Část dvacátá třetí 1/2

Spokojeně se zavrtí a přitiskne se ještě těsnější ke spícímu tělu. Ráno je zastihlo v jejich vlastní posteli. A po tom, co řádili na chatě, je dostihla únava. Pravda, zas tak hrozné to s tou únavou nebylo, protože se milovali ještě i doma. Ale pak oba usnuli jako Šípkové Růženky. David se probral první, neodolal přitulení k horkému vláčnému tělu. Majetnicky přehodil ruku přes Alexovo břicho a nohu přes jeho stehna. Spokojeně vydechne a musí se usmát. Prsty jemně pohladí ještě spící tvář. Na chatě to bylo úžasné. I tu zbouranou postel zvládli nahradit. Ve městě vybrali jinou, bytelnější… A když se vydováděli se zmrzlinou, kterou si dovezli, pustili se do skládání. Užili si u toho neuvěřitelnou legraci, a chvíli to vypadalo, že i s jejich vzděláním a schopnostmi ten pitomý kus nábytku nedají dohromady. Ale povedlo se. David se cítil posledních pár dní tak neuvěřitelně šťastný. Alex jakoby se mu snažil vším, co dělal, vynahrazovat ten půl rok odloučení. Miloval ho za to snad ještě víc. Za všechnu tu snahu, aby se cítil dobře a byl spokojený. To pro něj, s výjimkou Lexe, nikdo nikdy nedělal. A i Lex na čas přešel spíš do nepřátelské roviny, když se sblížil s Míšou. Ale i tak, nikdy by si nepomyslel, že se mu zrovna ten, kterého měl na začátku za arogantního parchanta, vryje takovým způsobem pod kůži. Vydechne a přitiskne svůj obličej k pokožce Alexova krku. Zalechtá ho svým dechem. Je mrcha, ani ho nenechá vyspat.

Probudí ho horký dech na krku, uvědomí si tlak na břiše i stehnech a spokojeně se zavrtí. Ještě v polospánku se přitiskne k tělu vedle sebe a omotá svou paži kolem Davidových ramen. Nechce se dostat z příjemného spánku. Tak dobře se mu spalo. Ale nestěžoval si, tohle bylo taky příjemné. Jen opar snů stále vládl nad jeho tělem. Trochu zamručí a přetočí se na bok. Hlavu zabořenou do polštáře přitiskne k Davidově rameni a zachumlá se víc do jeho náruče. Zakňourá do voňavých vlasů jako malé kotě a pevně stiskne víčka k sobě. Je tak příjemně unavený. Několik dní zpátky bylo úžasných. Užívali si jeden druhého i mimo postel, a když se jim podařilo zprovoznit tu novou, tak jí náležitě pokřtili. Snažil se, aby to bylo dokonalé, aby zapomněli na to, co se dělo před chatou a žili jen přítomností. "Daví? Kolik je hodin?" Zachraptí rozespale. Nechce se mu ani otevřít oči. Jen vdechuje Davidovu opojnou vůni a užívá si teplo druhého těla. Prsty přejede po stehně, které ho stále obepíná kolem pasu.

"Nooo…" protáhne, jak se jemně odtáhne, aby se nadzvedl na lokti a dohlédl tak na budík na nočním stolku. "Něco málo po osmý…" Odpoví a stočí se zpátky do Alexovy náruče. Ovine paže kolem Alexova krku a přitáhne si ho k sobě. "Chceš ještě spát?" zeptá se tiše a vtiskne polibek na spánek. "Mám ti povědět pohádku…?"

Zamručí, když se David přitiskne zpátky. Popravdě mu bylo jedno, kolik je vlastně hodin, on nikam nespěchal, byla to jen taková otázka, aby zjistil, jak dlouho spal. Zvedne hlavu, aby vyhledal poslepu jeho rty a políbil ho. "Dobré ráno." Zavrtá se nosem k Davidovu krku a usměje se. Oči stále zavřené. "Pohádku..?"

