Část šedesátá pátá

Část šedesátá pátá

---

Michal se pobaveně otočí na ty dva dozadu. Vztáhne ruku, aby se představil. "Michal. Ty budeš zřejmě Kubovo sestra, že? Podoba se nedá zapřít." pousměje se. "A ty se netvař tak kysele." broukne na Martina. "Dneska s sebou netáhneš foťák?"

"Helča. Kubovo hezčí a chytřejší dvojče." natáhne k němu ruku, div nesejme trpitelsky se tvářícího Martina. "Ale jo, má foťák. Bral mu ho už Kuba. Prý pro jistotu. A tvářit kysele se zřejmě musí. Vy chlapi jste děsný. Týden bez sexu a už jak hromádky neštěstí. Kubajzna protivnej jak vosina v zadku, Martin se tváří jak litr zkaženýho láku z okurek. A ty patříš ke komu? Jen mi neříkej, že k Vojtěchovi. Jestli jo, tak si to radši dobře promysli. Poslyš Lexi, chtěla jsem se tě pozeptat. Nepotřebuješ někoho na léto? Jako holku, jestli by to nevadilo. Nějak mi vybouchly plány a potřebuju se někam upíchnout. Ježiš, co kňouráš?" otočí se zvědavě na Martina.

"Michal patří ke mně, Helenko. Je to můj přítel." přeruší ji na chvíli Lex, aby strhnul pozornost na sebe.

"To jako fakt? No to je bezvadný. A to jako na vážno nebo nevážno. Kuba něco říkal, že si nikdy nikoho nenajdeš. Já mu jako tvrdila, že určitě jo. Že tak úžasnej a nádhernej chlap nemůže zůstat sám. Už z principu. To by bylo proti přírodě a všem jejím zákonům. No že jo?"

Pobaveně se během řeči otočí pohledem dopředu, ale nedá mu to, aby si Helenu znovu neprohlédnul. Ta pusa jí teda jede. Zazubí se řečem o týdnu bez sexu a vzpomene si na skoro dva týdny v různých polohách s Lexem. Střelí po něm pohledem. "Já doufám, že na vážno, ale na to by ti měl asi odpovědět spíš Lex." pousměje se. "Každopádně ten úžasnej a nádhernej chlap je teď zrovna jenom můj."

"Jak Lex? Ty to nevíš? To prostě musíš zatnout drápek a už nepustit. Žádný dotazy, postavit před hotovou věc. Hlavně proboha žádný komedie, jako předváděli ti mí dva ťulpasové. Kuba byl jak nějaká holka a to je to kus chlapa. A ty se neksichti." okřikne Martina.

Martin se nakloní k Lexovi. "Pomoooooc." řekne mu tiše.

"Samozřejmě, že je to na vážno. Míšu už nepustím. Toho jsem si zadrápknul už já." odpoví Heleně a spiklenecky mrkne na Martina. "V kanclu, druhej šuplík a zamkněte se."

Nemá nejmenší tušení, jestli to Helena přes to svoje žvatlání slyšela, každopádně jemu Lexova slova neušla. Potlačí smích, protože představit si sám sebe v takové situaci vedle Lexe, tak se dá asi do kláštera. "Už tam budeme?" jedou jinou cestou než obvykle, takže si teď svou orientací v prostoru není jistý. A po poklidných Vánocích je tohle žvatlání sice příjemným zpestřením, ale jaksi trochu moc hlasitým. Tahle holka se asi neztratí.

"Díky, má spáso." poplácá Martin Lexe po rameni. A vyskočí z auta, ještě pořádně Lex nezastaví.

Helena se rozesměje. "Já to slyšela, Lexi. Takhle mi kazit zábavu."

"Promiň, ale už je dost trápíš, nemyslíš?"

