Část třicátá čtvrtá

Část třicátá čtvrtá

---

***

Lex kolem Míši chodil celý zbytek dne po špičkách. A prakticky se od něj hnul, jen když šel zaúkolovat Romana, co má koupit k jídlu a pak, když šel připravit Míšovi ten vývar. S tím se samozřejmě svezl i Roman. Usadí se na posteli vedle Míši a jemně mu položí dlaň na rameno. "Myško, spíš ještě?" zeptá se tiše. Nechce ho budit. Sice prospal oběd a i velkou část odpoledne, ale to je jedině dobře.

Už před nějakou chvílí se otočil na břicho, ale stále nechával zavřené oči. Lex s ním v ložnici nebyl, ale slyšel jeho kroky vedle, takže byl klidný. Zavrtí jemně hlavou. "Už ne, jsem jen líný se zvednout." pousměje se a upře na Lexe svůj pohled. "A než se zeptáš, tak je mi dobře. Opravdu." Nahmatá Lexovu ruku a přitáhne si jí ke svému obličeji. Přitiskne se k ní.

Pousměje se. Přesně na to se chtěl zeptat. "To je moc dobře." Nechá mu svou ruku a druhou mu jemně odhrne vlasy z čela. "Máš hlad? Udělal jsem vývar. Něco teplého do bříška ti určitě udělá dobře. Co říkáš?"

"Hmmm." zavrní s úsměvem. "To se budu muset zvednout. V poloze ležmo se polévka srká špatně a šotek dneska nemá sílu dělat lumpárny." pousměje se, ale začne se zvedat. Je mu opravdu lépe. Unavené tělo se pomalu regenerovalo, ale to bylo nic oproti tomu, jak moc mu ulevila ona injekce, kterou mu Robin dal.

"Donesl bych ti ji i s brčkem." pousměje se a pomůže Míšovi, aby se mohl pohodlně usadit na posteli. "Vezmu ti ji sem, ano? Na vstávání z postele máš ještě dost času." Upraví mu polštářek za zády.

"Nejsem nemocný..." pokusí se zaprotestovat, ale Lexův pohled ho umlčí. Odmění ho úsměvem a na rtech naznačí zapínání zipu. "Jestli je tak skvělá jako zbytek tvého jídla, určitě budu během chvíle úplně v pořádku."

"To doufám." pousměje se. "Hned ti ji donesu." Prsty pohladí Míšovu tvář a natáhne se pro polibek. "Jsem moc rád, že už je ti dobře. Vážně jsi mě na chvíli dost vyděsil."

"Omlouvám se. Netušil jsem, že... a ten prášek, za ten si můžu sám. Měl jsem trochu přemýšlet, než jsem si vzal dva najednou." zatváří se kajícně. Opravdu měl myslet na takovou blbost, ale v tu chvíli ho to nenapadlo, i když už se mu to párkrát stalo. "Nechtěl jsem tě vystrašit. Rozhodně ne tak moc." pohladí ho omluvně po paži.

"To nic. Bylo ti zle, to je občas těžké přemýšlet. Musím si nastudovat, co můžeš a co ne. Pro příště." pousměje se a vstane. "Tak já ti donesu ten vývar." Na chvíli zmizí v kuchyni, aby pro Míšu připravil jídlo.

Rukou si projede propocené vlasy. Zakroutí nad sebou hlavou. Většinu času, co je s Lexem, tráví buď v posteli, nebo ve vaně. Uchechtne se nad tím. "Kde je vlastně to moje černé psisko? Nezlobí moc?" optá se Lexe, když přijde zpátky do ložnice. "A můj seznam věcí, které můžu, nemůžu a které jen někdy, je opravdu dlouhý. Jeho soupis by zabral několik stránek, ale jinak jsem celkem nenáročný." pousměje se. "Máš nějaké plány na dnešní večer?"

"Spinká." pousměje se. Uloží na Míšův klín čistou utěrku a do ruky mu vtiskne obrovský hrnek plný polévky a lžíci. Sám se usadí v nohách postele s vlastním hrnečkem. "Ten tvůj seznam musíme sepsat. Jednu položku už mám." pousměje se. "Myslel jsem, že bych zaskočil do baru, ale asi to není moc dobrý nápad."

Pokrčí rameny. Lžící propluje mezi nudlemi v polévce. "Kdybych směl, přidal bych se k tobě. Můžu si tam vzít počítač a třeba u jednoho z těch stolečků pracovat. Mně to nevadí. Určitě potřebuješ zkontrolovat svůj podnik. Vážně je mi dobře. Jen budu potřebovat opět sprchu. Nechci ti dělat ostudu. Pošli mi potom účet za vodu." uculí se.

"Nesmysl." olízne lžíci. "Můžeš jít se mnou. Pokud se na to cítíš. A s tou sprchou si nedělej starosti." pousměje se. "Nemůžeš mi udělat ostudu. To spíš já tobě."

"Proč ty mně?" podiví se upřímně. Lex vypadá skvěle. "Když po mně nikdo nebude chtít atletické výkony, zvládnu to." Nabere na lžíci polévku, aby ochutnal. Chuťové pohárky se rozplynou. "Teda, Lexi, měl by sis to svoje vaření nechat patentovat." uculí se. "Asi začnu věřit tomu, že láska prochází žaludkem."

