Část první

Máme tady pokračování Lexe a Míši. Bavte se.

Část první

---

Byl poslední srpnový týden. Právě se vrátili ze společné dovolené v Jižní Africe, která se jim trochu vymkla a místo původního plánu si ji ještě o pár dní prodloužili. Michal s úsměvem třídil a podával Lexovi špinavé prádlo, které si z dovolené dovezli, zatímco Lex ho pěchoval do pračky. "Doufám jen, že ta pračka je odolná. Pochybuju totiž, že se všechen ten písek podařilo vyklepat..." Po tom vydařeném Silvestru už zřejmě nikdo nepochyboval, že ti dva spolu nejsou jen tak, ale že to myslí opravdu vážně. Michal dal totiž jasně najevo, že Lex je jen jeho a nehodlá se o něj s nikým dělit. I po těch měsících jim to neskutečně dobře klapalo. Až na malé drobnosti, které k tomu patří, měli celkem harmonický vztah. Volné dny si společně plánovali, aby si je mohli naplno užívat v přítomnosti toho druhého. Nechyběly malé víkendové výlety, které jim zpestřovaly každodenní rutinu. Byl s Lexem neskutečně šťastný. I teď se musel pořád ujišťovat, že je Lex s ním a tak ho překvapoval svými doteky na ujištění, že se mu to nezdá. Byl to splněný sen. "Musím si dát potom sprchu, pořád ten písek cítím úplně všude. Jsem jak princezna na hrášku... Vážně by mě nenapadlo, že poslední dny na dovolené strávíme v písečné bouři."

"To ty ses chtěl podívat na Saharu." vrátí mu úsměvem. "Myslím, že víc už se tam nevejde. Budu muset pak asi vyčistit filtr. Radši." Zavře dvířka pračky a narovná se, aby zadal program. "Mám pocit, že mám písek i v žaludku. A tady už je ho taky docela dost." sjede kritickým pohledem podlahu koupelny. "Ještě, že jsme začali vybalovat tady. Tohle si natahat do ložnice, to by bylo za trest. Dárky pro vaše a kluky, jsou v druhém kufru, viď." opře se o pračku a zadívá se na Míšu. Chvíli ho jen tak studuje pohledem, než se usměje. "Africké slunce ti rozhodně moc prospělo." přejde k němu, aby se sklonil a vyhledal svými rty ty jeho. "To opálení ti moc sluší."

"Neměl jsi trvat na tom sendviči. Víš, že nás na to upozorňovali..." Měli přes obličej zamotané velké pouštní šátky, aby jim koukaly jen oči. Ten písek byl ale vlezlý tak, že zalezl i do skrytých míst. Takže ví, jak Lexovi je. Z očí si zrníčka prachu vyplachovali několikrát denně. "Ale bylo to skvělé, ne? Jsem tak plný zážitků, že nemám ani hlad. Jestli to tedy nebude tím jídlem na letišti." uculí se. "A jsem černej jako místní. Ale ty mě hravě dobíháš." přitiskne jejich předloktí k sobě, aby překontroloval stav opálení. "Pořád vedu."

"Netušil jsem, že je to soutěž. Navíc, přirození blonďáci se opalují hůř." pousměje se a narovná se. "Tak teď se ještě prospíme a večer můžeme zajít někam na večeři, co říkáš?" Zbytek oblečení, které se nevyšlo do pračky nakupí na hromadu. "Vykoupeme se, zalezeme si do postýlky... trošku se pomazlíme a pak musíme dospat ty ztráty na letištích. Navíc... už hrozně dlouho nebyla příležitost se pomilovat. Rád bych to brzy napravil, až si trošku oddechneme." Na safari moc prostoru k nějakým intimnostem nebylo. A na té Sahaře už vůbec ne. Ale bylo až s podivem, že to až tak moc nevadilo. Putování je unavilo, že večer už jen padli a spali. Samozřejmě, že neustále hledali záminky pro nenápadné dotýkání se, špitání a kradení polibků. Ale i když nedošlo na sex, bylo to úžasné. Stačilo, že jsou spolu. A myšlenka, že doma si to vynahradí.

