Část první

Miluj mě zítra

---

Lex se vrátí z kuchyně i se dvěma hrníčky čaje. Jeden postaví před Míšu, který si čte pohodlně usazený na gauči. S druhým se usadí vedle svého partnera. Spokojeně se přitulí k Míšovu tělu a stočí pohled na Xitta, který odpočívá vedle křesla a hlasitě oddechuje. Těžká domácí idylka. "Měl bych příští týden zajet na stavbu, kouknout se, jak to pokračuje. Doprovodíš mě? Slibuju, že tě přes kritická místa přepravím." pousměje se, natáhne se volnou rukou po Míšovi. "Navíc se budeš moct rozčilovat přímo tam, co zas zvorali. Na fotkách by to nebylo ono."

S povděkem se natáhne pro svůj čaj. "Děkuju." Odloží knihu, kterou doteď četl, i když moc nevnímal význam textu. Opře se pohodlně o Lexovo hřející tělo a spokojeně se usměje. "To by bylo fajn, docela mě zajímá, jak pokročili. Už se nemůžu dočkat." Usměje se šťastně. I když posledních pár dní je plný rozporuplných pocitů. "Nemluvil s tebou teď někdy David?" S ním ano a vůbec se mu nelíbil, jak vypadal. Dělalo mu to starosti a neustále nad tím musel přemýšlet. Něco bylo špatně a on chtěl vědět co. Přemýšlel, jak to teď mají mezi sebou s Alexem, ale mohl jen těžko odhadovat, zda za Davidův stav mohl právě Alex. Mohlo se přihodit cokoliv.

"No, myslím, že k nastěhování to jen tak nebude. Hádám tak příští rok." pousměje se. "Jak pokazili ty základy, tak nahnali docela zpoždění. S Davidem?" Tázavě se na Míšu zadívá. "No, asi před třemi dny. Ale jen telefonicky. V baru bude za měsíc soukromá oslava a chtěli Davida, aby vystoupil. Tak jsem mu volal, jestli má vůbec chuť a čas. Proč? Děje se něco?" Zamračí se. "Něco s Alexem a tím jejich rádoby vztahem?"

"Kdyby to nepokazili, mohli jsme letošní Vánoce oslavit už ve svém." Pousměje se. "Ale to nevadí, hlavně, když budou s tebou." Vtiskne mu drobný polibek na rameno, které má nejblíž. Trochu se napřímí. "Já si právě nejsem moc jistý. Když jsme spolu naposledy byli, tak se choval divně. A to mi přišlo, že během doby, co byli s Alexem v tom jejich domluveném vztahu, že jsou oba uvolnění a v pohodě. Nevím, jestli to bylo jen moje zdání, ale přijde mi, že se něco děje. S Davidem určitě, s Alexem jsem už nějakou dobu nemluvil. Tak jestli třeba nevíš víc než já." Usměje se.

"Domluvené vztahy dlouho nevydrží. Možná to už skončilo a teď si oba lížou rány." přítáhne si ho do náručí. "Jestli o ně máš starost, tak se jich asi budeme muset zeptat. Mám si dojít pro telefon a trošku uhodit na Davida? Není moc sdílný, když nevíš, jak na něj."

"Nezdálo se mi to… spíš mi přišel tak zvláštně smutný. To už mě taky napadlo, když mě nic neřekne, pokud vyloženě nechce… a taky mě napadlo zavolat Alexovi, ale nemůžu na něj vyrukovat s něčím jako: Ahoj Alexi, tak co David, neudělali jste si náhodou něco?" Uchechtne se.

"A proč bys nemohl?" zazubí se. "Odpověď na to nějakou určitě dostaneš. Smutný? No, asi máš pravdu. Nezněl v telefonu jako obvykle, ale přičítal jsem to pracovnímu vytížení."

Pobaveně se zasměje. "To určitě, minimálně by mě poslal někam a maximálně by mi to položil, ale to on nedělá… a někam by mě taky neposlal, protože ví, že když jsem teď s tebou, tak si to nemůže dovolit." Zazubí se spokojeně. "Takže jak? Ty zavoláš Davidovi a já Alexovi?" Podívá se tázavě na svého přítele.

