Tmavě modrý šuplík

4/5 Překvapeně shlédne na prsty, které ho začnou zbavovat oděvu. Usměje se. Nemá potřebu se nijak bránit. Pocit důvěry je až abnormální. Nechá ho udělat co chce. Sám prsty sklouzne na hrudník mezi nimi. Ty svaly… vydechne muži do rtů. Má pocit, jako by se to mělo stát. Lákalo ho přitisknout své nahé tělo k tomu druhému. Co to jen bylo za kouzla? Arlan Illiana pomalu zbaví oblečení. Jemně ho položí do mechu, přitiskne se k němu a začne jeho tělo pokrývat polibky. Dlaně hladí chvějící se tělo. Neboj se, má lásko. Zahřeju tě. Nechá sebou manipulovat dokud není položen do měkkého mechu. S očima doširoka otevřenýma hledí na toho muže. Plně mu důvěřuje, nepociťuje žádný strach. Dokonce se přistihne, že se lehce usmívá. Stulí se do té laskající náruče. Arlan zkoumá a laská Illianovo tělo. Netouží po ničem jiném, než dopřát svému princi něhu a vášeň. Prsty sklouzne do klína. Buď můj, Illiane. Miluji tě. Toužím se tě dotýkat, spojit nás v jedno tělo. Tohle nebylo úplně místo, kterého by se do...

Část osmnáctá Roztřesenými prsty roztrhne nedočkavě obálku, kterou před chvíli ukořistil ze schránky. Vydrží to až do postele, kde se zhroutí a přitulí k plyšákovi. Daví, zlato… Dnes byla šílená noc. Nesnáším spaní v plně oblečeném stavu. Měli jsme večer poplach a nebylo jisté, jestli nezavolají na pomoc i nás, tak jsme se všichni natáhli do postelí v plné výbavě… stejně nikdo pořádně neusnul. Jen jsme tak podřimovali a střádali si síly. Jsem rozlámaný jako balíček tyčinek. Ale večer se snad dostanu trochu do posilovny a protáhnu se. Už nás převeleli na hlavní štáb. Čas se krátí a mě to strašně utíká. Ale i tak jsme v pohotovosti do posledního dne. Včera jsme tu měli výbuch miny… nepochybuji, že o tom média neinformovala. Bylo to vážně nepříjemné. My jsme s nimi letěli… A taky jsme teď poslední týden lítali s kynologem a jeho psem. Čmuchá tady nastražený výbušný systém. Ten pes je geniální. Jmenuje se Rex. Příhodné jméno. Poslouchá svého pána na slovo a ve službě je snad i když spí. Bě...

Část sedmnáctá Vyhrabe se z nemocničního stanu. Musel na kontrolu se svýma ušima a pár oděrkami, které utržil při výbuchu několika nepřátelských bomb, které byly neočekávaně svrženy přímo na jejich štáb. Nechápal to nikdo, ale po týdnu už se všechno zase vracelo do normálu. Napáchané škody byly napraveny a oni se postupně vraceli do služby. Jenže na to si on ještě chvíli počká. Doktor řekl ještě tak týden. Takže si tu hrál na pomocníka. Neměl závažné zranění, jen mu museli sešít jeden prasklý ušní bubínek, aby slyšel a ten druhý mu každý den potírali nějakou vodičkou, aby podpořili zahození praskliny. Nepustili ho do řídícího stanu, když se to stalo. Byl tu všude shon a všichni měli moc práce, takže se opozdila i pošta. Ale teď už měl Davidův dopis schovaný v kapse a hledal nějaké vhodné místo, kde by si ho přečetl. Alexi, ahoj Bystroočko… očekávej balíček, zlato. Poslal jsem ti pár dobrůtek, abys mi tak tam nestrádal. Nevím, kdy dorazí, ale snad tě tam ještě stihne. Překvapeně zamrká...

3/5 Illian ztuhne v překvapení. Tváře mu najednou zrudnou, když ho muž políbí. Odtrhne se od něj a skloní hlavu, i když má pocit, že to co ten muž udělal, nebylo vůbec zlé. Jako by to byla ta nejpřirozenější věc. "Tohle nedělej. Už tak mám problémů dost." Řekne smutně. Kdyby bratr zjistil, že se líbal s mužem… no líbal… ta pusa se líbáním asi nazvat nedala, ale stačilo jen to podezření, že nemá zájem o ženy. Jenže on ho doopravdy neměl. Odvrátí se stranou a přitom se nevědomky vmáčkne víc do hřejivé náruče. Tázavě se na něj zadívá. Nemám to dělat? Proč? Nelíbí se ti to, nebo máš strach z bratra? Ale teď tu není nikdo mimo nás dvou. Cítil bych to, kdyby ano. Ach můj maličký, jsi tak nevinný… Prsty jemně přejede po dlouhé jizvě na tváři. Znovu hořce zalituje, že mu ji udělal. Odpusť. Ani netušíš, jak moc mě to mrzí. Přizvedne si jeho obličej. Kdybys byl dívka, tak jsou tvé vlastnosti ceněné. Jako muže tě všichni považuji za slabocha. I já kdysi… Ale ty nejsi slabý. Jsi jen...

Část šestnáctá S povděkem převezme od kolegy, který si hraje na pošťáka, svůj dopis. Měli půl hodiny po obědě volno a on si ho chtěl přečíst ještě před tím, než zase zasedne do vrtulníku. "Abys mu neurazil ruce, Alexi. Kvůli jednomu dopisu." Protočí Felix vedle něj očima. "Hele, nezáviď jo, já za to nemůžu, že tobě nikdo nepíše." Pokrčí rameny a už hledá po kapse svůj nožík, aby dopis neroztrhal příliš horlivě. Mirek se jen s pochechtáváním usadí vedle nich do stínu. Upře pohled do řádků. Ahoj Alexi, tak ta zkouška dopadla dobře. Asi jsem už prostě samolibej, ale ani ti radši nenapíšu za kolik. Ale prostě ji mám. Spokojeně se usměje, David i po dlouhé pauze byl schopný bez problémů navázat na to, co zameškal. Takže jsem zase o krok blíž, aby ze mě byl doktor. Dneska byla ve městě prakticky kalamita. Napadlo šíleného sněhu, tak nic nejezdilo. Málem jsem tu zkoušku nestihl. Ale dorazil pozdě i profesor, tak to vzal sportovně a přimhouřil oči. "Hele, kluci, u n...