Část třetí

Část třetí

---

Zaparkuje před domem na svém obvyklém místě. Vypne motor, vytáhne z přihrádky náhradní klíče od bytu a vystoupí, aby si z kufru vytáhl tašku s věcmi. Zastavil se ještě na skok v pekárně, aby koupil trochu pečiva, protože si byl jistý, že to doma nemá. S úlevou vydechne, když se dostane ke dveřím svého bytu bez setkání s někým z domu. Odemkne, aby zjistil, že byt je ztichlý, jako by v něm nikdo nebyl. Ale Davidovu přítomnost prozradí jeho boty v chodbě. Pousměje se. Byl to zvláštní pocit, jít do svého bytu a vědět, že už v něm bude někdo, kdo na něj čeká. Nechá své věci v chodbě a zamíří rovnou do obýváku, kde Davida očekává zahaleného hromadou knih. K překvapení svému zjistí, že tam David není. S uculením přejde ke dveřím ložnice, aby je zlehka pootevřel. Potlačí uchechtnutí. David zavalený knihami sice byl, ale u toho celkem tvrdě dřímal. Stáhne ze sebe mikinu i s tričkem a jen v kalhotách přejde k posteli. Je rád, že si sprchu dopřál už v práci a nemusí se jí věnovat teď. Se zatajeným dechem začne skládat materiály a popsané stránky na jednu hromádku, však on si to potom David roztřídí. Natáhne se po jedné, kterou David využil místo polštáře. Setká se však s odporem, jak si David knihu ze spánku přitáhne blíž. Zakroutí hlavou a vklouzne k němu. Poslední dva týdny byla jeho postel studená a nepohodlná, tak většinou usnul na pohovce a už se do ložnice nepřemisťoval. Bylo to zvláštní, jak to na něj působilo, když tu David nebyl a neměl vidinu toho, že by se v nejbližší době ukázal. Ale teď ho měl tady. A to bylo hlavní. Pohladí ho po pomačkané tváři.

Dorazil do bytu Alexe asi hodinu po té, co si přebral klíče a zmizel z nemocnice. Nikdy by nečekal, že se dokáže sbalit tak rychle. Cítil se sice trošku nesvůj, když si odemykal Alexův byt, ale nakonec to prostě skousnul. Byli domluvení. Alex si to přál. Chtěl se původně s učením roztáhnout na gauči, ale nakonec shledal, že pro všechny jeho učebnice a papíry bude prostornější postel. Však až Alex přijde, tak to rychle uklidí. Měl za to, že ho uslyší, až se bude snažit dostat domů a zazvoní, ale nepočítal s tím, že se mu povede usnout. Teď se rozvaluje na posteli, půlka papírů už popadala a pod hlavu si strčil jednu z těch tlustších knih. Usnul docela pohodlně. Hlavně cítil zvláštní klid, když na něj odevšud dýchala atmosféra naplněná Alexem. Zavrtí se a přitáhne se blíž ke zdroji tepla. Zamumlá něco o dýchacím řetězci, otočí se, aby se přitulil k Alexovi a knížku nechá knihou. Alex je lepší. To pozná i ve spánku.

Zabublá to v něm smíchy, když David zamumlá něco z toho, co se právě teď učil. Přitáhne si ho blíž k sobě a zalituje, že si nesundal kalhoty, to by jinak mohl pohodlně následovat Davidův příklad. Ale co, trochu nepohodlí taky přežije. Davidova přítomnost to skvěle vynahrazovala. Zavře spokojeně oči. Únava ho sice tak nějak přešla, ale nepochyboval o tom, že pokud se teď David neprobudí, tak rychle usne.

Natiskne svou tvář k Alexově nahé hrudi. Natáhne ruku a zmateně osahá prsty zdroj tepla. Zamručí a otevře oči. "Alexi?" Trošku se nadzvedne a tázavě se na něj zadívá. "Jak ses sem dostal?" Začne si mnout oči.

Pousměje se. "Jsem kouzelník a umím se přemisťovat. Ne, mám náhradní klíče v autě. Už se mi párkrát stalo, že jsem si zabouchl. Teď se mi to hodilo, alespoň jsem tě nevytáhl zbytečně z postele. Klidně ještě spi." Pronese potichu, jako by se bál, že naruší ten klid panující v pokoji. Pohladí Davida na paži a vtiskne mu polibek do vlasů.

Zavrtí se, aby se ocitl svým pozadím v Alexově klíně. Udělá to schválně, ale tváří se jako by za to mohl nedávný spánek. "Tak jo, dobrou."

