Část dvacátá první 1/2

Část dvacátá první

---

Hodí tašky do kufru a zavře jej, aby se přesunul na sedadlo spolujezdce vedle Davida, který už na něj čekal. Chvíli ho sice musel přemlouvat, aby řídil David, ale nakonec souhlasil. Ještě se mu nechtělo usedat za volant. Vozil pořád on, proč by si to taky jednou nemohl užít. A na to, že auto je pořád ještě jeho, reagoval jen se smíchem. Vždyť ho půl roku neřídil. Zapne si pás, zatímco David vyjíždí z parkoviště. "Tak hurá do víru lesů. Doufám, že sis vypnul mobil? Je ti jasné, že jak dorazíme na místo, nedostaneš se k němu po dobu několika dnů?" Uculí se nevinně a podívá se na Davida, co on na to. Navíc měli jednu tašku plnou jídla, takže se nemuseli obávat toho, že by museli jet do města něco nakupovat, aby nestrádali. A mohly by už růst borůvky… zamyslí se nad tím. Jenže na ty bude ještě čas. Bezpečně měl v tašce uložených několik čokolád. A hodlal splnit to, co nasliboval.

"Jo, mobil je vypnutej. Teda zvuk jo." zamručí otráveně. Nechtělo se mu řídit a za ty Alexovy argumenty by ho nejradši kopnul. Počáteční nerudná nálada se ale s cestou pomalu vytrácí. Uculí se. "A co kdybychom si zase zahráli na stopaře… minule se ti to myslím dost líbilo…" stočí na Alexe letmý zamyšlený pohled. Už ujeli kus cesty a začínal mít celkem hravou náladu. Byl spokojený a šťastný, že měl zase Alexe doma. Živého, zdravého a… docela při chuti. Naladěného na sex skoro v každou denní i noční dobu. A od té doby, co spolu začali spát bez kondomu si to užívali snad ještě víc. Divil se sám sobě, že to dovolil, ale na druhou stranu… neměl nikoho jiného a na testy chodil pravidelně. A Alexovi věřil, že mu na misi nezahýbal. Moc dobře věděl, co by pak následovali. Jo, byl majetnický a vůbec mu to nevadilo.

Natočí hlavu od okýnka k Davidovi a usměje se. "Takže jsem teď stopař?" Natáhne dlaň, aby pohladil Davidovo stehno. Začali se pomalu blížit k velkému lesu, kde se tehdy setkali a on si Davida vyzvednul. "A můžou se nevinní stopaři snažit svést své řidiče?" Zamrká nevinně. Je rád, že to mračení už Davida přešlo, i když pomalu vymýšlel plán, jak ho zase rozesmát nebo alespoň odvést jeho myšlenky jinam. Pár nápadů by určitě měl.

"Mohli by." uculí se." Jenže co když je pan řidič nadržený, protože jeho přítel se nachází strašně daleko na misi a on už je hroznou dobu bez sexu?" Zeptá se zvědavě. "Co ty na to? Máš chuť svádět řidiče?"

"Dobrá otázka…" Zavrní a nakloní se k němu. "Možná bych do toho šel, kdybys mi slíbil, že budeš dávat pozor na cestu a ne na mě… jinak by mě musel svádět řidič." Pousměje se a stáhne se zpátky na své sedadlo, rukou na Davidově stehně však vyjede o kousek výš. "Takže přítel je pryč a ty jsi dlouho bez sexu? To je prekérní situace. Ale máš tu jednoho nadrženého stopaře..."

"Než dorazíme na místo, jsem jak ledovec. Kus ledu… nic se mnou neudělá cokoliv si vymyslíš… Jsem profík. A vím, že když to vydržím, o to bude větší zábava potom…" uculí se. "No, ano, nadrženého stopaře bych tu jednoho měl."