"Budu ti muset vařit častěji." zasměje se. "Atletické výkony ti nehrozí. Možná jen budou trošku otravovat kluci. Ale ty si určitě poradíš."

"Pokusím se." pousměje se. "Je to opravdu výborné." pochválí jídlo. "Hned se cítím lépe. Potom si dám sprchu, obléknu se a můžeme klidně jít. Myslím, že dnes už mám to nejhorší za sebou."

"To je moc dobře." přikývne. "Uvažuju, že bych se k tobě do sprchy přidal. Co myslíš, šlo by to?"

"Určitě budu pro." pousměje se a pustí se do polévky, než mu vychladne.

***

Nechá se usadit do vozíku, pro zákaz přílišného namáhání se s úsměvem nechává Lexem obskakovat, i když by to nebyla potřeba. Podržení dveří přijme se stejným úsměvem. S Xittem po boku projede do nitra baru.

"Klidně si objednej cokoliv, má to výhody, když chodíš s majitelem. Kamil ti rád splní každé přání." skloní se k Míšovi. "Já se na chvíli zavřu s Romanem v kanceláři. Musíme vyřešit nějaké věci. Kdyby něco, kdyby se ti udělalo zle nebo tě to tu už nebavilo, tak mi vzkaž po Kamčovi. Ano?"

"Dám si to, co minule. Rozhodně dnes nebudu riskovat ještě i další situace s alkoholem. Vezmu místo někde poblíž baru, aby Xitt nepřekážel." ukáže směrem k volným křesílkům, kde má i malý stolek. "Kdyby cokoliv, budeš první, kdo se o tom dozví, tak už běž." Přitiskne se na chvíli na jeho rty a propustí ho. "A nemusíš spěchat, já to zvládnu."

"Dobře." pousměje se. "Hlavně mi dej vědět." Skloní se k Míšovi. "Ne, že mi někam utečeš." Mávne na Kamila, aby ho upozornil na Míšu. "Tak hezky pracuj." Otočí se a zamíří do kanclu, kde už je podle informací zalezlý i Roman.

"Ahoj Kamile." pozdraví příchozího barmana s úsměvem. "Dám si ten ovocný koktejl jako minule, byl skvělý. Na bar dnes raději nepolezu, nechci riskovat." uculí se. Přesune se mezitím na volné křeslo a začne hrabat počítač z brašny. "A misku vody pro Xitta, jestli budeš tak hodný."

"Ahoj, jasně, hned to bude. Koktejl pro pána, mistička pro pejska. No, kdyby sis to rozmyslel, stačí říct, já ti klidně pomůžu." zazubí se. "Za chvilku tu budu." Chvilička je to sice větší, než namíchá požadovaný koktejl, ale netrvá to zas nijak dlouho, než před Míšu postaví sklenici s barevným pitím a před Xitta mističku. "Ještě něco?"

"Jsme spokojení, díky. Jen jsem chtěl poznamenat, že jsi barman, ne osobní trenér, aby ses tady tahal s cizími lidmi." pousměje se. Počítač nakonec ani nevytáhnul. Bude chvíli jen tak sedět, než přijde ta správná nálada na práci.

"Aááále." mávne pobaveně rukou. "Barman nebarman, občas je potřeba se s někým trošku tahat. Víš, kolik se tu občas opije lidí? Sice je tu támhle Rocky." ukáže za svalovce u dveří. "Ale znáš to. Ten je na ty rváče a průseráře. S roztomilými opilečky se musíme vypořádat sami." zazubí se. "A víš, jak to chodí. Aby byl šéf spokojený, tak se občas dělá nadstandard. Takže, jestli budeš chtít k baru, tak klidně řekni. Nezdám se, ale sílu docela mám."

"Nadřený z tahání sudů s pivem?" zaculí se. "Fajn, půjdu k tobě na bar a budu tě otravovat svojí přítomností. Možná to zvládnu i bez pomoci, raději si ale řeknu o pojistku. A taky nechci, aby tam Xitt někde překážel." Přesune se zpátky na vozík a přejede ke krajní barové židličce. "Omlouvám se za svojí nerozhodnost." řekne Kamilovi. Opře svojí váhu těla o nohy, jak se poslední měsíc na rehabilitacích zase učí a za pomoci rukou se vysune nahoru. "Teď už jen doufat, že se mi nebude motat hlava. Mohl bys odvést ten můj stroj někam z dohledu? Nerad bych, aby tu o něj někdo zakopnul."

"Hele, to zas jako ne. Toho se moc nenataháme. Roman zmáknul dodavatele, že nám to donesou skoro až pod nos. Anebo nám s tím pomůže. Roman nebo Lex. Tady je práce naprosto v pohodě." Kamil přenese Míšovo pití i Xittovu mističku k baru. Položí před Míšu skleničku. "Hele, to je v pohodě. Však se nic nestalo, že jo. A tohle můžu dát támhle za dveře do skladu. Přerazím se o to maximálně já." jak řekne, tak i udělá. "Poslyš, ty vážně chodíš s Lexem? Jakože na vážno? Nejsi další z jeho... ehm, dočasnějších partnerů?"

"No, tak nějak spolu opravdu chodíme." usměje se. "Alespoň to tak oba dva považujeme, myslím. Jestli jsem z jeho dočasných partnerů, tak to se mě bude asi těžko zbavovat, když si mě tak rozmazluje." uculí se. "Já to beru jako dlouhodobý vztah. Je s tím problém?"