Omotá svou ruku kolem Davidova pasu a přitiskne ho k sobě tak, aby se nemohl moc vrtět. " Ty provokatére, koleduješ si." Pronese pobaveně.

Pobaveně se usměje a a nechá se sevřít v náručí. Stočí hlavu k Alexovi a nevinně skousne rty. "Ty přece víš, co se mnou." zavrní provokativně.

Natáhne se, aby Davida políbil na skousnuté rty. "Ach ano, o něčem bych opravdu věděl, jak tě snadno zkrotit." Přehodí si nohu přes jeho bok a zaklíní ho tak pod sebou. "Možná vyzkouším, jestli to bude fungovat."

Vydechne a uculí se svému uvěznění. "Tak do toho. Měl bys mít nějakou metodu, jak mě zkrotit." zamručí vzrušeně. "Slibuju, že se pokusím nepohoršovat sousedy." Po těch čtrnácti dnech je nadržený. A ne málo.

"Nooo." Zamyslí se naoko. "Popravdě je tu něco, co by mohlo zabrat..." Odkulí se, aby se natáhl do šuplíku nočního stolku a vytáhl z něj kožený obojek, který sbalil na chatě. "Co myslíš, pomohlo by to? Sousedi můžou leda tak závidět." Zazubí se sebevědomě.

Překvapeně zamrká. "Ty ho máš? Myslel jsem, že skončil někde v koši." Když balil, byl tak mimo, že si na tohle ani nevzpomněl a doma už mu to bylo jedno. Stejně už neměl využití. "Alexi…" Zavrní.

"Já zase myslel, že jsi ho tam nechal schválně, a jelikož mi ho bylo líto... A v zájmu tvém i zachování psychického zdraví tvého kamaráda, jsem ho raději znárodnil a... Nechal si ho." Pousměje se.

"V mém zájmu?" zeptá se zvědavě. "Asi ti ho nechám v úschově, pro jistotu." pousměje se. "Takže, co přesně máš se mnou teď v plánu?" otáže se s šimravým pocitem v podbřišku. "Alexi? Jak to teď vidíš s námi dvěma?"

"Nerad bych, aby ho objevil tvůj kamarád a začal nad tím přemýšlet tak, až by tě otázkami dostal třeba do nepříjemné situace." Políbí ho a potom se zase odtáhne, aby na sebe dobře viděli. "Já popravdě... Máme teď vztah a jsem tvůj chlap." pronese namyšleně s úsměvem. "Nedělal bych nějaké změny... Já... Budu rád, když tě budu moct vídat častěji. Můžeš tady klidně víc přespávat... Samozřejmě tak, aby ti to nenarušovalo tvůj program... Máš ty nějaké podmínky nebo tak něco? Klidně se vyjádři. Nechtěl bych stanovovat nějaké přísné hranice. To by asi nedělalo dobrotu."

"Proboha, ty to jen tak nenecháš, že jo? Měl jsem vztek, viděl jsem rudě a plácal jsem první, co mě napadlo. Jinak bych samozřejmě zvolil poněkud vznešenější výrazy." zamračí se. "A ještě jednou to řekni a praštím tě." Povzdechne si. "Já nevím, líbilo se mi, jak to bylo předtím… nestanovoval bych teď nic. Uvidíme časem… Víc přespávat? Popřemýšlím o tom…"

Přikývne. "Taky mi to celkem vyhovovalo, takže v tom nevidím problém." Usměje se spokojeně. "Byl jsi skvělý." Ukradne si polibek. "A zní to děsně nadneseně, nemůžeš mi to mít za zlé." Zazubí se.

"Ale jo, můžu ti to mít za zlé." zamračí se. "Jen mě tím zlobíš. Jak skvělý? Já jsem napadl… ježiši, tohle jestli se někde roznese…" zakňourá nešťastně. "Agresivní doktor. Fakt skvělý."

"Napadl jsi pilota a armádního zaměstnance? Ano." Přisvědčí a zabublá smíchy. "Ale ten dědula a Felixův výraz za to stál." rozesměje se naplno. Vtáhne si Davida do náruče a přitiskne ke svému tělu. "Neboj se, není zase taková svině. A je si vědom toho, že kdybych na něj vyrukoval se svým otcem a Sárou, tak by si ani neškrtnul. Já tě ubráním, neboj."

