Část dvanáctá

Část dvanáctá

Konec další části

---

Chvíli jen tak sedí na lavičce a hledí do tmy před sebou. Byl rád, že kolem něj byla tma. Jen světlo vycházející z okna kuchyně a chodby to narušovalo. Oklepe se, když mu přejede mráz po zádech. Protáhne svoje ztuhle končetiny a zvedne se. Třeba už bude David spát. Pomalu projde chatou, zamkne všechny dveře a zhasne. bublanina zůstala netknutá. Asi to tak mělo být. Zklamaně se odvrátí a vydá do patra. Zamíří nejdřív do koupelny, aby si potichu vyčistil zuby. Pohled mu sklouzne na kožený obojek, který tam zůstal od jejich společného koupání. Vezme ho do prstů a smutně se pousměje. To všechno teď bylo pryč. Potmě dojde do ložnice a pár sekund vydrží na místě, aby si oči zvykly na tmu. Obojek položí na noční stolek blíž k Davidovi a vklouzne pod volnou přikrývku. V pozici na zádech se zarazí. Tohle bylo divné.

Nespí. Nedokázal by usnout, ani kdyby chtěl spát. Posadí se, když Alex vklouzne do postele. Připadá si tak nějak nepatřičně. Spustí nohy z postele a vstane. "Půjdu si udělat čaj." Řekne jen. Nadechne se, že se zeptá, jestli by si Alex nedal taky, ale jak se zdálo. Už se chystá ke spánku. "Dobrou."

Chce ho zastavit, ale David je rychlejší než jeho ruka. Vyklouzne mu z postele dřív než než stihne něco udělat. Trochu se mu uleví, že neřekl, že bude spát dole v křesle. Jenže… přetočí se na bok, aby viděl na jeho siluetu. "Nemůžeš spát?" Kousne se do jazyka. Špatná otázka. Ani on neplánoval spát. Neusnul by.

"Jen rozhozený režim, to se srovná." Odpoví. "Dám si tu bublaninu, jestli můžu." Musí spolu mluvit. Jinak se tu oba do odjezdu zblázní. Natáhne se pro mikinu. Už je trošku chladněji a mimo deku to není zrovna příjemné.

"To znám… většinou po noční a denní si nemůžu zvyknout." řekne nesmyslně. David tím režimem určitě myslel něco úplně jiného. Pak přikývne, když mu dojde, že to David v té tmě nemohl ani vidět. "Je tvoje…" řekne jen. Šustění oblečení mu dokazuje, že se David obléká. On sám nemá hlad ani chuť, takže ani neochutnal.

"Tak nějak." přisvědčí. Zamíří ke schodišti a seběhne dolů do kuchyně. Vydechne. Takhle to vážně nemohlo fungovat. Přejde do kuchyně. Nemá hlad, ale prostě ochutnat musí. Postaví vodu na čaj a začne obhlížet bublaninu. Už je studená. Povzdechne si. Těšil se ještě na teplou, ale věci vždycky nejdou podle přání.

Prudce vydechne. Zajede si rukama do vlasů. Tohle celé bylo špatně. Zvedne se z postele a udělá kolečko, aby se uklidnil. Takhle nervózní nebyl snad ani na misi, když ho nechali na zemi mezi nepřáteli. Nechtěl to takhle, ale stalo se… bylo zapotřebí, aby s tím něco udělali, jenže to vypadalo, že jsou právě teď oba rozbití tím, co se stalo. A rozpačití z toho, že netušili jak začít tak, aby to bylo v pohodě.

Udělá si čaj a s talířkem bublaniny se usadí u stolu. Přitáhne kolena k hrudi a mikinu přes ně přetáhne. Je dost široká, aby to zvládla. Vydechne a v dlaních sevře horký hrneček. Je mu zima. Tak nějak zvenku i zevnitř.

Stáhne ze sebe oblečení a přejde do koupelny, aby vlezl do vany a pustil na sebe horkou vodu v silném proudu. Opře se dlaněmi o zeď před sebou a nechá si na obličej dopadat horké kapky vody. Jestli si myslel, že ho to uvolní, tak se spletl. Udeří rukou do zdi a zanadává si do tupců. Tuhle ruku dnes už jednou použil. Vypne vodu. Tohle absolutně k ničemu nevede. Omotá si ručník kolem boků a vyleze ven. Ledabyle se utře ručníkem, natáhne na sebe oblečení a sejde pomalu do kuchyně. "Zbyla ti tam nějaká voda?" Zeptá se normálně Davida sedícího u stolu a přejde ke konvici.

Lehce překvapeně zvedne hlavu od svého hrnečku. "No, jo… nikdy to neodhadnu." Sleduje Alexe. Nechápe, co tu dělá. Měl za to, že už se chystal spát.