Mávne rukou. "Kdybys viděl, co udělali mně, když jsem přivedla představit mezi svátky svého kluka, tak bys řekl, že je to ještě málo. Musí trpět, ale tohle jim ještě prominu. A na ty prázdniny zapomeň, to já je jen tak zlobím." pousměje se. "Kolik myslíš, že jim mám dát času, než tam na ně půjdu zabušit?" zazubí se spokojeně.

Zavrtí hlavou a raději otevře svoje dveře. Vzduch trochu zhoustnul. "S takovou abstinencí bych je nechal na pokoji celý zbytek večera." zazubí se a mrkne na Lexe. Podá mu mobil, který stále ležel mezi jeho stehny.

"Díky." pousměje se Lex. Uklidí mobil do kapsy, zatáhne brzdu a vyleze z auta, aby otevřel kufr a Míšovi přistavil vozík.

Helča se usměje. "Já vím. Už je nechám. Oplatila jsem jim jejich laskavost už dost. Navíc vím, co má za následky takové vylekání. Nikdo nechce, aby byli impotentní pak, že jo." vystoupí a zabouchne za sebou dveře. "Co hledáš v tom kufru?" zajímá se.

Lex bez řečí vytáhne vozík, zručně ho složí a přistaví Míšovi. "Je tu docela kluzko, myslíš, že to zvládneš sám?" zeptá se tiše.

"Radši mi ho přidrž, prosím... brzdy jsou sice dobrý a kvalitní, ale taky tomu moc nevěřím." zakroutí hlavou a zapře se do područek, aby se přesunul. "Zimu mám rád, sníh taky, ale tohle zrcadlo pod námi by být nemuselo." Usadí se pohodlněji, upraví si nohy na stupačky a s jemnocitem zavře dveře. Už si všiml, že je Lex na to trochu háklivý, ale nediví se. U takového auta by byl taky. "Děkuju." usměje se na Lexe, když se cítí bezpečně usazen.

Lex zamkne. "Tak mi hlavně nikam neodklouzej, ano?" pousměje se a zadívá se na Helču.

"Teda chlapi, já vás obdivuju." zazubí se. "Jste fakt nádhernej páreček. To se znáte taky tady z baru?" kývne k budově, která už je ozdobená a neonový poutač vyhlašuje, že dneska probíhá soukromá silvestrovská párty.

"Já bych rád, ale vážně mi to nějak podjíždí. Asi mi budeš muset nahoru pomoct." Skoro nepatrné převýšení vchodu baru je namrzlé stejně jako okolí. "Jen hlavně ještě neuklouzni ty." řekne k Lexovi. "A ne, známe se ze služební cesty, když už to musíš vědět." usměje se na Helenu. Uvědomí si přitom, že tohle byla první žádost pomoci od Lexe v tomhle smyslu.

"Jééé, a byla to nějaká romantika? Láska na první pohled nebo tak něco?" zatváří se nadšeně. "Já jdu zkontrolovat ty dva, protože jestli na to skočili hned, tak jsou fakt nadrženci. Pak až bude chvilka, mi to povyprávíte." zamíří dovnitř.

"Časem si zvykneš poslouchat jen klíčová slova a zbytek začneš vypouštět." pousměje se Lex, když za Helčou zapadnou dveře. "Asi to nebude tak profesionální jako od Xitta, ale moc rád pomůžu. Vím, že nemáš rád, když tě někdo tlačí, ale teď se tomu asi docela nevyhneme, viď. Tak jedem." opře se a vytlačí Míšu až nahoru ke dveřím.

"Taky na nás mohla chvilku počkat." pousměje se, ale natáhne se, aby dveře otevřel sám. "Je jedno, jak je to provedený, stejně to nemám rád." pokrčí omluvně rameny. "Je to jen divnej pocit, že někdo, s kým se normálně bavím, je za mnou..."

"Já za tebou bývám i v jiných situacích a to se ti, pokud si dobře pamatuju, dokonce moc líbilo." pousměje se šibalsky. "Nemohla, musí ten poslední den v roce otrávit Kubovi. A myslím, že jde po Romanovi. Nějakou dobu spolu chodili, on jí dal kopačky a... no, moc krásně do sebe ti dva rýpou, když se potkají. Snad ještě líp než Helena s Kubou."