Pobaveně se zazubí. "Nerad bych, abych mohl za to, že jsi to s námi strhl do příkopu jen kvůli mojí nadrženosti… to bych si neodpustil. Já jsem ten, co tyhle nešťastníky jezdí vyprošťovat." Pousměje se. Ale trocha malého škádlení by snad vadit nemusela. I když si je jistý tím, že sám bude dávat poočku pozor. "Co takhle zastavit a opřít stopaře o strom, hm?" Zamrká nevinně, když se jeho dlaň dotkne boule v kalhotách.

Ušklíbne se. "No, jestli chceš být celý od smůly…" kývne k smrkovému lesu, který zrovna míjí. "Já s tím problém nemám. Ale viděl bych i příjemnější způsoby, jak ukojit to tvý příšerný nadržení."

"Ano?" Zeptá se se zájmem. "To mě zajímá. Povíš mi o tom něco? Musí to být hrozné, být takovou dobu bez sexu…" Mrkne na něj pobaveně a pohodlněji se uvelebí na svém sedadle.

Odfrkne si. "Ty se ještě ptej… Měl jsem dost starostí, než abych řešil takový nízký pudy. Ale rozhodně to mám radši někde v pohodlí postele… Být upatlaný od smůly a podrápaný od kůry, to mě fakt nerajcuje… zrovna teď."

"Proto se ptám na příjemnější způsoby." Uculí se. "Takže postel… pokud ji tvůj kamarád neprodal nebo nevyhodil, tak ta nám určitě k hrátkám chybět nebude." Vklouzne dlaní do Davidových vlasů a pohladí ho po zátylku. "A co tě rajcuje… zrovna teď?"

"Momentálně vůbec nic… řídím…" připomene škodolibě. "Nechceš přece skončit ve škarpě…" Dovolí si letmý pohled na Alexe.

Pobaveně se zasměje. Dostal ho. "Hodný řidič." Usměje se spokojeně a znovu upře svůj pohled před sebe na cestu. Hlavu si pohodlně opře o opěradlo. Tohle pošťuchování mu taky chybělo.Vlastně mu to chybělo úplně všechno. "Už tam budeme, pane řidiči? Stopař začíná být nenasytný."

"Spíš otravný…" odtuší. "Však víš ne? Nejedeme tam poprvé… a vůbec, přestaň mě provokovat… Taky se těším."

"No dobře… tak já už mlčím. Ale stopař tam nikdy nebyl, tam, kam ho vezeš, takže jsem se musel zeptat." Ubíhalo to celkem rychle. Začal pomalu přemítat o tom, jak to vezmou tentokrát. Ještě že měl takový výcvik, jinak by sebou natěšeně ošíval.

"Stopař je nějakej zvědavej…" pokrčí rameny. "To má blbý." ušklíbne se. Přeřadí a trošku přidá plyn. Teď je silnice přehledná a navíc se už nemůže dočkat až budou na místě.

Pobaveně se uculí, když na něj blikne automaticky zapnutá navigace. Ještě že byl vypnutý zvuk, určitě by na Davida začala křičet, že jede moc rychle, ale jemu to bylo jedno. Hlavně aby už byli na místě. "Většinou se všichni svých únosců bojí. Já se těším, víš."

"To bude asi tím, že já tě neunáším, pitomče…" ušklíbne se. "Nepotřebuju to, stačí ti přislíbit sex a jdeš jak ovečka." uchechtne se. "Navíc fakt netuším, čeho by ses měl bát. Mimo toho, že hrozí tak maximálně usouložení k smrti."

"Ty sis chtěl vyměnit role, tak jsem se chtěl jen držet scénáře." Pokrčí rameny. "Když to bude s tebou, tak se nebojím. Tak na to koukej šlápnout, ať už jsme tam. Počkat… jako ovečka?" zamračí se. "Nejsem žádná ovečka. Takže zastav, vystupuju."

"Fakt? Dojdeš to pěšky?" uculí se pobaveně. "Ale vyber si, mám na to teda šlápnout nebo zastavit?"

"Jestli mě považuješ za ovci, tak bych radši vystoupil…" zamračí se. Není žádná poslušná ovečka. Prostě se jen těšil… jistě, na sex taky, o to jim přece šlo… kdyby si chtěli povídat, tak mohli zůstat doma v bytě.

