Část dvacátá 1/2

Část dvacátá

---

Zvedne hlavu od rozečtených dopisů, které vzal do ruky během čekání na pizzu, a které Sára pro jistotu všechny rozbalila, kdyby po něm chtěl někdo něco velmi důležitého. Zdálo se mu to nebo ho opravdu David volal? Ale bylo to dost nejisté a tiché zavolání. Klidně si to mohl jen vymyslet… skloní hlavu zpátky k rozečtenému lejstru, ale zjistí, že se na něj vůbec nesoustředí. Odloží to všechno na stolek před sebou a zvedne se. Přejde ke dveřím ložnice, aby vzal jemně za kliku a nakouknul dovnitř. "Daví?" Zeptá se tiše. Ale když uvidí, že dotyčný už neleží tak klidně, jako když ho opouštěl, okamžitě přejde k posteli. "To nic, jsem tady. Jen špatný sen." Přitáhne si ho do náruče a dlaněmi pohladí nahá záda.

Usměje se, když Alex vejde dovnitř. Takže to nebylo jen zoufalé přání unaveného mozku. Přitiskne se k němu. "Už jsem se lekl, že se mi to všechno jen zdálo…" zahučí přitisknutý k Alexově krku. Dělal to dost často. Zdálo se mu o Alexovi, ale když se probudil a zavolal ho, nebyl tam. Vydechne. "Budu si muset zvyknout, že už jsi vážně tady." Chvíli se tulí a mazlí se. "A mám hlad." uvědomí si po chvíli. "Ale fakt strašnej…" Kdyby se ho někdo zeptal z čeho má za dnešek největší radost, byl by to návrat Alexe. Nějaké státnice a titul doktora už pustil z hlavy. "Asi si kousnu do tebe…" Přejede zuby po Alexově krku.

"Promiň…" Zamumlá omluvně do jeho vlasů. "Objednal jsem nám tu pizzu a potom se začal prohrabovat tou spoustou dopisů, co mi poslali… nechtěl jsem tě budit, když jsi tak hezky spal." Usměje se. "Zvykni si rychle, ano? Už jsem opravdu tady a pokud nebudu v práci, vždycky se na mě dovoláš." Sklouzne dlaněmi až na zadeček. Překvapeně vydechne a krk se sám obnaží před Davidovým útokem. "Ale podle toho škrundání v tvém břiše bych to tipnul na opravdový hlad ne na sexuální hlad." zasměje se pobaveně a odtáhne se, aby mohl pohladit rozespalé tváře a políbit rty. "Za chvíli to tady určitě bude, Mario byl nadšený mým návratem domů. Určitě si dá záležet, abych moc dlouho nestrádal, takže nebudeš strádat ani ty. Objednal jsem nám raději dvě velké."

"Ty jsi zlato…" zavrní spokojeně. "Jo, opravdový hlad a příšerný. Tak moc příšerný, že přebije jakékoliv hlady. Navíc ten sexuální jsi už trošku uspokojil. Ale jen na chvilku. Utahám tě k smrti, až se po dnešku trošku vzpamatuju. To víš, státnice a návrat přítele po půl roce, to je náročné i na mě." pousměje se. Prsty sjede po Alexově krku a zvedne pohled k jeho očím. Zadívá se do hnědých zorniček. "Já jsem… ještě nikdy s nikým… víš, bez ochrany…" Uvědomuje si, co spolu provedli. Jenže v tu chvíli… "Ale jsem čistý… vážně…"

"Tak za chvíli bude uspokojený trochu i ten hladový hlad. A potom si povíme, kdo koho utahá k smrti, ano?" Uculí se nevinně. "Budeš mě prosit, abych už toho nechal." Mrkne na něj spiklenecky. "Já vím, že jsi to dneska neměl jednoduché. A vlastně několik posledních týdnů." Usměje se omluvně. Do toho mu ještě přidělával starosti on, jestli se mu náhodou někde něco nestalo. Pohladí palci spánky a vklouzne rukama do rozcuchaných vlasů. "Já taky ne, Daví… tohle bylo poprvé i pro mě… já… kdybych ti nevěřil a nevěřil sám sobě, tak bych do toho nešel. Ale… dávám si při práci pozor a mám pravidelně dělané testy… kdybys chtěl… kdyby ses chtěl ujistit."

"Bylo to krásný…" pousměje se nesměle. "Já ti věřím… věřím, že na sebe dáváš pozor a… žes mi tam nebyl nevěrný." uculí se. "Felix možná přežije, když nad tím tak přemýšlím. Minimálně jeho koule jsou zatím v bezpečí. Ale chci ti říct… ne, že bych to plánoval nebo snad chtěl… já se dost změnil od té doby, co tě znám. Strašně špatně se to vysvětluje, ale věřím ti a… no, vlastně… jsi teď pro mě jako rodina, tak… nezklam mě, jo?"