"Dobře…" zavrní spokojeně do Alexových rtů. "No, zrovna mě jedna napadá… o jednom záchranáři, co ošukal budoucího doktora…" Zazubí se spokojeně a pohladí Alexe po boku. "I když, to vlastně není pohádka, ale tvrdá realita."

Pobaveně se zasměje, utlumí však svůj smích o hladkou pokožku. "Zatím zase tak tvrdá ne…jinak realita ano." Přitiskne se poťouchle svým klínem do Davidova. Uculí se a přejede rukou přes stehno až na zadeček, ale vyjede na bedra, aby je pohladil. "Nějak se mi nechce… nic."

"Co není může být…" uculí se, lehce přejede dlaní přes Alexův klín, ale zas ji stáhne. "Vždyť nic dělat nemusíš… máš dovolenou. Zaslouženou dovolenou a můžeš si spát třeba do oběda." zavrní. Přetočí se v Alexově sevření. Natočí se zády proti Alexově hrudi a zadeček vtiskne do jeho klína. Zavře oči a spokojeně vydechne. "Ještě klidně můžeme spát…" Prsty proplete s Alexovými. Přitáhne si jeho dlaň, vtiskne do ní polibek a pak si ji uloží pod tvář, aby ji použil jako polštářek. Miluje tuhle polohu. Cítí se v ní naprosto bezpečně a spokojeně.

Pousměje se, když se začne David v jeho náruči obracet. Přitiskne se k jeho zádům a dlaní si ho přitiskne i blíž do svého klína. "Samozřejmě, že můžu, jen to s tvým sexy pozadím v mém klíně… kdyby tě něco tlačilo, tak si toho nevšímej… mobil v kapse…" zahuhlá pobaveně a zaboří obličej do vlasů před sebou. Vtiskne do nich polibek. Objímající Davida kolem hrudníku a s dlaní pod jeho tváří se cítí naprosto skvěle.

"Zajímavé, že máš kapsu i s mobilem támhle na židli." uchechtne se pobaveně. "Jsem doktor, Bystroočko, myslím, že anatomii teda zvládám dobře. A taky disponuji znalostmi v jiných oblastech." Zavrtí se, aby se natiskl blíž. Alexův probouzející penis přesně pasuje do rýhy mezi jeho půlkami. Uculí se. "Asi se nám tu někdo probouzí…"

"Hmm… byl jsem prozrazen." Usměje se spokojeně. Rezignuje. S dlaní uvězněnou pod Davidovo tváří se nemůže bránit. Mohl by se sice snadno vyprostit, ale nechce. Vydechne a prohne se proti tomu škádlícímu zadečku. "Neprovokuj, Daví… víš, jak to dopadá." Zazubí se.

"A jak to dopadá?" zeptá se potichoučku. "Pro případ, kdybych chtěl provokovat, tak ať vím, co hrozí…." Alexův penis klouzající mezi jeho půlkami ho donutí prudce vydechnout. "Copak bys udělal?" zeptá se zvědavě.

Vtiskne polibek na zátylek a zavře oči. Boky se pohybuje proti vyšpulenému zadečku natisknutému k jeho klínu a vyvolává mezi nimi vzrušivé vlny. "Já vlastně nevím… tys říkal něco o pohádce… měl bys vědět, jak taková pohádka končí." Usměje se.

"Jak končí zrovna takhle, to nevím…" odpoví lehce zastřeným hlasem. "Možných konců je víc." Vzrušuje ho ten pomalý pohyb. "Možná bychom to měli rozlousknout, který ten konec by byl nejvhodnější…"

"Pravda…" Zamručí. "Chci se mazlit." Přitulí se k němu. Nemusí do toho pořád jen bušit, i když to bylo skvělé. A když občas zvolnili tempo na lenivé, tak to taky stálo za to. Uměli si užít jakoukoliv formu tělesného kontaktu. "Chci tě mazlit a rozmazlit."

