Část sedmá

Zafuní, když konečně odhodí tašku s pracovními dokumenty v ložnici na zem. Žuchne polovinou těla na postel. Je vyždímaný. Lexe viděl naposledy ráno, kdy od něj dostal zběžný polibek a potom musel někam hned jít. A on nakonec taky. Ve firmě měli mimořádnou schůzi, které se musel účastnit. Když se trochu probere, stáhne ze sebe pracovní oblek, aby se obléknul do něčeho pohodlnějšího. Venku stále ještě panovaly letní teploty, takže úplně náhodně zvolí kraťasy a tričko s krátkým rukávem. Zmoženě se protáhne bytem, zaklepe na zavřené dveře Romanova pokoje, aby zjistil, že ani on není doma. Od jeho úrazu uběhlo už pár týdnů a vypadalo to, že i přes přetrvávající modřinu, kterou se chtěl chlubit, už je naprosto v pořádku. A tak se tedy na chvíli zastaví u rodičů. Měl dnes narozeniny a dělalo se kolem toho tolik veřejných tajností, že začínal pochybovat o tom, že vůbec nějaká oslava bude, i když tedy Lexovi tvrdil, že žádnou oslavu mít nemusí. Nejsou to přeci kulatiny. Všichni si něco špitali a utichli vždy, když se k nim jen přiblížil. Vezme klíčky od auta a Xittovu průkazku k veterináři. Musí se tam s ním taky už konečně zastavit na pravidelnou kontrolu, a když je čas. Připne tomu psisku nový obojek, který dostal. Později si bude muset dát kafe, aby se trochu probral. Ještě se vrátí a napíše na papír vzkaz Lexovi o tom, kde se nachází a kdy přibližně přijde domů, aby ho nehledal. Nechá ho ležet na stole v ložnici. Snad si všimne.

Lex vyrazil dneska z práce dřív. Měl ještě nějaké zařizování. S Romanem a Kubou byli smluvení, že se postarají o ten mejdan, co přichystali pro Míšu. Sezvat Míšovy kamarády a známé a zařídit všechno kolem. Rád jim ten úkol svěřil. Kluci se toho zhostili s obrovskou vervou a zodpovědností, takže Lexovi chodily celý den smsky s informacemi, kdo potvrdil účast, že už dorazily objednané věci... Bar byl pro dnešek veřejnosti uzavřený, takže požádal jen Kamila s Davidem, jestli by se nepostarali o obsluhu. Měl připravené překvapení, ale to až budou s Míšou sami. Každopádně si chtěl promluvit nejdřív s Míšovými rodiči, než podnikne něco tak... vážného? Dárky pro Míšu jako takové měli taky na starosti spíš kluci. Lex se moc rád vzdal balení dárků, i když zvládal hodně věcí, balení mu moc nešlo. Vždycky to vypadalo spíš jako koule oblepená ze všech stran izolačkou. Takže těch pár drobností moc rád přenechal na zabalení svému party týmu. Pousmál se. Jen pozvánku pro Míšovy rodiče chtěl vyřídit sám. Nebyl si jistý, jak by reagovali na vysmátého Kubu. Nejspíš by jim vyprávěl o tom vtipném nedorozumění, které se stalo, a to nebylo úplně žádoucí. Lex zaparkuje před domem a během chvilky už zvoní u dveří.

---

Monika se zmateně ohlédne od přípravy sendvičů na zítra pro chlapy do lesa. Měli mimořádně práci prodlouženou i přes víkend, protože bylo potřeba dodělat rozdělanou objednávku. Podívá se na svého manžela. Návštěvu žádnou nečekají a Michal má klíče, ten by nezvonil. Utře ruce do utěrky a vejde do chodby, aby se jí na tváři objevil úsměv. Srdečně otevře dveře. Tenhle muž byl tím nejlepším, kterého mohl Michal potkat. A tu změnu na něm viděli všichni. "Lexi, ráda tě vidím. Co tě k nám přivádí? A kde je Michal?" nakoukne mu přes rameno, aby zjistila, kde je její syn. "Mysleli jsme, že se zastavíte až zítra nebo o víkendu v neděli."