"Ale to mě zrovna netlačíš do vozíku... to tlačíš do mě... mnohem příjemnější záležitost." pousměje se. Stáhne si Lexe k sobě, aby mohl vyhledat jeho rty. "Nejsem si jistý, jak dlouho tohle vydržím. Jsi až moc sexy, moc přitažlivý a moc mě v tuhle chvíli ovlivňuješ." pousměje se do jeho rtů. "Ta tvoje kancelář... to je nějaký šmajchl kabinet?" zazubí se. "Nic ve zlém, ale ten druhý šuplík mluvil za své..."

"No, je pravda, že kdyby ty zdi mohly mluvit, tak mají asi hodně co vyprávět." zazubí se jako neviňátko. "Víš, že bych se místo nějaké párty radši tlačil do tebe?" zavrní mu do ucha. "Jen ta představa je zatraceně nebezpečná. Abychom se pak taky nemuseli uchýlit do kanceláře." Je to zvláštní, ale ještě pořád se Míši nedokázal nasytit. Ani za ty skoro dva týdny, kdy měli byt jen sami pro sebe.

"Moc nebezpečná. Už jenom ta představa a mám problém..." zahuhlá. "Ty mi to děláš schválně. Já s tebou nehraju. To bych tě potom musel mít hned a to dnes večer jaksi nejde." řekne trucovitě, ale cukají mu koutky. "A jsem rád, že zdi nemluví. Žárlil bych. Hodně. A ty by ses měl jít teď raději věnovat všem svým přátelům, když sis je pozval. Až potkám Martina se Sárou, přivedu ti je představit. Ale ještě mi řekni. Kam si mám dát bundu?"

"Ukaž, pověsím ti ji." pousměje se. "Aspoň se máš na co těšit." nakloní se k němu, aby pohladil studenou tvář. "Ten nový rok musíme začít opravdu dobře. Aby se nám vyvedl i ten zbytek. A nebudeš žárlit, když se budu věnovat všem?" zazubí se. "Rád ty dva poznám, takže mi je určitě musíš představit. Jen pozdravím s pár lidmi a stejně tu budu kolem tebe kroužit jako satelit. Víš, že bez tebe nemůžu být moc dlouho."

"Děkuji." Stáhne a podá bundu Lexovi. Žádnou mikinu si dnes nebral, ale má ji v batohu, kdyby náhodou. "Nebudu ti dělat ostudu? Můžu tu takhle být?" poupraví se s úsměvem. "Když tě budu mít na dohled, tak žárlit nebudu. Ty můj satelite. Dostanu ještě pusu, než mi úplně utečeš?" Zaprosí trošku. Už takhle jsou sice trošku středem pozornosti některých přítomných, ale zatím mu to je jedno.

"Ty a dělat mi ostudu? Nesmysl." skloní se, aby Míšovi naprosto zbytečně poupravil límeček. "Vypadáš úžasně. Tak moc, že bych se odtud nejradši hned někam vytratil. S tebou samozřejmě. Dostaneš. Jednu teď. Pak tě doprovodím k baru. A pak druhou. A ještě spoustu až se budu míhat kolem." prsty jemně pohladí tvář. "Doufám, že se tu nebudeš nudit."

"Věřím tomu, že nuda dnešní večer nebude u tebe v baru na návštěvě." zazubí se. "Pokud tedy kluci vylezou z tvého kanclu. Což by měli, jinak pan fotograf zklame. Fajn, ukotvím se na baru, abych měl pití a zdroj co nejblíž. Budeš se kolem mě muset mihnout pokaždé, když budeš chtít někoho pozvat na skleničku. Takže mi neunikneš." uculí se nevinně. "Ale kdyby ses chtěl vytratit... já vím, já vím. Mohli bychom alespoň jeden večer předstírat, že bez sexu pár hodin vydržíme. Ale měl by sis na sebe pořídit zbrojní pas." zabloudí pohledem po Lexově těle.