Povzdechne si. "A já doufal, že už se do žádných vztahů plést nebudu. Ale jestli chceš…" Pohladí Míšovu tvář něžně bříšky prstů. "Zjistíme, co se stalo."

"Jen nechci, aby se David trápil… vůbec to k němu nesedí." řekne omluvně. "A Alex… to je zase případ navíc. Tohle bude poslední míchání se do vztahů, slibuju." Natáhne se, aby mu věnoval omluvný polibek.

"Pojď ke mě, ty můj malý zachránce." Stáhne si ho k sobě do klína a spokojeně políbí. "Tak jim teda pomůžeme, jestli to je v našich silách. A jestli pak budeš šťastný."

Souhlasně přikývne do polibku. "Spíš potom budu klidný." Usměje se a obejme Lexe kolem ramen. "Tak komu zavoláme prvnímu? Alexovi? A na to konto bychom potom mohli něco dostat z Davídka? Pochybuju, že Alex bude sdílný… přes telefon je vždycky tak trochu odměřený." Natáhne se pro svůj mobil ležící na stolku.

Pokrčí rameny. "Tak ho pozvi sem. Bude to jednodušší z něj něco dostat." Vtiskne polibek na Míšův krk a zaboří nos do jeho delších vlasů. "Něco si vymysli…"

Spokojeně zamručí, když se k němu Lex začne takhle tulit. "Něco si vymysli…" zabručí. "Alex není jako Kuba, aby se nechal nalákat na vidinu voňavé a ještě teplé buchty." Uchechtne se. Vytočí Alexovo číslo a přiloží mobil k uchu, zatímco prsty si hraje s krátkými vlasy svého přítele. Netrvá to moc dlouho, spíš to Alex vezme téměř okamžitě. "No, ahoj Alexi, neruším..?" Pohlédne na Lexovu dlaň a vnímá Alexe na druhé straně. "Ne… nic se neděje, jen jsem si říkal jestli nemáš čas a nechceš se zastavit? Dlouho jsme se neviděli, tak jsem si říkal, že by nebylo na škodu trochu to napravit. Slyšel jsem, že přecházíš konečně k letecký… Jo… to víš, tady se nic neudrží." zazubí se. "Navíc Lex bude k večeři dělat nějakou kulinářskou specialitu, tak bys mu mohl koukat pod ruce… ne.. určitě mu to nebude vadit." Zazubí se poťouchle. "Jo… mám čas hned. Jsem doma, tak se tu zastav. Jasně… tak zatím." Položí hovor a s uculením odloží mobil. "To šlo lehce."

"To se ukáže ještě dnes? Jsi kouzelník, Myšičko." pousměje se. "Nechtěl bych si tě někdy pozlobit." Prsty pocuchá vlasy a rty sjede na jeho krk. "Myslíš, že máme ještě čas na to, abych si tě zabavil čistě pro sebe?" Zamručí do horké pokožky krku.

"To je otázka osobního šarmu. "Zamrká hravě. "Čím dřív to bude vyřešené, tím dřív budu klidněji spát." Pousměje se. "No… máme štěstí. Ale vzhledem k tomu, že právě nakupoval, tak říkal, že dřív jak za hodinu tady nebude…" Položí svůj hrnek na stůl a obejme Lexe oběma pažemi kolem krku, aby se přisál na jeho rty. "Do té doby jsem jen tvůj."

***

Zazvoní na zvonek s Lexovým jménem a vyčká, než se mu dostane odezvy v zabzučení, aby mohl vyběhnout k jejich bytu. Celkem se mu to hodilo, že Míša zavolal. Potřeboval se trochu odreagovat a v jeho přítomnosti by to mohlo jít.

Michal se převalí na záda, když zvonek zazvoní. Zanaříká. "Ještě pět minut." Zabublá smíchy a přitiskne se Lexovu nahému tělu.

Vtiskne polibek na nahé břicho. "Sakra, taky mohl vydržet ještě pár minutek. Pořád ještě tě nemám dost." Odtáhne se, aby rychle stáhnul použitý kondom a podal Míšovi krabici kapesníčků. Ještě se k němu natáhne, aby ho políbil. "Miluju tě, strašně moc tě miluju. A teď sebou musíme hodit. Jdu vpustit Alexe. Zabzučím mu a vrátím se pro tebe."