"To bylo… a taky jiný než dosud… víc intimnější." Přitáhne si ho k sobě tak, že se jejich čela dotknou. Zahledí se do šedých hlubin. "Nevěrný jsem ti byl leda tak se svojí dlaní." Usměje se. "A Felix možná začal tak trochu respektovat náš vztah, tak uvidíme, jak se k tomu postaví tady doma. A Daví… jestli s tebou Sára klábosila nad kávičkou, tak ty do naší rodiny patříš už dávno." Políbí ho na špičku na nosu. "Od toho okamžiku, co jsi přijal klíče od tohohle bytu, ti to tu patří stejně jako mě." řekne upřímně. Nechce ho zklamat ničím. Stejně tak ani on nechce být ten zklamaný. I když tou Davidovo upřímností jím projede velmi silný cit a zasáhne ho hodně hluboko. Znamenalo to pro něj hodně, pokud ho považoval za rodinu. Pevně ho obejme. "Děkuju."

"Dlaň se nepočítá…" uculí se. "Taky jsem viděl tvoje miminkovský fotky…" připomene škodolibě. "Sára si to vyloženě užívala… Noooo…." Stáhne Alexe za sebou do peřin. Přitiskne své rty na jeho a dlaněmi sjede na pevné pozadí. "Tak já se s tebou ještě chvíli pomuchlám a pak si půjdu dát sprchu… sex bez kondomu má i své stinné stránky." uchechtne se. "Najíme se a pak navrhuju další kolo… pokud tedy nemáš jiné plány…."

Zasměje se. "Umím si představit dost živě, jak se v tom vyžívala, Sára je potvora. Ještě jsem nevymyslel vhodnou formu pomsty, ale na něco určitě přijdu." Zakření se škodolibě. "Můžeme se muchlat než dovezou tu pizzu, měla by tu být každou chvíli… promiň… já se… příště se trochu víc ohlídám. Teď jsem byl z tebe celý mimo. A nemám ani vlhčené ubrousky, abych ti poskytnul trochu víc pohodlí…" Zatváří se omluvně. "Plány mám… neopouštět tě dál než v rozmezí tohohle bytu… co budeme dělat, už záleží čistě na situaci."

"Můžeš ji zkusit otravovat, že chceš být už strejda." zazubí se. "Ne, to je v pohodě, Alexi. Fakt. Jen si prostě chci před jídlem dát sprchu. Taky, abych se trochu probral. Je moc dobře, že jsi ze mě mimo." pousměje se. "Pohodlí tu mám spoustu. Teď zrovna se cítím hodně pohodlně. Jen ta pizza by tu už mohla být."

Zasměje se tomu nápadu. "Aby na mě hodila přebalování a odpolední procházky? I když… spíš by mi svoje dítě nikdy nesvěřila, abych ho nedokázal zkazit." Uculí se. Pohladí Davida po zádech a vyhledá jeho rty. Toho se asi nedokáže nikdy nabažit. "To jsem rád… tak pojď do sprchy a já…" v pokračování ho přehluší zvuk zvonku. "Jako na zavolanou." Zakření se spokojeně. "Tak šup, umýt a vrhneme se na to."

Poněkud neohrabaně vyleze z postele. "Jasně, tak já to vezmu rychle a sejdeme se v kuchyni." Narovná se s slastně se protáhne. "Už se nemůžu dočkat. A ten nepořádek." Poukáže na hromady učení všude kolem. "Ten zpacifikuju později…"

Mávne rukou. "Pokud nemáme knihy v posteli, tak je mi to jedno. A ne. Žádná kuchyň. Sejdeme se v obýváku. Chci se k tobě mačkat, ne sedět způsobně na židli." Uculí se jako andílek. "Takhle náhodou… mojí peněženku jsi asi neviděl, co?" Na misi si bral jinou a jen nejpotřebnější doklady. Zbytek nechával doma.

Zavrtí hlavou. "Ne, neviděl. Asi jsi ji schoval důkladně." uculí se zamíří do sprchy. "Vezmu to tryskem a sejdeme se v obýváku."