Hraně otevře pusu. "Ty nejsi obarvený? A to mi říkáš až skoro po roce vztahu?" řekne zcela vážným tónem, ale rozesměje se. "Teď prosím tu vanu. Ale vlažnou. Jsem rozehřátý jako ta Sahara." zazubí se. "Nevěřil bys mi, jak moc se do té postele těším. Konečně do svého." stáhne ze sebe tričko a začne stahovat i kraťasy. Žití s Lexem mělo jednu výhodu. Přestal řešit nedůležité věci a místo toho si užíval ty důležité. A jeho nohy konečně nebyly bílé, skoro až průhledné, jak je tolik let schovával pod kalhotami. "Těším se taky na pořádný flák masa. Měli bychom si dát něco silně nezdravého. Ta jejich domorodská strava s ještě skoro živými červy... ta mi teda moc nesedla."

"Nebylo to špatné. Mně to chutnalo." pousměje se. "Ale máš pravdu. Pořádný stejk s obrovskou hromadou hranolek, tomu bych neodolal." S hrdostí si prohlédne Míšovo opálené tělo. Jeho kůže má teď skoro až zlatavou barvičku. Jen jisté partie pořád krásně svítí bělostí. Jeho úsměv se ještě víc roztáhne "Já jsem doufal, že skoro po roce vztahu si všimneš, že jsem přírodní blond." zazubí se na něj. "Mimochodem, volal jsi už vašim, že jsme zpátky v republice? Aby neměli strach. A měli bychom si zacvičit." podívá se na něj nekompromisně. Ta cvičení, která se Lex naučil na rehabilitacích a která měl s Míšou provádět, se snažil poctivě dodržovat. I na tom safari. Snažil se, i když Míša se na to moc netvářil. Jenže, co se nepoužívá, to zakrní. A rozhodně si nepřál, aby se Míšovi vrátily bolesti.

"Špatné to nebylo, ale ty vaříš pořád líp. Nemůžu se dočkat, až nám zase něco uvaříš. A neprohlížej si mě tak hladově. Ještě mě pořád kouše písek... víš kde..." zazubí se. Tu sprchu potřebují oba dva nutně. Na dovolené se spíš koupali ve vlastním potu, ale i na to se po pár dnech dalo zvyknout. "A rodičům jsem poslal jen esemesku. Že jsme dorazili v pořádku a jdeme dospávat. Potom se za nimi zastavím, až budeme dostatečně zrehabilitovaní na domov. Myslím, že takovou věc chápou." Vyhoupne se na hranu vany, aby byl o kousek výš. Bílý klín ho rozesměje. "Asi bych měl zajít někam do solárka, abych nevypadal, že si ty bílé trenky nikdy nesundám. A cvičit? Lexiiii." nahodí psí oči.

"Žádné takové. Víš, že mě neukecáš. A tohle na mě neplatí." pohladí tvář a zadívá se na Míšu, pohled sklouzne do jeho klína. "Moc hezké." zazubí se, ale sám na tom nebude o moc líp. "Můžeme se za vašima pak zastavit spolu. Rád je zase uvidím. Myslím, že už se se mnou snad smířili. A zítra už snad budu ochotný vařit. Udělám ti, na co budeš mít chuť. Ale teď sprchu, pak si trošku zacvičíme, nekoukej na mě tak. A já tě pak za odměnu pomazlím."

"No... víš... a nemohli bychom si zacvičit raději trošku jinak? Už jsme doma a tak... když si představím jak moc sexy opálený jsi, mám z toho závratě." šibalsky vjede rukou pod Lexovo tričko, přitáhne si ho blíž k sobě. "Prosím, prosím. Jen nechápu, proč by se s tebou měli mí rodiče smiřovat? Řekl bych, že tě už mají radši než mě. A Romana taky, jak začal tátovi pomáhat." pousměje se. "A k jídlu bych si přál... palačinky s nutelou, svíčkovou, hranolky, maso, bramboráky, guláš, knedlíky s ovocem... mám pokračovat nebo si to chceš raději napsat?" uculí se.

"Myško, kvůli cestování zpátky už jsme necvičili dost dlouho. A teď nemyslím sex. I když ten jsme zanedbávali taky." pohladí jemně tvářičku. "Je to pro tvé dobro. Ale když mi slíbíš, že zítra už opravdu na to cvičení dojde, a provedeme ho opravdu poctivě, tak ještě dneska ti dám volno. Ale jen proto, že jsme po cestě oba unavení." dodá, aby to nevypadalo, že mu ustupuje.

"Nepřeháněj. Mají tě moc rádi. Jsi jejich syn. Roman je pracant, jsem si jistý, že to musí každý ocenit. A já jsem, aspoň podle Kuby, snem každé matky, která má homosexuálního syna. Jednou jsem u nich trávil Vánoce, tak jsem se trošku předvedl v kuchyni." pousměje se jako ztělesněné zlo. "Myslím, že to má teď Martin složitější. Ale aspoň se musí snažit. A mimochodem, ten seznam mi zítra sepíšeš. A budeme pak odškrtávat splněné."

