Část třicátá sedmá

Část třicátá sedmá

---

***

V nepříjemném tichu se dostanou do bytu, kde Michal odepne Xitta, který okamžitě zabere svoje přivlastněné místo. Kde má začít? Má vůbec něco začínat? Ohlédne se po Lexovi, který je krok za ním. Stáhne ze sebe mikinu. Venku se začínalo pomalu ochlazovat, ale uvnitř bylo stále příjemné teplo.

Dívá se na Míšu. To, že bylo v autě až nepříjemné ticho, to ještě snesl. Ale nějak si není jistý, jestli by to zvládnul i tady. "Co ti řekl Gabriel?" zeptá se přímo. Nemá smysl kolem toho nějak bloudit.

"Bereš mě taky jako dalšího, kterýmu pomůžeš a až si budeš myslet, že jsem v pohodě, tak mě opustíš?" vypálí prostě. Nedokáže to zformulovat jinak, než jak ho to pálí celou dobu na jazyku. "Dostal jsem sice krátký seznam lidí, ale i to mě donutilo o tomhle všem trochu pochybovat. Je to všechno příliš krásné na to, abych ty řeči mohl jen tak přejít." Bolí ho, když tohle říká. Ale musí to jít ven.

"Ty mi vlastně vůbec nevěříš." Lex se na něj zadívá. "Mám vůbec něco říkat? Když vůbec nestačilo to, co jsem ti říkal dosud, tak jak můžou další slova něco změnit. Gabriel umí být velmi přesvědčivý." nadechne se. "Nejsi si jistý mnou nebo sebou?"

Přejede si rukou přes obličej, na okamžik zavře oči. "Já nevím, Lexi. Já si teď nejsem jistý vůbec ničím. Já mu nechci věřit. Ale to se nedá." řekne zoufale. "Tak dokonale se mu to podařilo vystihnout aniž bych něco řekl, že... vyděsilo mě to. Já o tebe nechci přijít. Ale kdyby se něco takového stalo, tak bych to asi nepřežil. Chci mít jen jistotu, že si se mnou jen nehraješ." podívá se mu do očí. Chce v nich najít to, co v nich nacházel celou tu dobu až do dnešního večera.

"Jistotu? A jak ti to mám dokázat, když stačí pár slov od toho parchanta a nevěříš ničemu z toho, co se mezi námi stalo?" zeptá se zklamaně. "Když ti zopakuju, že to s tebou myslím vážně? Bude ti teď stačit moje slovo, když dosud nestačilo?" Vážně Gabriela zabije. Nestačí mu, co všechno už provedl. On mu prostě nedá pokoj a bude ničit naprosto všechno.

Odvrátí se, je mu totálně na nic. "Jsi pro mě i přes to všechno pořád moc dokonalý, víš? Já jsem jen troska na vozíku, která se potácí mezi stavem workoholismu a utápění se ve vlastních bolestech. Až s tebou se to změnilo. Začal jsem věřit tomu, že jsem konečně potkal toho pravého a věřím tomu pořád. Já tě potřebuju, Lexi. Díky tobě konečně žiju. A vidíš, tady se dostáváme ke kameni úrazu. Všem jsi nějak pomohl a mně pomáháš taky a to je důvod, proč pochybuju. Máš kolem sebe tolik lidí, mohl bys kývnout, a každý z nich by ti ležel u nohou. Nebudu předstírat, že na všechny kolem tebe nežárlím. Ale vím, že jsou to tví přátelé a věřím tvým slovům o věrnosti. Ale tohle bylo moc i na mě." Hlesne jen. Pořád je moc unavený na to, aby se dál kontroloval. Sklopí hlavu, když se o něj pokusí pláč, který by celou situaci mohl zhoršit.

Chvíli se na něj nevěřícně dívá. A je celkem jasně rozhodnutý, že tohle Gabrielovi spočítá i s úroky. Sehne se k Míšovi a zvedne si ho do náručí. "Nebuď hlupáček. Tady vůbec nejde o mě, jde o to, že si nevěříš ty sám." přitiskne si ho k sobě a zamíří k posteli. "Ty nejsi žádná troska. S tím, čím jsi prošel, ses vyrovnal, jak jsi nejlíp dovedl a já tě za to obdivuju. Všem jsem pomohl, jistě. V něčem měl ten vůl pravdu. Chodil jsem se spoustou kluků jen proto, abych jim pomohl. Ale nikdy jsem jim nesliboval lásku až za hrob a nikdy jsem žádnému z nich neřekl, že ho miluju. Už v tom vidíš nějaké rozdíly nebo mám pokračovat?"

Nechá se objímat. Nejen, že se cítí jako hadrová panenka, ale dostavuje se i pocit, že je naprostý idiot. "Nevěřím si, protože se kolem tebe pohybuje tolik dokonalých lidí." povzdychne si. Přejede si rukou přes tvář. "Jsem hrozný." Natiskne se do Lexovy náruče. "Pojďme mu prosím nakopat zadek společně. Tohle mu nezapomenu." přislíbí si v duchu, že příště na Gabriela připraví mnohem líp. "Ale můžeš klidně pokračovat, hezky se to poslouchá. Umíš o mně hezky lhát." pousměje se.

