Nenáviď mě dnes - část dvacátá druhá

Nenáviď mě dnes - část dvacátá druhá

---

***

Teoreticky mu k rozvržení práce ihned po příjezdu na místo stačil popis nehody, ke které se právě řítili. Rozdával instrukce všem členům svého nynějšího týmu. Zapojil i Davida. Všichni jednou někde začínali. Tím, že byli na místě první, museli roztřídit poranění. O to se ihned postaral Alex s Romanem, když všechny přítomné označili barevnými štítky dle závažnosti zranění. Hasiči už pomáhali s vyproštěním a zajištěním základních funkcí. Nepřemýšlel nad tím, že mohl udělat chybu, když poslal Davida samotného s lékařským batohem k jednomu z havarovaných vozidel. Jen zběžně pohledem překontroloval situaci. Tyhle nehody měly většinou stejný charakter. Sám se sklonil ke svému pacientovi.

Roman překontroloval situaci u Robina, aby zjistil, že se mu s pomocí hasičů dařilo obstojně. Na místo nehody najížděly další sanity a tak se místo začalo hemžit křiklavými kombinézami jednotlivých záchranářských skupin. Ohlédne se, jak si daří David, aby se ihned zvedl a přispěchal mu na pomoc. Alex byl kdo ví kde a David si zatím musel poradit sám. Byl mu při ruce, pozoroval jeho práci, radil, když si David sám nevěděl rady. Některé věci se dělají v určitých situacích jinak. To ale ještě jako medik nemohl tušit. Podával obvazy, náplasti, vatové polštářky i stříkačky a pohledem kontroloval ruce, které pomáhaly zachraňovat lidské životy. Hlavně nechtěl dojít do fáze, kdy by se Davidovi začínaly třást. Byl překvapený, že se s ním nepřel, prostě přijímal jeho rady. Nakonec se jim podařilo zraněného zafixovat a společnými silami naložit. Tentokrát strčil na odjezd Davida k nim dozadu, aby mohl Robinovi podávat instrukce, co kdy a jak provedl.

"Dobrá práce, jsem překvapený. Myslel jsem, že se ti budou klepat ruce. Dokonce i kanylu jsi zavedl napoprvé." Pochválí Robin Davidovu práci, když se společně skloní nad umyvadlem, aby si umyli ruce.

Zvedne k Robinovi pohled. "Čekal jsi zbytečné úmrtí?" pousměje se. "Když vím, co dělat, nemám s tím problém. Ale nebýt Romana… některé věci nás učili jinak, místy jsem byl docela ztracený." přizná se po pravdě. "Nějak nás to učí a jinak se to dělá v praxi. Poněkud zmatečné."

"Nečekal jsem nic. Bylo tam potřeba každých rukou. I pokus o podání první pomoci od laika je určitý zákrok, který není zbytečný… tím tě ale nechci nějak řadit na nižší pozice, to vůbec ne." Usměje se. "Máš pravdu, některé věci se v praxi zaběhnou jinak, flexibilněji, než jak říkají učebnice. Roman je v tomhle dobrý, zachrání snad každého od nějakého zbytečného kiksu. Byl by dobrý i jako doktor, ale prý ho tahle práce baví, navíc, potom už bychom nemohli pracovat spolu… na první samostatný zákrok opravdu dobrá práce. Tak si to nepokaž." natáhne se pro ručník. "Jak říkám, když si nebudeš vědět rady, stačí se ptát. Od toho tu jsi a od toho tu jsme my. I když někteří by tě mohli brát prostě jako ruku navíc, která umí všechno na světě." pokrčí rameny. "Někdo jako já holt nezapomínáme, že jsme taky začínali. A Roman s Alexem to mají na talíři snad každý den." zazubí se.

"Dík, snažil jsem se. Nechtěl jsem si utrhnout ostudu hned napoprvé." usměje se. "A teď už doopravdy padla? Spal jsem na dnešek jen asi dvě hodiny, musím to co nejdřív dospat. A mám pocit, že budu potřebovat srovnat záda. U stolu už příště spát nebudu. A asi by se hodil i panák."

