Část čtyřicátá sedmá

Část čtyřicátá sedmá

---

Přikývne. "No, spíš jsem myslel, že… eh, moment." vstane a na chvíli se ztratí v koupelně. Posbírá Alexovo oblečení, co tam zůstalo a rozloží ho přes topení v pokoji. "Takhle by ti to moc neuschlo. Máš nějakou preferovanou činnost? Asi bych tu nějaké karty nebo tak našel, pokud chceš." pokrčí rameny a přejde ke své posteli. "Nebooo…" Prsty zachytí deku, pod kterou je Alex zalezlý. Povytáhne ji až téměř k ramenům přes Alexovy paže. Pousměje se ďábelsky a obkročmo si sedne nad Alexe, tak aby koleny přiklekl deku. "A mám tě." zasměje se spokojeně. Zapře se dlaněmi vedle Alexovy hlavy a chvíli studuje jeho tvář pohledem.

"Promiň, to byl zákeřný plán, jak se tady zdržet co nejdýl. V zápalu boje, abych neskončil na chodbě, jsem na to úplně zapomněl." Pokrčí s úsměvem rameny. Překvapeně se na něj zahledí, když je najednou zasednut. "Nebo co? Tenhle tvůj ďábelský úsměv mě zatím nijak neděsí." Zazubí se. Má pod tou peřinou uvězněné i paže, ale nijak proti tomu neprostestuje. Nechá Davida, aby si dělal co uzná za vhodné.

"Na to nepotřebuješ vymýšlet žádné podrazy. Vyhánět tě nechci." pousměje se a pokrčí rameny. "Ten tě nemá děsit, jen upozornit." zasměje se. Natáhne ruku, aby začal jemně studovat bříšky prstů Alexovu tvář. "Chci si tě pořádně prohlédnout. Prostudovat."

S úsměvem pomalu přikývne. "Myslel jsem, že zkoušku z máš z biochemie ne z Alexe…" řekne trochu nesmyslně. Ale nepřestává se usmívat. "Takže prostudovat? A máš v plánu najít něco určitého?" V ruce mu lehce zacuká, protože se chtěl dotknout jeho tváře, ale uvěznění mu to jaksi nedovoluje.

"Nic konkrétního. Spíš čekám, co mě překvapí. Zkoušku mám sice z biochemie, ale nikdy nevíš, kdy půjdu na zkoušku z Alexe. Navíc mě tohle studium baví víc než biochemie." nakloní se, aby vtiskl na Alexovy rty krátký jemný polibek. Usměje se a narovná. "Jsi první, koho jsem si takhle pustil do postele." uculí se. "Zní to dost divně, co?"

"Dobře, dobře. Jako exponát si to tedy nechám líbit. Ale jen proto, že jsi to ty. Ještě nikdo mě takhle nezkoumal." Zazubí se. Trochu nemotorně pokrčí rameny. "Všichni se hned nemusí tahat do osobního prostoru… znít to může jak chce. Ale tohle prvenství se mi začíná líbit." Usměje se.

"Ty nejsi exponát." zavrtí hlavou. "Jaktože tě nikdo nezkoumal? To tedy o dost přišli." zasměje se. "Když to řekneš takhle… rád si udržuju svoje soukromí, ale ty… jsi můj přítel. Pořád to platí ne?" zazubí se a přejede ukazováčkem po Alexových rtech. "Strašně moc se mi líbíš."

"Těch pár let zpátky jsem to nikomu moc nedovolil. Snad jedině Míša…" pousměje se. "Samozřejmě, že platí. Navíc… tebe jsem si vzal domů už před naším vztahem. Vidíš tu důvěru?" pousměje se. Zahledí se do šedých očí, když se začne dotýkat jeho rtů. "To ty mě taky. Víš, že je to děsně nefér, když ty se můžeš dotýkat a já ne?" vydechne.

Zasměje se. "To věřím, že se ti to moc nelíbí. Ale mě to takhle vyhovuje." Natáhne dlaň a pohladí krk, prsty přejede jemně po tetování. "Jsi jako obrázková knížka." pousměje se.

"Pokud ti to tak vyhovuje, tak už mlčím." Pousměje se. "Proč obrázková knížka? Mám na sobě snad nějaké obrázky, které určují fáze příběhu?" Usměje se, ale v duchu ví, že tohle tetování bylo určující pro konec jednoho příběhu, na který chtěl zapomenout, ale v hloubi duše i vzpomínat, aby si před každou další hovadinou připomněl jak dopadl.

"Možná." pokrčí rameny. "Na to tě potřebuju ještě chvíli studovat." Sjede prsty po tetování až na rameno. "Nevypadáš jako ten typ, co by na sebe nechal něco natrvalo naplácat jen proto, že je to moderní." přimhouří přemýšlivě oči. "Ty máš pro všechno, co děláš hodně dobré důvody. Mám pravdu?" Dlaň jemně přejede po křivce těla schovaného pod dekou. "Nutíš mě se pořád zamýšlet."

Pousměje se. "Klidně si studuj. Třeba na to přijdeš, i když… takovou pohádku dětem neříkají." Sklouzne pohledem na své rameno, aby alespoň sledoval trasu Davidových zvídavých prstů. "Psí známky taky nebyly módní výstřelek, viď." usměje se. "Mám důvod pro všechno, to je pravda. Vadí ti to, že musíš přemýšlet?"

Zavrtí se smíchem hlavou. "Kdyby mi to vadilo, tak bys tu teď nebyl. A už vůbec ne takhle." Prsty jemně odhrnou deku. Tak aby se Alex nedokázal vysvobodil, ale aby on sám měl přístup k jeho nahým pažím. "Mě nevadí přemýšlet. Dokonce to vítám." prsty sjedou po ramenech a jemně krouží po pažích. "Když je podnět stimulující…." skloní se, jemně přejede svými rty po Alexových. Usměje se a důkladně je začne prozkoumávat i jazykem.