"Taky tě miluju." Políbí ho na zrudlé rty a pohladí po tváři. Vytáhne si kapesníčky, aby se trochu upravil a dal do pořádku. "Děkuju. Maximálně chvíli vydrží za dveřmi." Pokrčí rameny a pousměje se.

Ještě se k němu skloní, když si natáhne kalhoty. "Jen co odjede, počítej s tím, že tohle dokončíme. Nebo spíš začneme znovu od začátku." Přislíbí a vtiskne polibek na tvář. Už za chůze si natahuje košili. Zvedne sluchátko bzučáku a ani se neobtěžuje čekat na to, až se Alex ohlásí. "Ahoj, pojď dál."

"Počítám s tím." Houkne na Lexe pobaveně a začne se pomalu zvedat z postele, aby se poohlédnul po svých svršcích.

"Ahoj, díky." Zatlačí na dveře, když se Lex ozve ve sluchátku a zabzučí mu. Vezme to po schodech. Než aby čekal na výtah, to nahoře bude třikrát. Až pak mu dojde, že si myslel, že bude Michal sám, když mu takhle volal. Ale vlastně říkal, že Lex bude vařit. Pokrčí rameny. Vždyť to bylo jedno.

Vrátí se do ložnice, aby napůl oblečeného Míšu ještě na chvíli povalil do peřin a políbil ho. Uculí se, když se konečně odtáhne. Tak šup, oblíkej se." Popožene ho se smíchem, protože on už je oblečený. "Alex je tu za chvililičku."

Pobaveně vyjekne, když se ocitne zády v peřinách, v rukách ponožku, jak jí chtěl navléknout, ale díky Lexovi se mu to nepodařilo. "Já bych rád." Zabručí spokojeně. "Postavíš na kafe, prosím?"

"Jistěže. A musím vymyslet něco k té večeři, aby to nevypadalo, žes Alexovi kecal." pousměje se. A s dalším polibkem se ztratí do kuchyně.

"Tak ono se to myslím zamluví… ale budeš hodný." Houkne za ním ještě než se přesune na vozík, aby si podal košili, která byla od něj celkem daleko. Zazubí se. Zase na vlítli nějak divoce.

Alex zaklepe na dveře vedoucí do Lexova bytu, aby dal najevo, že už je nahoře. Slyší tlumené hlasy. Nebo spíš Míšu, jak na Lexe něco volá, ale nerozumí mu. Pousměje se. U nich bylo zřejmě všechno v pořádku.

Lex mu otevře, hned jak dá ohřát vodu. "Ahoj, pojď dál. Míša tu budu za chvilku." otevře dveře dokořán a počká než Alex vejde. Pak zase dveře zavře. "Dáš si kafe, čaj, něco studného?" Nabídne a zamíří ke kuchyni. "Myšičko, Alex už je tady." zavolá do ložnice. Pak se na Alexe usměje. "Omluv mě, jen se dojdu podívat, jestli něco nepotřebuje, bude to jen chvilička."

"Ahoj, díky, neruším vás? Michal zněl tak, že to vypadalo jako by byl doma sám, tak jsem si říkal, že mu chvíli budu dělat společnost, když mám chvíli volno." Pousměje se a vejde dovnitř, aby za ním mohl Lex zavřít dveře. Skopne boty a podrbe na hlavě Xitta, který se přijde podívat na vetřelce. "Dám si kafe, díky. Jo, jasně, vydržím."

Vklouzne zpátky do ložnice za Míšou. "Tak ho tu máš, jdi na něj." zasměje se a skloní se k Míšovi, aby ho políbil. "Stejně se nemůžu dočkat, až odsud zmizí a my se budeme moc vrátit k rozdělané práci…" Zavrní do Míšova ouška, než mu vtiskne polibek na krk. "Nechceš s něčím pomoct?" zeptá se nevinně.

