Část čtyřicátá druhá
Část čtyřicátá druhá
"Většina z toho byla jen ve tvé hlavě, Míšo." pousměje se, pohladí záda a přitiskne si Míšu těsněji k sobě. "Bál ses. Chtělo to jen jistotu. Stejně, jako jsem se některých věcí bál já. Ale myslím, že už jsem z toho venku." Přetočí Míšu pod sebe a věnuje mu dlouhý vášnivý polibek.
"Asi jsem opravdu čekal na tebe." pokrčí rameny s úsměvem na rtech, kterých se Lex zmocní. Oplácí mu ho stejnou měrou, rukama šmejdí po místech, na která dosáhne. "Nejen že jsi to nejlepší, co mě mohlo potkat, ale i to nejcennější."
Pousměje se a zavrtí hlavou. "Pokud bych se měl vyjádřit já, tak to nejlepší a nejcennější na světě jsi ty." Jemný úsměv zvlní jeho tvář, když se dívá na Míšu. Je to skoro jako reflex, když ho má vzorném poli. "Měl jsem to provést už dávno, ale i já mám své malé děsy... Strašně moc tě chci, Myško." natáhne se do poličky vedle postele, aby přiblížil na polštář tubu s gelem a krabičku kondomů. Je pevně rozhodnutý, že dnes se otočí jejich role. Míšovi věří. Horst i Gabriel, kterým tohle dovolil, ho těžce zklamali. Ale Míša ne. Míša bude světlá výjimka.
"Mysli si co chceš, já mám na to svůj názor. Ale kdybys měl nutkání, můžeme se třeba nechat ohodnotit." pousměje se tomu. Ale jinak trochu nechápe, o čem Lex mluví. Prsty pohladí tvář, objede tvar čelisti. "Můžeš mě přece mít kdykoliv, vždyť to víš." políbí ho na ohryzek, když se přes něj natáhne. Hledá v Lexově tváři jakýkoliv náznak toho, co by se mohlo dít, protože se tu děje něco, co mu lehce uniká. Jaké děsy má Lex na mysli? Něco mu tady nehraje. "Je něco o čem bych měl vědět?" zeptá se něžně, upře svůj pohled na milovanou tvář.
Nakloní se, aby ho políbil. "Ano. Něco bys měl vědět." odpoví vážně. Vezme Míšu za ruku a políbí do dlaně. Lehce natáhne druhou paži, aby si podal gel. "Já už hrozně dlouho chci něco udělat." přimhouří oči, když se mu jednou rukou podaří otevřít tubu. "Vysvětlím ti to potom, ano?" zašeptá, zatímco Míšovy prsty pokrývá lubrikantem. Nemůže mu vysvětlovat teď, jak to vlastně všechno bylo. Je si jistý, že by pak jen mluvili a on by to nemusel zvládnout. Gabriel a myšlenky na toho chlapa jsou celkem spolehlivý tlumič vášně. "Jen mi věř." zadívá se Míšovi odhodlaně do očí. Tuba je odhozena na polštář. Lex pomalu a soustředěně směřuje Míšovu dlaň do svého klína. Nechá ho lehce otřít o vzrušený penis, ale pokračuje ještě o kousek níž.
Překvapeně se podívá do Lexovy tváře, když mu dojde, kde spočívá jeho o ruka a co se po něm chce. Nechápavě sledoval, jak Lex pokrývá jeho prsty gelem a teď... "Lexi, to nemusíš. To..." dojdou mu slova. Prsty jsou lákané do jednoho jediného místa, do kterého se chtějí ponořit. "Vážně, já nepotřebuju... miluju, když jsi nahoře. Ani mě nenapadlo, že bychom se mohli vystřídat. Mně to tak vyhovuje." Zmateně podebere do dlaně varlata, aby je polaskal, špičky prstů se dotýkají a jemně masírují. Zahledí se Lexovi do očí. Volnou rukou ho pohladí na tváři. V tom bude něco víc, ale věří mu. "Vážně nemusíš."
Vydechne. Připadá si teď strašně divně. Trošku se stáhne. "Promiň, byl to hloupý nápad." zavře oči, opře se čelem o Míšův hrudník. Co si to vlastně chtěl tímhle dokazovat? Míša není Horst, ani Gabriel. Jen ho zbytečně rozhodil. Jeho i sám sebe.
"Ne to... ne. Nebyl. Jen jsi mě překvapil. Hodně." Pohladí ho na zádech. Teď je zmatenější snad ještě víc. "No tak, Lexi. Vážně jsem jen překvapený." pokusí se ho ukonejšit. Nějak netuší, kde se stala chyba. Vymotá svou ruku zpod jejich těl, přitiskne Lexe k sobě. "Já v tomhle potřebuju víc pomáhat než abych dával, vůbec mě nenapadlo, že bys třeba... nad tím vůbec přemýšlel." hlesne.
"Zapomeneme na to. Nic se nestalo." odpoví tiše. Snaží se znít aspoň trošku vesele, ale nezvedne hlavu. Nemá sílu podívat se Míšovi do očí. "Moje chyba. Dej mi chviličku, ano?"
"Dám ti chvilek kolik jen budeš chtít, ale... něco se asi stalo, Lexi." pohladí ho jemně po zádech. Rozprostře dlaň v místě, kde cítí bušící srdce. Je mu v tuhle chvíli jedno, že použil lubrikant na úplně jiném místě, než bylo smýšleno. "Povíš mi, co tě trápí?" šeptne měkce.
