Část šedesátá sedmá

Část šedesátá sedmá

---

Přiblíží se jedenáctá hodina. Už nějakou dobu je na baru sám, protože Kamil sbírá použité sklo někde na placu a zbytek se mu občas mihne před očima v osazenstvu baru. Lex se k němu za celou dobu ještě ani jednou nedostal, ale chápal to. Bylo tady opravdu dost lidí. Jeho pohled zaujmou otevírající se dveře. Ne že by pořád někdo neputoval, ale tenhle člověk ho snad přímo hledal pohledem. S Vítkem zaklesnutým za paži vstoupí dovnitř. Odvrátí od Gabriela svůj pohled raději na prázdnou sklenici. Tak tohle bude ještě zajímavé, pokud si ho budou všímat.

Gabrielovi a Vítkovi téměř okamžitě zastoupí cestu Michael. Docela radostně se s oběma přivítá. Vítka si rovnou odvede a Gabriela pošle na bar, ať jim obstará pití. Úžasný bratříček. Gabriel se pousměje, ale výborná záminka. Zamíří k baru. Pohledem zkontroluje, že je Lex právě dost zaujatý na druhém konci baru.

Rozhlédne se kolem sebe, aby pohledem našel Kamila. To je asi jeho jediná záchrana. Jenže on je někde v nedohlednu jeho pohledu. Ještě se s Gabrielem od jejich posledního kontaktu neviděl. Zhluboka se nadechne, aby načerpal něco málo energie. Nahodí svůj úsměv.

Gabriel se opře o bar. "Ale, tady máme Alexandrova nového přítele." pousměje se. Čeká, jestli se objeví Kamil. Nikam nespěchá. Zatím.

"Gabrieli." kývne na něj stroze. Příchozí Kamil bude v tuhle chvíli už jen záchranná brzda. Tak kde se fláká? Už je pryč dost dlouho a určitě se s někým zakecal. A nikde neviděl ani Lexe. Vlastně ho neviděl už nějakou chvíli.

"Hm." sjede ho pohledem od hlavy až k patě. "A kdepak máš přítele? Copak, že se ti nevěnuje?" zeptá se jedovatě.

"Pokud vím, tak ti do toho nic není. Ale pokud to vědět musíš, tak nejsem jediný, komu se musí věnovat. Má spoustu jiných přátel a já ho v kontaktu s nimi neomezuji." pronese s ledovým klidem. Hlavně se nesmí nechat rozhodit.

"Přátelé?" pousměje se sladce a podepře si bradu. "Přesnější by bylo spíš exmilenci. Prohlídnul sis je vůbec? Většina je, jako by utekla z obálky módního časopisu. Alexander měl vždycky velmi dobrý vkus. Co myslíš?"

"Že začínám pochybovat o tom, zda byl s tebou vůbec při smyslech." zakroutí nad tím hlavou. "Pěknej ksichtík totiž není všechno, víš? A jestli sis přišel rýpnout, tak prosím. Já si jsem vědomý toho, na čem si stojím."

"Určitě? Tak proč si od tamtoho frajera nechává tvůj drahý přítel ošahávat zadek, hm?" pousměje se.

Neotočí se. Nemá nejmenší ponětí, jestli to je pravda nebo se ho Gabriel snaží jen vydeptat, ale prostě si zakáže se otočit. Protočí v prstech prázdnou sklenici. Jenže v tomhle případě mu asi ignorace Gabriela neprojde. "Co kdyby ses šel raději věnovat tomu svému, hm? Určitě už po tobě strádá. Já a Lex ti můžeme být úplně u prdele."

"Hm..." Pousměje se. "Proč hned tak silná slova. Nebo máš pocit, že tentokrát je Lexův dobročinný podnik jen čistá a nefalšovaná láska?" otočí se na něj. "Nejsi až nějak moc naivní? Rozhlédl ses tu pořádně? Jen malá skupinka lidí tu nikdy s tvým drahým přítelem nic neměla. Opravdu si myslíš, že se najednou změnil, když mu stačí písknout a polovička těhle hňupů by za ním okamžitě přiběhla?"