"Super." Natáhne se pro hrneček a šoupne do něj sáček s čajem, aby ho zalil. Dal by si sice raději kakao, ale čaj taky nebyl k zahození, když kakao nebylo k mání. "Dá se to jíst?" Zeptá se zvědavě a kývne na bublaninu. Musí se bavit, protože jinak půjde do kopru i zbytek jejich dohody.

Stočí pohled na talířek. "Nevím, ještě jsem se k tomu neodhodlal." pousměje se. První aspoň trošku projevená emoce. "Přemýšlím, jestli to stojí za ten risk."

Posadí se na volnou židli vedle něj a přivlastní si Davidův talíř, aby se na něj kriticky zahleděl. "No nevím… je to modré… asi bych to nejedl." Pokrčí rameny a vezme si jeden kousek, aby ho ochutnal. Jestli mají prolomit zdi, tak ze sebe klidně udělá šaška. Zkušebně ukousne, poválí sousto v ústech a pohlédne na Davida. "Jestli čekáš, že tu sebou švihnu, tak tě asi zklamu." Zazubí se trochu, protože má borůvky všude.

Sleduje ho. Celkem bedlivě. "Ještě ti dávám chvilku. Ony ty otravy zas tak rychle nejdou." Pokrčí rameny. Přiloží hrneček ke rtům a opatrně upije. Je to ještě horké.

"Že mě to hned nenapadlo, co…" povzdychne si. "Ale bohužel." Pokrčí rameny a dojí svůj kousek. Musí se v duchu pochválit. Povedlo se mu to. Sklouzne pohledem po Davidově zajímavém sedu s mikinou přes kolena. Pousměje se. "Je ti zima? Viděl jsem tu nějaké deky…"

Pokrčí rameny. "Nic, co bych nezvládl. Mám mikinu a čaj, to stačí." Řekne trošku rozmrzele. Přejde Alexovu poznámku. Netuší, co po něm Alex chce. Pečovat o něj nemusí. Odpovědnost za něj taky nemá. "Jsem dospělý." Zmíní s úšklebkem. "Dokážu se o sebe postarat."

Přikývne. "O tom nepochybuju. Jen jsem se zeptal." Pokrčí rameny a stáhne se. Vezme svůj hrnek do ruky a usrkne horkého čaje. Teď si není jistý nakolik tady Davidovi překáží. Skousne si ret. Měl zůstat nahoře.

Pokrčí rameny a natáhne se pro jeden kousek bublaniny z talířku, aby si ukousnul. I kdyby to bylo otrávené, tak je mu to v tuhle chvíli naprosto jedno. Zvedne pohled k Alexovi, ale hned ho zase vrátí na kus buchty ve své ruce. Ovládat se je mnohem složitější, než čekal.

"Díky, že jsi mě sem vzal. Je to tady vážně pěkný." Řekne najednou. Hleděl před sebe moc dlouho a neuhlídal se. Sklopí svůj pohled k hrnečku.

"Jo, to je." Odpoví jen. Co na to říct taky jiného. Štve ho celá takhle situace. Jo, užili si tu spoustu úžasného sexu. A taky se tu všechno totálně rozbilo. Tak co je víc. Odloží zbytek bublaniny zpátky na talířek. Nejradši by utekl. "V kolik vyrazíme? Myslím zítra?" zeptá se nakonec. Chce to informace.

"Původně jsem myslel, že až večer, ale no… nevím… po obědě? Nebo chceš jet hned ráno? Zabalíme to, uklidíme a můžeme..." pokrčí rameny a pohlédne na něj. Jemu se odtud vůbec nechtělo.

Zadívá se na Alexe. Co by tu asi tak dělali až do večera? Povídali si? Sotva. "No, úklid nezabere dlouho. Klidně můžeme jet už ráno. Nebo jestli se chceš ještě podívat do města, klidně počkám."

Pomalu přikývne. Dopije poslední hlt čaje a pomalu se zvedne od stolu. "Takže ráno. Uklidíme, zabalíme a můžeme vyrazit." Otočí se, aby hrnek odložil do dřezu. "Půjdu si lehnout…" A pak v nepochopitelném spontánním gestu přejde k Davidovi, aby ho vzal jemně za bradu a sklonil se pro malý polibek. "Dobrou noc."

Vydrží to. Nevzdoruje. Nechá se políbit a všechny emoce zůstanou uvnitř. "Dobrou." zamumlá. Skoro to až fyzicky bolelo. Odloží hrnek, opře bradu o kolena a pažemi je pevně obejme. Nemůže se dočkat, až odsud konečně odjedou. Vrátí se domů a tam to snad bude trošku lepší.