Hlasitě zakňourá a stulí se k Alexovi. "To jsem ho měl aspoň kopnout do koulí, aby to stálo za to." Zamručí. "Dobře, takže co teď? Nehodláš mi vyčinit, že jsem napadl tvého… kolegu?" ušklíbne se. "Příště to schytá zase, jestli ho načapu, jak se k tobě přiblížil víc jak na dva metry." zavrčí jak vzteklý medvěd.

"Mohl jsi, zdravotníků tam bylo dost." Uchechtne se. "To bude asi problém, pokud by nám vyšla společná služba, tak ve vrtulníku nás nedělí skoro ani metr. Myslím, že bys mu měl napsat seznam věcí, které nemá dělat. I když... Třeba se lekl a teď už se mnou nebude chtít mít nic společného. Kdo ví." Smířlivě Davida potulí. "Teď bych si tě nejraději pěkně svléknul a zapomněl na Felixe." Zavrní.

"Skoro ani ne metr? A to na to teď jako nemám myslet? Tys spadl z lustru?" zavrčí. Začne se vrtět, aby se vyhrabal z Alexova objetí. "Hovno seznam, šáhne na tebe a je po něm." Zase začíná vidět rudě, že i přeslechne poslední větu.

"Možná je to víc než metr, nevím přesně, nikdy jsem to neměřil." Zachytí vzpouzejícího se Davida na poslední chvíli. Stáhne ho zpátky do peřin a zavalí vlastním tělem. "Co kdybych ti teď ukázal, o koho vlastně stojím?" Přitiskne se k němu klínem a ruce mu uvězní nad hlavou než se skloní k polibku.

"O Felixe?" zaprská vztekle. Zavrtí sebou, aby se vymanil. "Nech mě, já si ho najdu a nechám ho vycpat, kreténa…"

"Davide, uklidni se přece." Zamračí se, propustí Davidovi ruce a zasedne ho. "Já stojím o tebe, ne o Felixe. Mám rád tebe, rozumíš?" Netušil, že by to mohlo Davida takhle rozlítit. Uchopí rozhořčenou tvář do svých dlaní a zadívá se mu do očí. "Jen ty a já. Nikdo jiný navíc, rozumíš?" řekne rozhodně, ale i trochu jemně.

"Slibuješ?" zeptá se nejistě. "Nepřej si vědět, jak bych řádil, kdybys mě zklamal." zamručí. "Nechci být jen na chvilku…" Upře na něj nejistý pohled šedých očí.

Pohladí palci ztrápenou tvář. "Slibuju." Skloní se, aby ho políbil. Taky nechce být zklamaný. Jenže to nemůže říct nahlas. Netušil, jestli to byla ironie osudu, že se mu do života připletl další David, ale cítil, že tohle bylo úplně jiné. On byl někde jinde. A teď hledí do těch šedých hlubin a ztrácí se v nich. "Bude to tak dlouho, jak to jen půjde."

Nakrčí nos, ale to by mu mohlo stačit. "No… tak jo… dobře." Přikývne nakonec. Pozoruje pohled čokoládových očí a tváří se zadumaně. "Takže žádný Felix?"

"Žádný Felix." Přitaká souhlasně a pousměje se. "A teď se přestaň mračit nebo budu nucený jít uvařit nějaký blaf, aby ses měl čím bavit." Usměje se a žďuchne do jeho brady nosem a zvedne hlavu, aby se jejich pohledy zase střetly.

Zasměje se. Prsty přejede po Alexově čelisti. Chvíli ho zadumaně sleduje. "Jak to myslíš, blaf?" zeptá se. "Ty ses přece naučil vařit ne? Viděl jsem to na vlastní očí."

"No, myslím, že bych se nějak překonal a uvařil jako pejsek s kočičkou, i když mi to teď už dělá značné problémy." Zazubí se. Potom zvážní. "Děje se něco? Jsi nějaký zamyšlený." Pohladí ho po tváři a zkoumavě si ho prohlédne.

"Ne, to nic." zavrtí hlavou. "Nic, co bych dokázal nebo snad chtěl vysvětlovat." Natáhne se, aby se zlehka dotkl Alexových rtů těmi svými. "Nemluv a radši mě na to nenech myslet." zašeptá.

Skulí se na bok, pousměje se a přitáhne si ho do náruče. Stiskne ho ve svém objetí a spojí jejich rty v polibku. "Budeš myslet jenom na mě." Zavrní. Dlaně se rozběhnou po těle, aby vklouzly pod tričko, které měl David na sobě a dotkly se horké pokožky. Vydechne. Tolik mu chyběl.