"Dobré odpoledne." pousměje se. "Míša je ještě v práci, aspoň myslím. Přišel jsem... rád bych si s vámi promluvil. Můžu dál? Neruším vás od něčeho?" zeptá se nejistě. Možná se měl raději prvně ohlásit. "Bude to jenom chvilička."

Odstoupí s úsměvem od dveří. "Pojď dál. Určitě nás nerušíš. Zrovna připravuji jídlo a manžel se probírá fakturami, tak se neděs nepořádku." vpustí ho dovnitř. "O čem s námi chceš mluvit?" optá se zvědavě. "Dáš si něco k pití nebo k jídlu?" zavede ho do jídelny, která je spojkou kuchyně a obýváku, jedna velká místnost. "Radime, máme návštěvu." osloví svého muže.

Zvedne pohled od papírů, trochu je shrne k sobě. Prozíravě se na něj zahledí přes tenké obroučky brýlí. "Lexi." kývne na něj na pozdrav. "Nějaké problémy?" optá se zmateně, když nespatří svého syna. Lex u nich nikdy sám nebyl.

"Dobrý den." pousměje se. "Neděste se, nic se neděje. Míša je v práci a já jsem s vámi chtěl mluvit sám. Předně... vím, že je to dost na poslední chvíli, ale s přáteli jsme poslední týden plánovali oslavu Míšových narozenin. Do poslední chvíle to bylo takové nejisté, takže jsem vás nechtěl zvát dřív, než to bude zajistěno opravdu napevno. Pořád jsme čekali, že na to Míša přijde. Myslím, že jsme ho zmátli dokonale, takže nebude čekat vůbec nic. Rád bych vás tedy pozval na malou oslavu. Nebude nejspíš dlouhá, jen menší oslava s pár přáteli u mě v baru. Bude pro veřejnost zavřeno, takže to skutečně bude jen malá akce. Doufám, že to na vás není moc pozdě a nemáte na dnešní večer nějaké plány."

Podívají se na sebe, proběhne mezi nimi vteřinová bezeslovná konverzace. "No... nic na večer nemáme, ale budete tam všichni mladí. Určitě bychom vám tam kazili osazenstvo a Michal by se mohl třeba cítit rozpačitě. Mít tam rodiče. To by nemuselo být nejvhodnější. Ale děkujeme za pozvání, určitě si toho vážíme."

"Nebude to žádná divoká oslava." pousměje se. "Nemyslím si, že vaše přítomnost by měla být nějak nevhodná. Je to Míšova oslava, nebude tam nikdo, komu byste tam překáželi. Myslím, že Míša by byl rád. Nemusíte tam být celou dobu." zkusí to ještě. "Ale je to zcela na vás. Nechci vás nutit."

"Sára s Marinem jsou taky zvaní?" pousměje se. "Myslím, že si to ještě rozmyslíme. Mohli bychom mu tam alespoň předat dárek, abyste sem potom nemuseli jezdit. To by myslím šlo. Ale opravdu jen na chvíli. Ráno máme brzký budíček. Roman si vzal raději volno. A kde vůbec máte ten bar? Bože, jste spolu rok a my to stále ještě nevíme." zasměje se. "A posaď se, vážně si nic nedáš?" ohlédne se po svém zvonícím telefonu. "Malý moment." omluví se. "My o vlku... Ano Míšo?"

Pousměje se a usadí se u stolu. Tak Roman si vzal volno, to budou kluci asi opravdu pařit až do rána.

"Omlouvám se, Michal je s Xittem u veterináře potřeboval vědět poslední termín návštěvy, který si samozřejmě nezapsal." pokroutí nad svým synem s úsměvem hlavou. "Takže, o čem jsme se to bavili? Tu oslavu si promyslíme a kdyžtak se tedy na chvíli zastavíme."

