Nenáviď mě dnes - část devatenáctá

Nenáviď mě dnes - část devatenáctá

---

***

David dorazil do práce rovnou o tři hodiny dřív. Po vystoupení už se mu skutečně nevyplatilo vracet se na kolej. Jen by tam dojel, otočil se a mohl jet zase zpátky. Dal si sprchu v nemocnici, rovnou se převlékl a jelikož se mu moc spát nechtělo, vytáhl z tašky poznámky k jedné ze zkoušek, které ho čekaly, a zabral si s nimi nejbližší prázdný stůl. Po půlhodině ho ale četba a nedostatek spánku přemohly a on usnul s hlavou v knize. Tužka vypadla z prstů a ani její dopad na zem ho nezvládl probudit. Teď spokojeně oddechuje. Z té nepřirozené polohy ho nejspíš bude pěkně bolet za krkem.

Roman s Robinem se v živém hovoru konečně dostaví do práce. Zpoždění autobusu, který nabral, však na jejich příchodu nebyl zase tolik znát. Počítali s každou ranní dopravní zácpou, která se ve městě mohla vyskytnout. Roman rozesmátě pustí Robina před sebou do dveří, aby do něj o chvíli později vrazil, když se jeho přítel prudce zastaví na místě.

"Co to sakra…" Zarazí ho prst na Robinových rtech, který mu ukazuje, aby byl zticha. Spící tělo jejich medika oba překvapí. Robin kývne na Romana, aby pokračoval v cestě. Dotkne se Davidova ramene.

Cukne sebou, jak se lekne a nečeká takové probuzení. Vylekaně se zadívá na Robina. "Sorry, asi jsem usnul. Hned to sklidím." padne mu pohled na jeho roztahané poznámky. "Byl jsem tu dřív a nikdo tu nebyl, tak jsem si to tu trošku rozložil." promne si ještě rozespalé oči. "Asi si dojdu aspoň opláchnout obličej." vstane a začne hrnout papíry na hromádku.

"V pohodě, nespěchej. My jsme teď přišli… divím se, že tě nevzbudili kluci, před chvílí se vrátili z výjezdu… těžká noc?" usměje se na něj chápavě. "Romanovi se zase nechtělo lézt z postele, divím se, že jsme tady mezi prvními." zazubí se.

"No já… měl jsem… brigádu. Nešlo to už zrušit a… nevyplatilo se mi vracet se na koleje. Tak jsem tu zakotvil." rozpačitě se poškrábe na nose. "Vy dva? Vy jste spolu?"

"Ach tak… noční. Chápu. To se ti asi nehodilo, že dnes začínáme dřív… je to jen pro dnešek, bude se totiž dávat jedna ze sanit do opravy, tak jezdíme tu hodinku místo ní…" pousměje se. "Překvapuje tě to? Nebo… vadí ti to snad nějak? Jsme spolu už dost dlouho. Pár let." usměje se. Ukáže na prsten na svém prsteníčku.

Uculí se. "Ne, s tím vůbec problém nemám. Jen mě tak napadlo, že tahle posádka se fakt hodně dobře sešla." Shrábne papíry ze stolu. "Skočím se trošku dát do kupy."

Zazubí se. "To máš tedy pravdu. Možná proto jsme nejlepší. Ukazujeme většině, že na to máme." uchechtne se. Zarazí se. "Počkej… jak o tom víš? Znáš se s Alexem nějak blíž? No jasně! To tebe jsem viděl u Alexe na fotografiích z Míšovy svatby. Říkal jsem si, že mi někoho připomínáš. Jsi to ty, že jo?"

"Jo, byl jsem tam." přikývne nepříliš nadšeně. Pak si to uvědomí a pozvedne obočí. Alex ho má na fotkách? Na té obrovské společné by si ho těžko jen tak všimli. "A to si mě vybavuješ z té obrovské? Tam muselo být tak přes sto lidí. A blíž se tedy rozhodně neznáme." uzavře.

Robin zvedne obočí. "Vážně ne? Na té kterou má společně s tou, na které jsou Míša s Lexem, vystavenou na lednici, se celkem dobře bavíte. Alespoň to tak vypadá. Lahev alkoholu a vzájemně se dotýkáte." Mrkne na něj, ale pokrčí rameny. Nic mu do toho není. "Společná fotka stojí za podívanou, jen co je pravda." zazubí se. "No, nechám tě, půjdu se taky převlíknout. Tak za půl hodiny nejdýl buď u sanity."

"To bylo jen tím alkoholem. Alex vám jistě rád vysvětlí, že si z toho vůbec nic nepamatuje." ušklíbne se kysele. "Jsem tam za deset minut, víc nepotřebuju." Shrne papíry a zmizí směr šatna. Proč má u všech všudy vystavenou jeho fotku? Trofej? Fotku toho, kterýho vošukal?

