Část sedmdesátá druhá

***

Natáhne ruku, aby přejel prsty po Alexově tváři až na zátylek, a jemně si ho přitáhne k sobě. Spojí rty v dalším dlouhém a vlhkém polibku. Na nějaké větší hrátky nemá sílu, ale i tohle tulení a líbání je více než uspokojivé. Cítí se mnohem líp. Po vydatné snídani, kterou mu Alex připravil, se cítil skutečně líp a taky se pomalu začínal vracet k normálu. Už si nepřipadal jak komár plácnutej plácačkou. Už prostě jen jako komár. Usměje se, když se odtáhne, aby nabral dech.

---

Natažený na posteli po snídani, kdy dohlížel na Davida, aby toho snědl co nejvíc, se spokojeně zavrtá do peřiny vedle něj. Odpoví na jeho polibek. Ta divná nálada ho tak nějak v rámci možností opustila a odháněl ji i fakt, že se k němu David tak bezprostředně tisknul a mazlil. A to mu v tuhle chvíli neskutečně vyhovovalo. Rukou sklouzne z paže na nahý bok. David zatím nepožadoval žádný svůj svršek, což mu plně vyhovovalo. Naštěstí mu do ložnice touhle dobou svítilo slunce, takže o vyhřátí místnosti bylo postaráno.

Připadá si mnohem líp, když se najedl a za Alexovy asistence si vyčistil zuby. Konečně. Tím pádem už neměl problémy se přitulit. Když už byl čistý a relativně voňavý. Usměje se. Zamhouří oči do sluníčka. Svítí jim akorát do postele. Prsty polaská kůži na Alexově paži. Jemně promne sval. Uculí se. Znovu se přitiskne k horkému tělu a prakticky se nechá Alexem zalehnout. Líbí se mu to.

Spokojený výraz Davidovy tváře je pro něj jakýmsi druhem odměny za to, jak se o něj snažil pečovat. I přes to nedorozumění, na které momentálně nechtěl vůbec myslet. Chtěl si užít jejich kontakt. Pousměje se, když mu paži promnou Davidovy prsty. Vklíní svou nohu mezi Davidovy a znovu spojí jejich rty v polibku. Tohle mazlení v něm vyvolává příjemné chvění.

"Jestli usnu, tak si to neber osobně." uchechne se, když ho Alexovy dotyky prakticky ukolébávají. Zavře oči, aby si je mohl plně vychutnat. Přece jen se pořád cítí dost vyšťaveně.

Pousměje se, než se spořádaně složí vedle něj. "Odpočívej…" Přitiskne se k jeho boku, dlaní přejede po nahém bříšku. "Já tu na tebe budu dávat pozor." Usměje se. Kdyby pokračovali, tak by se nemusel udržet a chvílemi zapomínal, že David byl stále ještě nemocný a oslabený.

"To nebyl povel proto, abys přestal." pousměje se, ale vděčně se natiskne k jeho tělu. "Nemáš dneska službu?" zeptá se už trošku mátožně. Teplé tělo, ke kterému je natisklý, ho příjemně uspává. A jemné hlazení dokonale uvolňuje.

Zavrtí hlavou. "Myslel jsem, že si tě na víkend uzurpuju a něco spolu podnikneme… ta tvoje nemoc přišla sice v nevhodnou dobu, ale nestěžuju si, když tě tu mám u sebe." Usměje se. "Mám jen příslužby… kdyby se něco dělo, ale doufám, že teď už budu mít klid. Jsou víkendy, kdy mě vůbec nepotřebují. I když jak jsem tak viděl, vůbec jsem ti tady v noci nechyběl. Nechtěl jsi mě k sobě po mém návratu vůbec pustit." Uculí se škádlivě než svými rty políbí Davidovo rameno a s postupnými drobnými polibky se po krku dolíbá až na ouško.

"Cože? Není možný… já se sice dost roztahuju, ale tak… poradil sis ne?" pousměje se a slastně zavrní, když ucítí Alexův dech na svém uchu. "Bystroočko, ale víš, že tohle… já nejsem ve stavu, kdy bych byl schopný… chuť by byla, ale energie moc ne…"

S úsměvem přikývne. "Poradil, nechal ses celkem snadno odtrhnout od peřiny." Pohladí ho po tváři, svými rty, ale dál dráždí svoje oblíbené místečko Davidova těla. "Nemusíš dělat nic, jen mě nech si hrát… musím se nějak zabavit, když ty mi tady budeš spát." Uchechtne se pobaveně.

"Určitě budu spát… to si ze mě děláš srandu?" upře nevěřícný pohled před sebe. Ale nijak se nebrání. Je mu příjemně, když se o něj Alex takhle stará. "Hraj si teda, ale žádné lechtání a podobné…" zamručí.