"Už nic." odpoví tiše. Vůbec neměl tušení, že by to mohlo dopadnout takhle. Otře se tváří o Míšův hrudník. "Už je to dobré." pousměje se. Vlastně je to jedno. A možná i dobře, že to takhle dopadlo. Už nikdy víc.
Zůstane zmateně hledět před sebe. Nechá ruku kolem Lexe a přidá k ní i druhou. Spojí prsty na jeho zádech, i když mu to lehce klouže. "Co jsem udělal nebo řekl špatně?" posmutní.
"Nic. Tohle není tvá vina." zvedne hlavu, aby se podíval Míšovi do tváře. "Prostě na to zapomeň, ano? Jakoby se nic z toho nestalo." Vážně měl pocit, že je ta pravá chvíle na to, aby tohle už jednou pro vždy prolomil. Usměje se. Nebyla, ale už to znovu zkoušet nebude. Vždyť je to jedno. Klidně to může zůstat tak, jak to bylo do teď. Možná je to jedině dobře. Gabriel má možná pravdu, třeba je v posteli dobrý jen, když je nahoře a jinak to stojí za houby. Zavře oči. Pokoušet to už nebude.
"Tohle... to se mi vůbec nelíbí." zamračí se. "Jak mám zapomenout, když najednou..." vzepře se na lokti, čímž ze sebe Lexe částečně shodí. Zachytí jeho loket, přejede přes paži až na tvář. Přizvedne jemně Lexovu bradu, jenže oči jsou pevně zavřené. "Na co teď myslíš?" zeptá se tiše. Snaží se z tváře cokoliv vyčíst, ale vidí jen jakousi bolest, kterou nedokáže k ničemu přiřadit. Potom si vzpomene na jejich první neshodu. Povzdychne si. Položí se zpátky na záda, aby k sobě Lexe pevně přimkl. "Jestli o tom nechceš mluvit, nemusíme." Přejede prsty přes odhalené rameno, druhou rukou přes oba přehodí společnou deku.
"Není o čem mluvit. Dneska to bylo náročné, jsem unavený, byl to prostě jen zkrat. Nic vážného." vydechne. "Opravdu si s tím nedělej starosti." Má chuť si zapálit. Už hodně dlouho nekouřil. Nechtěl kvůli Míšovi a pak vlastně nějak zapomněl. "Vadilo by ti, kdybych si šel na chvíli ven zapálit?"
Překvapeně ztuhne nad otázkou. Docela mu vypadlo, že Lex kouří. Naposledy ho s cigaretou viděl v Německu. A to bylo snad naposledy. Propustí ho ze svého sevření. Nechápe nic. "Když se mi neztratíš, klidně jdi." pousměje se. Netuší, co by měl udělat, když vůbec nechápe, co se vlastně stalo. Hlavou mu sice proběhlo pár myšlenek, ale ty ihned zavrhnul. Skulí se k boku postele a obrátí se na bok čelem do středu postele, aby se mohl schoulit do jakéhosi klubíčka. Peřinu přitáhne až ke krku. Je mu najednou podivná zima.
"Za chvilku budu zpátky." přislíbí. Rychle se nasouká do kalhot a přes hlavu přetáhne tričko. Vklouzne do tenisek, popadne klíč od pokoje a během okamžiku je venku. Teprve na chodbě si uvědomí, že s sebou vlastně nemá žádné cigarety. Vyhodil je, když přestal kvůli Míšovi. A už se mu nechce hledat trafiku, která by byla v tuhle hodinu otevřená. Ale i vzduch na chodbě hotelu je dýchatelnější než ten v pokoji. Opře se o zeď a pomalu se podél ní sesune na zem. Zvrátí hlavu a zavře oči. Potřeboval být chvilku sám, aby si to všechno urovnal.
Zmoženě vydechne do polštáře. Lex byl pryč během pár sekund, že na to nestačil pomalu ani zareagovat. Bouchne sevřenou pěstí do matrace vedle sebe. Všechno totálně podělal. Uvědomí si, že má stále kluzké prsty. Zvedne se na posteli, aby zjistil, že vozík má kus od ní, jak jej Lex odstranil z cesty. Jakási pohovka před postelí mu dopomůže k tomu, aby se k němu, byť složitě, dostal. V koupelně ponoří ruce pod teplou vodu. Zadívá se na sebe do zrcadla. Vypadá hrozně. Opláchne si obličej, poslepu nahmatá měkký ručník, jenže zavadí o sklenici, která se tříštivě rozletí po koupelnové dlažbě. Drobné střepy se na něj ve světle koupelnového světla blyštivě smějí. Sprostě pro sebe zanadává. Kde má teď hledat nějaký smetáček? Skloní se k zemi s tím ručníkem, který má stále v ruce, aby alespoň odsunul na stranu to nejhorší. Bude muset Lexovi říct, aby si dal pozor. Hromádku střepů tím ručníkem v závěru i překryje. Pohled mu spočine na druhý prášek v platíčku, který mu dnes lékaři vydali. Neměl by... vezme si ho sebou k posteli. Kdyby náhodou.
Chvíli sedí na chodbě, jen tak ponořený ve svých vlastních vzpomínkách a myšlenkách, než ho vyruší nějaký tříštivý zvuk. Zdá se, že to šlo od nich z pokoje. Ale Míša je přece na posteli a vozík je... příliš daleko od něj! "Sakra." Vynadá si těmi nejhoršími jmény, že si v klidu odejde a nechá vozík mimo Míšův dosah. Chvíli mu trvá, než z kapsy těsných džínů vyloví klíč. Rychle odemkne a vpadne dovnitř. Střetne se s Míšovým pohledem.
Komentáře
Okomentovat