"To asi nikdo." usměje se. "Jo, ty máš padla, takže do sprchy a uvidíme se zítra na odpolední, tak se můžeš prospat až do růžova. Předpokládám, že když máš blok praktik, tak nemáš školu… Srovnat záda? Máš nějaký osvědčený způsob? Taky bych potřeboval, ale mezi námi je tak patnáct let rozdíl." zazubí se. "Pokud půjdeš na panáka, tak doufám, že zítra budeš schopný." přimhouří oči.

"Vlastně. Zařekl jsem se, že pít už nebudu. Naposledy to bylo hodně zlý." přes tričko sevře přívěšek. Ne, už pít nebude. "Tak si dám spíš něco sladkého a natáhnu se hezky na postel a budu spát. Osvědčený způsob? No nevím. Roman ti s tím nepomůže?" pousměje se. "Každopádně, zítra budu schopný a včas ve službě."

"Takových zařeknutí už vyšlo na svět… někdy nezaškodí, dát si skleničku." pokrčí rameny. "Občas zajdeme do pH klubu, jestli znáš… je to více či méně klub, kde se scházejí všechny záchranný složky. Kdybys měl zájem. Jo," zasměje se. "Roman pomůže. Ale dneska si dám fakt horkou vanu. Jsem nějaký zmožený z toho všeho." povzdychne si.

"Někdo tu mluvil o horké vaně?" objeví se za nimi Roman, už převlečený do civilních kalhot. Za ním Alex, stále ještě ve služebním. Roman se přitiskne na Robinova záda. "Dostanu pozvánku?"

Zakroutí se smíchem hlavou. "I kdyby ses měl převtělit do umělé kačenky, tak by ses mi tam vetřel." vymaní se z jeho náruče. "Jdu se převléknout, tak na mě počkej." otočí se zpátky na Davida. "Tak se uvidíme zítra."

"Jo, škoda. Koleje vanou nedisponují, ale i můj plán je dobrý. Tak zítra." přikývne a pousměje se. "Jak provádíš to převtělování do kačenky?" zeptá se se smíchem Romana. Teď když už je konečně konec směny, tak se mu nechce pryč.

Robin pokrčí s úsměvem rameny. "V mém věku už je každá jiná aktivita než práce, příjemná."

Roman do něj pobaveně žďuchne. "Děláš jako by ti bylo sedmdesát." zazubí se na něj. "Tak šup, už chci být pryč. Mám z toho všeho hlad." Otočí se na Davida. "To je výrobní tajemství mého osobního kouzelníka."

Alex je pobaveně sleduje. Sundá si z očí brýle, které po zbytek dne nesundal. Dokonce ho přešla i ta mrzutá nálada, když viděl, že si David vede opravdu dobře. Robin byl skvělý učitel, i když už dávno neučil. "A nechcete zajít všichni ke mě? Sára vyvařovala ve velkém, tak mám plnou lednici. A vanou disponuju taky, klidně se podělím se všemi."

"To bych si radši skočil do řeky plné krokodýlů." ušklíbne se. Nemá nejmenší chuť trávit svůj čas v Alexově bytě. "Tak se tu mějte, já si dám sprchu a mažu. Čau." vypadne do šatny, než bude mít chuť toho arogantního zmetka nakopnout mezi nohy. Jak si sakra může myslet, že by něco takového přijal. A nebo… nebo to řekl schválně, aby vypadal jako lidumil a protože stejně věděl, že to odmítne. Zamračí se. Tak tak se ovládne, aby neříznul s dveřmi šatny. Nahmátne ve skříňce ručník a sprcháč, stáhne ze sebe pracovní oblečení a zapadne radši rychle do sprchy.