I když cítí, že by se teď dokázal ze sevření uvolnit, tak se mu ani nechce. Je mu to až překvapivě příjemné, že ho David takhle zkoumá. Upevňuje to mezi nimi křehkou důvěru, která občas tak skřípe. Spokojeně vydechne, když se jejich rty zase spojí a David nespěchá s tím, že by se od něj odtrhnul. Líbí se mu to. Zavře oči, aby si to vychutnal.

Zvedne pohled k Alexově tváři a pousměje se. Prsty přejede po uvolněné tváři. "Neplánuješ mi tu usnout, že ne?" zeptá se pobaveně. "Ale vlastně. Proč vlastně ne? Klidně spi." zazubí se spokojeně. "A já si tě budu zatím prozkoumávat."

"Nechci spát… ne bez tebe, takže dokud jsi v bdělém stavu ty, budu i já. Nuda, co?" uchechtne se. "Prozkoumávat může i tak, vypadám snad, že bych se chtěl nějak bránit? Navíc… ve spánku bych tě mohl nějak nešetrně zalehnout a to bys měl po srandě. To určitě nechceš?"

"Poradil bych si." odpoví sebevědomě. "Navíc… ve spánku jsi krásně uvolněný. To je vždycky lepší. Minule jsem neměl možnost, jak jsem spěchal a radši jsem ani nerozsvěcoval." Už nedodá, že by pak měl problémy s odchodem. "Říkal jsi, že příslužbu máš od desíti?" zeptá se zvědavě.

"Řešení pro všechno. To jsem celkem i rád. Ve spánku musím vypadat příšerně. Ještě bys měl potom noční můry a stíhali by za to mě..." Zazubí se. Přikývne. "Od desíti, ale výjezdy i pro mě jsou většinou až k ránu, kdy je zvýšená nehodovost. Alkohol a tak podobně. I když dneska nemám pocit, že bych měl někam jet. Občas bývá i klid a zvládnout o všechno bez další pomoci. To jen velké nehody…"

"Ale já už tě viděl spát." rozesměje se. "Po tom, co sis narazil své drahocenné pozadí. Vždyť jsem s tebou byl celou dobu. Takže smůla. Noční můry z toho nemám, ale důvod pro tvoje stíhání bych určitě nějaký našel, kdybych se zamyslet. Třeba pořád zastavuješ na zákazu." Prsty prohrábne Alexovy vlasy. "Jsi roztomilý, když spíš." dodá pobaveně. "Rozcuchaný, pomuchlané tváře… dokonalost." zazubí se a skloní se, aby na tvář vtiskl polibek. Sjede rty až na lícní kost a po ní až na linii brady. Usměje se sám pro sebe. Tak rád by věděl, co na Alexe platí. A rozhodně to má v plánu zjistit.

"To je pravda, ale jen kvůli tobě. Vždycky na tebe natrefím v úrovni zákazu. Za to já nemůžu." zazubí se spokojeně. "Takže říkáš, že jsem roztomilý, jo? Pusť mě ať ti za to můžu naplácat." Zacuká sebou, ale vlastně to vyproštění nemá ani v plánu. Rozesměje se. "Tohle mi říct někdo jiný, tak už je mrtvý muž."

"To mám docela štěstí, že jsem to já." vtiskne polibek pod bradu. "Naplácat? Alexi, netušil jsem, že jsi ujetý tímhle směrem. Ale možná bych se nechal přesvědčit… někdy v budoucnu." mrkne na něj pobaveně.

"Ty jsi nemožný, opravdu." Pobaveně se zasměje. "Tahat mě za každé moje slovo by ti šlo. Ale tak… zkusit se má všechno, ne?" Uchechtne se.

"Já jsem právě až moc možný." rozesměje se. "Měl by sis zvykat. Něco beru velmi doslova. Úplně všechno bych zrovna neměl chuť zkoušet, ale tak… něco… málo."

"Dobře, budu si raději dávat dobrý pozor na to, co říkám. Já vlastně taky, určité praktiky mě vážně nelákají." Zazubí se. "Takže… hodláš mě tady takhle věznit dlouho? Nebo ještě stále zkoumáš a exponát ti do toho kecá?" zeptá se s úsměvem konverzačně.

"A copak tě třeba láká?" zeptá se hravě, zatímco pokračuje ve zkoumání Alexova krku rty i prsty. "Ještě chvíli si tě tu takhle nechám."

"To je výrobní tajemství šéf kuchaře. Nemůžu přece všechno hned prozradit. A navíc, já experimentovat nemusím, když mám skvělého partnera." Zavrní. Trochu zakloní hlavu, aby udělal Davidovi lepší přístup.

"To ještě nemůžeš vědět." zavrní pobaveně a využije prostoru, který mu Alex nabízí. Jemně přejíždí rty přes napnutou kůži krku. "Skoro tě mám chuť kousnout." zahučí a olízne vybrané místečko. "Jsi k nakousnutí."

"Nemůžu, ale dostal jsem šanci to zjistit." řekne spokojeně. "Jestli chceš… pokud mi nehodláš pít krev, upíre." Uchechtne se. Trochu sebou trhne, protože Davidův jazyk na jeho krku předvádí celkem slibnou hru.

Rozesměje se. "No, do upíra mám ještě hodně daleko." Trošku se vytáhne, aby se zadíval do Alexovy tváře. "Třeba tě ještě dokážu překvapit."