Pousměje se. "Jdeš na to celkem dobře…" zavrní a opře se do Alexových dotyků. Všechno tohle mu tak chybělo. Dlaní přejede po Alexových zádech. "Tak dlouho…" zamručí. Chyběly mu Alexovy dotyky. Po tom, co se vrátil z chaty s pocitem zoufalství a ztráty, byl konečně zase šťastný.

"Moc dlouho…" Přikývne zlehka souhlasně aniž by rozpojil jejich rty. Sklouzne dlaní za gumu kraťasů a stiskne přes spodní prádlo oblou půlku toho dokonalého zadečku. Spokojeně zavrní a natiskne se svým klínem na druhý.

Netrpělivě zavrčí. Moc dlouho, tak nemá náladu na nějaké dlouhé předehry. Dlaní pohladí Alexův bok a okamžitě sklouzne tak, aby se mohl začít dobývat to těch protivných kalhoty. Chce cítit hezky kůži na kůži.

Uchechtne se, když ucítí Davidovy dobyvačné ruce na svém opasku. "Čteš mi myšlenky?" Klekne si, aby měl lepší přístup a sám se vrhne na Davidovo tričko. Bez oblečení to bude mnohem lepší. Ta nedočkavost se mu líbí. I jeho tělu.

Naráz se oba navzájem svlékat nemůžou. David jen zavrčí a poslušně zvedne ruce, aby z něj Alex mohl stáhnout tričko. Jakmile je tričko pryč, vrhne se zuřivě na Alexův pásek a zip kalhot. Klidně je i rozsápe, jestli to bude potřeba. Ještě nikdy tak po nikom nelačnil, jak teď po Alexovi.

Uculí se, ale poslušně drží. Sklouzne rukou tak, aby mu pomohl, protože když použije násilí, bude to trvat mnohem déle a schválně to nepůjde. Jakmile se zbaví kalhot, nesleduje jejich další cestu. Jen pásek cinkne o podlahu. Uchopí Davida za boky a svalí ho do postele, aby mu mohl svléknout přebytečné kraťasy naráz i se spodním prádlem.

Spokojeně se zakření, když je povalený a je z něho staženo všechno oblečení. Provokativně olízne rty a nadzvedne boky, aby dostal těsněji k Alexově klínu. Chce ho. Ví, že to k tomu směřuje, ale na jeho vkus až moc pomalu. Sevře svými prsty Alexovy paže a stáhne ho k sobě.

Přitiskne se k jeho tělu. Cítí surovou žádostivost vůči druhému tělu. "Chci být uvnitř tebe…" Zašeptá mu do ucha. Chce se ho zmocnit co největší plochou. Co na tom, že byl ještě před pár hodinami unavený. Teď byl plně nabitý energií.

Vydechne vzrušeně. "Jakože… tam ještě nejsi?" zeptá se hlasem zhrublým chtíčem. Skoro hoří, když se k němu Alex takhle tiskne. A to co říká je snad ještě lepší. "Tak už mě sakra ošukej." zavrčí netrpělivě.

Ukradne si ještě jeden rychlý vášnivý polibek a natáhne se do nočního stolku, aby z něj vyhrabal gel a balíček s kondomem. S roztřesenýma rukama se posadí na paty a roztáhne Davidovi nohy od sebe, aby k němu měl lepší přístup. Natáhne se pro polštář a podloží mu jím zadeček. "Pracuju na tom." zachraptí.

Divoce planoucíma očima sleduje Alexe, jak se natahuje do šuplíku. Spokojeně se usměje, má nádherného chlapa. Dlaní přejede po Alexových stehnech a spokojeně se nechá manipulovat do té polohy. "Pracuj rychleji." popožene ho nedočkavě.

Vyprskne si gel na prsty a tlumeně zanadává, když notná dávka skončí mimo. Setře si gel ze stehna a zaútočí na vchod do Davidova těla, který se mu díky této poloze tak luxusně vystavuje. Udělá to trochu rychleji, než normálně, takže svými ústy zaútočí na Davidův vzrušený penis, aby odvedl pozornost od nepříjemných pocitů, když do něj pronikne nejdřív jedním a pak hned druhým prstem.

Zasykne a pohne se proti Alexovým prstům. "Nejsem z cukru." zamručí vzrušeně. "Trochu bolesti mě nepoloží, tak se s tím tak nemaž." Chce ho, tak moc, že je mu nějaká příprava jedno. No, tak to zabolí, ale stejně to bude jen malá cena. Nemůže se dočkat, až bude Alex v něm. Čekal na to už hodně dlouho.