"Umím se dívat kolem sebe. Mám oči. A nejsem ani tak blbý, aby mi to nedošlo." zakroutí hlavou. Není hloupý. Ale tenhle člověk se ho snažil vyprovokovat a zatím se mu to dařilo, i když to nedával najevo. Pěkně to v něm vařilo. Potřeboval by někoho vedle sebe, aby ho trošku podržel.

"Nejsi? Opravdu ne? Vážně si myslíš, že by byl s tebou z nějakého jiného důvodu než je ta jeho šílená touha pomáhat každému, kdo mu jen zkříží cestu? Docela tě lituju, to rozčarování, až tě pustí k vodě, bude ve tvém případě asi hodně drsný." pousměje se na Kamila, který právě dorazil. Nadiktuje mu svou objednávku.

"A proč se vůbec staráš o moje pohodlí? Nebylo by pro tebe výhodnější jen z povzdálí sledovat, jak nás Lex mění a pouští k vodě? Že si vůbec plácáš játra na takový chudinky, jako jsme my. Jak tvrdíš." Otočí svůj pohled na Kamila. "Kamčo, mohl bys mi potom prosím namíchat ještě jeden?" trochu si vnitřně oddychne, že už tu není sám. "Můžu ti být ukradený stejně jako ostatní. Gabrieli." pronese to jméno tak sladce, že by z něj chytil cukrovku.

"Mně tak nejde ani o tebe, jako o něj. Máme spolu nevyřízené účty. A proč mu trošku nenabořit plány. Mimochodem, nevypadáš zas tak docela špatně. Ale fakt si myslíš, že on už zůstane navždycky s tebou? Ještě ho žádnej nikdy nedostal. Ne tam, kde by ho chtěl mít."

"Něco jako lichotka od tebe? To už raději šlápnout do vosího hnízda. Co zrovna ty můžeš o Lexových plánech vědět?" zavrtí nad tím hlavou. "Pouč mě. Rád si to poslechnu." Věnuje mu svou plnou soustředěnost. Tohle si tedy moc rád poslechne. "A vůbec, proč myslíš, že bych zrovna já nemohl být tím posledním? Tvůj názor mě velice zajímá." Vážně se moc snaží zůstat v klidu. Věří Lexovi, ne Gabrielovi.

"Tady už zřejmě nemá cenu nic říkat." ušklíbne se. "Když je někdo přesvědčený o vlastní výjimečnosti, tak s ním nehnou ani racionální argumenty." pokrčí rameny. "Každý strůjce svého vlastního osudu. Díky, Kamile." převezme si objednané pití a zamíří k Vítkovi s Michaelem.

"Škoda, zrovna mě to začalo zajímat." zakroutí nad odcházejícím Gabrielem hlavou. "Kamile?" Otočí se na barmana. Zapře se loktem o bar a opře si o dlaň čelo. S povzdychnutím se zahledí do desky baru.

"Copak?" pousměje se a postaví před něj objednané pití. "Archanděl zase řádil?"

"Opravdu Lex nechává někoho, aby mu osahával zadek? A můžeš mi prosím tě nalít panáka vodky?" Promne si čelo a projede vlasy. Neměl by, ale jeden panák ho taky nezabije. Pohledem sjede na hodiny visící nad barem. Skoro půl dvanácté.

"Hm, no. Viděl jsem Vladka, jak na něj chmatá, ale Lex se teda rozhodně nenechal." zavrtí hlavou. Pokrčí rameny a nalije Míšovi požadovanou vodku. "To asi není úplně nejlepší nápad."

"Chmm. Můžu tě poprosit ještě o vozík? Odskočím si, než bude půlnoc." zatočí malou skleničkou mezi prsty, s rozmyslem se zadívá do čiré tekutiny. Odsune ji ke svému koktejlu. "Tohle si tu nechám a ještě si to rozmyslím."