Našpulí trucovitě rty. "Teď jsi mi úplně zkazil náladu. A já se tak těšil." povzdychne si. Natáhne k madlu, aby mohl sklouznout do vany. Pustí na sebe raději místo vlažné studenou vodu. Sice ho cvičení už nebolelo jako dřív, ale Lex ho dodržoval tak striktně... i na té dovolené si to musel vyprosit a naslibovat hory doly. "Potom jsem jinak rád, že jsi u nás doma ještě nevařil. Jak uvaříš, bude se mnou konec, naši mě vydědí a ty se staneš jejich novým synem." pousměje se, než si namíří proud vody i na hlavu.

"To se dá přece zařídit i jinak, ne?" pousměje se. "Rozhodně ti nemíním přebírat rodiče." Sedne si na okraj vany a zadívá se na něj. "Víš, že to vypadá dost zajímavě. Docela mě to svým způsobem vzrušuje. Ta bílá má rozhodně něco do sebe." zatváří se zamyšleně. "Líbí se mi to. Hrozně."

"A copak že tak najednou, hmm? Ještě před pár vteřinkama ti to moc nevonělo." zatváří se jako svatoušek. Namíří proud vody na Lexe a rozesměje se nad jeho pohledem. "To já jen, abys měl důvod se ke mně rychleji přidat." vyplázne na něj jazyk. "Nebo mi alespoň umýt záda."

"Hej, kdo to pak bude vytírat?" rozesměje se. Natáhne se pro sprcháč. "Umyju tě klidně celého. Musíme dostat ten písek pryč."

"Kdo asi myslíš?" uculí se. Nakloní se přes hranu, aby viděl na podlahu. "Vždyť jsem ani neukápnul. Všechno saje tvoje tričko. A můžu já potom pomoct tobě, když se ke mně nechceš přidat?"

"Mám se k tobě přidat?" pousměje se. "No dobře. Ať jsme rychleji hotoví a můžeme se přesunout jinam. Přetáhne tričko přes hlavu, stáhne kalhoty a vleze si do vany za Míšou. Obkročmo se usadí na jeho stehnech. Natáhne se pro sprcháč a Míšovi začne namydlenýma rukama jemně masírovat záda.

"No vidíš, takhle je to přeci mnohem lepší." usměje se spokojeně. Rukama přejede přes boky na prsa, než si Lexe přitáhne těsněji k sobě a lehce ho políbí. Myšlenka na to, že už jsou doma a mohou se pomilovat bez strachu z toho, že by u toho omdlévali horkem nebo se jim zadíral písek do intimních partií, s ním dělala divy. A ještě víc Lexovo nahé tělo v téhle pozici, tak blízko něj. "Miluju tě." zašeptá něžně zatímco jemně oždibuje druhé rty. "S tebou to byla ta nejlepší dovolená na světě." řekne zcela vážně.

"Taky tě miluju." pousměje se. Namydlené ruce přejdou na šíji a krk. "Bez tebe by to byla jen hodně drsná dovolená. Myslím, že začnu nenávidět písek." zasměje se do polibku. Prsty jemně promasírují ramena, sklouznou po pažích. "Ani nevíš, jak jsem rád, že už jsme zpátky. Ne, že by se mi to nelíbilo, ale tohle mi moc chybělo."

Poslepu se natáhne pro sprcháč, aby si mohl trochu vyprsknout na dlaň a mohl začít oplácet stejnou měrou omývací péči. "Mně taky. Strašně moc. Ale stejně si budu k příštím Vánocům přát zase žirafu." zazubí se. Rukama sjede na boky a hýždě, aby je lehce promasíroval a očistil od pocitu přítomného písku. "Písek a komáry a štíry a pavouky a další potvory, které se chtěly prodrat do naší chajdy. Na obrázku a v zoo jsou fajn, ale když se člověk snaží spát... to mi moc do smíchu nebylo. Takové malé potvůrky a jaký mají respekt."

"Myško, myslím, že ty na tebe jen tak nezapomenou." zasměje se do dalšího letmého polibku. "Pobil jsi jich tam miliony." Dlaně už jsou spokojené s prací na pažích, tak se přesunou na hruď. Musí se tak trošku odtáhnout, aby mohl v umývání pokračovat. "Příští Vánoce dostaneš tak maximálně vstupenky do zoo." zazubí se. "Do Afriky se mi nějakou dobu nebude chtít. Tohle mi na pár let stačilo."