"Řekl jsem jak ovečka. Tak nevyšiluj." uculí se pobaveně. "A ještě mi řekni, že tě ta vidina sexu nelákala…"

"Samozřejmě, že lakála...tebe snad ne? Jenom se mi nelíbí, že mě přirovnáváš k ovci. Jediný, kdo je u nás doma chlupatý, je plyšový Alex, ne já. A nebečím." Tohle se ho teda dotklo. Taková pitomost…

"No, jistěže lákala. Jinak bych tu nebyl ne…? Alexi, panebože, ty jsi ale urážlivka. Dělal jsem si jen legraci. Tak co? Mám to otočit a pojedeme trucovat domů?"

"Jo, jsem, protože si ze mě děláš srandu. Nemůžu za to, žes mi doopravdy chyběl. Já si nedělal legraci. Prostě to ber jako fakt. Jeď dál a nevymýšlej hlouposti… už jsme skoro tam. Kdybych tu nechtěl být, tak tu nejsem. Jen nejsem žádná ovce." Ani neví, proč to rozebírá dál. Povzdychne si a prohrábne si vlasy. Dělal kvůli Davidovi hlouposti. Ale přišlo mu to… milé. Nikdy dřív se tak nechoval. Takové pošťuchování by vzal s humorem a ještě by to vrátil. Jenže tohle byl David, o kterého nechtěl přijít. A po kterém toužilo i jeho nenasytné libido. Měl by se zase začít chovat normálně. Pousměje se. To by se jim mohlo líbit.

Vydechne a zpomalí, až zastaví u krajnice. "Co to s tebou kčertu je?" otočí se na Alexe. "Můžeš mi říct, co to tam s tebou provedli, že už si nemůžu ani dělat legraci? Nebo si snad myslíš, že tys mi nechyběl? Jo, měl jsem plnou hlavu i jiných starostí, než jen vzdychat po tobě a i tak mi to pitomý vzdychání zabíralo dost času. Tak po mě nechtěj, abych se tvářil vážně i teď, když tě má tady, jasný? Jestli se mnou máš problém, fajn. Vrátíme se. Nikam nemusíme. Ale přestaň mě chytat za každý slovo, který řeknu, nebo přestanu mluvit úplně." zatváří se ublíženě. "Nebo ti vadím já? Změnil jsem se za ten půlrok, takže už tě nebavím? Klidně mi to řekni…"

Vteřinu sleduje krajnici, u které David zastavil. Cvakne s pásem a odendá ho do strany, než vezme Davidovu tvář do svých rukou a prudce ho políbí. "Promiň, chovám se jako idiot." Řekne omluvně a opře si své čelo o to Davidovo. Zahledí se do šedých hlubin. "Jen jsi mi strašně chyběl a teď jsem vážně… natěšený. A trochu výbušný, když si kvůli tomu ze mě děláš srandu. Jsem jen moc rád, že jsem zpátky. Žádný problém, nic…jen hloupost mojí hlavy. Už se to nestane. Vážně jsem idiot. Omlouvám se."

"Ježiši, Alexi…" vydechne a zadívá se do očí barvy čokolády. "Chováš se jako pořádnej idiot. Já jsem strašně rád, že jsi tu… hrozně moc. Mám radost a jsem prostě šťastný… Tak nevyšiluj jo? Víš, jaký jsem. Dělám si srandu pořád. A není to mířený proti tobě. Taky jsem natěšený… jen to ventiluju jinak. Příště zastavím rovnou a pořádně tě praštím." Dlaní sjede po jeho tváři. "Tys tam normálně úplně zblbnul… To bude práce, než tě vrátím k normálu…" povzdechne si unaveně.

"Jsem doma jen pár hodin… měj se mnou prosím trpělivost… asi mi bude chvíli trvat, než se zase vrátím do toho správného režimu. Teď jsem si půl roku chránil prdel i ostatním z týmu a asi jsem ještě pořád trochu zmatenej… pěstí bude asi nejrychlejší způsob." Usměje se a znovu ho políbí. "Pojeď ať už jsme tam a nemusíme řešit naprosto nic." Nikdy nevěřil, že by po návratu z mise domů mohl mít nějaké problémy, ale upozorňovali je na to. Takže na tom asi byla nějaká pravda.