Zvedne pohled ke dveřím, když se otevřou a pohlédne na Lexe. "Nejdřív musíme navodit milou a přátelskou atmosféru, aby se uvolnil." Uculí se. Pohladí Lexe po tváři. "Řekl bych ti, že potřebuji pomoct svléknout, ale to se teď nehodí, máme za dveřmi návštěvu." Upraví se. "jsem hotový, tak jdeme na něj. Potom budu jen tvůj. Celý zbytek dne i celou noc. Vlastně… celý zbytek života." Uchechtne se do jeho rtů a znovu ho políbí.

Alex se ošije. S rukou drbající Xittův kožíšek k němu dolehne Míšův smích. Je to divné. Má pocit, že je od něčeho vyrušil.

Pousměje se a přikývne. "Tak dobrá. Já půjdu udělat kávu. A copak si dáš ty?" Pomalu vyjde z ložnice a podrží Míšovi dveře. "Taky kávu, nebo chceš něco jiného?" Zvedne pohled od Míši a pousměje se na Alexe. "Ještě ti dlužím ránu za to, jak jsi vzbudil minule Míšu." Vzpomene si, jak ho otravoval neskutečně brzy ráno.

"Já tam mám ještě ten čaj, tak mi ho prosím jen ohřej." Usměje se a vydá se taky ke dveřím. "Ahoj Alexi." pozdraví svého kamaráda a sjede ho zkoumavým pohledem. Možná se tvářil naprosto v pohodě, ale jeho postoj byl v něčem jiný. Takový nejistý.

"Ahoj Míšo." Usměje se Alex na příchozího. Opravdu je od něčeho vyrušil. Vypadají naprosto spokojeně a… povzdychne si. Zářilo z nich štěstí. "Klidně si posluž, jestli ti to uleví." Otočí se na Lexe. "Netušil jsem, co s tím mám dělat. Byl jsi moje poslední záchrana." řekne omluvně.

Zavrtí hlavou. "Vyberu si to, až toho bude víc. Stejně dneska nevypadáš, že bys to zvládl ustát." Pousměje se. "Tak se tu zatím bavte, půjdu se postarat o občerstvení."

"Díky, Lexi, jsi zlatíčko." přejede Michal svými prsty po Lexových. "Tak pojď, přesuneme se do obýváku, ať tu nestrašíme na chodbě."

"Jednu ránu pěstí bych v tom všem už zvládnul… věř mi." Pousměje se a vydá se za Míšou. Přivítala ho rodinná pohoda, na kterou nebyl moc zvyklý. Rozhodně posledních pár dnů bylo dost náročných. Posadí se na gauč, na který mu Míša pokyne.

"Jsi v pořádku? Vypadáš nějak přepadle? Něco v práci?" Optá se Michal konverzačně.

Zaboří se do pohodlného gauče a pocuchá Xittovi kožich, když se k němu zase nachomítne a opře si svou hlavu o jeho koleno. "Je toho teď na mě jen nějak moc…"

"Něco s Davidem? Protože jestli jo, tak radši potichu. Lex by se nemusel udržet…" Zazubí se jakoby nic. Nebude chodit kolem horké kaše.

"Já vás slyším moc dobře." Ozve se z kuchyně. "Obzvlášť, když zmiňujete moje jméno." Sám se trošku zamračí. Je skoro jasné, že je v tom David. Na to by přísahal. Už jen to, jak si je Alex prohlédnul bylo divné. Měl něco zvláštního v očích.

Michal se uchechtne, ale pohlédne zpátky na Alexe, který se teď tváří opravdu zaraženě. Přejede kousek blíž k němu, aby nebyl tak daleko.

Sklouzne pohledem po Míšovi a trochu se zarazí, když se Lex ozve z kuchyně. Nebyl dobrý nápad tady něco takového rozebírat. Klukům na Davidovi záleželo a byli připraveni ho bránit za každou cenu. Bylo to celé jen o Davidovi, ne o něm. Povzdychne si. Jenže taky nemá cenu zapírat, protože ti dva ho odtud nepustí dokud z něj nevyždímou poslední kapku. "Nemá cenu lhát, jo, jde o Davida." Záviděl jim ten dokonalý vztah, který mezi sebou měli. Vypadalo to jako dokonalá souhra. A ta spokojenost, která z nich čišela, ho dostávala do kolen.