"Prý nezapomenou... zabiješ jednoho a během noci se jich další tisícovka minimálně, narodí. Promiň, ale nechtěl jsem umřít na nějakou exotickou chorobu z bodnutí nebo uštknutí." pokrčí omluvně rameny, ale koutky mu cukají. Byl jako šílený, když viděl za moskytiérou cokoliv jiného, co nebyl on nebo Lex. "Vstupenky do zoo jsou taky fajn. Proč ne." Rukama sjede do klína a nevinně se u toho usmívá.

"Dobře, tak nezapomeneš ty." zasměje se. "Pamatuješ si na toho štíra, co ti seděl na batohu? Toho mi ale vážně bylo líto. Musel z tebe dostat zástavu." začne se smát. Užili si tam docela legrace. Oba dva. Sám měl taky dost vtipných zážitků, kterým se Míša řehtal jako blázen. Přimhouří oči. "Myšičko, nemůžeš dělat něco tak hříšného a přitom se usmívat tak šíleně nevinně. Hrozně mě to vzrušuje." dlaň položí na jeho šíji a přitáhne si ho k polibku.

"Tak na toho nezapomenu určitě." vyprskne smíchy. "Na jednu stranu mi ho bylo potom líto, ale neměl se mi snažit lézt do batohu. To teda ne." zakroutí pobaveně hlavou. Vyvedli se tam oba dva. "To je ale účel, aby tě to vzrušovalo, víš?" zamumlá mezi polibky. "Asi už na mě působí naše klima a začínají se objevovat všechny nedostatky, které mi moc chyběly."

"Určitě se s tebou jen chtěl kamarádit. A nebo vycestovat do Evropy." zamumlá ještě. "Ty jsi vážně drak. Odhadl jsem tě tenkrát moc dobře. Tohle vědět..." Ale ještě nejsou pořádně umytí. "Nenarušuj mi umývání. Ještě jsem neskončil." okřikne ho hravě. Dlaně se schválně vyhnou hýždím a klínu. To si nechá až nakonec. Trošku se odtáhne, aby mohl umýt Míšovi nohy. "Víš, že jsi mě docela dostal, když jsi z batohu vytáhl ty kraťasy? Myslel jsem, že se po tobě ihned vrhnu." zazubí se, zatímco jemně přejíždí přes stehna. "Vypadáš úžasně, jak ses opálil. Už jsem ti chtěl začít říkat bledulko."

"Jo vycestovat... chtěl mi znepříjemňovat život ještě i doma. Smůla. Šotka jsme poslali do Vltavy, takt tu nechceme ani štíry." oklepe se. To vážně nebylo moc příjemné. "Nemůžu říct, že jejich nákup byl jednoduchý, ale nechápu, proč jsem tě tím dostal? Na mých nohách není nic ke koukání." pousměje se, ale nemůže zapírat, že takhle hnědé se mu taky líbí víc.

"Mohl jsi mít netradičního mazlíčka. Mohli jsme ho šoupnout Romanovi do postele!" rozesměje se. "Já nebyl ten, kdo tvrdil, že kraťasy nenosí, nenosil a nosit nikdy nebude." zazubí se. "Já se na tebe koukám moc rád. Hrozně mě potěšilo, že jsi konečně pochopil, že to není tak hrozné, jak sis myslel. Mně se vypracované atletické nohy stejně nikdy nelíbily. Miluju ty tvoje, víš?"

"Chudák Roman, dost, že bude muset zase poslouchat naše projevy lásky. Ještě štíra do postele... to by vážně zdrhnul a už se tu neukázal. Máš na mě holt moc špatný vliv, no." pokrčí rameny. "Ale moc dobrý špatný vliv. Kdybys nekecal, tak bych ti to možná i věřil." zazubí se. "A teď pojď ke mně, abych mohl taky pokračovat. Jinak najdu nějaké místo, kde jsi lechtivý." pošimrá zkušebně chodidlo, které se vedle něj opírá.

"Já moc lechtivý nejsem. Trošku smůla." zazubí se. "Roman stejně spí jak dudek, po té práci v lese. Každopádně, mohl bys naznačit svému tátovi, aby mu trošku přidal. Přijde utahaný tak, že jen padne a bude tvrdě spát. A vůbec nic ho rušit nebude. Jak usne, tak ho neprobudí skoro nic." trošku se posune, protože s mytím nohou už skončil. Už chybí ta nejlákavější místečka.