"Žádné lechtání… jsem poučený." Povzdychne si. Zlehka vtiskne polibek na rameno, když se na okamžik odtáhne. "A srandu si z tebe nedělám, mluvím jen pravdu…" Sklouzne svou dlaní do klidného klína, aby ho trochu probudil k životu. Provokativně olízne konturu ucha po celé jeho délce. "Asi mě budeš muset nějak zpacifikovat, nemůžu si pomoct, tvoje přítomnost má na mě omračující vliv." Uculí se andělsky.

"Říct ti, ať to neděláš, to asi nepomůže, co?" zeptá se spíše informativně než aby to myslel vážně. Přivře oči a uteče mu slastné zavrnění, když znovu ucítí Alexův jazyk na svém uchu. "Nápodobně…"

"Kdyby sis to přál výslovně, tak bych přestal… přeješ si to?" Odtáhne se o pár centimetrů, aby mu lépe viděl do tváře. I když tedy to vrnění nevypadalo, že by se to Davidovi nelíbilo… jen po tom ranním fiasku se chtěl raději ujistit hned.

"Ne, nepřeju… zatím." odpoví tiše. Prsty sjede po Alexově předloktí. "Myslím, že jsi dost chytrý i vnímavý na to, abys zjistil, kdy už ne."

Pomalu přikývne na souhlas. Nadzvedne se na lokti, aby snáz dosáhl na červené rty a políbil je. Spíš se s nimi mazlí a laská je. Jemným tlakem dlaně na Davidovo stehno mu od sebe oddálí nohy, aby mohl polaskat varlata. Chtěl se ho dotýkat všude i za cenu, že by k ničemu nemělo dojít. Dotýkal se ho rád.

Zavře oči a nechá se laskat. Jen si to užívá. Vnímá každý dotyk, přestože mysl už je trošku mimo. Jak únavou z nemoci, tak ze všech těch dotyků. Jen mu občas unikne spokojené zavrnění.

Pousměje se, když si uvědomí, že David už je trochu mimo tenhle svět a začíná upadat do polospánku. Sklouzne o kousek níž po jeho těle. Svými rty začne zkoumat hladký hrudník. Zlehka potrápí obě bradavky. Vtiskne polibek na každou konturu svalu, jazykem vklouzne do prohlubně pupíku. Je mu v tuhle chvíli nějak jedno, že nemá žádnou odezvu.

Natáhne ruku, aby jemně vjel prsty do Alexových vlasů. Pak spokojeně vydechne. Je už značně malátný, ale Alexe pořád ještě vnímá.

Skousne si nerozhodně ret, když se dopracuje až do Davidova klína. Nakonec ho začne líbat i tam. Jemně, zlehka. Vychutnává si to plnými doušky, že o něj může takhle pečovat. Prsty se rozběhnou po hladkých stehnech až ke kolenům. Spokojeně si mručí sám pro sebe.

Jeho tělo zareaguje samo, bez účasti vědomí. Stehna se oddálí ještě víc a umožní tak Alexovi ještě pohodlnější přístup. Alexovy dotyky ho rozechvívají jako v horečce. Jenže tohle je mnohem příjemnější.

Jemně dlaní pohladí nepříliš vzrušený penis, aby si ho následně vložil do úst a se spokojeným vrněním ho svým jazykem probudil do vzrušeného stavu. Když David odtáhne stehna ještě víc od sebe, okamžitě mezi ně vklouzne svou dlaní, aby pohladil odhalená místečka. Spokojený se svou prací se vydá svými rty po Davidově těle dál. S uchechtnutím zlehka kousne do nártu, ke kterému se dostane. Tentokrát se však prsty nezaklesnou do chodidla v lechtajícím smyslu, ale zaboří je do něj s úmyslem je něžně promasírovat.

Poplašeně sebou škubne, když ucítí dotyk na chodidle. Prudce otevře oči a zapře se o lokty, aby pohledem zkontroloval Alexovo počínání. Setká se s jeho bezelstným pohledem, což ho trošku uklidní. Chvíli ho zcela probuzený pozoruje, aby se ujistil, že na něj nic nešije. Důvěra je sice hezká věc, ale ještě pořád mezi nimi dokonale nefunguje. David má pořád pocit, že kdykoliv může být… co přesně?

S pohledem upřeným do Davidových očí, mu vtiskne polibek na pokrčené koleno. Položí si jeho chodidlo do svého klína a natáhne se po druhém, aby na něm zopakoval přesně ty samé pohyby. Když je se svou prací spokojený, políbí i druhé koleno. Dlaněmi přejede po obou lýtkách najednou než vzhlédne zpátky. Má tu Davida před sebou rozvaleného a mohl by si s ním dělat co chtěl, jenže on nechtěl dělat vůbec nic. Jen ho takhle laskat a užívat si to. Pousměje se spíš sám pro sebe, když položí obě nohy zpátky na postel a přetáhne přes ně přikrývku. Natáhne se na bok tak, aby měl svou hlavu v úrovni Davidova klína. Se zájmem si jí podloží rukou, opře se o loket. Prsty uchopí polovzrušený penis a začne ho laskat podobně jako před chvílí.