Lex se vrátí se třemi hrníčky na tácku a talíři narovnanými sušenkami. Velmi pečlivě to všechno vyloží na stůl, pak se usadí vedle Alexe. "Co udělal?" zeptá se klidně. Má Davida rád a bránil by ho, ale taky ho moc dobře zná a ví, že není žádné neviňátko. Koneckonců, taky s ním kdysi něco měl. Zadívá se na Míšu, aby Alexe nenervoval a usměje se. "Dal jsem ti tam trošku medu, abys to měl lepší, když už je ohřívaný."

"Děkuju." Usměje se Michal na Lexe a natáhne se pro svůj hrneček.

Alex si je oba prohlédne. Byl jimi tak trochu obklíčen, žádná úniková cesta nepřicházela v úvahu. Otočí se na Lexe. "Vlastně ji nejsem jistý. Asi to… vyšlo z obou dvou, jenže… já o něj vážně stojím a teď je to celé na nic." Vydechne. Kdyby do něj celý život Sára neryla, nebyl by schopný o svých pocitech vůbec mluvit. Ale i teď mu to dělalo velké problémy. "Já… bylo to celé celkem v pohodě. Většinou je to tak, že se o něčem pohádáme a potom je to zase všechno v pořádku, ale teď jsme byli na víkend spolu a no… pořád si nejsem moc jistý o co vlastně šlo. Jen…" polkne. Není o tom schopný mluvit. A ještě je nervózní z toho, jak jsou Lex s Míšou v pohodě.

Přikývne. "A pak se to prostě pokazilo…" Stočí pohled na Alexe. "Budu hádat, začal o tom, že vlastně vůbec žádný vztah nechce, že by mu překážel a že to vůbec neumí?"

Překvapeně se na Lexe zahledí. Pak mu to dojde. "Mluvil o tom s vámi?" otočí se i na Míšu, jak hledá odpověď na svou otázku. "Jak jinak bys o tom věděl, že jo?" Promne si unaveně čelo. "Celý týden přemýšlím o tom, jak mu dokázat, že o něj stojím a ne že ho mám jen na jedno. Jenže rozhodl to tak, že mezi námi bude jen ten sex, nic víc. Jen přátelé s výhodami a konec našeho zkoušení vztahu. A já mu na to kývl, protože jsem nebyl schopný nijak reagovat." Nedodá, že byl stále ještě v šoku z toho, jak mu vyčetl Michala. Nemohl Davidovi moc vyčítat, on si taky rýpnul hloupě, nedomyšleně, ale tohle byla přesně mířená rána pod pás a jeho to mrzelo.

Lex zavrtí hlavou. "Ne, nemluvil. David se vůbec nesvěřuje. Míša ti to může potvrdit. Něco z něj dostat, to chce tlupu soukromých detektivů a výslechovou místnost." Stočí pohled na Míšu a usměje se. "Já Davida znám, vím jak jedná a tohle mi prostě došlo. Kdysi totiž udělal mě to samé. Jako bych ho slyšel." Pomalu vstane a přejde k Míšovi, aby mu jemně položil dlaně na ramena. Jako by potřeboval jeho dotyk. "Asi ti to neřekl, ale já jsem s ním kdysi měl taky… vztah…" Prsty zamyšleně přejede po Míšově krku. "Nebo jsem se o to snažil… ve chvíli, kdy začne cítit něco, co nedokáže ovládat, prostě uteče. Všechno to svede na neschopnost mít vztah, svou cílevědomost… cokoliv je zrovna po ruce. David je prostě zraněná dušička. Když se přiblížíš moc blízko, uteče. Dělá to tak i s přáteli. Kamarádů má hodně, ale nikdo z nich ho nezná. Ne takového, jaký je doopravdy."

Michal se ohlédne na Lexe. Zvedne ruku, aby se dotkl jeho dlaně na svém rameni.

Alex si poposedne. "Řekl mi to… naznačoval… vím o tom. Jenže to mi moc nepomáhá v řešení té situace. Myslel jsem, že se ty ledy prolomili. A i když jsme se oba dva tvářili jako že ten vztah je prostě jen na zkoušku, jestli dokážeme být ve vztahu déle než pár dní až týdnů." Omluvně se pousměje se Michala. "Chvílemi to vypadalo jako dokonalá idylka." Zavzpomíná na chvíle, kdy měl k Davidovi mnohem blíž než ke komukoliv jinému. "Jenže je mezi námi pár věcí, které… vždycky se kvůli nim pohádáme." Povzdychne si. "A o tom víkendu to vygradovalo."