"Já už jsem na to taky přišel. Že na takové podněty vůbec nereaguješ." zamračí se hraně. "Roman tam už teď chudák dře za dva, aniž by musel a ty bys mu chtěl ještě nakládat?" zakroutí nad tím hlavou. Slyšeli na něj jen samé ódy, jak je pracovitý. Přejede rukama po Lexových nohách, když se k němu zase přiblíží. Projede klínem, který pohladí a zakotví na břiše a prsou.

"Já vím. Byl to jen vtip. Nepotřebuju, aby se mi Roman serval v lese." zazubí se. "Kdo by se pak tak hezky staral o bar, když já mám jiné zájmy." sleduje zvědavě Míšovy ruce. "Je od tebe moc hezké, žes mu domluvil tu práci."

"Nemusíš mít obavy, s tím nasazením s jakým do toho šel a s mojí matkou za zády se rozhodně nestrhá. Spíš se obávám, aby tam moc nepřibral. Jí teď dvakrát tolik než jen s tvojí kuchyní." zazubí se. "Ale s tím spalováním to potřebuje. Mně o nic nešlo. A když Roman říkal, že mu taková práce nevadí. Stačilo se jen ohlásit. Táta je rád, že tam má někoho, kdo mu pomůže a neopírá se jen o strom."

"To je moc dobře." pousměje se. "A Monika jim vyvařuje?" zazubí se. "Myslím, že Roman si váhu udrží. Přece jen, má dost výdej. On vždycky žral jako kyselina a pořád je to hubeňour." natáhne se pro sprcháč, aby ho ještě trošku vymáčknul do dlaně. "Ještě jsme pár místeček zapomněli." spokojeně si zamne ruce, aby gel rovnoměrně rozetřel a sjede přes Míšova bedra až na zadek.

"Vyvařuje. Zase tolik chlapů tam není, aby museli mít kuchařku navíc, tak to zastává máma." Podívá se na Lexe s úsměvem. "Já na nic nezapomněl, to ty schválně zdržuješ." popíchne ho, ale rukama přejede přes ramena na krk a paže. "Už jsme mohli být v té posteli a mazlit se. Jak jsi sliboval." Jemně se otře nosem o konturu Lexovy čelisti.

"Tvoje máma vaří moc dobře. A já nezdržuju, to ty ses tu na mě lepil jak chobotnička. V takových podmínkách se nedá pracovat." vtiskne mu polibek na čelo. "Pracuju na tom, dej mi dvě minutky." zavrní spokojeně, když se prsty jemně otře o Míšův svěrač. "Oprava, dej mi minutku."

Uchechtne se tomu, ale spokojeně se zavrtí. "Minutu. Víc ani míň nedostaneš. Musel jsem přece změnit živočišný druh, když jsme teď byli v té Africe a ty malé opice nám lezly úplně všude. Zase tak moc vtíravý nejsem."

"A teď jsi co za druh?" zeptá se mírně s obavami. Dlaň vklouzne do klína, aby i tohle místo zbavil písku. "Budu si dělat poznámky, do čeho všeho mi to morfuješ." zazubí se spokojeně. Natáhne se po sprše, aby pustil vodu a spláchnul pěnu z jejich těl.

"Teď jsem ta chobotnice přeci." zavrtí nechápavě hlavou. Bedlivě sleduje ruce, které se ho dotýkají a které ví moc dobře, kam sáhnout. "Klíště jsem byl celou dovolenou." zazubí se. Lex byl nucený ho skoro celou dobu tahat v náručí, protože vozík odmítal projíždět duny s pískem. Až tedy na první dny, které trávili v místech, kde bylo zpevněnější podloží. Podle místních normální silnice.

"A jooo." pousměje se chápavě. "Ty moje malá chobotničko. Ale klíšťátko jsi byl taky úžasné. Všichni mi tě záviděli." Dojde k závěru, že už jsou spláchnutí dost a natáhne se pro ručník. "Minuta je pryč. Jde se do té postýlky." pousměje se. Jiskřičky v očích zaplanou.

"Už se těším." řekne spokojeně. "Vlastně... už se nemůžu dočkat až budeš ležet v posteli a já..." zasní se. "Měli bychom jít hned a moc to nezdržovat." zazubí se. Je natěšený jako dítě na Vánoce. Šmátravé ruce poputují po Lexově těle, které se snaží utřít.

"Jak budu ležet v posteli a ty?" otáže se zvědavě. "Tohle mě náhodou moc zajímá, jaké představy se ti promítají v té tvé makovičce." Zabalí Míšu do osušky. "Povídej, ještě se musíme utřít. Aspoň trošku."