Tmavě modrý šuplík

Část třetí "To máš pravdu, jsem to ale ostuda..." řekne zcela vážně. Neměl do dnes nejmenší tušení, co s ním mohla udělat taková Lexovo pozice. Byl pěkně vyzývavý. Vzepře se na rukách, aby se opřel o bok a mohl políbit krásně tvarované stehno. "Takže pofoukat, říkáš?" Po každé malé rance přejede nejdřív prstem, pofouká ji a nakonec na ni vtiskne polibek. Tak to zopakuje úplně na všech. Mazlivě se otře tváří o jednu půlku. "Víš, že máš ten nejhezčí zadek na světě?" Vtiskne na něj polibek. "Moc příjemné." zavrní spokojeně. "Hned to bolí míň." pochválí si Míšovu péči. Trošku se zavrtí, když se mu o nahou kůži otře horký dech. "Moc to pomáhá." pousměje se. "To teda nevím, protože podle mě je nejhezčí na světě ten tvůj." sdělí mu naprosto přesvědčeně. Uculí se, ale Lex to nemůže vidět. Hravě rty oždibne kůži pozadí. "Určitě máš jen zkreslený pohled, protože na ten svůj si pořádně nevidíš. Ne z mého pohledu." uji...

Část druhá 18+ "Za chvíli začnu mít pocit, že to schválně zdržuješ doopravdy." pousměje se. "A to jsou náhodou moje sny a představy. Ty ti vyprávět nemůžu. O čem bych potom snil?" zazubí se. "Ale když to musíš vědět, tak ti to tedy řeknu. Když už nehrozí udušení pískem..." uchopí do ruky Lexův penis, pohladí ho. "Nemůžu se dočkat, až ho budu mít zase v puse. A co teprve ještě i jinde... Jestli to budeš prodlužovat, tak umřu. Takhle se tady vystavovat." Povytáhne obočí. "A pročpak to neřekneš hned." Popadne Míšu zabaleného v osušce jako housenku, přehodí si ho přes rameno a zamíří ven z koupelny. Směr ložnice. "Budeme muset prostě oschnout. Ignoruje mokré stopy a kapičky, které za sebou zanechávají. Stejně tak bude muset uklidit, protože Roman se v tomhle ohledu zrovna dvakrát nepřetrhne. Donese si housenku až do ložnice, kde ji s velkou opatrností hodí do postele. "Dneska máš šťastný den, budou se ti plnit sny." pousměje ...

Máme tady pokračování Lexe a Míši. Bavte se. Část první Byl poslední srpnový týden. Právě se vrátili ze společné dovolené v Jižní Africe, která se jim trochu vymkla a místo původního plánu si ji ještě o pár dní prodloužili. Michal s úsměvem třídil a podával Lexovi špinavé prádlo, které si z dovolené dovezli, zatímco Lex ho pěchoval do pračky. "Doufám jen, že ta pračka je odolná. Pochybuju totiž, že se všechen ten písek podařilo vyklepat..." Po tom vydařeném Silvestru už zřejmě nikdo nepochyboval, že ti dva spolu nejsou jen tak, ale že to myslí opravdu vážně. Michal dal totiž jasně najevo, že Lex je jen jeho a nehodlá se o něj s nikým dělit. I po těch měsících jim to neskutečně dobře klapalo. Až na malé drobnosti, které k tomu patří, měli celkem harmonický vztah. Volné dny si společně plánovali, aby si je mohli naplno užívat v přítomnosti toho druhého. Nechyběly malé víkendové výlety, které jim zpestřovaly každodenní rutinu. Byl s Lexem neskutečně šťastný. I teď se musel pořád...

Část šedesátá osmá Trhne sebou. Řetízek na krku ho zastudí, jak se prudce pohne. Otočí hlavu na druhou stranu. "Běž pryč, Lexi. Teď vážně potřebuju být sám." To oslovení ho nikdy nebolelo víc. Zavře raději oči, aby se alespoň na chvíli nemusel dívat na tenhle svět. Zatřese se, když mu přejede mráz po zádech. "Je zima. Nachladneš." odpoví tiše. "Já za to nemůžu. Ten zmetek to na mě nahrál. Míšo..." osloví ho naléhavě. "Říkal jsi, že se zastavíš a nepřišel jsi... Měl škodolibou radost z toho, když ti někdo sahal na zadek a mohl mi to dát pěkně na stříbrném podnose. Tys ho neslyšel. A potom... já ti to věřím. Vím, že byl celou dobu s Vítkem, ale vidět tě, jak se líbáte. S ním." oklepe se. Pohled v zelených očích ztvrdne. "Takhle to dál nejde." "Já se s ním nelíbal." odvětí tvrdě a přehodí přes Míšu svůj kabát. Ještě si ho stejně nestačil ani obléknout, jak běžel za Míšou. "Šel jsem za tebou, Kamil mě nasměroval a než jsem se...