Zavrní a spokojeně se zavrtí v jeho náručí. "Tak mě rozmazluj… slibuju, že se to naučím přijímat…" řekne tiše. Je si dobře vědomý toho, že to neumí. Že za tím hledá vždycky něco špatného. Ale to byla jeho přirozenost, dávat si pozor. Nebýt na někom závislý, i když to mu teď zrovna nevycházelo. Byl závislý na Alexovi, na jeho přítomnosti, a bylo to čím dál silnější.

Pohladí ho volným palcem jemně po tváři a usměje se. "To udělám moc rád." Zavře spokojeně oči. "Jsem moc rád, že jsi tady. A budu ti to ke tvé smůle asi pořád opakovat." Usměje se. "Kdy máme jít na tu oslavu?" Zamručí. Moc se mu tam nechce. Ne teď, když je tak rozněžnělý.

Povzdechne si. "Až odpoledne… Buď v klidu, čas hlídám, v čas tě vykopu z postele…" Natáhne ruku za sebe, aby přejel po Alexově boku. Natočí hlavu, aby viděl, že Alex zavřel oči. "A co kdybych dneska mazlil já tebe?" zeptá se trošku váhavě.

Přikývne. "Budu s tím počítat a nějak vhodně se ti nastavím…" Usměje se. V líném gestu pohladí Davidovu tvář. "To zní moc dobře…" Otevře oči a zahledí se do těch Davidovo. Vidí tu váhavost, ale neřeší to, chce dát Davidovi prostor pro cokoliv.

Usměje se. "Tak jo…" Vymaní se z Alexovy náruče, ale jen na chvíli, kterou mu zabere vyhrabání se z deky a přesun za Alexova záda. Vklouzne pod deku za něj a přitiskne se k jeho zádům. Dlaní sjede po jeho boku, aby se zastavil až na břiše. Druhou si podloží hlavu, aby se pohodlně nahnul nad Alexe a mohl svými rty začít mapovat jemnou kůži.

Nechá Davida, aby s ním dělal co chce. Usměje se, když si vymění pozice. Zavře oči, aby si to mohl vychutnat. Zavrtí se, když má pocit, že jsou od sebe příliš daleko a vtiskne se do Davidovy náruče.

"Odpočívej…" zavrní mu do ucha a dlaní jemně přejede po boku. Trošku se odtáhne, aby si mohl Alexe natočit víc k sobě. Téměř okamžitě se znovu přitiskne k jeho tělu, aby Alexe podepřel a on se tak nemohl úplně přetočit na záda. Teď vidí dokonale na jeho tvář. Na každou emoci, která jí proběhne. Dlaní přejede po bříšku a prsty začne mapovat každý sval. Druhou dlaní jemně vklouzne do jeho vlasů. Nemůže se dočkat, až dorostou do původní délky. Trošku se uchechtne. S tím krátkým sestřihem vypadal Alex vážně divně. Pak dlaň z vlasů vyklouzne a bříška prstů začnou jemně mapovat jizvičky kolem očí. Vtiskne polibek na rameno.

Nechá sebou manipulovat. "Čemu se směješ?" Zamručí trochu nespokojeně a zavrtí se, ale necítí se nepříjemně. Jen je zvědavý, co Davida tak pobavilo. Se zavřenýma očima se doteky vnímají mnohem intenzivněji. Uvnitř se chvěje, částečně zvědavostí z toho, kam bude směřovat další dotek.

"Jen jsem si vzpomněl, jak hrozně jsi vypadal s těmi ostříhanými vlasy…" uculí se. Bříška prstů jemně mapuje a hladí jizvičky. Zajímají ho a většinou je vlastně ani nevidí. Když se dívá na Alexe, na jeho tvář, soustředí se spíše na čokoládové duhovky. Vlastně ho ty jizvy ani nehyzdí, jak si Alex myslel. Rozhodně by nic tak přízemního neovlivnilo to, jak moc po něm David pořád toužil. Vzpomene si, jak ho Alex tehdy v autě nařkl, že utekl kvůli těm jizvám. Pousměje se. Byly svým způsobem hezké. Rozhodně měly hlubší význam a díky tomu byl Alex takový jaký byl. Pro něj... Trošku se natáhne, aby na ně dosáhl i svými rty. Vtiskne polibek na nos, na zavřená oční víčka, než se znovu vrátí k jizvičkám. Vůbec nejde o jizvy na těle, ale na duši. A za ty by toho hajzla, co je Alexovi udělal, s chutí vykuchal jak kuře. Vydechne prudce, jak se v něm perou myšlenky. Možná je agresivní, ale jen když hájí to svoje… A Alex byl jeho. Je fuk, že se to všechno stalo v době, kdy se ještě neznali. Rozhodně nedovolí, aby se to někdy opakovalo.

