Část šestá

Střídaly se u nich návštěvy jako na běžícím pásu. Každý se u nich zdržel nějakou tu chvíli, aby zpříjemnili Romanovi ležení převážně v posteli nebo na gauči. Jasné však bylo to, že mu v nemocnici značně otrnulo a oni si ho za to teď dobírali. Byl doma už tři dny, protože po dvou dnech v nemocnici byl propuštěn s tím, že to zvládne a kdyby byly obtíže, má přijít. Michal se uvelebil u jeho natažených nohou, protože se mu nechtělo sedět ve vozíku, zatímco se dívali na totálně nezáživný film a křeslo pro něj bylo v nepříliš dobré pozici k televizi. Lex zase něco vytvářel v kuchyni, takže se tohle dívání muselo obejít bez jeho přítomnosti. Sice je před chvílí musel krotit, když se skoro servali o ovladač, ale bylo to spíš podmíněné tím, že v televizi nic nedávali a tak si chtěli proklikat všechny kanály. Pobaveně se zasmál, když se zase dostali na tu trapnou komedii, které se už nedalo smát, naopak měl nutkání kritizovat každou scénu, která byla něčím příšerná. "Budu předpokládat, že mě chceš prostě pro dnešní večer zabít, abych ti nekecal do výběru." zabublá pobaveně.

"Bingo." zívne Roman otráveně. "Bože, to je nuda." Stočí pohled ke kuchyni. "Máš představu, co tam Lex kuchtí?" Vytáhne se trošku víc, jako by snad chtěl dohlédnout za zavřené dveře. "Budeme na něj křičet, ať vyleze z doupěte nebo se došouráme na tajnou misi zjistit, co je předmětem Lexovy absence?"

---

Pobaveně se uculí. "Mám lepší nápad. Co zůstat tady a vyslat našeho tajného spojence? Xitte..." zavolá na svého psa do chodby, kde už má nějakou dobu svůj obří pelech. "Sleduj." mrkne na Romana, pohladí příchozího Xitta po hlavě. "Dones dobrotu, Xitte, dones." pobídne ho. Ještě mu zašeptá něco do ucha, ale tak, aby to neslyšel ani Roman. Xitt se se zavrtěním ocasu vydá k zavřeným dveřím. Packami se zkušeně opře do kliky dveří, která pod jeho váhou povolí. Špionsky do kuchyně strčí hlavu, potom zmizí celé tělo.

Roman se zaculí jako samotný satan. "Hodně dobrej nápad. Začínáš se mi líbit víc a víc."

Lex se rozhodl, že svému příteli a tomu ukňouranému pacošovi upeče buchtu. Už dlouho nepekl, takže si řekl, že by bylo fajn. Došel k závěru, že to vlastně nebude buchta, spíš dort, jen ho plácne na plech, aby to nebylo zas tak moc sváteční. Vytáhl z trouby pečený základ a zrovna dolaďoval pařížský krém. Pořád nebyl spokojený s konzistencí.

"Vidíš tam alespoň trochu?" zazubí se na Romana, když se zase začne natahovat. Xitt se z výzvědů ještě nevrátil, takže mají tak trochu po srandě. Jako by to přivolal, Xitt se náhle vyřítí z kuchyně s čumákem čímsi olepeným a zamíří rovnou k nim. Ozve se Lexovo nadávání. Pohlédne zcela vážně vyděšeně na Romana, než se rozchechtá. Chytne probíhajícího Xitta za obojek, aby ho zastavil a mohl si prohlédnout, do čeho se ten pes zase zabořil. "Nevypadá to vůbec zle." zazubí se. "A zřejmě to bude i dobré, když to chutná i Xittovi." reaguje na psí olíznutí, které je tak mohutné, že po krému nezbudou ani památky.

Roman se rozchechtá a do obýváku vlítne Lex v zástěře a s vařečkou v ruce. "Ty!" ukáže na nevinně se tvářící zvíře. "Na chodbu, hned! Nechci tě v kuchyni ani vidět, psisko střelený. A co týká vás dvou..." přimhouří oči. "Čí to byl moc milý nápad poslat za mnou Xitta?"

Pobídne Xitta, aby vzal svoje místo. S pobaveným úsměvem sleduje jeho totálně kajícný postoj, když se kolem Lexe doslova proplíží s ocasem mezi nohama a sklopenýma ušima. Když se bezpečně usadí na svou rozházenou deku, lišácky štěkne. "My tu s Romanem sledujeme televizi." zatváří se jako největší andílek. "Bohužel v ní nedávají nic konstruktivního, co by nás dostatečně zabavilo, ale co tam děláš s Xittem, to opravdu netušíme." zavrtí vehementně hlavou, aby bylo jasné, že o ničem neví, ale vlastně se tím přiznává. V očích hrají pobavené ohníčky. Opře se bradou o opěrku gauče, nevinně se pousměje.