Spokojeně zavrní. "Tak jediná prdel, která tě teď má zajímat a je prioritní, je ta moje." ušklíbne se. "A možná ta tvoje, jestli budu mít choutky vyměnit pozice. To uvidíme… Však já už si tě do toho správného režimu vrátím, to se neboj. " uculí se spokojeně. "I když, kdoví jaký ten správný režim bude. Před misí si nebyl zvyklý s někým žít. A já jsem děsně náročný spolubydlící…"

Pobaveně se zasměje, ale v podstatě má David pravdu. Vděčně si ukradne polibek a vrátí se způsobně na svoje místo. "Na spolubydlícího si zvyknu velmi rychle, věř mi. Teď jsem spal ve stanu s dalšími dvaceti… a jeden náročný… to se mi líbí." Zavrní spokojeně.

"Tak s dvaceti hm…" ušklíbne se. "Tak teď ti bude muset jeden bohatě stačit. Nikoho dalšího tam nechci. Jen Alexe… toho huňatýho." Otočí se, aby znovu nastartoval a mohli se tak vydat konečně na tu chatu.

"Já myslím, že to zvládneš i za dvacet." Zazubí se pobaveně a raději se připoutá. "Huňáče nějak zvládnu… ale do postele může jen když nebudu doma, je to jasný?" Zavyhrožuje naoko pobaveně.

"Huňáč se s tím určitě nějak srovná… tak nějakou náhradu mít musím, až zas budeš někde lítat… A taky ho nemůžu dát pryč, když to byl dárek. Myslíš, že zvládnu i za dvacet? No dobrá, tu výzvu přijímám." ušklíbne se potměšile.

"Má jediné štěstí, že je pěkný." Uculí se. "Já si to vlastně nemyslím, věřím tomu." Pobaveně se zasměje, když si vzpomene, jak se s klukama po nocích bavili, když se sešli. Jako malé děti. "Tak šup… nebo mám řídit?"

"To mi budeš muset ještě vysvětlit." ušklíbne se. "Vážně. Teď nevím, co si pod tím vůbec představuješ…"

"Co přesně? Nahrazení za dvacet lidí? Jediná společnost. Ta tvoje. Bude příjemnější než dvaceti dospělých mužů, co se umí chovat jako puberťáci." Ušklíbne se pobaveně. "To zvládneš opravdu bravurně." Položí si dlaň na jeho stehno a usměje se.

"A jak jsi seš tak jistý… mimochodem, víš, že bych se měl urazit? Že zvládnu nahradit dvacet dospělých chlapů s chováním puberťáků? No to teda fakt dík…" ušklíbne se nespokojeně.

"To mělo vyznít tak, že jsi mnohem dospělejší než oni a chováním by se ti nevyrovnali. Proto je dokážeš snadno nahradit, víš?" Usměje se.

"No jen pokračuj…" vyzve ho. "Takže snadno dokážu nahradit dvacet chlapů? A tím dospělejší nemyslíš starej, že né? Protože to už bys musel zabrousit pomalu na základku…" rozesměje se pobaveně.

"Ne," Zakroutí pobaveně hlavou. "Mentálně dokážeš nahradit i dvacet chlapů najednou." Uculí se. "Věř mi, hodně často se umí banda dospělých bavit jako děti ve školce. A detaily po mě nechtěj, to bych klukům neudělal." Uchechtne se. "Prostě jsi lepší společnost."

"Hmm, dobře… asi si to uražení nechám na později." pokrčí rameny. "A jak to vlastně vidíš dál? Myslím jako s návratem k normálnímu civilnímu životu…" Chtěl se na to zeptat hned včera, ale nějak se k tomu nedokázal odhodlat. Navíc by to bylo dost divné hned po tom, co se Alex vrátil.