Trochu nakrčí nos, ale nekomentuje to. Vypadal opravdu jako trouba. Naštěstí mu však vlasy rostly rychle, takže se nebál, že by zůstal takhle dlouho. Zaměří svoje vnímání na Davidovo zkoumání jeho jizev. Trochu u toho zatají dech, ale po chvíli se uvolní, když si uvědomí, že se napíná naprosto zbytečně. Tady mu nic nehrozí. A David k nim měl jistý cit, že neprohluboval jeho vzpomínky. Na rtech se mu usadí úsměv. Protáhne svou paži pod Davidovo paží, aby se ho mohl lehce dotýkat alespoň na zádech, potřeboval mít i tenhle kontakt. "Na co myslíš?" Vydechne potichu, aby tu chvíli moc nepokazil.

Trošku zmateně se zarazí, když zazní ta otázka. Mluvit o tom se mu moc nechce. "Já… jen, že jsi nádherný chlap…" uculí se. "A že jsem rád, že už jsi zahodil ty příšerný tmavý brýle. Nesnášel jsem, když jsem s tebou mluvil a tys je měl naražený na nose. Štvalo mě, žes schovával tak krásný oči. I když… vždycky z nich dostanu chuť na čokoládu…." zasměje se pobaveně a rty se otře o Alexovo ucho.

"Zase jsem je na misi začal nosit, ale trochu jiný… víš… sluníčko je tam mnohem ostřejší než tady a tak… bylo to lepší." Pousměje se, i když nemá v plánu jindy než v práci, pokud to bude nutné. Lehce natočí hlavu, aby měl David lepší přístup. "Já mám zase z těch tvých pocit, že se do nich potápím."

"Tak když je máš jen proti sluníčku, nemám námitky…" pousměje se. Dlaní hladí Alexe po břiše. Prsty druhé ruky mapuje tvář i krk svého milence. "Vážně? Jediné, co jsem kdy slyšel, bylo… že když se vztekám, jsou jako roztavený stříbro… Ale nikdy nemám čas se v tý době dívat zrovna do zrcadla. Tak to není ověřený…" uculí se.

"Tak až se budeš vztekat, tak já to zkusím zjistit, jo?" Pousměje se. "Já se v nich potápím v dobrém. Líbí se mi to… jsou podivně uklidňující." Přejede prsty po Davidově lopatce. Natočí hlavu a otevře oči, aby se na něj podíval. Jen mlčky spojí jejich pohledy.

"Až tak?" pousměje se nad tím prohlášením. "No nevím, ale mohla by to být pro mě výhoda…" Zadívá se do jeho očí. "Jsi blázen, víš to?"

"Ano, až tak. Prostě se do nich podívám a jsem klidný." Zazubí se. "Jsem blázen? Proč? Já vím jen o tom, že jsem blázen do tebe." Vyplázne na něj špičku jazyka a usměje se.

"Vidíš, jsi blázen… do koho nebo čeho už se dál neřešilo." rozesměje se pobaveně. "Měl bys být rád, že už tě nemám ve škatulce arogantní debil. Polepšil sis…"

"No, pravda.. tak už to mám oficiální, jen bez papíru." Usměje se. "Ano? To jsem moc rád, protože v tamté škatulce se mi vůbec nelíbilo." Povzdychne si a zavrtí se. "Ale vyskočil jsem hodně, viď?" Usměje se.

