strany na barevnou podložku, aby k němu měl David lepší přístup.

"Já se na ty holky prostě nemohl dívat. Táhnout samy takového hrocha." vstane a natáhne se k Míšovi. "Tak úplný peříčko nejsi. Ale jsou horší věci." vyzvedne ho a usadí do vozíku.

"Díky bohu, že nejsem taky hroch." oddychne si hraně, ale nechá se přenést bez protestů. "Mohl bys vzít tu podložku, prosím? Vidíš... nabídnul si prst a já beru celou ruku." usměje se omluvně, než seskládá velkou osušku kolem sebe tak, aby se mu nemotala do kol a oni se mohli přesunout.

"Pohodáááá." zazubí se. Sebere ze země podložku. "Kam s ní? Nebo ti ji mám nosit? No, ty rozhodně nejsi hroch. Vážíš míň než můj ex. Jednou jsme s klukama závodili, taková pitomost, málem jsem si strhnul kýlu." rozesměje se.

"Jestli už se nebudeme koupat, tak jí hodíme zpátky plavčíkům... Strhnul kýlu? To jste soutěžili ve vzpírání nebo co?" zazubí se.

"Tak nějak." přikývne. "Ale skoro jsem Marka zvednul nahoru. Ale vážil ještě víc než já, takže... no, byl to přímo hrdinský kousek." přikývne. "Chceš si to zkusit?"

"Zkusit co? Vyzvednout tě nad hlavu?" rozesměje se nad tou představou. "Raději nevzpírám, ještě bych si zlomil páteř." zakroutí s úsměvem hlavou. "A dobrovolně se vzpírat nenechám. Jen pod výhružkou násilí."

"Na používání násilí jsem příliš čestný budoucí doktor. Pouze kdyby šlo o život." rozesměje se. "Tak co ta sauna, drobku?"

Zvedne obočí nad tím oslovením, ale nekomentuje to. "Jdeme tam, když už jsme tady, ne? Tam si ještě užiješ vzpírání. Vozík musíme nechat venku a vynutím si donášku až na nejvyšší sezení. A pokud ne, tak se budu muset spokojit s tím prvním u země, kde se strašně větrá, pokud někdo přijde." řekne naprosto vážně s úsměvem.

"V pohodě. Vynesu tě. Není to zas tak šílený. Když má kýla přežila ty vzpěračské závody, tohle je maličkost. Jíš ty vůbec pořádně? Nebo to šidíš. Seš takový tiňtítko." zasměje se. Zamíří k saunám.

"Hej! To tintítko bych si vyprošoval. Já jsem tady ten starší." zamračí se na něj, ale koutky mu pěkně cukají v zadržovaném smíchu. "Jím dost na to, abych nebyl podvyživený, stačí ti to nebo chceš donést i můj chorobopis?"

"Stačí osvědčení, že ti Alexandr vaří. To je dostatečný." zazubí se. "Skoro mám chuť posílat za ním na převýchovu všechny ty anorektičky." rozesměje se. "Ze mě málem udělal kopu sádla."

"Ale jdi ty... zase tak horké to nebylo, ne?" pousměje se. "Anorektičky by určitě postavil do řady a všechny je pěkně vykrmil. Tomu bych věřil. Víš, že jsi první, když nepočítám Gabriela, kdo Lexovi řekl přede mnou celým jménem?" bylo zvláštní slyšet Lexovo jméno v plném znění od někoho, o kom si myslel, že jsou s ním přátelé. "Ale o ten papír si řeknu, neboj. Určitě ti ho rád podepíše." zazubí se.