"Teď budu pár dní čerpat hlavně dovolenou. Potřebuju se trochu vrátit myšlenkama zase do starého a vlastně nového života. Je to běžný postup… pár dní volna a potom postupná aklimatizace na práci tady. A postupně začnu zase lítat, i když…" Zarazí se. "No, to je jedno…A pokud se ti u mě líbí, tak bych byl rád, kdybys zůstal." Usměje se. "Zajímá tě třeba něco konkrétního nebo tak?"

Usměje se a pokrčí rameny. "Ne, jen mě to tak zajímalo, jak to chodí. Nikdy jsem nebyl s někým, kdo byl na misi. Tak jsem chtěl vědět, kolik máme času. A co mělo znamenat to tvé i když…" dovolí si kradmý pohled z vozovky na Alexe. "Vlastně jsem tak nějak zvědavý, jak to spolu teď zvládneme."

"Víš, ono se to nezdá, ale i když se na misi posílají jen ti, kteří prošli všemi psychotesty, tak i pro toho nejlepšího může být návrat domů dost stresující. Takže je povinné volno a postupné začlenění zpátky do života. Přeci jen… tam žiješ v úplně jiných podmínkách. Když jdeš spát, tak nemáš jistotu, že pod postelí nemáš bombu… i když to už hodně přeháním. A doma to potom na všechny dolehne a mají pocit, že jim nikdo nerozumí… Tak máme i psychologa na pokec, kdybychom měli zájem." Usměje se. "Na to jsem zvědavý taky, Daví. Bude to určitě ještě zajímavé." Uculí se. "To i když… to bych asi zatím neřešil."

"No, já to vidím takhle. Bombu nebudeš mít pod postelí, ale spíš v posteli." uchechtne se. "S tím se jistě brzy naučíš celkem dobře žít. Pokecat můžeš i se mnou, budu se tvářit chápavě. No, teď si užijeme těch pár dní na chatě. Pak si užijeme tu oslavu, co hodlá páchat Lex na tvou počest a můj úspěšný konec studií. Nebo přetrpíme, ale vždycky se můžeme ztratit do kanclu, tam se zamknout a můžeš mě ošukat na Lexově psacím stole." zasměje se pobaveně. "No, a pak… já mám ještě prázdniny, tak si můžeme udělat ten výlet a pak zkusíme dát nějako dohromady naše denní harmonogramy tak, abychom se nepozabíjeli a zas na druhou stranu spolu trávili aspoň nějaký volný čas."

"Myslíš?" zatváří se pochybovačně, ale usměje se. "Vždyť ti prázdniny teprve začaly… měl by sis je užít, jsou asi poslední takhle dlouhé. A s tou dovolenou se počítá… už je to i zaplacené, tedy... letenky by měla mít Sára. Chtěl jsem ti dát taky malý dárek k úspěšnému zakončení, tak tě vezmu k moři." Usměje se. "Asi bych ti to měl radši říct… víš… přemýšlel jsem o tom celkem dost. Ale asi se vrátím zpátky k sanitě. Pokud to půjde. A než začneš, že jestli to dělám kvůli tobě, tak to není pravda a dovolím si to vyvrátit." Zastaví jakýkoliv Davidův pokus o skočení do řeči. "Být na misích je skvělé a lítat tam je něco úžasného, ale zjistil jsem, že lítat tady je hodně kancelářské lítání. Pokud není přímo plánován nějaký let, tak se čeká na akutní a těch moc není, což je dobře, ale mě prostě… zjistil jsem, že je v tom strašně velký rozdíl a mě to… vlastně neuspokojuje, i když to byl vždycky můj sen. Chápeš to alespoň trochu?" Podívá se na Davida a hledá nějakou odpověď v jeho tváři. "A taky mi chybí kluci a jejich spolupráce." Přizná tiše.