Alex se za ním nevěřícně podívá, zase tak blbá nabídka to nebyla, ne? Vždyť pozval všechny…

"Sorry, Alexi, ale dneska se na to fakt necítím. Finskou vodku zase až někdy jindy." zazubí se. "A Roman taky ne." Utne svého přítele s úsměvem dřív než stihne říct něco navíc. "Jen se převlíknu a vezmu si ty věci…"

Pokrčí rameny. "Jen jsem se zeptal. Tak se zatím mějte, kluci. Zítra." kývne na ně a vydá se za Robinem, který dnes s převlékáním opravdu chvátá. Za to on moc ne. Chtěl by se Davida na něco zeptat. Stáhne ze sebe špinavé oblečení, tričko hodí rovnou do tašky, kalhoty letí do pytle na špinavé prádlo do prádelny. Přehodí si ručník přes rameno a se sprcháčem v ruce vyrazí do sprch. Postaví se pod sprchu kousek od Davida, kupodivu tu jsou sami. To nedopadne dobře.

Zaregistroval, že někdo přišel, ale už ne, kdo to byl. V klidu na sebe pouští litry studené vody. Ten nedostatek spánku a náročná služba si začíná vybírat děj. S povzdechem se dlaněmi opře o zeď před sebou a na chvíli zavře oči. Bude se muset dostat do postele dřív, než usne.

Jen ze sebe v rychlosti smyje nejhorší prach a pot. Nechce se nějak zdržovat. Vypne sprchu a natáhne se po ručníku. Pohled mu zajede k Davidovi, který ještě stále stojí pod tekoucí vodou. Lehce rozkročený a opírající se o zeď. Zamrká nad tou pozicí, ale nijak to nekomentuje, vypadá hluboce zamyšlen. Nebo je unavený.

Nadechne se a narovná. Bolest v krku se mu dařilo celkem úspěšně celou službu ignorovat, ale teď se už začíná hlásit o pozornost. Vypne vodu a ještě chvíli si dovolí zůstat mimo. Pak se natáhne po ručníku a začne se utírat. Někudy trošku táhne. Povzdychne si.

Vypadne z koupelny, David vypadá, že si jeho přítomnosti ani nevšiml. Začne se pomalu oblékat. Hlavou mu vrtá ten přívěsek, který má David na krku. To ho okradl? Jak ale přijít na to, že je opravdu jeho? Vždyť takových přívěsků mohlo být všude dost k sehnání. Mohl si ho jen koupit nebo ho dostat, podobně jako on… Uvědomí si jeden detail. Sára mu do něj nechala vyrýt malý záchranářský kříž. Rytina byla dělaná mimo výrobu celého vrtulníku, to by poznalo i oko laika.

Osuší se a s ručníkem omotaným kolem pasu zamíří do šatny. Když si všimne Alexe, na malou chvilku se zarazí, ale pak v klidu zamíří dál ke své skříňce. Nahodí těžký ignor. Sáhne do skříňky, aby vytáhl civilní oblečení a nasoukal se do něj. Neví, co se špinavým pracovním, protože včera ho neušpinil, ale po té dnešní akci má pocit, že už by chtělo. Zapomněl se zeptat Romana, krucinál. Otočí se jen v kalhotech a tričku na Alexe. Zvedne špinavou bundu. "Kam s tím?" zeptá se. Když potřebuje a je to nevyhnutelný, je ochotný komunikovat i s ním.

Zvedne překvapeně pohled. Nečekal, že by na něj vůbec promluvil, i když takhle. Napřímí se, mávne rukou za Davida. "Do toho bílého pytle s modrým pruhem. Vezmou to do prádelny. A zítra si můžeš vybrat stejnou velikost zase v erárním, když nemáš svoje věci." Natáhne přes hlavu svou oblíbenou černou mikinu. "Můžu se tě na něco zeptat nebo budu zase sejmutý nějakou trefnou poznámkou o tom, jaký jsem hajzl?"