Vyklouzne z něj a znovu dosedne na paty, aby rozbalil kondom a rychle si ho nasadil. Příprava nebyla dokonalá, ale doufal, že nadměrné množství gelu by to mohlo trochu vynahradit. Navede svůj penis na svraštělý vstup a pomalu se do něj začne tlačit. Zapře se o lokty vedle Davidovy hlavy a prudce ho políbí.

Prudce mu ovine paže kolem krku, využije toho, že se k němu tak nahnul. Zároveň pevně sevře stehny Alexovy boky, aby si dopřál hlubší průnik. Zavrčí vzrušením jen lehce podbarvený bolestí.

Překvapeně zasyčí, když si ho David natlačí dovnitř v podstatě sám. Zaboří ruce do jeho vlasů, prohloubí polibek a prohne boky. Půst se na něm dost podepsal a už teď cítil, že až tady skončí, že nebude mít stejně dost. Unikne mu sten nad těmi pocity, které ho zachvátí.

"Bože…" zamumlá, když ucítí pohyb Alexových boků až kdesi hluboko v sobě. Prsty zatne do jeho ramen, jak se snaží někde najít aspoň trošku pevný bod. Nehty zavadí o opálenou kůži.

"Alexi stačí…" vydechne s uchechtnutím a rozpohybuje své boky v pravidelném tempu. Chyběl mu. Víc než by si dokázal připustit, ale bylo to tak. Sklouzne svými rty na citlivé ouško. Tohle mu chybělo taky. Prsty se dotknou krku v místech, kde si ze společného víkendu pamatoval obojek a nedokázal ho už Davidovi odepřít.

"Blbeéééé." zasténá pod Alexovými pohyby. Spokojeně zamručí, když si Alex začne pohrávat s jeho uchem. Nezbývá mu než drtit Alexe ve svém náručí a hlasitě sténat.

"Myslím, že budeš potřebovat trochu zkrotit." Zavrní mu do ucha. Vklouzne dlaní mezi jejich těla, aby uchopil ztopořené mužství a začal ho třít v proti pohybu svých přírazů. Sám má na krajíčku a ví, že už moc dlouho nevydrží.

Křečovitě sevře své paže i stehna kolem Alexova těla. "Už… už… budu." Zavrčí hlasitě a zvrátí hlavu, jak jím projede prudká vlna orgasmu. Doufal, že se zvládne neudělat tak rychle, ale ten nezvyklý půst byl na jeho vkus až moc dlouhý.

Překvapeně zamrká, když do jeho dlaně vytryskne horké sperma. Zamotá se mu z toho všeho hlava. Vrhne se na Davidovy rty a s posledními prudkými přírazy se se zasténáním udělá do jeho útrob. Zamručí do horkých úst. To bylo vážně rychlé.

Zmoženě se rozplácne pod Alexem, aby vydýchal vlnu slastných křečí, které se jeho tělem prohnaly jako uragán. Líně natáhne dlaň, aby ji položil na Alexova zpocená záda.

Opře své čelo o Davidův hrudník, když se z něj trochu stáhne, aby ho příliš netížil. Pohne prsty zapletenými do Davidových vlasů. Uspokojeně zavrní. "Jsi úžasný." Vtiskne polibek na hrudník, ale ke zvedání se nemá.

Vydechne. Konečně se mu podaří zaostřit na Alexe. "Kdybys nekecal…" ušklíbne se. Zapře se a překulí se přes Alexe. Otočí si tak polohy. "Asi si půjdu… sprchu, zapotil jsi mě a tak…" zamrmlá a začne se zvedat.

"Hmm… můžu s tebou? Ale vážně jen sprchu. Ve vaně bych usnul a nevím, jestli bys mě dokázal probudit." Potlačovaná únava začala znovu vystrkovat své růžky a on si byl jistý, že tentokrát ho dostane do svých chapadel. Chtěl se přitulit k horkému tělu před sebou, zavřít oči a spát.

"Jo, klidně můžeš… jen sprcha, jasný." přikývne a hodně opatrně vstane. Bolí ho pozadí ne zrovna zanedbatelným způsobem. Opatrně se protáhne. "Jedna rychlá sprcha… ty spát, já studovat."

Skulí se z postele, aby Davida objal kolem pasu. Vtiskne mu polibek na šíji. "Tak pojďme." Nedodá rýpavou poznámku, že je zvědavý na to, jak dlouho bude David schopný studovat než zase usne. Jen ho s úsměvem dovede k vaně a zatáhne za nimi skleněnou zástěnu.