"Jasně…" zasměje se a vydá se ke dveřím, aby poslíčkovi zabzučel a vydá se hledat svou peněženku. Naštěstí nemusí hledat dlouho. Zastrčil ji jen do šuplíku k různým dokumentům, co měl v obýváku. Cizí měnou by tu pizzu asi nezaplatil. Ještě na sebe hodí tepláky, které mu jako první padnou pod ruku, aby poslíčka nevyděsil svou nahotou. Převezme svou objednávku a prohodí s ním pár slov, zatímco k němu zpoza dveří od koupelny doléhá zvuk tekoucí vody.

Pustí na sebe chladnější vodu, než je zvyklý. Potřebuje se trošku probudit, protože pořád nemá nějak pocit, že by byl vzhůru. Rychle omyje tělo a zamotá se do osušky. Zamračí se, když ticho naruší zvonění jeho mobilu. Vždycky se najde někdo, kdo bude otravovat. S otráveným výrazem se natáhne pro kalhoty odhozené na pračce, aby z kapsy vylovil toho otravu. Podívá se na displej. Povzdechne si a hovor přijme. "Ahoj, co se děje?" S otráveným výrazem zamíří do obýváku.

Otevře na stolku v obýváku obě krabice, aby si mohli případně prostřídat příchutě pizzy a z kuchyně donese talíře i sklenice s vodou. Překvapeně se otočí za Davidovým hlasem a už už se chystá něco říct, když si uvědomí, že David s někým telefonuje.

Zamíří do obýváku. "Trošku rušíš… Jasně, že jsem to udělal… za co mě máš?... Dobře, dobře... Já vím, že je to potřeba oslavit, ale dneska jsem fakt unavený… jo, já vím, že zítra… klidně to může být i za týden… Jo, to je nápad… Tak jo… Tak pozdravuj Míšu… Jsem si jistý, že to pochopí… jojo, tak pá." plácne sebou na gauč a odloží mobil. "Se mi to s tím nakecáváním nějak nepovedlo…" zamručí.

Jakmile k němu dolehne zmínka o Míšovi, je mu hned jasné, kdo Davidovi volá. Pousměje se. "Nechtějí, abys byl sám." Posadí se vedle Davida a pohladí ho na paži. "A jsou zvědaví, jak jsi dopadl. Určitě jsi nestihl podat informace o výsledcích, když jsi hned utíkal za mnou." řekne potěšeně.

"Nestihl no." pokrčí rameny. "Lex to chtěl oslavit, ale já se dneska odsud nikam nehnu. Hádám, že těch telefonátů bude asi víc." Ušklíbne se. "Asi to radši vypnu, ale… no, měl bych dát vědět aspoň Robinovi, slíbil jsem, že se pak ozvu." Natáhne se pro mobil, aby v rychlosti naťukal smsku. "Hrozný, jak jsou všichni zvědaví…"

"Prostě se o tebe zajímají." Pousměje se. "Že ho pozdravuju…" uculí se a raději se nakloní, aby jim nandal na talíř. Taky už měl hlad. Jedl naposledy ráno a od té doby uplynulo už dost hodin.

"Nooo, já bych ho radši pozdravoval až zítra…" uculí se. "Jsem prostě mrcha prolhaná." pokrčí rameny. Ani klukům neřekl, že Alex přijede už dneska. "Chtěl jsem tě mít jen pro sebe."

Pobaveně se zasměje. Obejme Davida rukou kolem ramen a stáhne si ho na sebe, aby ho políbil do vlasů. "A máš nějaké speciální přání jako dárek za úspěšně složené zkoušky?" Zeptá se zvědavě. "Kromě toho, že jsem se měl vrátit… taky jsem ti nemohl dát nic k Vánocům ani k narozeninám." Zamračí se. Mrzelo ho to.

Mávne rukou. "Prosímtě, já mám vlastně úplně všechno, co potřebuju. Teď už jo." pousměje se spokojeně. Přitiskne se k Alexovi."Já nejsem zas takový materialista." Pokrčí rameny. "Ale neříkal jsi náááhodou, žes mi něco dovezl?" pousměje se.

"O to nejde… ale něco by sis určitě přál, ne?" Zeptá se zvědavě. "Vážně jsem něco takového říkal?" Zatváří se přemýšlivě. "Možná máš pravdu, ale k tomu se dostaneme, až vybalím tašky… jsou to jen takové malé hlouposti." Pousměje se. "Teď to jídlo, Daví, nebo se vážně začnu bát, že mě budeš chtít sníst."

"Já ani nevím…" pokrčí rameny. "Nepřemýšlel jsem nad tím." Odloží mobil na stolek a natáhne se pro pizzu. "Jo, pravda… jídlo." pousměje se. Natáhne se, aby dosáhl na deku a mohl se do ní zachumlat. Po té sprše na něj nějak přišla zima.