Část šedesátá sedmá Přiblíží se jedenáctá hodina. Už nějakou dobu je na baru sám, protože Kamil sbírá použité sklo někde na placu a zbytek se mu občas mihne před očima v osazenstvu baru. Lex se k němu za celou dobu ještě ani jednou nedostal, ale chápal to. Bylo tady opravdu dost lidí. Jeho pohled zaujmou otevírající se dveře. Ne že by pořád někdo neputoval, ale tenhle člověk ho snad přímo hledal pohledem. S Vítkem zaklesnutým za paži vstoupí dovnitř. Odvrátí od Gabriela svůj pohled raději na prázdnou sklenici. Tak tohle bude ještě zajímavé, pokud si ho budou všímat. Gabrielovi a Vítkovi téměř okamžitě zastoupí cestu Michael. Docela radostně se s oběma přivítá. Vítka si rovnou odvede a Gabriela pošle na bar, ať jim obstará pití. Úžasný bratříček. Gabriel se pousměje, ale výborná záminka. Zamíří k baru. Pohledem zkontroluje, že je Lex právě dost zaujatý na druhém konci baru. Rozhlédne se kolem sebe, aby pohledem našel Kamila. To je asi jeho jediná záchrana. Jenže on je někde v nedohlednu...

Část šedesátá šestá "Právě si tu na tebe dělám vlastnická práva." zavrní mu do ucha, zezadu ho pevně obejme pažemi kolem pasu a přitulí se k němu. Opře si bradu o jeho ramena. "Tohle je více než dostačující. Lepší jak značkování území." zasměje se. Vtiskne polibek ze strany Míšova krku. "Dokud kolem mě neběháš v kruhu a neočůráváš mě jako patník, tak jsem v klidu." zazubí se. "Navíc já už jednu značku mám, pořád se jí nechce dolů." odhrne o kousek košili ze svého krku, aby Lex mohl vidět vyblednutý flíček. "Tak ne že mi tady uděláš ještě jednu na druhé straně." pousměje se. Automaticky nakloní hlavu, aby měl Lex ke krku lepší přístup. "Ale vážně bys toho měl nechat, jsi až nebezpečně blízko." pošeptá mu, aby to neslyšel nikdo jiný. Rty se otře o ještě chladné ucho. "Když mě se tak strašně nechce přestávat." zavrní a vtiskne na krk další polibek. Prsty jemně pohladí vybledlý flíček. "Neboj se, budu opatrný."...

Část šedesátá pátá Michal se pobaveně otočí na ty dva dozadu. Vztáhne ruku, aby se představil. "Michal. Ty budeš zřejmě Kubovo sestra, že? Podoba se nedá zapřít." pousměje se. "A ty se netvař tak kysele." broukne na Martina. "Dneska s sebou netáhneš foťák?" "Helča. Kubovo hezčí a chytřejší dvojče." natáhne k němu ruku, div nesejme trpitelsky se tvářícího Martina. "Ale jo, má foťák. Bral mu ho už Kuba. Prý pro jistotu. A tvářit kysele se zřejmě musí. Vy chlapi jste děsný. Týden bez sexu a už jak hromádky neštěstí. Kubajzna protivnej jak vosina v zadku, Martin se tváří jak litr zkaženýho láku z okurek. A ty patříš ke komu? Jen mi neříkej, že k Vojtěchovi. Jestli jo, tak si to radši dobře promysli. Poslyš Lexi, chtěla jsem se tě pozeptat. Nepotřebuješ někoho na léto? Jako holku, jestli by to nevadilo. Nějak mi vybouchly plány a potřebuju se někam upíchnout. Ježiš, co kňouráš?" otočí se zvědavě na Martina. "Michal patří ke mně, Helenko...