Vydupe schody do patra a vejde do ložnice, aby ze sebe sundal oblečení a rovnou vklouznul pod peřinu. Byl z toho všeho unavený, ale věděl, že usnout se mu nepodaří. Ne když nebude mít Davida vedle sebe. Netušil, co si chtěl tím polibkem dokazovat, ale teď se cítil zvláštně.

Poslouchá vzdalující se kroky a vydechne, když Alex dosáhne vrcholu schodiště. Jen to není úlevou, spíš zklamáním. A přitom tenhle víkend byl něco úžasného. Neměl pocit, že by ho někdy někdo dokázal tak rozpálit jako Alex. Dokázal ho tak dokonale zbavovat sebeovládání. Zvládl přecházet od drsného sexu k… Nešťastně prohrábne vlasy. Na to teď nesmí myslet. Drsně ho ošukat dokázal každý, ale Alex… Zatne pěsti a pevně stiskne zuby, aby ovládl třes. Nesmí přemýšlet nad tím, co by kdyby. Alex by se stejně nakonec zase vrátil k Felixovi. Tak či tak, by stejně skončil špatně. City a veškeré emoce jsou na nic. Nejlepší řešení je nezávazný sex. Pomalu spustí nohy na zem. Sex je dobrý na hodně věcí, občas i na to, aby vymazal špatné myšlenky. Zadívá se na schodiště. A je to poslední noc. Proč by si nemohli ještě naposledy užít? Stejně pochyboval, že se mu Alex po tomhle ještě někdy ozve.

Složí si ruce za hlavu a vydechne. Netušil, jak by z téhle situace mohli vybruslit. Jeden špatný rozhovor a všechno hezké, co mezi sebou do teď měli, bylo v háji. Zapochybuje, že byl odchod z kuchyně dobrým nápadem, protože teď tak trochu pochyboval o tom, že by se David vrátil nahoru do ložnice. Jenže se mu taky nechtělo chodit kolem něj jako lev a přemlouvat ho. Připadal si jako stíhačka, když David na to reagoval spíš záporně.

Pomalu vstane. Na stole nechá nedojezenou bublaninu i skoro netknutý čaj. I když si není jistý, co vlastně dělá, přejde ke schodišti a vyrazí nahoru. Před ložnicí na chvíli zaváhá, ale pak tiše vstoupí dovnitř.

Otočí hlavu za zvukem otevírajících se dveří. Oči se překvapeně roztáhnou. Peřina zašustí, jak pokrčí kolena. Ale uleví se mu, že David přišel. Nesnesl by pocit, že zůstal dole v křesle a on si zatím ležel v posteli, i když neměl v plánu spát...

Projde potichu kolem postele, aby na chvíli zapadl do koupelny. Rychle si opláchne obličej, aby se trošku vzpamatoval. Sáhne po kartáčku. Chvíli se jen tak dívá na svůj odraz v zrcadle, když čistí zuby. Určitě je to divné jen proto, že je Alex tady. Až budou doma, bude to zas jiné. Rozhodně. Prohrábne vlasy a odloží kartáček. Jsou dvě možnosti, bude trucovat a nebude z toho mít nic. Nebo trucovat už nebude a třeba z toho vyleze ještě pár příjemných chvilek. Ten výběr zas tak těžký není.

Sleduje Davidovu siluetu, jak kolem něj projde. Nějak se netají tím, že je vzhůru a nepředstírá spánek. Zaposlouchá se do zvuků koupelny. Pohled mu sklouzne na kožený obojek na nočním stolku, jak se převalil na druhou stranu postele. Tohle všechno teď bylo od jejich nové dohody pryč. Důvěra vzniklá křehkým poutem se rozpadla a zbyla po ní jen chabá náhražka, i když nepochyboval, že by jejich další setkání nemohla být fajn. Určitě to bude jiné a odtažité.

S nepříjemným pocitem otevře dveře do ložnice a vpluje dovnitř. Beze slova přejde k posteli. K té straně, kde se zrovna nachází Alex. Musí si dodávat hodně odvahy, aby byl schopný udělat to, na co se chystá. Koneckonců, za děvku ho mají skoro všichni, tak proč to neotočit ve svůj prospěch. Je si jistý, že Alex nespí. Zatají dech, když ze sebe stáhne oblečení a natáhne ruku k cípu deky, aby ji pomalu stáhl z Alexova těla. Není to pro něj jednoduché, ale když to neudělá, je možné, že ztratí veškerou Alexovu náklonnost. A podělal to už víc než dost. Než stihne Alex zaprotestovat, usadí se obkročmo na jeho klíně.

