Část dvacátá třetí

"Jestli se ti to takhle líbí a vyhovuje ti to, tak ti to jedině přeju." pousměje se. "Alexander je dobrá partie, je celkem fajn, žes narazil na něj. V tomhle světě je dost hnusných lidí. A gayové jsou většinou dost velký svině." pousměje se. "Věř mi."

"Věřím i to vím. Nežil jsem v klášteře." usměje se. "Myslím, že spokojenější bych být nemohl. Opravdu ne. Každý si ten život vedeme jinak. Naše priority jsou poskládané úplně jinak. Takže si užívej a nevázej se, dokud to půjde, když ti to tak vyhovuje. Až to jednou přijde, tak to poznáš." pokrčí rameny a upře na něj svůj pohled.

"Pro mě je vázání se zbytečné. Možná někdy v daleké budoucnosti..." pokrčí rameny. "Už jsme tu docela dlouho, ne? Abychom se nesaunili moc dlouho."

"Máš pravdu. když se člověk dobře baví, zapomíná na čas. A bylo mi tady v teple dost příjemně." pousměje se a spustí svoje nohy. "Tak vyrazíme zase do zimy."

"Do příjemného chladu. Mysli kruci trošku pozitivně." sjede ho pobaveně pohledem. "Je tam jen o trošku chladnějši než venku a nechci nic slyšet."

"Jistě, máš zase pravdu. To "o něco chladněji" znamená, že je tam skoro o sedmdesát stupňů míň než tady. To je opravdu příjemný chládek." Zazubí se pobaveně a zakroutí hlavou. "Tak se pojďme tedy zchladit."

"Ty jsi vážně hrozně negativní a hledáš na všem mouchy." zavrtí hlavou a vstane. "Takže, jdeme ven?"

---

"Prosím, ale žádné házení do toho bazénku, který jsem viděl za rohem za saunou. To by mě kleplo ještě než bych se nadechl. Tolik k mému negativismu." Zazubí se na něj.

"Nemám tě nikam házet. Dobře píšu si to do deníčku." odkývne ho a skloní se, aby protáhl ruce pod Míšovými koleny. "A kam tedy chceš zamířit?"

"Když mě posadíš na ty kameny, jak jsou tam škopky na chlazení nohou, tak mi to bude stačit, s tou sprchou ochlazení zvládnu. A ty si jdi kam chceš. Jenom křič, kdyby se o tebe pokoušel infarkt." chytne se svou rukou kolem Davidova krku a nechá se vyzvednout, prsty ještě zachytí svůj ručník.

Narovná se a poupraví si Míšu v náručí. "Jistě, tohle bude asi stačit. Takže jen na kameny." přikývne. "Tvé přání je mi rozkazem."

"Ale jdi ty... Bereš nějaké poplatky za dělání osobního nosiče? Abych ti kdyžtak poslal složenku na vyzvednutí." zazubí se. "A co tedy podnikneme po ochlazení?"

"To máš jako bonus k účasti na plavání. Nějak se ti tam musíš dostat." pousměje se. "Co nějaký nealko pití v nějakém podniku poblíž?" navrhne.

"To by šlo. Ještě je celkem brzo." pousměje se souhlasně. "Takže kavárna nebo tak? Abychom netrávili čas pořád jen po barech."

***

Odložil klíče na botník, aby se mohl svléknout a jít pozdravit Lexe, který byl už doma. Poznal to už z dálky, když viděl rozsvícená světla a o to víc se těšil. Podrbe Xitta na hlavě a odloží svou tašku vedle dveří od koupelny. Ještě chvíli to taky vydrží. Lexe najde v kuchyni podle svých předpokladů. "Ahoj zlato, už jsem doma. V práci všechno dobrý?" usměje se zářivě, když se zaparkuje přímo před ním.

"Ahoj, sluníčko." pousměje se. "Ano, všechno v pořádku. Přišel jsem před chvilkou, měli jsme konferenci s investory. Doufal jsem, že to domů stihnu dřív než ty."