Přikývne. "To mi stačí. Děkuji. Ještě jsem s vámi chtěl mluvit o jedné záležitosti. Ještě jsem to s Míšou neprobíral, ale rád bych prvně znal váš názor, než..." vydechne, tohle je dost zvláštní situace. "Byli byste proti, kdybych Míšu..." na chvíli se zarazí, nějak nedokáže najít vhodný výraz. "Rád bych ho v horizontu několika dní požádal o ruku." vyhrne nakonec. Ať je to venku.

Překvapeně na něj pohlédnou. "No... to je hodně závažná otázka." dostane ze sebe nakonec Michalův táta. "Tedy... špatně jsem to formuloval. Je to Michalův život a odpověď je čistě na něm. My do toho nemáme co povídat. Je s vámi viditelně šťastný, Lexi. Určitě by nám to nevadilo. Nejste nepříjemný patron." pousměje se na něj nakonec. "Tou závažnou otázkou jsem myslel to, jestli jste si tím opravdu jistý."

"Jsem." přikývne naprosto přesvědčeně. "Jsem si dokonale jistý. Jen nevím, jestli si je jistý i Michal. Nechci ho do ničeho nutit. Je to závažný krok a já vím, že jsme spolu ještě poměrně krátce. Je to čistě na něm. Nebudu se zlobit, když mou nabídku odmítne. Má na to plné právo a pokud si jistý není, rád počkám. Nemusíme do toho jít hned." pomalu vstane. "Děkuju vám. Určitě se s Míšou o víkendu zastavíme, ať už dneska večer přijdete nebo ne."

"Zastavte se, budeme grilovat. Ať si to ještě užijeme před zimou." pousměje se na něj hlava rodiny, protože ženská část se ještě nedokázala vzpamatovat. "Ať už to dopadne jakkoliv, máte naší podporu. Dojdu vás vyprovodit než se žena vzpamatuje. To víte, nic takového jsme vlastně ani nečekali, že se někdy stane. Tak jí to lehce překvapilo."

"Chápu." pousměje se. "Snad jsem vám úplně nenarušil odpoledne. Děkuji, grilování si určitě ujít nenecháme." vytáhne z kapsy vizitku. "Tady je adresa baru, kdybyste přece jen chtěli přijít." Podá ji Míšovu otci.

"Děkuji. Myslím, že nás můžete čekat." usměje se s pohledem za sebe na svou šokovanou ženu. Vyprovodí Lexe až ke dveřím. "Jsem rád, že si Michal vybral za partnera někoho, jako jste vy. Myslím, že výběr nemohl být lepší." skloní mu poklonu. Vážně jsou s manželkou rádi.

"Děkuju." do tváří se nažene trochu červeně. "Spíš jsem si nemohl líp vybrat já. Váš syn je úžasná osobnost."

"Raději už jeďte, ať vás ještě nehledá. I když... jestli je u veterináře, tak to bude asi na delší dobu." zasměje se.

"To rozhodně. Jen jsem chtěl poprosit. Neříkejte Míšovi, že jsem tu byl. A to, co jsem vám říkal. Rád bych ho překvapil."

"To by mi svědomí nedovolilo. O takové překvapení ho nepřipravíme. Jen dejte pozor na ty jeho šokové stavy. Hůř se z nich vzpamatovává." poplácá ho s úsměvem na rameni.

"Já vím." přikývne. "Děkuju vám."

Michal si vyslechne další kázání na téma Xittovo stravování. Ten pes nemá nadváhu, ale veterinář má přehnanou starost. A Xittovi to je úplně fuk. Sleduje se zájmem veterinářovu asistentku, která kolem něj chodí. Když odtud konečně vypadne, uleví se mu. Tak zase za půl roku. Rozhodne se jet rovnou domů. Návštěvu rodičů měli stejně naplánovanou na víkend. O chvíli později už odemyká dveře do bytu. Zamračí se. Buď zapomněl zamknout nebo už je někdo doma. Což mu vykouzlí úsměv na tváři.

Dorazil asi před deseti minutami. Položí telefon, kdy mu zase Roman oznamuje, že už mají hotovo a stačí jen hosté. Podívá se na hodinky. Za dvě hodiny by to mělo vypuknout a jen doufá, že to všichni stihnou.