"Alexi, hele, já nepotřebuju dárky. A moři říkáš malý dárek? Zbláznil ses? Ani ses mě nezeptal… Vždyť je to… ježiši, chceš mě naštval? Proč jsi mi o tom neřekl? Vytmavil bych ti to rovnou. A… ach jo." povzdechne si. "Jo, já to chápu. Svůj sen sis splnil a zjistil, že to není tak růžový. Tak si ho můžeš odškrtnout a plnit si nějaký další ne? Však o nic nejde." pokrčí rameny. "Když se rozhodneš sám, že to není ono, tak je to v pohodě, ne?"

"Vždyť… včera jsem se ti o tom zmínil a nevypadal jsi, že by se ti ten nápad příčil… prostě tě vezmu na výlet za to, jak jsi úspěšně dodělal studia. A sobecky ti to dám jako dárek a dárky se neodmítají nebo jo?" Udělá psí oči. "A nechci slyšet nic o tom, že si tě vydržuju. Tak na to vůbec nemysli. Není to pravda. Jen chci strávit svojí dovolenou se svým přítelem. Pokud tedy o to stojíš i ty…" Potom přikývne. "Ano, odškrtnout a jít dál. Ale ne vždycky je to jednoduché. U mě ano, ale záleží i na druhé straně."

"Jenže tos mi ještě neřekl, že už jsou letenky koupený…" zamračí se. Další námitky polkne. S Alexem se v tomhle smyslu nemá cenu hádat. Zamračí se. "A ta druhá strana má být co… nebo spíš kdo?" zeptá se unaveně. Felix. No jasně.

"Vadí ti to? Jestli nechceš, tak… dá se to zrušit." Potlačí povzdechnutí, doufal, že by se to Davidovi mohlo líbit, že budou někde sami pěkně daleko od ostatních a ještě k tomu připojí příjemné místo. Měl s tím počítat. "Ta druhá strana je můj zaměstnavatel. Pokud bych se chtěl vrátit k záchrance, byla by otázka, zda by mě vzali zpátky a taky jestli mě pustí můj stávající… mám určité závazky."

"Ne, vadí mi jen to, žes mi to neřekl… myslel jsem, že… že se na tom budeme podílet oba. Ale jak chceš…" zamručí. "Proč by tě zpátky nevzali? Všichni na tebe jen pějou chválu… a ten svůj stávající zaměstnavatel je kdo? Stát?"

"Můžeme to zrušit… nebo si Sára vezme s Martinem dovolenou a pojedou do té vily místo nás… jen jsem tě chtěl překvapit… tak můžeme vybrat něco spolu, aby se ti to líbilo, jo?" Zahledí se před sebe na kamenitou cestu. "Jo, stát… a taky záleží jestli je to místo ještě volné..."

"Znáš Robina, ten není jen tak spokojený s někým… Přitom jak na tebe pěli ti dva ódy, když jsem ti nemohl přijít na jméno... Hádal bych, že se stačí zmínit a jestli ten dotyčný není lepší než ty, tak ho vyprovodí. Tak uvidíš… Felix to tak jistě zvládne i bez tebe." ušklíbne se.

"To ne… Robina jsem si asi moc rozmazlil." Usměje se. "Tady nejde o Felixe, vždyť my spolu ani nepracovali… lítal jsem s někým jiným. Tam je to prostě o tom, jak mě pustí nebo nepustí." Pousměje se. "Pokud by ti to nevadilo, tak bychom tu dovolenou měli vybrat už během tohodle víkendu… přeci jen je sezona a spousta míst už bude plná…"

"Tak to začni řešit, až tě nepustí… zatím je to zbytečný." pokrčí rameny. "Uvidíš, třeba tě pustí. Alexi, máš doufám pořád na paměti ten mejdan, co chystá Lex s Míšou, že jo? Protože jestli tam nedorazíme, tak mě zaškrtí." namítne. "Slíbil jsem to za nás za oba."

"Samozřejmě, že na to myslím. Stejně nebudu moct na pořádnou dovolenou dřív jak za ty dva, tři týdny, jak jsem to původně plánoval… nebo to necháme být a uděláme si výlet jenom někde po republice… vždyť je to jedno. Prostě jen špatnej nápad s překvapením. Zapomeň na to, ano?" Potlačí svoje zklamání.