"Je ti chladno?" Zamračí se bez ptaní se vetře pod deku k Davidovi, aby ho zahřál svým vlastním teplem. Jemu bylo příjemně. Nechá svou paži kolem Davidových ramen a mezi kolena si uchytí talíř s několika kousky pizzy. Ještě než se zakousne, tak políbí Davida na spánek. "Já tě zahřeju, jo?" Uculí se. "Za chvíli už deku nebudeš potřebovat."

"S tím tak nějak počítám." pousměje se. Vezme si jeden kousek z talíře od Alexe a zakousne se do něj. "Asi prostě jen únava, pak studená sprcha… komu by zima nebyla?"

"A proč sis proboha dával studenou sprchu?" Zakroutí hlavou. "Musíš se pořádně najíst, abys zvládnul ještě i další nával vyčerpání, ale slibuju, že tohle vyčerpání, které plánuji já, bude jen příjemné, jo? A možná dělám jen ramena a nakonec odpadnu dřív než ty."

"Abych se probral… dneska mě to nějak zmohlo a já ti zase nechci usnout. Proto…" zamručí. "Mohli bychom taky odpadnout spolu rovnou." uculí se. Sám k tomu moc daleko nemá.

"To klidně můžeme." Usměje se. "Daví… jak to máš naplánované s tou chatou? Protože podle všeho mám oficiálně přijet až zítra a všichni se tu budou chtít asi ukázat, aby ti popřáli k ukončení studií… pak jsi říkal něco o té párty… budeme mít vůbec čas na sebe?"

"Lexovu párty jsem ukecal na příští týden. Popřát mi můžou tam, protože jsme se dohodli, že bychom to mohli oslavit všechno naráz. Tvůj návrat i můj titul." pokrčí rameny. "Teda, jestli ti to nevadí… takže ať si tě vítají tam a mě gratulujou taky tam, do té doby nechci nikoho z nich vidět."

Spokojeně a šťastně se k Davidovi přitulí. Vtiskne mu polibek na spánek a vděčně se zakousne do pizzy. "Jsi vážně skvělý. Jen zítra pošlu smsku klukům, že jsem v pořádku doma a Sáře to samé, i když té je to jasné… jinak jsem jen tvůj."

"To doufám." uculí se. S chutí se zakousne do pizzy. "Máš nějakou představu, jak to provedeme? Zůstaneme tady nebo zmizíme na chatu?"

"Jestli chceš zmizet, tak můžeme v podstatě hned po jídle… řízení zvládnu bez problému, nejsem unavený. Ale jinak to můžeme nechat až na ráno…" Usměje se. "A pomilovat tě zvládnu kdekoliv." Pohladí ho po tváři.

"Asi to necháme na ráno…" uculí se. "A budeme si hráááát?" zavrní zvědavě. Olízne si prsty. "Víš, jak strašně mi to chybělo?"

Dobrá, takže pojedeme ráno… určitě ne tak jako mě… ty sis mohl hrát alespoň tak nějak… sám." Polkne. Jemu zbyly jen představy. "Nemůžu se dočkat…"

"Když si hraješ sám, tak to není ono… Ani zdaleka. Neříkal jsi něco o snech?" Zeptá se zvědavě. Na chvíli dokonce nechá pizzu pizzou.

"Není to ono ani s představami…" zamručí nespokojeně. "Říkal… ale ty si necháme na později, teď jez, dokud je to teplé." Uculí se. "Měl jsi přece hladový hlad. Jinak si tě budu muset unést."

"Unést? Alexi…" pousměje se potměšile. "Řekni mi o tom, jo?" uculí se a zakousne se do dalšího kousku pizzy.

"O čem? O únosu? Ale to by potom nebyl únos…" Zazubí se a zvedne se. Talíř bezpečně drží v ruce. Povalí Davida na gauč, talíř s pizzou umístí na Davidovo bříško a vezme si ho i s dekou do náruče. Míří jistými kroky do ložnice. Položí Davida na postel a vklouzne mezi jeho nohy pod deku. "V klidu jez, ano? Já si budu hrááát." Protáhne spokojeně s uculováním.

"Alexi, co to kruci… budeme mít nadrobeno v posteli… slyšíš?" pozoruje, jak mizí pod dekou. "To není fér, jak můžu takhle jíst? Ty mě chceš utrápit, že jo?"

"Nebudeme mít nadrobeno v posteli, když nebudeš drobit. Chtěl jsi o tom povyprávět, ale to já neumím, já umím jen konat." Zahuhlá omluvně zpod deky a přitulí se svou tváří k Davidově nahému bříšku.