"A stihl jsi to. Byli jsme si ještě sednout v kavárně, abychom se trochu zahřáli. Venku to zase pěkně přimrzá." pousměje se, než si ho naučeně přitáhne k sobě, aby ho mohl políbit na přivítanou. "Copak kuchtíš, kuchtíku? A Roman je tady taky nebo ještě nepřišel?"

"Roman má rande. Zase. A mám pocit, že s jinou dívkou než před tím." pousměje se. Polibek mu oplatí a jemně pohladí tváře zrůžovělé mrazem. "Jsi jako kostka ledu, zmrzlíčku." usměje se něžně. "Užili jste si to?"

"Ten proutník." uculí se. "Už aby si našel nějakou, která ho bude mít ráda se vším všudy. Jsem malinkej zmrzlíček, v tvé blízkosti hned roztávám." pohladí ho po stehně. "Bylo to fajn. Dlouho jsem si tak hodně nezaplaval a nakonec jsme se šli ještě prohřát do sauny, což je v těhle mrazech taky příjemný."

"A mám začít žárlit? Viděl tě snad nahého?" přimhouří oči, jemně prohrábne Míšovy vlasy. "Uškrtím ho, jestli se na tebe jen křivě podíval. Jsi moje myšička." skloní se, aby do vlasů vtiskl i polibek. "A budou špagety po uhlířsku, zkouším nový recept."

"Do sauny se chodí bez plavek, ty ťunťo, vždyť to víš. Všichni se dívají." pousměje se. "To víš, že jsem jen tvoje myšička, nikoho jiného bych ani nechtěl. A na špagety se moc těším, i když tenhle název slyším asi poprvé. Nechám se překvapit, co dobrého zase ukuchtíš." Otře se mazlivě o skloněnou tvář. "Chceš s něčím pomoct?"

"V kuchyni žádnou pomoc nepotřebuju. V ložnici bych si pro tebe určitě našel využití." pousměje se spokojeně. "Hlavně, že už jsi doma. Přemýšlel jsem, jestli bych byl hodně velká stíhačka, kdybych ti volal, že už mi moc chybíš a ať přijdeš domů."

"Takže v ložnici? A máš hodně velký hlad nebo bys mi to ještě ukázal, než se pustíš do vaření?" uculí se jako andílek, natiskne se k jeho boku. "Klidně jsi mohl zavolat. Těšil jsem se na tebe od té doby, co jsi odešel do práce."

Pousměje se. "No, když mi neumřeš hlady ty, tak já ještě klidně vydržím." Prsty pocuchá vlasy. "Pořád jsi strašně studený, měli bychom tě zahřát."

"No to teda. Ty rukavice od tebe byly moc příjemným dárkem a nemrznou mi díky nim prsty, ale stejně... co kdyby se ze mě stala kostka ledu?" uculí se spiklenecky a nenápadně zajede chladnými prsty na horkou pokožku pod Lexovým tričkem. "Ale tady je moc příjemně."

"Copak jsem nějaké soukromé ohřívadlo?" ohradí se na oko nespokojeně. "Asi jo, jsem." pousměje se: Sevře přes tričko Míšovu dlaň. "Co kdybych tě odnesl do ložnice, svlékl a důkladně zahřát. Tělesné teplo je prý nejlepší."

"Moje. Soukromý majetek." Políbí ho smířlivě na bříško. "Jak to děláš, že máš vždycky tak skvělé nápady? A když mě zahřeješ, tak bych se ti mohl nějak pěkně odvděčit." blýskne mu vesele v očích. Omotá své paže kolem Lexova pasu jako chobotnice a přitiskne se k jeho dolní polovině těla. "Řekl bych, že jsi právě chytil malé klíště." zazubí se.

"Kruci. Měl jsem za to, že jsou už zalezlá před zimou. Tohle bude asi nějaké otužilé. Nenavedl ho šotek?" pousměje se. "Co teď s ním?"

"Šotek plave ve Vltavě. A rozhodně bych doporučil nevytáčet. Pojďme se přesunout o pár metrů dál, když máme byt sami pro sebe. Alespoň dokud se nevrátí Roman. Hořím zvědavostí na jaké využití sis pro mě v ložnici našel." uculí se.

"To by ti mohlo dojít, děláme tam jen tři věci... spíme, pracujeme a to třetí ti určitě dojde. A přesně to mám teď v plánu. Už jsme se nemilovali celou věčnost."

