Část třicátá osmá

Ohlédnul se za sebe, aby překontroloval situaci v obývacím pokoji. Bylo tam podezřele slyšet jen spokojené žvatlání malé Sofie a Benův hlas k němu nějak nedoléhal. Byl překvapený, když ho našel tam, kde usadil své pozadí, ale místo toho teď klečel na čtyřech a cosi malé Sofii ukazoval. Sofie začínala dost intenzivně používat kombinace slov, takže měli o zábavu postaráno. Její oblíbené lezení po čtyřech se změnilo na capkání. Svoje první krůčky ukázala rodičům ještě než odjeli, i tak jí ale celkem tenhle převrat na chůzi trval. Usměje se sám pro sebe. Ben se k jeho klidu spíš uklidnil, než aby splnil svoje slibování o tom, že mu ještě zavaří. Alespoň přestal s nadávkami. Mrknul na hodiny, aby zjistil, že Lex ještě nějakou dobu nepřijde, ne podle očekávání. To mohl být trochu problém, protože měl v troubě kuře a uspořádání kuchyně neodpovídalo jeho požadavkům. Nedokázal držet v rukách horký pekáč s kuřetem a ještě se přesunout na druhou stranu kuchyně. Chápal, že pro normálně chodícího člověka bylo tohle uspořádání dobré, protože se stačilo otočit. No… za zeptání nic nedá. "Bene? Mohl bys na chvíli?" Zavolá do obýváku.

"Hmmm, co je?" ozve se otráveně z obýváku. Odloží kostku a stočí pohled ke kuchyni. Nevidí tam, ale nemíní se zvedat.

"No, pokud by tě to moc neobtěžovalo, potřeboval bych pomoct." vykoukne z kuchyně. "Zabere ti to ani ne půl minutky."

"No jo, už jdu." zabručí. Pomalu se narovná a otráveně zamíří do kuchyně. "O co jde?"

"Mohl by sis vzít utěrky a vyndat to kuře? Jen ho dát sem." poklepe rukou na prkýnko, které připravil.

"A ty to nezvládneš, co? Jo, ať zas strejda neřve, že se spálilo jídlo." zamíří k lince, aby sebral utěrky a otevřel troubu. "Hezky to voní." nasaje labužnicky vzduch. "Strejda vaří líp jak máma."

"Bohužel ne, protože tahle kuchyň není dělaná pro mě, ale pro tvou mamku. Doufám, že to bude i dobře chutnat…" podotkne jen. Potom se usměje. "Tvůj strejda je opravdu skvělý kuchař, ale máma určitě nevaří špatně."

"Ne, to ne. Máma vaří dobře, i táta je dobrej. Ale strejda vaří nejlíp." odloží pekáč na připravené prkýnko a odloží utěrky. "Vaří skoro stejně dobře jako praděda."

"Díky za pomoc." přikývne. "Říkal mi o něm, že skvěle vařil. Měl dobrého učitele. A když ho to baví, tak to dělá s chutí, hned je to poznat." pousměje se. Tohle byla snad první smysluplná konverzace, kterou spolu vedli.

"Jo, praděda byl šéfkuchař v nějakým velkým hotelu. Kdy vlastně dorazí strejda?" zeptá se zvědavě. "Vychladne to."

"Měl by tu být už každou chvíli, ale nemohl jsem na něj čekat, protože by se to spálilo. Takže děkuju za pomoc. Jestli máš hlad, tak mu zavolej, kde se nachází a jestli na něj máme čekat." usměje se. Ale jedli vždycky spolu, když to šlo. Taková nepsaná tradice.

"Když už tu má být každou chvíli? Nebudu ho otravovat. Počkáme, ohřát se to dá vždycky, ne?" pokrčí lhostejně rameny.

"Ohřát se to samosebou dá, ale takhle je to nejlepší." Usměje se. "Snad ho někde něco nezdrží. Kdybys mi chtěl třeba pomoct, tak můžeš zatím prostřít a já mezitím to kuře naporcuju…" zkusí lehce nadhodit, ale nevkládá do toho moc velké šance na úspěch.

"Hm. Má chvátat, jeho mínus." pokrčí rameny. Zamíří k lince, aby otevřel skříňku s talíři. "Hm, tři jako vždycky? Ségra má ten svůj malej."

Překvapeně se ohlédne s nůžkami na kuře v ruce. Opravdu mu Ben pomáhá bez řečí? "Pokud nečekáš nějakou návštěvu, tak tři velké a Sofiin je ještě v myčce." odkáže ho na právě domyté nádobí.

"Jo, jasně." dá talíře na stůl a otočí se, aby otevřel myčku a vytáhl talířek Sofie. Natáhne se pro utěrku, aby dotřel vršky skleniček na víno, kde jsou tam od Míši a Alexe a začne je vyndávat. Aby je rovnal suché na linku.

Neodhadne svou sílu, kterou vynaloží pro stisk nůžek, které v tomhle domě používá poprvé. Ozve se "křup" a "šplouch" jak kuře dopadne zpátky do omastku a šikovně ho ohodí od límečku trička až do klína. "Šikovnější už bych být nemohl." Polkne nadávku, kterou chtěl vypustit, ale včas si uvědomí, že se v domě nacházejí ještě stále dvě děti. Ohlédne se po Benovi v očekávání výsměchu nad jeho šikovností.