"Jsi neuvěřitelný pokušitel…" zamručí David mírně překvapeně a spokojeně zároveň. Jen lituje, že nemá momentálně sílu se vzepřít a vrhnout se na Alexe. Ale každou chvíli mu bylo líp a líp a po té snídani to bylo ještě o stupeň lepší. A pak mu to všechno oplatí. "Proč to děláš?"

Zvedne svůj pohled od svého laskání k Davidově tváři. "Proč dělám co?" Zeptá se zvědavě s úsměvem. Palcem přejede po vrcholku vzrušení.

"Tohle všechno… pořád tomu nerozumím…" zamručí, jak se snaží přemoct spánek. "Mohl bys přece strávit víkend příjemněji než se mnou, když nejsem… když jsem nemocný."

"Ale já se s tebou cítím příjemně i takhle. Tohle všechno… je to příjemné. Alespoň mě." řekne potichu, ale myslí to naprosto vážně. Propustí Davida ze své dlaně, povytáhne pokrývku až na prsa a vytáhne se k němu. Rukama se zapře vedle jeho hlavy. "Sám nevím… prostě mi to přijde… přirozené. Jestli ti to vadí… řekni mi to. Říkej mi to..." Skloní svůj pohled na rty, které teď tak často líbá. Tuhle větu začíná pokládat nějak trapně často.

Přitiskne se bez řečí k Alexovi. Prakticky se schová v jeho náruči. "Moc mluvíš… Fakt si po tom všem ještě myslíš, že bych neřekl, kdyby mi něco vadilo?" uchechne se pobaveně. "Mě je fajn, kdyby nebylo, jsi první, kdo to zjistí."

Povzdychne si. "Nevím, co si mám někdy myslet… a nechci to zase zvorat. Už tě nechám spát… potřebuješ nabrat síly." Stáhne se z jeho těla, aby se uvelebil vedle něj.

Vytáhne se, aby na Alexe viděl. Aby mu viděl do tváře. "Nechceš to zase zvorat?" zadívá se na něj tázavě. Takhle věta ho dokonale probrala. "Proč zase? Přece to vždycky… to já vyšiluju ne?"

Podloží si hlavu rukou a pohlédne na Davida. "Jenže to já mám vždycky prsty v tom, proč se zlobíš, protože vždycky udělám něco, co se zjevně dvakrát nehodí."

"Prostě v tom asi jen neumíš chodit." pokrčí rameny. Přitulí se k Alexovi a prakticky si na něm ustele. "A jsi někdy fakt blbec." zamručí spokojeně, když přes sebe přetáhne peřinu a zase zavře oči.

Pousměje se. "To už jsem stihl zaregistrovat. Lichotíš mi tím víc než často." Ušklíbne se. Přitáhne si Davida víc do náruče a zavrtí se, aby mu pozice byla pohodlnější. Dlaní přejede po jeho paži. "Raději už spi. Ať se s tím můžu v klidu popasovat…"

"Kdybys s tím potřeboval pomoct, tak mě klidně vzbuď." pousměje se. Přitiskne se k Alexovi. "Skvěle hřeješ, Bystroočko."

"Jo… jasně… abys mi mohl zase lichotit. To určitě." ušklíbne se. "Jsem totiž přenosné topení v lidské podobě." Zazubí se. Pohladí Davida po tváři. "Kdybys měl nějaké přání, tak do mě šťouchni… vždyť víš."

"Jasně. Já kdyžtak šťouchnu." přitiskne tvář k Alexově nahé hrudi. "A máš nějaké preferované místo kam, nebo si můžu náhodně zvolit?"

"Když to nebude do rozkroku, tak si klidně vyber, ale tyhlety místečka mám celkem dost rád… takže na ně opatrně, pokud sám nechceš skončit špatně." uculí se.

"Dám si na to pozor." zamumlá. "Ne do rozkroku… ale zas bych ti to potom mohl pofoukat." uculí se nevinně, i když ho Alex nemůže vidět.

"Hele jo… to je sice hezká představa, ale někdy bych ho potřeboval pofoukat i bez toho, aniž by mě někdo nakopnul, takže… do rozkroku ne, děkuju." řekne naoko vážně, i když to tak i myslí. Naražený zadek mu stačil, když se musel několik týdnů přemáhat, aby neskučel bolestí při každém nepozorném kroku.