"My nebudeme pracovat?" podiví se hraně. Stáhl by si Lexe k sobě na klín a unesl si ho, ale neměl ponětí, jak by na to Lex reagoval. "Máš pravdu. Celou věčnost, to bychom neměli otálet." propustí ho za svého sevření a vyndá i dlaně a rovnou si přes hlavu přetáhne mikinu.

"Tak šup, šup..." postrčí ho se smíchem k ložnici. "Ať už jsi v posteli a svlečený." Naštěstí si zatím jen připravoval ingredience do večeře, takže nemusí nic vypínat.

"Ale jestli máš opravdu hlad..." pokusí se trochu nahrát situaci, aby nevypadal jako moc velký nedočkavec a vydá se do ložnice bez čekání na odpověď. Vyhoupne se na postel, aby ze sebe začal stahovat oblečení.

"Mám, ale na tebe. Spíš šílenou chuť." zabouchne za sebou dveře, když nakráčí za Míšou do ložnice. Přejde k němu a začne rozepínat knoflíčky na košili. "Mám nutkavou potřebu tebe."

"Je skvělé, že je to oboustranné." Využije Lexova sklonění a vyhledá jeho rty svými, aby ho mohl políbit. Dravě, ale s citem. Ruka opustí boj s oblečením jen proto, aby mohla přejet do krátkých vlasů a pomazlit se s nimi.

"Ty můj malej mazle." pousměje se. Hbité prsty vytáhnou rozepnutou košili z kalhot, aby rozepnuly i poslední knoflíček. Pomalu a mazlivě stáhne košili z Míšových ramen. "Lákáš mě čím dál víc. Čím víc tě mám, tím víc chci." pousměje se. "Měli by tě dát na seznam zakázaných drog."

"Jenom malej? Měl jsem pocit, že se mazlím víc a víc. Až tě tím musím obtěžovat. Ale to drogy dělají. Vplíží se do tvého života a nedají pokoj. Těžko se s nimi skoncuje. Měl by sis podat žádost na ministerstvo, abys na mě měl papír. Jsem pro život nebezpečný." uchechtne se. Prsty jedné ruky rozepne Lexovi domácí kalhoty, rukama zajede za hranu spodního prádla, aby se dostal na své oblíbené obliny. Mazlivě přejede přes obě půlky.

"Já už na tebe přece jen papír mám." pousměje se spokojeně. "A ten mi bohatě stačí." prsty jemně projede Míšovými vlasy. "Miluju, když máš zrovna mazlivou náladu."

"Až ti s tím začnu lézt na nervy, tak mi pořídíš určitě obřího plyšáka. Budu vědět, že mi dáváš tajné znamení, abych s tím přestal." uculí se. Spokojeně zavrní, když se Lex dotýká jeho vlasů. Vyjede rukama na bedra, aby si ho přitáhl víc k sobě, zdá se mu, že je nějak moc daleko.

"Obřího plyšáka ti koupím klidně i tak. Jsi můj malý mazel." pousměje se něžně. Skloní se, aby Míšovi vtiskl polibek na čelo. "Víš, že to mám rád, ty můj přítulo." Vymaní se z Míšova sevření, sesune se na postel a přitáhne si svého partnera k sobě.

Pousměje se. Jo, Lex je schopný zítra dotáhnout největšího plyšáka, kterého by v hračkářství sehnal. Přitulí se k němu co největší plochou to jde. "Dokud s tím můžu za tebou, tak toho budu plně využívat."

"Samozřejmě, že můžeš. K čemu jinému bych ti jinak byl." pousměje se. Sevře kolem Míši své paže, aby ho pevně přitulil k sobě. "Co v bazénu? Unavil ses tam dost nebo máš ještě dost energie?"

"Určitě bychom spolu našli spoustu dalších věcí, ke kterým jsi mi. A já tobě. V bazénu to bylo skvělé. Většinu jsem zvládnul sám, se zbytkem mi David pomohl, abych moc nezdržoval čas. Vždyť mě znáš." pousměje se. "Ale sil mám určitě ještě stále dost."