Roman vehementně přikyvuje Míšovým slovům.

"Vy oba jste prolhaní. Vidím vám až do žaludku. No, jak chcete. Nebude nic. Pošlu to Martinovi a Kubovi. Ti by určitě nesabotovali moje snahy." zamračí se hraně. "Nemyslete si, že nevím, že jste proti mně to nebohý zvíře poštvali."

"Když ty už tam jsi zavřený hodiny a my se tady doslova snažíme prokousat nudou." pokusí se o omluvný tón, ale chytila ho nějaká hravá nálada. "Xitt určitě tvůj výtvor rád ochutnal. Vypadalo to, že by si dal i přídavek." zazubí se. "A být tebou, zavřel bych ty dveře, pokud nechceš přijít úplně o všechno." uculí se pobaveně nad Xittem, který nenápadně očmuchává rám dveří vedoucích do kuchyně a větří tu sladkou dobrotu.

Změří si oba pohledem. "Tak přídavek, jo? Xitte, opovaž se a zítra žádný park!" zavrčí. "Takže vy dva jste zvědaví, co tam dělám, ano? Tak já vám dám nápovědu." přejde k Míšovi. "Schválně." přejede vařečkou, která je upatlaná od krému, přes Míšův nos. "Xitte, tady máš ten přídavek." zazubí se škodolibě. Otočí se a zapluje zpátky do kuchyně.

Roman se rozesměje, až se skoro dusí. "Tak co to je? Vypadá to dost dobře."

"A pak kdo posílá proti komu nebohý zvíře." zamrmlá si pod nosem, ale prsty otře krém z nosu a strčí je do pusy. "Mňááááám. Pařížááák." vyjekne nadšeně. Začne se soukat na vozík. "To se musí řádně prozkoumat a ochutnat." zazubí se. "Možná ti přinesu, pokud zbude." odjistí brzdy a vydá se s úsměvem do kuchyně, aby se setkal se zamčenými dveřmi. Zamračí se. "Nebo taky možná ne." zabublá smíchy. S kroucením hlavou se vrátí zpátky. "Už vím, co budu dělat dneska v noci. Odstraním klíč ze dveří kuchyně."

Roman se ušklíbne. "To je ale zmetek. Akorát bych se bál, že by pak Lex provedl odvetná opatření. Máš na to nervy? Čekat, kdy zaútočí?"

Lex uslyší, jak kdosi bere za kliku. "Smůla, chlapci. Zákaz výzvěd dokud to nedodělám." zavolá přes dveře spokojeně.

"Myslíš jako nasypání pepře do přídělu?" zazubí se. "To je pod Lexovu úroveň. Alespoň myslím. Jiný nápad než strkat mu nos pod ruce nemám. A to nejde, když se zamknul. Bušení na dveře zřejmě taky nepomůže. Nápad?"

"Vůbec žádný." pokrčí Roman rameny. "Klíč určitě nechal v zámku. Nějaká lest? Mám sehrát nějakou komedii?"

"Zabije nás." uculí se. "Jestli na to máš žaludek... žehlit to budeš ty. Já žehlil Xitta."

"Tos teda moc nevyžehlil, abys věděl. Spíš jsi Lexe jen víc rozdráždil." zavrtí hlavou. "Já nebudu radši riskovat, že splní tu výhružku a my ostrouháme. Jestli je v tom pařížák, tak to musí být extra kvalita. A o to přijít nechci. Lex už nepekl celou věčnost."

"Dobře. Vezmu si sem radši práci. V tý televizi dávají kulový, tak alespoň s něčím hnu, ať tu nesedím naprázdno. Můžeš Lexovi žalovat, třeba ho to přesvědčí... Chceš něco donést?" otočí se k němu, když se rozjede k ložnici, aby si vzal noťák a mohl se s ním usadit zpátky vedle Romana. Měl toho poslední dobou nějak moc.

"Nejsem sketa. Na kámoše nežaluju. Ale možná... dostal jsem nápad." zazubí se. "Lex mi určitě neodřekne, když ho požádám, ať mi donese trošku vody. Umírám žízní. Počíháš si u dveří a až přijde ke mně, tak proklouzneš." zasvítí mu oči nadšením. "Provedeš důkladný průzkum. Já ho tu zatím nějak pozdržím."