"No, vyskočil jsi opravdu hodně. Měl bych ještě pár zajímavých škatulek, ale to asi až jindy…" zavrní do Alexova ucha. Zrovna má chuť si trošku pohrát.

"Ano? To mě zrovna začíná zajímat. Jaké škatulky ještě máš a kam bych mohl patřit? Abych se vyvaroval, víš?" Usměje se a přitáhne si Davida víc na sebe. Otře se svou tváří o jeho a pousměje se, když se jejich pohledy střetnou.

"A chceš si radši povídat nebo mě necháš, abych…" vydechne a olízne si rty. Právě dostal chuť na chvíli otočit jejich role. "Já… právě chci… víš, být v tobě…" zavrní a jazykem přejede po Alexově krku.

Překvapeně zamrká a trochu se zavrtí. Když to David řekne takhle… "Kdykoliv…" Vydechne a zvrátí hlavu, aby měl Davidův jazyk lepší přístup. Zavrní. "Povídat si budeme potom, tak to nezapomeň…"

Pobaví ho ta změna. Vydechne do pokožky krku. Už dlouho neměl chuť si to otočit, ale dneska ho to nějak přepadlo. Jak byl takhle za Alexem a otíral se o jeho pozadí. "Chci tě strašně moc…" zavrní a dlaní sklouzne do jeho klína. "Mám hledat kondomy?" zeptá se tiše, zatímco jeho dlaň jemně zkoumá jeho rostoucí vzrušení.

Spokojeně zamručí, když se Davidova dlaň ocitne v jeho klíně, kde se probouzí vzrušení. Vyklene se vlastním pozadím proti jeho klínu a vydechne. "Ne, ne, absolutně ne. Chci abys byl bez… chci tě cítit." Zasténá potichu.

Přikývne, i když ho Alex nemůže vidět. Ještě chvíli dráždí dlaní klín. Druhá ruka se stáhne, aby ukazováček jemně projel rýhou a zlehka polaskal svěrač. "Budeš mě cítit…" zavrní do Alexova ucha. Má chuť být sám pro změnu jednou dominantní. "Klekni si, Bystroočko." zašeptá. Nemusí mluvit hlasitě, když má rty téměř vedle Alexova ucha. "Vyšpul na mě svou prdelku…"

"To doufám…" Vydechne a natočí se, aby si mohl kleknout. Pousměje se nad Davidovými slovy a udělá přesně to, co chce. Vhání mu to do klína další vlny vzrušení, když se David chová takhle. Opře se o dlaně a vyšpulí, vyzývavě a tak, aby měl David dobrý výhled. "Takhle..?" Zavrtí se lascivně a jakoby nic.

"Jo, takhle nějak." pousměje se spokojeně. Jen dlaněmi přejede po vnitřní straně Alexových stehen, aby ještě trošku víc roztáhl nohy. Přejde dlaní po páteři a usadí se za Alexem, aby jazykem podráždil jeho svěrač. Projede rýhou a pak špičkou jazyka přitlačí proti konečníku. Druhou dlaní lehce přejede po jedné půlce, aby ji v jemném tahu pohladil.

Usměje se, když ucítí Davidovy dlaně na svých stehnech a poslušně nohy roztáhne. Překvapeně sykne, když se svěrače dotkne vlhký jazyk. Polkne a potlačí zasténání. Trochu se zacuká směrem dopředu, není si jistý. Ví, že mu David neublíží. Bylo to už tak dlouho, co… mu tohle David dělal naposledy. A v jeho nitru se to celé začalo chvět, a to jen díky jednomu doteku.

Jemně přejede po Alexově boku, aby ho uklidnil. Cítil, jak sebou škubnul. "To nic, zlato… neublížím ti…" zavrní a vtiskne polibek na kříž. "Bude se ti to líbil, slibuju…" Dlaň sklouzne po boku, aby doputovala do klína. Jemně sevře v prstech naběhlé vzrušení a znovu se vrátí ke svěrači, aby ho jemně obkroužil jazykem, než znovu zatlačí špičkou proti. Tentokrát už cítí jen lehké zachvění.