"Hm, tak David pomohl, jo?" přitulí se ještě těsněji a vtiskne polibek těsně pod Míšovo ucho. "To znamená, že si snad dovolil sahat na tebe?" zavrní nespokojeně. "To se mi nelíbí. Ani trošku."

"Ale no tak... snad bys nežárlil. Ano, sahal na mě. A pomáhal mi do sauny. Vždyť víš, že mi pomáhají i jiní. A taky mají penis." uculí se. mazlivě se otře svou tváří o Lexovu a vtiskne polibek na nespokojením zvlněné rty. "Jsem jen tvůj, to si pamatuj. Miluju jen tebe. Já žárlím permanentně. Bohužel." poškádlí ho trošku se rty přitisknutými na ty druhé.

"Jenže já mám raději, když žárlíš ty, než já." Zasměje se. "Když žárlím já, tak je to špatné." zavrní do Míšových rtů. "Teď se chci mazlit já."

"Protože já žárlím mlčky, viď?" stihne se ještě uculit. Omotá své ruce kolem Lexových paží a zajede s prsty do vlasů. "Taky se chci mazlit. Takže bychom s tím měli něco provést." otře svůj nos o Lexův mezi polibky. Prsty sjede až dolů, aby vyhrnul tričko o kousek výš. "Ale tohle nám trochu překáží v bližším kontaktu." zatahá za něj.

"Ty si s tím určitě poradíš." zvedne paže nad hlavu, aby Míšovi usnadnil sundávání trička. Přitom se přisaje na Míšovy rty, čímž mu práci pro změnu ztíží. "Líbí se mi, když žárlíš. Jsi pak v posteli jako drak." zasměje se do polibku. Prsty přejedou po milencových bocích, přesunou se na záda, kde jemně přejedou po páteři.

"A jindy nejsem?" Pousměje se. Tělem mu projede mírný otřes, když se prsty dotknou citlivých jizev. Sám svými dlaněmi vyjede přes boky až na hrudník, přičemž během toho vyhrne tričko, které chce sundat. Spojené rty jim překáží, ale nevadí mu to. On má trpělivosti dost. Rukama sjede dopředu na prsa, palci poškádlí bradavky. Dlaně vyjedou až na ramena, jemně je stiskne, tričko se vyhrne o další kousek výš.

"Jsi. Ale když máš pocit ohrožení, jsi ještě dravější." pousměje se, když se na chvíli odtáhne, aby mu Míša mohl sundat tričko. "Líbí se mi ten pocit, že o mě tak moc stojíš." přejede prsty po Míšově tváři. "Strašně zbožňuju, když jsem tak moc žádaný."

Odhodí ten kousek pro tuto chvíli nepotřebného prádla někam vedle sebe, plně zaměstnán Lexovýma očima, do kterých se dívá. "Stojím o tebe strašně moc. Proto si tě musím rozmazlovat a hýčkat svým mazlením." uculí se. "Doufám, že zbožňuješ tu žádanost z mojí strany. Jen tak tě nedám, to si piš." Chytne svou dlaní tu Lexovu, na které se stejně jako na jeho ruce tkví úplně stejný prsten a potutelně se usměje. "Mohli bychom vyrazit někam na líbánky. Už jsme spolu dlouho nikde nebyli."

"Tak na líbánky říkáš..." zamyslí se. "A co návštěva mé drahé sestry ve Francii? Líbánky v Paříži, jak ti to zní?" pousměje se, plácne sebou do postele. "Tak mazli." pousměje se spokojeně.

"Líbánky v Paříži? Město zamilovaných? Hmm, ten nápad se mi líbí. Už tě vidím, jak mě taháš na Eiffelovku." zatváří se jako andílek. "Mohlo by to být skvělé, když tam budeš se mnou. Kdy vyrazíme?" pousměje se a zvedne se na lokty, aby se mohl přetočit a opřít dlaněmi vedle Lexovy hlavy. Skloní se, aby svými rty přejel přes čelist. Uchechtne se. "Budeme se mazlit s ježečkem pichláčkem." Jednou dlaní se přestane opírat, jen aby s ní mohl přejet po pokožce hrudníku až na odhalený bok.