"To myslíš jako Archanděla? No tak ten používá i jméno jako urážku. Ale nebral bych ho vážně. Co chodí s tím... eééé, Vítek se jmenuje myslím, tak docela vyměknul. Ale tak každý má nějakou slabinu, že jo. Víš, jde o to, že mu Lex říká každý. A mně se zas tak docela nelíbí, dělat věci jako každý. Víš, jaké oslovení naprosto nenávidí? Alík. Jednou jsem mu tak ze srandy řekl a vidět ten jeho výraz, to se jen tak nezapomene." zazubí se. "Alexander je hodnej chlap, dost inteligentní na to, aby věděl, kdy už se nevyplatí dělat někomu blbce. Gabriel si myslel, že ho dostane na stříbrném podnose. Dost rád lidi ponižoval. Taky jsem si od něj vyslechl zajímavé teorie o tom, co jsem za děvku. Ale kdo by ho bral vážně. Alexander to prostě ustál. A tak nějak... prostě je mi hloupý říkat mu Lexi. Kluci z baru mu začali říkat Alexander Veliký. Ale jestli mu o tom řekneš, jsi mrtvej." zazubí se.

"Přesně toho jsem měl na mysli. S Gabrielem má své vlastní zkušenosti, takže vím, o čem mluvíš. Mně se ta zkratka líbí. Můj bývalý se jmenoval stejně a no... bylo to ze začátku dost zvláštní. A tak nějak se mi Lex zalíbilo. Ale Alíka si určitě zapamatuji. Díky za poučení. Náhodou nejsem žádná drbna, abych mu to hned vyslepičil, neboj se. Beztak o tom už dávno ví, jen to nedává najevo. V baru se nic neudrží." Zastaví se před dřevěnými fochy na odložení plavek před saunováním. "Tak zase do naha?" zazubí se než se skloní, aby se svlékl.

"Tak já na to jsem zvyklý. Spíš se bojím o tebe." zazubí se. "Hele, ale upozorňuju tě, že jestli použiješ Alíka, radši se mu ztrať z očí. Fakticky to nesnáší. A mimochodem, tys mu nevymyslel nějaké... ehm, něžné oslovení... to se mi skoro nechce věřit. Ty vypadáš na ten typ, co by svému příteli byl schopný říkat čumáčku." Svlékne plavky a nahoru odloží i desku. "Skoro si říkám, že od tebe by si to možná i líbit nechal."

"Dobře, takže jedině v případech, kdy budu mít zdrhání jisté bez překážek." zazubí se. "Ani nevím, proč... nemám nějak potřebu vytvářet zdrobněliny. Neříkám, že občas nepoužiji něco... ehm... to je mezi námi. Ale abych na něj volal od dveří baru: čumáčku, jsem tady! na to nemám žaludek ani já. Takže vypadám na ten typ? Co ti to prozradilo?" zeptá se se zájmem, než položí své plavky vedle Davidových. Roztáhne ruce od sebe a kývne směrem ke dveřím sauny. "Teď na chvíli budu v tvé moci."

"No neříkej dvakrát..." zazubí se a skloní se k němu, aby si ho vyzvednul do náručí. "No, když se tak na tebe dívám, tak z tebe prostě mám pocit, že ty budeš ten čumáčkovský typ. Kluci tvého ražení bývají, tím myslím to, jak se vyjadřuješ a taky to, že jsi ochotný být s Lexem... jako, on je to docela fajn člověk, v posteli je sice výborný, ale místy je jako kus ledu. Leda bys měl nějaký trik, jak ten led rozpustíš... hmmm, že bys byl v posteli taky dobrej? Ona tichá voda břehy mele..."

"S Lexem se musí umět vycházet i zacházet. Člověk se mu musí dostat hlouběji než jen do kalhot a pod kůži. Moje povaha se k jeho asi prostě jen hodí, protože podle mého pocitu se skvěle doplňujeme. Jinak bychom spolu nežili v jedné domácnosti, ne? Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem mu čumáčku nikdy neřekl." Zasměje se té představě, ale zase tak zle to nezní. Jen netuší, jak by na to Lex mohl reagovat. Jenže získal ten pocit, že kluci Lexe zase tak moc do jádra neznají. S výjimkou Romana a možná Martina, řekl by. "O mých kvalitách v posteli se budeš muset informovat někde jinde. Člověk sám sebe vždycky vidí dost zkresleně." uculí se.