"Já jsem tam nebyl, jen jsem si říkal, že jsem tě někde už viděl." pokrčí Robin rameny a vydá se do kanceláře, aby převzal papíry, převlékne se potom. Podle hluku je tam teď dost plno. Ve dveřích se srazí s rozcuchaným Alexem.

"Jestli mě chceš sprdnout, že jdu pozdě, tak mám ještě čas." zavrčí na něj rovnou místo pozdravu.

"Taky ti přeji dobré ráno. Vstával jsi druhou nohou napřed nebo co?" Otočí se po něm. Vypadá nevrle stejně jako zní a ještě nevyspale.

"Špatná noc." Zakroutí ztuhlým krkem a raději zapadne do šaten. "Dobré ráno." pozdraví osazenstvo. K jeho překvapení už je tam i David.

Zapadne do šaten, aby si v rychlosti opláchnul obličej. Zrovna když ukládá ručník, přiženou se kluci z předchozí služby, tak s nimi prohodí pár slov. Promne bolavý krk. Musí příště usnout víc šikovně, protože takhle to vypadá na prášek. Zrovna dobře se nevyspal a když si to do šatny přihasí ještě Alex, nálada podstatně poklesne. "Sběratel trofejí." ucedí pro sebe a zamíří pryč.

Ohlédne se, když zaslechne tu poznámku o trofejích. To bylo myšleno na něj? Nemyslel si, že tady ještě Davida uvidí. Přemýšlel, že opravdu vezme své výhrůžky vážně a nechá se přeložit někam jinam. I když neočekával, že by mu v tom vyšli na vedení vstříc. Dnes nemá na nějaké dohadovaní. Celou noc se převaloval v posteli a snažil se vzpomenout si na detaily, které si stále nevybavoval. Byl si jistý jen tím, že spolu dost pili a nakonec i spali.

"Alexi, pohni. Zíráš do té skříňky, jak kdyby tě měla kousnout." ozve se v těsné blízkosti jeho ucha. To bude den. Raději se rychle převlékne. Jako poslední sáhne po tmavých brýlích. Zase se vrací ke starým zvykům? U vrtulníku byly samozřejmostí, tady spíš jako clona před ostatními.

Docupe k sanitce, mračí se jako bouřkový mrak. Takže má jeho fotku. Moc pěkný. Kolik svých kurviček má asi takhle vystavených. Ušklíbne se. I kdyby ho to mělo stát rozum, tak odsud teda ani omylem neuteče. "Jsem tu." zahlásí a dlaněmi se opře o kapotu. Jestli chce otevřenou nenávist, klidně mu ji předvede i s ohňostrojem. Když ho nechá na pokoji, nechá na pokoji i on jeho. Zamračí se. Jen aby nebyl taková svině a nevykecal, čím si vydělává na školu.

Robin přikývne. "Koukám, že jste dneska všichni tak skvěle naladění." ušklíbne se. "To bude zábava." zakroutí hlavou. "Tak jo, chop se jednoho ze seznamů," ukáže na papíry rozložené po kapotě auta. "A najdi si podle něj číslo tašky, ve kterém zkontroluj všechny materiály i léky, které by měla obsahovat. Je tam jedna i pro tebe, počkej…" zahledí se do seznamů a prolistuje jimi. Podá mu jeden. "Zrovna tenhle. Tak si to vezmi a zkoukni, zda máš všechno. Ještě máme dvacet minut do hlášení výjezdu."

"Já mám všechno." Roman vykoukne ze sanity. "Dá si někdo kafe? Davide? I když nezaručuju, že si ho stihneš vypít ještě teplé." zazubí se.

"Já si dám." houkne na Romana, zatímco přebírá seznam od Robina. "Jasně, jdu na to, šéfe." uculí se. Nemá smysl se mračit, když tu není ten, na koho má chuť se mračit. Nebude plýtvat špatnou náladou na ostatní.

"S úsměvem se mi to líbí víc. Vrhni se na to, Roman uvaří kafe a já se jdu podívat do kanclu, co si na nás dneska nachystali až budeme mít volný čas." poplácá Davida po rameni a vydá se z garáží pryč.

Roman se na Davida usměje. "A chceš ho s mlíkem, cukrem nebo bez? Nebo máš jiný přání?"

Alex si natáhne bundu a jen tak s rozepnutou se vydá k sanitě, aby vzal svůj seznam a mohl se připojit při kontrolování k ostatním. "Já bych si dal taky, prosím." Brýle si posune na kořen nosu, aby mu neklouzaly.