"Já vím, jsem až nebezpečně sexy." zazubí se. "Kamča se uvolil, že tu dneska bude za barem, tak ti bude dělat společnost. Nechci tě nechávat ve spárech nějaké místní saně. Asi tu vážně budu dost poletovat, ale na tebe si chvilku najdu vždycky." pousměje se.

"Já to zvládnu. Pokud se přifaří Martin se Sárou, tak se nemusíš vůbec ničeho bát. Ale tví přátelé jsou víc než upovídaní, takže se nebojím ani, kdyby nepřišli. Nedělej si starosti. Koho sis pozval, tomu se musíš věnovat." pohladí ho po noze. "Opravdu nemusíš mít obavy." Ujistí ho znovu. "Ale kdyby ses chystal na nějaké velké představování... prosím tě, upozorni mě předem. Jinak by mě taky mohlo trefit. Vůbec si totiž nedokážu představit, co máš na mysli tím oficiálním představením." zazubí se.

"Neboj se." skloní se, aby Míšu políbil na rty. "Stačí, když nás uvidí spolu. Někdo se zeptá, někdo se bude chtít seznámit, ale v podstatě to nebude nic hrozného. Už jsi zase strašně studený." řekne tiše. "Nepotřebuješ zahřát?"

"Fajn..." přikývne jen a polibek přijme s radostí. "Potřebuju. Nutně, ale moje kamínka jsou jaksi... pro tuhle chvíli nedosažitelná se svým teplem. Takže se s tím budu muset smířit." pousměje se. "Asi by se nehodilo, kdybychom zmizeli sotva jsme se ukázali ve dveřích."

"To by se moc nehodilo, ale určitě chvilku počkají, když si dám ještě se svým přítelem na baru něco k pití." mávne na Kamila za barem a vyrazí k němu. Už se místnost docela dost plní, cestou Lex odpoví na pár pozdravů. Ještě zdaleka tu nejsou všichni.

"To určitě vadit nebude." pousměje se a vydá se za ním. Zvědavé pohledy raději ignoruje a ošívání se si nechává schované. Musí se trošku předvést, když teď patří k Lexovi.

"Bude ti vadit hodně, když ti pomůžu nahoru?" zeptá se, když se konečně ocitnou u baru. "Mám strašnou chuť se tě dotýkat. Aspoň takhle, když jinak to momentálně nejde."

"Ale jistě, když ti to udělá radost. Víš, že můžeš. Jen nevím ten vozík... bude tady překážet, ale zase když tu nebudeš a já budu potřebovat někam odejít..."

"Já se o to postarám, neboj." ozve se Kamil. "Ahojda." pozdraví. "Hodím ho tady dozadu a když budeš potřebovat, stačí houknout."

"Díky." pousměje se na něj Lex. Bude mu muset asi přidat, ten kluk je zlato. Musí si ho tu držet. Sehne se, aby vzal Míšu do náručí. Přitiskne si ho pevně k sobě. "Nechám tě tu v dobrých rukou." zašeptá tiše Míšovi a usadí ho na barovou stoličku. "Jsi vážně nádherný." pousměje se, pohladí zamilovaně jeho tvář. "Kamile? Mohl bys nám namíchat ten tvůj úžasný nealko koktejl?"

"Ahoj Kamile. A díky. Budeš tu mít frmol a ještě se budeš muset starat o mě... to si říká o přídavek na výplatě. Kdyby Lex protestoval, ozvi se, já ho zpracuju." zazubí se. Otočí svůj pohled na Lexe, jehož blízkost je v tuhle chvíli celkem nebezpečná. Ale příjemně nebezpečná. Přitulí se k němu. Je závislý na Lexově blízkosti, jak na nějaké droze. "Když to říkáš, tak to si mě asi budeš muset hlídat před případnými nápadníky. Nikdo mě tady nezná..." špitne mu do ucha.