"Alexander si málokoho pustí blíž než do kalhot." zazubí se. "Věř mi, snažil jsem se. Dál než k anatomii jsem to nezvládl. Ale anatomie se na něm učí opravdu skvěle..." zasněně se pousměje. "Ale tak, když jste spolu už tak dlouho, a Lex nevypadá, že by měl v plánu změnu přítele, tak jsi to asi zvládnul, co? No, holt ne všichni na to máme nadání. Víš, jak to chodí, někdo je spíš tělesný typ, někdo spíš přes duševní souznění. A jestli mi nedáš kontakt na nějakého jiného milence, tak to se asi nedozvím nic. Lex o tomhle galantně mlčí, hajzlík jeden. Člověk se od něj nic nedozví. Ale zase, úplné poleno být nemůžeš."

"To určitě nejsem, protože kdyby ano, tak tu teď s tebou nejsem, ale ležím někde v lese na zemi nebo v hromadě dříví. A určitě bych byl plný nepříjemných třísek. Ale ne... proč si to myslíš? Třeba se mnou vůbec nic není. Nikdy nevíš.." zazubí se. Potom si vzpomene na prsten, který odložil ve skříňce hned vedle mobilu a tajemně se pousměje. Kdyby tak všichni věděli... "Já plně doufám, že Lex přítele nehodlá měnit. Anatomie je určitě důležitá, ale já budu ten druhý typ, tělo není všechno. To už jsem zjistil taky. Životní zkušenosti." pousměje se.

Příkývne. "Tvé zkušenosti by mě vážně zajímaly. Málokdo dospěje k takovémuhle názoru takhle brzy. Pro někoho je tělo všechno. Ale tak, to jsou zas jiné životní zkušenosti a to se sem teď nehodí. Věřím tomu, že ty si jistě Alexandra udržíš, když budeš chtít. Máš ho pěkně omotaného kolem prstu."

"Někdy je člověk donucený vlastním osudem, aby přehodnotil celý svůj dosavadní život. Měníme se všichni postupem času. Já a mít Lexe omotaného kolem prstu? Jak jsi na to přišel?" vykulí překvapeně oči a natáhne se po dveřích sauny, už tu stojí nějak dlouho a povídat si můžou i během nahřívání.

"Ale no taáááák. Stačí se na něj podívat, jak na tebe kouká. Kdybys mu řekl, ať vyskočí z okna, že by tě to potěšilo, tak to prostě udělá." zazubí se. "Alexander je z tebe úplně na větvi. Toho jsem si všiml už i já, a to jsem to Martinovi nechtěl věřit."

"Tomu se mi nějak nechce věřit, že by to bylo až tak intenzivní, že by kvůli mně skákal z okna." zakroutí hlavou, ale pousměje se. "Takže se o nás s Martinem bavíte? Co pěkného ti říkal? To mě zajímá." zazubí se.

"Martin? Skoro nic. Jen jsme tak plácali, když jsem byl u něj v ateliéru." pokrčí rameny a usadí Míšu na dřevěnou lavičku. "Tady je to dobrý, nebo chceš ještě výš?"

"Můžu poprosit až nahoru? Tam je to nejlepší." uculí se a začne si pomáhat sám. "Je zajímavé, že mám štěstí na prázdnou saunu. Myslel jsem, že tu bude hlava na hlavě, když je venku taková zima. V ateliéru? Takže už máš další portfolio hotové?"

"Jo, jasně. Není problém." znovu ho vyzvedne do náruče a přenese až nahoru. Tam ho znovu opatrně usadí. "Takže, teď lepší?" zeptá se, než se usadí vedle. "Martin teď fotí nějaký... ééé, projekt na podporu něčeho... už ani nevím, tak jsem mu poskytl sebe jako model. Nic velkého, ale prý je to na dobrou věc, tak proč ne."