"Ty jsi hlavička. Tak do toho. Já se ztratím do ložnice." zazubí se. "Ale počítej s tím, že to smrdí pořádným průserem a může se stát, že pokud nebudu kořist bránit dostatečně, opravdu ji kluci dostanou a my ostrouháme."

"Buď to riskneme, nebo budeme muset čekat." pokrčí rameny. "Tak jako, když ho zabavím, tak třeba ani nezjistí, že jsi tam byl. Případně předstírej, že si pro něco jdeš... Hele, já se budu dožadovat pofoukání bebínka. To bude diskuze na půl hodiny." rozesměje se. "Případně... jsi jeho přítel, pořád nad ním máš jistou moc v posteli, ne? Však ho přesvědčíš, že my jsme ti správní adresáti pro jeho mňamku. Mysli taky na kámoše." zazubí se.

"Prej jistou moc..." pousměje se pobaveně. "Jdu se uklidit z cesty. Něco si vymysli. A zaměstnej ho na dlouho, jasný? Odměna tě nemine." zazubí se. Tohle se mu začíná líbit. Dlouho Lexe ničím neškádlil. S Romanem dohromady to nabere jiné obrátky. V hlavě si promítne, jak by to mohl udělat. Uvidí, co to vlastně Lex s tím krémem kuchtí. Zapluje za dveře ložnice, které jsou ke kuchyni dostatečně blízko.

Roman se ujistí, že je Míša dostatečně skrytý a zavolá na Lexe. "Mohl bys mi prosím donést něco k pití. Mám děsnou žízeň. Asi brzy leknu." Zámek cvakne a on se potěšeně usměje.

Lex nemá důvod nedonést mu sklenici vody. Nechá dveře přivřené a postaví před něj na stolek sklenici. "Kde je Míša?" zeptá se.

"Nebavila ho telka, tak říkal, že půjde radši pracovat." rychle trošku skopne deku přes noťák, který Míša nechal na pohovce.

"Aha." odtuší Lex s podezřením. "Tak já to jdu dodělat."

"Éééé, počkej ještě chviličku. Mohl bys mi upravit ty polštáře pod zády? Tak divně se srolovaly a teď mě to tlačí do zad."

Nenápadně vykoukne zpoza dveří, aby ještě nenápadněji proplul za Lexovými zády do otevřených dveří kuchyně. Mlsně se natáhne po plechu, na kterém je dokonale navršený krém i strouhaná čokoláda. Položí si plech do klína. Snad nebude Xitt dorážet. Slyší, jak se Roman snaží Lexovi cosi namluvit. Stejně jako poprvé nenápadně nakoukne, aby zhodnotil situaci v obýváku a chce i stejně nenápadně proplout zpátky do ložnice. Vidličky zrádně zacinkají o kovové obruče na kolech, kterými se odráží. Strne. Tak tohle bude průser. Setrvačností dojede mezi futra dveří ložnice. "Uhm... co děláte?" řekne první věc, která ho napadne. Tiše doufá, že plech na jeho kolenech není vidět.

Roman zrovna drží Lexe za tričko, aby ho nenapadlo ani se vracet, ani otáčet. "Ehm, no... zrovna... tady tak nějak diskutujeme..."

Setřese Romanovy ruce. "Co to na mě vy dva šijete?" otočí se na Míšu a v očích mu blýskne. "Tak takhle je to! Vy jste se proti mně spikli."

"Co?" zatváří se totálně nechápavě. Zajede do ložnice, urychleně položí plech na postel, vidličky letí za ním. "O co jde? Ta televize mě nebavila, tak jsem šel pracovat." zatěká pohledem z jednoho na druhého s naprosto nečitelným výrazem v tváři, ale uvnitř má co dělat, aby se nerozesmál nad Lexovým pohledem. Přejede k nim blíž.

"A na čempak jsi to pracoval, jestli se můžu zeptat?" otáže se mile. Všimnul si Míšova lupu, ale když chtějí hrát tuhle komedii, proč ne.

"Uhm..." odkašle si, rukou prohrábne vlasy. Až pozdě si uvědomí, že tohle gesto je u něj známé, když je nervózní. Jakoby nic spustí ruku do klína. "No... mám tam jednu zakázku, která potřebuje dodělat a když v té televizi nic nedávají... Víš, ten obývák, jak jsem ti ukazoval včera..." uhne pohledem na Romana a zase zpátky. Neumí pod Lexovým pohledem zatlouct ani hřebík, natož tak velký lup.