"Dokonalých lidí? Kdo? Gabriel třeba?" ušklíbne se. Opatrně Míšu uloží do postele a lehne si k němu. "Nemysli na to. Gabriel dokáže zblbnout skoro každého a ty máš za sebou moc náročný den." pohladí ho po boku. "Já nelžu, Míšo. Ze zásady ne. Já tě miluju. Možná to nebyla úplně láska na první pohled, ale i tak to bylo jako blesk. Prostě jsi mě naprosto okouzlil. A po tom prvním polibku na seníku jsem si byl jistý, že chci jen a jen tebe. Tak mě tu prosím neurážej tím, že máš má slova za lži."

"Netušil jsem, že seník pro nás bude tak hlubokým zážitkem." pousměje se. "Omlouvám se za tu scénu. Měl bych na sobě víc zapracovat, abych se nenechal tak snadno zmanipulovat. Ale po tom dnešku už jsem si nebyl jistý ničím. Odpustíš mi to?" zvedne k němu svůj pohled. "Taky tě miluju. Ber to jako fakt, díky kterému už se mě jen tak nezbavíš." schová svou hlavu k Lexovo krku a rukama ho obejme kolem pasu. "A když mi k snídani připravíš palačinky s kopou nutely, tak už vůbec ne." uchichtne se.

"Nic se nestalo. Za tohle jsi nemohl, takže ti nemám co odpouštět. Ale jestli to na tebe bude Gabriel zase zkoušet, tak ho pošli do háje." přitáhne si ho těsněji k sobě a vtiskne polibek do vlasů. "Dobře. Tak abych si tě tedy pojistil, tak zítra ty palačinky dostaneš."

***

Probudí se uprostřed noci s lehkým trhnutím vlastního těla. Uvědomění, že tentokrát tohle probuzení nebude mít nepříjemné následky, ho přílišně potěší. Jenže tepající vzrušení v jeho klíně mu dokazuje, že se mu muselo zdát něco hodně příjemného. Pomalu, ale neprobudil Lexe, se odvalí z hřejivého těla na záda a upře pohled na hvězdnou oblohu. Malé hvězdičky na něj stále v příjemných odlescích svítí. Nespokojeně se zavrtí, když si uvědomí, že touha, která prochází jeho tělem, asi jen tak neodpluje. Stočí svůj pohled ke spícímu Lexovi. S jednou rukou za hlavou a druhou na břiše ukrytou pod dekou a ve tváři takový klid. Usměje se nad tím výrazem. Říct Lexovi, že je sladký, když spí, to by asi nedopadlo dobře. Skousne si ret. Vadilo by mu malé probuzení takhle v noci? Oba dva jsou nazí, protože jemu se už večer nechtělo hledat trenýrkové pyžamo s tričkem. Se spikleneckým výrazem se přetočí na břicho, stáhne se o kousek níž, aby prsty stáhnul z Lexových boků deku. Jeho bušení srdce z toho, jak zatajuje dech, musí být slyšet hodně daleko. Nahne se nad něj, vtiskne drobný polibek na podbřišek, na stehno. Prstem přejede po dosud klidném penisu. Chytne si ho ústy, rukou přes sebe hodí peřinu. Lex už asi dlouho spát nebude. Svým klínem se natiskne k Lexově noze, aby bylo hned v začátku jasné, že to nedělá jen tak, aby ho budil uprostřed noci. Uculí sám nad sebou. Maximálně dostane kolenem.

Lex se nepohodlně zavrtí ze spánku. Něco mu ruší celkem pěkné snění. V polospánku si to nedokáže uvědomit, protože realita ještě splývá se snem. Buzení začíná být spojené s něčím, co rozespalý mozek nedokáže hned zpracovat. Jediné, co dokáže vyhodnotit je, že ať už se děje cokoliv, je to příjemné. Vyvolává to příjemné mravenčení v podbřišku, které se stále zintenzivňuje. Prsty sjede po vlastním těle, aby se zastavili v hebkých delších vlasech. Chvilku trvá, než mu to všechno sepne. "Míšo?" zašeptá vzrušeně. Lehce pohne nohou, aby ji trošku prokrvil a konečně si uvědomí, že se k němu tiskne i Míšovo vzrušení. Sám už je díky Míšově pozornosti vzrušený víc než dost.

Uvědomil si jasně moment, kdy se Lex probudil. Jeho tělo začalo reagovat jinak. Pousměje se. Věnuje svojí momentální hračce ještě jedno olíznutí, než se vzepře na rukách podél Lexova těla a vyhoupne se nad něj. Věnuje jeden polibek doprostřed hrudníku, potom se vrhne na překvapením pootevřené rty. Jejich klíny se střetnou. Zasténá do Lexových úst. Je pěkně vzrušený. "Uvědomuješ si, co se mnou děláš?" zašeptá měkce mezi polibky.

Přijde si najednou vzbuzený až příliš. Sevře paže kolem Míšova těla. "Něco pozoruju, ale ještě bych to měl prozkoumat." pousměje se. Přitáhne si ho k sobě, aby se dotýkali, co nejvíc to jde. Jednu paži nechá sklouznout k Míšovým bedrům. "Uvědomuješ si, jak moc po tobě toužím?" zeptá se obdobně a prudce se přisaje na jeho rty. Takové vzbuzení by si nechal líbit i častěji.