Kamil se pousměje. "To je hodně dobrý nápad. Vydrž, hned budu u tebe." zapadne dozadu, aby Míšovi dovezl vozík. "Buď v klidu, Gabriel pálí naslepo." Protáhne se kolem Míši a zamíří za Lexem. Rozhodně by měl vědět o tom, že Gabriel mu zase něco valil do přítele.

"Díky." houkne ještě za odcházejícím Kamilem a chvatně se přesune na vozík, aby mohl na chvíli vypadnout a nadýchat se trochu jiného vzduchu. Protáhne se mezi lidmi. Místo záchodu však zamíří k umyvadlu, aby si opláchl obličej. Do tváří se mu opře chladivý vzduch z otevřeného okna. S vděčností na okamžik přivře oči.

Lex se zamračí, když mu Kamil sdělí, co se zase dělo. Rozhlédne se, ale Míšu nikde nevidí. Kamil mu řekne, že mluvil o tom, že si potřebuje odskočit. Zamíří tedy na záchody, aby se po Míšovi podíval. Brzy bude půlnoc a on chce novoroční polibek jen a jen od Míši. Frustrovaně vydechne, když ho před toaletami zadrží Gabriel. Chce ho urychleně poslat do háje, když je přiražený ke zdi, bolestivě se uhodí do kříže a než se vzpamatuje, cítí Gabrielům jazyk až v krku. Strne. Jeho mozek nechápe, co se tu vlastně děje.

Uklidněný a rozhodnutý, že se přifaří k Lexovi do skupiny lidí, které vlastně ani nezná, vyjede ze záchodů. Pohled mu padne na líbající se dvojici, než mu dojde... "Lexi?" hlesne. Hlas mu přeskočí z právě prodělaného šoku. Takže dotykům se bránil, ale od Gabriela se nechá líbat? "Takže měl nakonec pravdu?" řekne chladně a raději se od dvojice vzdálí. S roztřesenýma rukama se natáhne na bar a bez přemýšlení do sebe kopne toho panáka. "Jdu ven." houkne na Kamila. A tak jak je, jen v košili, vyjede rovnou ven, protože mu někdo ochotně otevře a podrží dveře. V hlavě má totální prázdno. Nechápe to.

Když se ozve Míšův hlas, jeho mozek se probudí z letargie. Prudce od sebe Gabriela odstrčí. "Co to sakra děláš?" zasyčí na něj zlověstně. Chce vyrazit za Míšou, ale Gabriel mu zastoupí cestu.

"Chtěl jsem tomu tvému chudáčkovi trošku otevřít oči. Což se povedlo." pousměje se spokojeně.

Lex ho sjede opravdu zlým pohledem, odstrčí ho od sebe a vyběhne do sálu. Nikde Míšu nevidí. "Sakra, sakra, sakra." otočí se k baru. "Kamile? Míša? Kde je?"

Kamil se zamračí. "Hodil do sebe vodku a vypálil ven. Co se stalo?"

Lex už ho nevnímá, popadne u dveří kabát a vyběhne ven.

Vlastně ani neví, kam by měl jet. I klíče od bytu má v bundě, která zůstala uvnitř a on už se tam nechtěl vracet. Nechápal nic z toho, co se stalo, vždyť bylo všechno v naprostém pořádku celý večer. Alespoň si to myslel. Zastaví se na rohu ulice. Rozhlédne se kolem sebe, všude je čerstvě napadaný sníh. Zastrčí dlaně pod své nohy, aby je alespoň něčím přikryl. Nahrbí poraženě záda. Zakáže si jakýkoliv projev, nebude brečet.

Díky napadanému sněhu pro něj není těžké Míšu najít. Původně k němu chtěl běžet, ale teď když ho vidí, zarazí se. Gabriela zabije. Vážně. Tentokrát už doopravdy. Pomalu k němu přejde. "Myško?" osloví ho tiše, když se ocitne za ním.