Zavrtí hlavou. "Fakt netuším, jak může být strejda s takovým čunětem." vezme z držáku pakl papírových utěrek a podá mu je. "Asi by ses měl jít převklíknout. Sofie je schopná tě olizovat. A to vidět fakt nemusím."

Rozesměje se nad tou představou. Přijme nabízené utěrky a začne je přikládat, aby nenadělal ještě víc škody. "Díky, příště si půjčím od Sofie bryndák." zazubí se. "Myslím, že Lex už je tady, takže vás tu nechám." konstatuje, když zaslechne auto na příjezdové cestě. "Dodělej to prosím tě." mávne rukou ke stolu. "Lex už si s tím kuřetem určitě poradí, když se mnou se chce prát."

"Jasně. V pohodě. Jdi se umejt. Já to zmáknu." mávne rukou a otevře šuplík s příbory.

Ještě než odejde do ložnice, tak pohledem zkontroluje hrající si Sofii. Je to vážně zlaté dítě. Cosi si tam spokojeně brumlá. "Ahoj lásko." pozdraví Lexe, který právě vstoupil do dveří. Místo do ložnice se vydá rovnou k němu, aby se s ním přivítal. "Než se zděsíš, co se tady za tvé nepřítomnosti dělo, tak buď v klidu, jen kuře se trochu vzpouzelo, tak jsem na něj musel jít silou."

"Ahoj Myšičko." sjede ho pohledem, než se skloní, aby ho políbil. "Doufám, že ses neopařil." prsty pohladí tvář. "Trošku jsem se zdržel. Zvládl jsi to kuře vyndat?" přidřepne si k němu. "Neopařil ses, že ne?" zeptá se znovu. Nedokáže si představit, jak by to Míša mohl zvládnout sám.

"Snad ne, uvidím, až si to svlíknu." podotkne, když si uvědomí, že to ani necítil. "Všechno je v pořádku. Ben kuře vytáhl bez popálení a teď prostírá." řekne s významným pohledem ke kuchyni. "A nepoužil u toho ani jedno sprosté slovo." dodá ještě. "Všechno v pořádku? Vyřízeno, co bylo třeba?"

"Ano, všechno vyřízeno." pousměje se. "Tak Ben pomáhal? Já se asi dostal do nějaké alternativní reality. Vážně nepadlo ani jediné sprosté slovo?" zeptá se nechápavě. "Že by zázrak?"

"To jsem rád. No, připomínku by měl, ale oproti tomu všemu co do teď vypustil z úst, bych to měl brát spíš jako lichotku." zazubí se. "Půjdu se překvléknout. Vím, že jsi teď přišel, ale nemohl bys na ně na chvíli dohlédnout? Ještě by ho totiž mohlo napadnout, že kuře je málo kořeněné nebo slané. Budu hned zpátky."

"Jistě." usměje se. Prsty pohladí tvář. "Já na ně dohlídnu. Jen se běž převlíknout a zkontrolovat škody." přikývne a zamíří do kuchyně.

"Děkuju." zavolá za ním ještě než sám zmizí za dveřmi ložnice, aby ze sebe stáhl zničené tričko. Místo na hrudníku je trochu zarudlé, ale nic závažného. Zapřemýšlí, jestli má vůbec smysl pokoušet se to vyprat, protože mastný flek je opravdu velký. Sice to bylo oblíbené tričko, ale určitě by to na něm bylo vidět. Později ho hodí do koše.

Přejde k Sofii, aby se s ní pozdravil. Prsty ji pochuchá vlásky a přejde k Benovi. "Ukaž. Udělám to." Vezme z Benových rukou kleště. "Ještě je to horké, ať se neopaříš. Nebo nepokecáš jako Michal." usměje se a začne porcovat kuře.

Přetáhne si přes hlavu čisté tričko. Prohlédne se, zda se neušpinil ještě i jinde, třeba na kalhotách. Naštěstí pro něj ne. Vydá se zpátky, aby se přesunul k malé Sofii, protože u ní bude jistější, že něco nepokazí. Vezme si ji na klín. "Jestli se chceš převléknout, tak běž, já to tu zvládnu." osloví Lexe a usměje se na něj, když malou usazuje do stoličky.

"V pořádku." pousměje se. "Budu za chvilku zpátky. Ben to zmákne, že jo?" zadívá se na synovce, pak se kolem Míši zamíří do ložnice. Ještě se sehne, aby Míšu políbil. "Co to tričko? Odneslo to hodně?"

Usměje se do toho polibku. "Viděl jsi, ne? Myslím, že nemá cenu se pokoušet ho vyprat. Koupím si nové až bude potřeba." konstatuje. Přesune se k míse s kuřetem a hrncem s přílohou, aby nabral porci pro malou Sofii, aby jídlo trochu vychladlo. Potom kývne na Bena, aby si taky nabral.

***