Michal se natáhne, aby Alexe poplácal na koleni. "Nemůžeš na něj moc tlačit."

"Ale já na něj netlačím. Nechtěl jsem nic navíc, co nemohl nabídnout, tak jako já jemu. Ví toho o mě mnohem víc než kdokoliv jiný. Já… myslím, že i on mě řekl věci, které moc lidí neví. Že jsme si tak nějak navzájem udělali zpovědnici, protože víme, že ten druhý to neprozradí nikomu dalšímu. Že si to nechá pro sebe. Ale ani to prostě nevede k žádnému řešení. Je to jako bezvýchodná situace."

Lex se prakticky proti své vůli uchechtne. Nevypadá to zrovna tak, že by s Alexem cítil. "Ty jsi z něj totálně v háji, že ano? A jestli to, co říkáš, je pravda. Jestli ti vážně dokázal svěřit něco z těch svých tajemství, tak už je totálně v háji i on." Políbí Míšu do vlasů a zase se pohodlně usadí na gauč vedle Alexe. "Až zjistí, že to s ním skutečně myslíš vážně, přijde sám. Některé věci umí hodně rychle vzdát, když nemá jistotu. Dej mu trošku jistoty a už se ho nezbavíš."

"Jenže tady jde o to, že já už nevím, jak mu mám dát jistotu. Tak nějak jsem doufal, že mu to dojde z toho všeho, co se snažím dělat, aby byl spokojený, ale on v tom vždycky vidí jen to špatné. Jen že to dělám kvůli sobě a výhodám, které mi to přinese…" Ušklíbne se. "Takhle jsem neblbnul kvůli nikomu. Jo… jsem z něj totálně v háji." Přizná popravdě.

Lex ho pozorně poslouchá. Přitom se dívá na Míšu a nepřítomně se usmívá. S ním a Míšou to bylo přece tak dokonalé. Od začátku věděli, že k sobě patří. Je tak šťastný, že ho má. Možná Alex a David potřebují sebe navzájem. Třeba to je ten lék na Davidovu bolavou duši. Na chvíli se ztratí v myšlenkách. "Vlastně to ani nemusí mít od tebe." řekne nakonec. "Ty ses snažil, teď je potřeba, aby si to hlavně uvědomil David." pousměje se. "Myšičko, myslím, že bychom měli určitě pozvat Davida na něco dobrého. Co myslíš?"

Michal věnuje Lexovi svůj úsměv. Ten jeho nepřítomný pohled… je mu jasné, nad čím přemýšlí. Oni k sobě patřili už v Německu… Alex s Davidem to měli horší. Pokud to tak ovšem bylo oboustranné. Povzdychne si. "Asi máš pravdu. To abys začal vařit…" pousměje se a otočí hlavu na Alexe, který vypadá jako hromádka neštěstí.

"Co když to David nevidí jako já? Co když to, co říká, myslí vážně a to, že se mnou teď nekomunikuje je jen známka toho, že už o mojí přítomnost nestojí?" Zapochybuje trochu. Během toho týdne ho napadly různé myšlenky. I kluci ho napomínali, že se nesoustředí na to, na co by měl. Jenže když byl s Davidem, nepřišlo mu to jako přetvářka. Nebo byl zase naivní jako kdysi a jen si to namlouval? Prohrábne si vlasy a opře si ruce o kolena.

"Tak si projdeme hlavní body. Stačí přikyvovat." Povzdechne si Lex. "Choval se naprosto normálně? Měl hodně tulivou náladu? Řekl ti tajemství? Měl důvod, aby najednou otočil? Tvrdil, že vztah by mu narušoval plány? A do té doby mu nic z toho, co jste podnikali, plány nenarušovalo? A vyhledával sám dotyky mimo… sex?" Položí Alexovi spoustu otázek a sleduje jeho reakce.