"Lexi?" vjede do ložnice. Úsměv se protáhne, když zjistí, že je to opravdu Lex. Přejede k němu, omotá ruce kolem jeho pasu a vydechne, zatímco si opře hlavu o břicho. "Jsem úplně hotový. Potřebuju sprchu a kafe, jinak asi dneska umřu."

"Ahoj broučku. Tak si běž dát sprchu a já ti zatím uvařím kafe, ano? Nebo si napusť vanu a pořádně si odpočiň. Máš hlad? Zrovna jsem chtěl něco uvařit." pohladí schlíplá ramena. "Těžký den?"

"Děsný. Myslel jsem, že už to tam nevydržím a oni pořád povídali dál a dál. Jsem rád, že to zažívám jen občas a jinak můžu pracovat v klidu doma..." zahuhlá Lexovi do trička. Trochu se oddálí. "Co ty? Všechno v pohodě?"

"Ano. V práci byl klid, jedná se o projektu přestavby jedné školy. Bude to až příští léto, takže je pořád dost času, návrhy se podávají až do konce roku a pak ještě bude čas na úpravu. Moc na to nechvátají. Dávali jsme dohromady stávající plány budovy. Trošku nuda, ale nic náročného. Budu se muset ještě večer na chvíli stavit do baru, snad to nevadí. Roman si s něčím neví rady. Měnili jsme teď dodavatele a ten má ty dodejky divně poskládané." nahodí udičku a doufá, že se Míša chytí. "Víš, co? Dej si tu vanu a já ti mezitím udělat ledovou kávu, ano? V tomhle teple to bude lepší, jak do sebe lít teplé. Co říkáš?"

"Ty jsi moje zlato. Co bych si bez tebe počal?" pousměje se. Stáhne si Lexe lehkým tlakem k sobě, aby ho mohl políbit. "Chyběl jsi mi." zamumlá do jeho rtů.

"Ty mně taky." pousměje se a jemně ho políbí. "Tak utíkej do té vany. Já ti udělám tu kávu a jestli máš chuť, jsou tam ještě máslové sušenky. K večeři udělám něco lehčího, z toho horka moc chuť není. Stačí ti salát s kuřecím?"

"Když si dáš se mnou, stačí mi cokoliv." pousměje se. Poodjede ke skříni, aby ji otevřel a našel něco vhodnějšího na sebe až se umyje. Stáhne ze sebe tričko. "A Xittovi žádné pamlsky. Myslím to vážně. Já mu nic kromě těch kostiček na zuby nedával, ale stejně nechápu, jak to ten veterinář vždycky dokáže poznat. Zase jsem musel poslouchat kázání a jemu to bylo zase jedno... našel jsi můj vzkaz?"

"Vzkaz? Ne. Tys mi tu někde nechával romantické psaníčko?" zeptá se zvědavě. "Milostnou báseň, nebo jen prosté vyznání lásky?"

Přejede ke stolu, aby sebral papír, na který Lexovi napsal vzkaz a podá mu ho. Žádnou těžkou romantiku nečekej." zazubí se. "Jdu do té vany. Za chvíli jsem zpátky." Vyjede s prádlem v klíně z ložnice rovnou do koupelny. "Kdyby ses chtěl přidat, nebudu se zlobit." houkne ještě za sebe s úsměvem.

"To má být pozvánka? To si nenechám ujít." zamíří s úsměvem za ním. Papír jen přelétne očima a odloží ho na stolek. "Umyju ti záda, ano?"

"Skvělé." zavrní spokojeností. Stáhne si kraťasy i s prádlem a přesune se do vany. Chladivá voda je jako odměna.

Stáhne ze sebe oblečení a vklouzne za Míšou. Voda vyšplíchne, jak moc si za ním pospíší. Usadí se na jeho stehnech a natáhne se, aby ho políbil. "Co bys řekl, kdybychom se ještě před jídlem trošku pomazlili... případně pomilovali...?"