Zmateně sleduje Davidovo počínání. Jak oblečení spadne k zemi a najednou je odkrytý a zasednutý. Nezmůže se na jediný protest. Bojí se, že kdyby něco řekl, že to zase podělá, protože nedokázal volit vhodná slova. A to, že byl nahý, usnadňovalo Davidovi cestu v tom, co měl v plánu udělat. Ať už to mělo být cokoliv. Není si jistý, že je tohle dobré řešení situace a doufal, že si to David dobře rozmyslel než se na něm usadil. Položí svoje dlaně na Davidova kolena.

Skloní se, aby chvíli studoval pohled hnědých očí. Nedokáže se do nich dívat dlouho. Sám má pocit těžké viny. Uhne pohledem, aby si nemusel přiznat, že teď už bude pro Alexe jen jeho soukromá děvka. Sklouzne prsty po jeho krku a sehne se níž, aby se mohl přisát na Alexovy rty. I když je na takovou roli zvyklý, v téhle chvíli se mu to nelíbí ani trošku. Jenže je to nejlepší řešení.

Dívá se do těch šedých duhovek, když najednou David ten pohled přeruší. Chtěl v nich najít jakoukoliv odpověď na to, co právě teď dělal, ale nedal mu nejmenší šanci. Polkne, když se jejich rty dotknou. Ty Davidovo nejsou ani zdaleka tak horké jako vždy, když po sobě nažhaveně skočili. Vyjede o kousek výš dlaněmi na stehna a pevně je stiskne. Není si jistý, jestli tohle chce. Pocity uvnitř něj se teď praly o nadvládu a on byl ještě víc zmatený. Jenže ho nedokáže ani zastavit. Jeho vůle je pryč. Oplatí mu polibek, ale vůbec to není tak žhavé.

Je to pryč. Odtáhne se, jako by dostal od Alexe ránu. Všechna ta vášeň a čisté nadšení z toho, že jsou spolu je pryč. David sám si připadá, jakoby polykal aspoň deset kilo ledu. "Promiň." řekne tiše a skulí se do peřin vedle Alexe. S dostatečnou mezerou mezi nimi, protože má pocit, že asi umrzne. Ta zima nebyla jen kolem něj, ale přímo v něm.

Popravdě se mu trochu uleví, když David sklouzne z jeho těla. nebyl si jistý, jestli by byl vůbec schopný nějaké akce. Otočí se na bok čelem k Davidovi, aby na něj viděl, přitáhne si peřinu zpátky, aby zakryl svojí nahotu. Pohlédne na něj, ale odtáhl se až na kraj a tak přes tmu vidí jen siluetu, žádný detail. Natáhne před sebe ruku, vyhledá svými prsty ty Davidovy, aby se jich zlehka dotkl.

Neucukne, ani se neodtáhne. Nechá Alexovy prsty, aby se dotýkaly těch jeho. Stejně to skoro necítí. Prsty studené jako led. Zavře oči. Jediné, co teď chce, je být doma. Zalézt si do postele, přetáhnout deku přes hlavu a lízat si rány.

Jako zloděj se přisune, když se nesetká s odporem. Jeho dlaň vklouzne do té Davidovy a on si uvědomí, jak moc chladná jeho dlaň je. Kašle na to. Odhodí veškerý svůj ostych a i se svou peřinou se přisune k přikrytému Davidovi. Vtáhne si ho do náruče. Jejich chodidla se mimoděčně střetnou při jeho vrtění a jemu dojde, že David je zmrzlý celý. Omotá svou paži přes peřinu kolem Davidova trupu, jako by se mu snažil předat svoje teplo. Je odhodlaný nechat si ho v náruči až do rána, i kdyby se s ním chtěl prát.

Přivře oči a vmáčkne obličej hlouběji do polštáře. Ale ani se nepohne, jeho tělo zachvátila naprostá rezignace. Alex se o něj stará, jenže takhle by se staral o každého. Je přece záchranář a prostě mu to nedá. Neměl by v tom hledat něco víc. Něco, co tam vůbec není.

Vydoluje zpod svého těla svou peřinu a přehodí ji přes ně. David je jako rampouch. O kousek se mu tak ještě přiblíží, než ho zase uvězní ve stisku svých paží. Pohledem hledá ten Davidův, ale obličej má zabořený do polštáře, tak jen položí svou hlavu zpátky na polštář a zahledí se na zátylek před sebou. Mrzelo ho to, čekal nějaký odpor, ale vypadalo to, že David boj s ním vzdal. Chtěl jeho protesty uzemnit nějakou větičkou typu, prostě spi nebo podobně, ale asi bylo lepší nemluvit.

Konec další části