"Tu ti přidám moc rád jako bonus." Odsekne. "Co chceš? Nějaké další trapné výmluvy o tom, jak nevíš, co se dělo a s kým ses vyspal? To si rovnou ušetři. Protože to já ti fakticky nežeru."

"Jak jsi laskavý… jak tomu říkáš… výmluvy… tak ty už neuslyšíš, pokud ti to udělá radost. I když si pořád stojím za svým. Uvědom si, kolik jsme toho vypili. Nehledě na to, že já pil ještě předtím. Takže bys jako doktor mohl vědět, že po alkoholu bývají dost velká okna. Ale to nic… jen takový ty moje oblíbený kecy." mávne rukou. "Chtěl jsem se zeptat, odkud máš ten přívěsek. Tu helikoptéru…"

"A slepota k tomu patří taky, co? Odešel jsi první, to mi chceš jako tvrdit, že sis nevšiml, kdo to leží vedle tebe? Moc hezká pohádka, schovej si ji pro někoho, kdo na ně věří." zavrčí tiše. "Co přívěšek?" vezme ho do prstů. "Našel jsem ho." Přimhouří oči. "Takže… je tvůj?" ušklíbne se. Prsty rychle odepnou řetízek. "Příště by na něj měl být asi opatrnější." stáhne ho z krku a hodí Alexovi. Dál si ho nevšímá.

"Promiň, že jsem měl starosti s udržením obsahu svého žaludku, místo abych kontroloval, s kým jsem to vlastně byl…" zamumlá. Jen tak tak uhne letícímu řetízku, ruka vystřelená vzhůru ho stihne zachytit. Prsty automaticky nahmátnou rytinu. "Dostal jsem ho od Sáry… ten kříž. Je opravdu můj." na tváři se mu usadí úsměv. "Díky, že jsi ho našel. Musel jsem ho strhnout, když jsme…no, zřejmě strhávali svoje oblečení."

"Tak to máš docela štěstí, že všechny tvoje kurvičky nejsou jen bezduchý loutky a koukají kolem sebe." ušklíbne se. "Nenosil bych ho, kdybych věděl, že je tvůj." Natáhne se pro svoji tašku, aby tam naházel věci. "Mě je jasné, že tebe prostě nezajímá, kdo s tebou byl. Koneckonců, Vojtěch aspoň není děvka, co?"

"Nemyslím si, že jsi děvka. Nikdy jsem to nevyslovil z úst ani si to nemyslel, takže přestaň myslet za mě, díky." zamračí se na něj. "S Vojtěchem to byl omyl, ale co ty a Dwight? Když tak víš, s kým jsi byl a ráno jsi šel hned jinam? Jedeme na stejný lodi ať se ti to líbí nebo ne. Jenomže mě trvalo dýl, než jsem si vzpomněl. Každý máme nějaké chyby. Omluvil jsem se ti. Kdyby mi nebylo tak blbě, tak tam s tebou zůstanu. Nejsem tak sebestřednej hajzl, jak si všichni myslíte." Odsekne a zabouchne dvířka od skříňky. S taškou přes rameno se vydá na odchod. "Chtěl jsem ti nabídnout odvoz, ale předpokládám, že mě zase pošleš k čertu, kolego."

"Třeba jsem taky ze začátku neměl tušení, s kým jsem se to vyspal. Předpokládal jsem, že to mohl být Dwight, i když tobě do toho absolutně nic není. Ne, ty nejsi sebestřednej hajzl, ty jsi totiž arogantní zmetek. A to si piš, i když k čertu by to nebylo." odtuší.

"Tak vidíš. Stejná loď." pokrčí rameny. "Arogantní nebo sebestřednej. To už je jedno, jen slovíčkaření." nechá to vyznít a ztratí se za dveřmi. Vyloví z tašky klíče od auta, v ruce stále svírá řetízek. V duchu je Davidovi vděčný za jeho nalezení. Ale on nestojí o nic ani o omluvy, ani o poděkování.