"Mnohem lepší." přikývne souhlasně, než pod sebe rozloží ručník a nabídne kus i Davidovi. "Martin je skvělý fotograf, ale o tom už jsme se bavili. Určitě má takových zakázek spoustu. Taky bych mu na takovou věc asi kývnul, i když se zrovna dvakrát rád nefotím. Ale jednou budu moct mávat časopisem před svými přáteli a chlubit se, že toho modela znám."

"Jo, to rozhodně můžeš." zazubí se. "A jsem si jistý, že Martin nejspíš brzy bude chtít na fotit i tebe. Alexandera už překecává asi týden. No, hele, jestli budeš třeba někdy potřebovat na oslavu narozenin nebo tak nějakého striptéra, určitě mi brnkni. Tobě udělám spešl cenu."

"I mě? Myslíš kvůli tomu projektu, o kterém jsme se kdysi bavili v baru? Lex neříkal, že ho Martin přemlouvá k nějakému focení." trochu se zamyslí. Nějak mu to k Lexovi nejde. Je to snad kvůli tomu, že se vzali? "Asi tě zklamu, ale zatím nic takového nemám určitě v plánu. Na oslavu narozenin, pokud bych nějakou pořádal, bych si tě pozval raději jako kamaráda. Ale díky za nabídku."

"Suchare." zasměje se. "Snad se nestydíš za to, že se znáš osobně se striptérem. Uznávám, že mě to zrovna nestaví do světla ideálního člověka, ale tak co? Každý máme něco... až dostuduju, tak s tím stejně seknu."

"O to nejde... máš pravdu, jsem suchar." pousměje se. "Když dostuduješ, tak pořád můžeš dělat modela, ne? Pokud si udržíš takovou fyzičku, jako máš teď. Jsi hodně fotogenický. Samozřejmě, když se nebudeš chtít živit jako lékař. Leda bys sestřičkám na sesternu nafotil jeden erotický kalendář, aby se měly na co dívat."

"No, tak to už tu taky bylo. Martin pořád vyhrožuje další sérií kalendáře." zakření se. "Ale tentokrát to prý hodlá nějak okořenit. No, jsem zvědavý, co vymyslí. Modeling není nic pro mě. Já chci dělat medicínu, tohle je spíš jen přivýdělek. Způsob, jak si můžu občas taky něco dopřát a neživořit. Někdy je to docela záhul vydělávat si na studia sám, taky proto jsem se nechal zatáhnout k tomu, že se svlíkám za prachy. Znám kluky, co si vydělávají docela slušný balík, ale tam už je to o něčem jiném. Nikdy bych se nesnížil k tomu s někým spát za prachy. Když se s někým chci vyspat, tak to udělám proto, že chci. Ne, že mi zaplatí. Možná jen malý rozdíl, pro někoho, ale pro mě docela důležitý."

"Tak na kalendář jsem zvědavý. Pokud nějaký bude, určitě ho musím vidět, když bude okořeněný." vycení zuby v úsměvu. "Máš pravdu, i malý rozdíl je důležitý a jsem fakt rád, že jsi nemusel klesnout až na tu hranici... Vezmi si, že by se to na tebe provalilo během doby, kdy bys byl úspěšným lékařem. Víš, co všechno by to znamenalo? Nechtěl bych něco takového zažít. Kromě pěkně rychlé výpovědi by si o člověku média povídala několik týdnů a přetřásala to téma pořád dokola, aby nenechali nitku suchou, protože oni nevidí ten fakt, že takové studium taky něco stojí."

"Ono bude docela sranda, až se provalí ten striptýz." zazubí se. "Ale na to mám naprosto dokonalou výmluvu. Lidské tělo je náhodou moc krásné a já propaguju zdravý životní styl. Cvičím, posiluju, abych si udržel tělo ve formě. Čímž můžu motivovat další k lepšímu životu. To ujde ne? Je to skoro umění, umět se dobře svlíknout, ne?"