"Zajímavé. A potřebuješ k práci svůj počítač?" Zeptá se ještě mileji. Přitom Míšu probodává pohledem.

"No jistě, jak jinak bych? Jo aha..." uvědomí si svojí chybu zanechaného notebooku na pohovce v místě, kde se chtěl usadit. "Byl jsem si v ložnici jen pro jednu knížku. Nakouknout do ní, víš a tak..."

"Aháááá, to je ještě zajímavější. A pročpak se ho přede mnou Roman snažil tak úzkostlivě schovat?"

Roman drží kamenný výraz, ale stojí ho to mnoho sil.

"To netuším..?" zkusí nahodit naprosto pohodový výraz. Mrkne na Romana, který na něj koulí očima, jak dusí smích. "Možná nám to Roman vysvětlí?"

"Já něco schovával?" zavrtí Roman nechápavě hlavou. "Asi prostě jen... ta deka spadla... jak jsem se zavrtěl."

Lex pozvedne obočí. "Dobrá a co ten plech, co se teď nachází v ložnici? To má být co?"

Míša se zazubí. Lex prostě musí vidět všechno. "Musel jsem si ho zajít půjčit, protože jsem zrovna dopekl, víš." začne si k tomu vehementně kývat hlavou.

"Tak ty jsi právě dopekl. A copak?" zeptá se se zájmem a založí ruce na prsou.

"No... mělo by to chutnat jako pařížák, ale nemám tušení, jestli se mi povedl." uculí se. "Můžu vám dát klidně hned ochutnat." nahodí andělíčkovský úsměv.

"Tak do toho." pobídne ho Lex. Usadí se vedle Romana na pohovce. "Tak servíruj." kývne na něj. Roman se uculí jako sluníčko. "Jo, servíruj."

Zazubí se, ale poslušně se otočí a dojede pro plech do ložnice. Vidličky vezme sebou. Všechno to položí na konferenční stolek před Lexe a Romana. "Prosím, pánové." řekne zcela vážně. "Zajdu ještě pro talíře." Tahle dobrota neskutečně voní. Jenže s těmi talíři to nevychytal. Do horní skříňky bez pomoci nedostane.

Lex se zvedne a zamíří za Míšou do kuchyně. Opře se o veřeje a pousměje se. "Chceš pomoct?"

"Prosím." přikývne souhlasně. Trochu poodjede, aby Lexovi udělal místo a lepší přístup ke skříňce, kde jsou talíře. Pohladí ho děkovně na boku, když se tam Lex natáhne místo něj. To je zvědavý, co bude muset v noci vytrpět za mučení za tenhle podfuk.

Odloží talířky na linku a skloní se k Míšovi. "Vy dva jste neskuteční podfukáři." pousměje se. "Takhle se proti mně spolčit." zavrtí hlavou, skloní se ještě víc, aby si ukradl polibek. "Příště budete péct vy dva."

"Byl jsi tady už moc dlouho. A vedle byla neskutečná nuda. Museli jsme tě nějak dostat z toho tvýho doupátka tady." přitáhne si ho za zástěru k sobě, druhou rukou vjede na šíji, aby mu nemohl jen tak utéct. Polibek se prohloubí. "Tahle zástěra je fajn. Někdy se mi budeš muset ukázat jen v ní." uculí se. "Já ti klidně upeču, mně to nevadí." pokrčí rameny.

"Já vím, ale dost rád bych u toho viděl Romana." zazubí se a přejede dlaní po Míšově tváři. "Ale nebylo to od vás hezké. Já se vám tu peču s dobrotou a vy se na mě tak ošklivě domlouváte." lípne mu na nos polibek. "A pojď, ať to Roman nesní rovnou z plechu."

"Takže mě nečeká žádné mučení?" oddychne si hraně. Usměje se, potom souhlasně přikývne. "Máš pravdu, on je toho schopný. A my si toho samozřejmě ceníme, že takhle pečeš. Roman říkal, že nepečeš často... mně jsi ještě nic neupekl." našpulí rty.

Pokrčí rameny. "Prostě nepeču moc často. Nevím, většinou na to není moc čas. Ale jestli chceš, upeču něco jenom pro tebe." pousměje se. "A teď se vraťme, ať na nás něco zbude."

"Budu mít narozeniny..." podotkne jakoby nic. Vyrazí za Lexem do obýváku, aby mohl taky ochutnat. Do Romana bez dohledu by to jinak spadlo jako do studny.

***