Přikývne kladně na každou z Lexových otázek. Znal ho dobře, o tom nebylo pochyb. "Co to znamená?"

Michal se zazubí, to je celý jeho Lex. Přejede k němu, aby se pomalu přesunul mezi ně na pohovku a natisknul se mu do náruče.

"Že asi při té vaší… hádce začal věřit tomu, že ho máš jen pro zábavu. A dostal tě tím natolik, žes mu vůbec neodporoval. A neodporovat Davidovi znamená, že s jeho slovy souhlasíš. Je lepší se s ním hádat než mu to pro klid odkývat." Přitáhne si Míšu do náručí, pevně ho obejme. "David je prostě moc temperamentní. Když to nějak shrnu, tak k tobě asi začal něco cítit. Asi určitě. A pak pocítil ohrožení, tak se stáhl dřív sám, než by si od tebe nechal ublížit. Dělá to. Neriskuje. Radši zařadí zpátečku a bude tě velmi logicky přesvědčovat o tom, že ten vztah je vlastně hloupost, že to bude lepší brát jen přes postel bez emocí. O jeho minulosti asi víš. V tomhle těžce pokulhává."

"Jde o to, že použil pár věcí, které… no to je jedno. Prostě mě to zarazilo a v tu chvíli jsem cítil, že bude konec, když něco neudělám, tak jsem prostě odkýval všechno. My když se hádáme, tak je to dost… veverky by z lesa vyděšeně utekly. Má pifku na jednoho mého kolegu. A prostě nevěří tomu, že už je to opravdu jen kolega, protože on se vůči mě chová dost… spontánně." Ušklíbne se. "A tam je ten problém. A taky v tom, že já mám podobný problém s jedním člověkem v jeho okolí…" uhne pohledem. Nechce přiznat, že žárlí na Dwighta, který se tu vlastně skoro vůbec nevyskytoval. Jen jednou za čas. A přemýšlel o tom tak dlouho a vehementně, že nakonec došel k závěru, že to byla pitomost. "Nevím jak mu dokázat, že chci jeho a ne nikoho jiného, jak si on představuje."

"Hádej se s ním. Zpochybni každé jeho slovo, každou věc, kterou navrhne. Jen ho proboha nenech, aby si myslel, že souhlasíš." Lex si povzdechne. "Dej mu podnět, že to myslíš vážně. Jen nemlč."

Pomalu přikývne. Problém nebyl ani v tom, že by se nepohádal, jako v tom, co bylo vysloveno. Povzdychne si. Natáhne se pro hrnek s vychladlou kávou, aby upil hořké kávy. Hořké podobně jako jeho současný život. Zašklebí se.

"Myslím, že Lex má pravdu, musíš mu dát takový podnět, aby o tom začal smýšlet obráceně." Poplácá Michal Alexe soucitně na dlani. On měl svého Lexe a bylo trochu zvláštní sledovat vývoj Alexova vztahu s Davidem, ale jestli to bylo tak, jak jim Alex říkal… měli by to zkusit dát nějak do pořádku. Trochu se zavrtí v Lexově náruči. Potřebuje vědět, že ho tu pořád má.

Přitáhne si Míšu těsněji k sobě. Svou tvář zaboří do jeho vlasů. Nedovolil mu se ostříhat. Líbilo se mu, když jsou delší. "Jestli o něj vážně stojíš, tak mu musíš dát spoustu emocí. Věř mi, když ho to pak přejde, většinou to dlouho netrvá, tak to vážně stojí za to." pousměje se. Dlaň vplete do Míšových vlasů. Jen doufá, že Míšovi tyhle věci neubližují.

Alex odloží hrnek na stolek a zahledí se na něj. "Myslím, že bych měl jít." Začne se pomalu zvedat z pohovky. "Je mi jasné, že jsem tu navíc a vy dva jste tohle plánovali." Pousměje se. "Zkusím to nějak vyřešit…"

Vtiskne se do Lexových doteků. Uklidňují ho. Lex moc dobře pozná, jak se zrovna cítí. Někdy ho to až děsilo, ale bylo to příjemné v tom, že nemusel složitě vysvětlovat, jak se cítí. Bylo mu líto Alexe i Davida.