Část desátá

Část desátá

---

Do nemocnice dojeli v rekordním čase. Kdyby nad tím víc přemýšlel, došlo by mu, že takhle rychle ještě nikoho nevezl. Jenže tohle bylo úplně jiné. David byl jeho… partner. A roztřesené nohy mu nedávaly jinou možnost, než držet plyn u země a jet. Kličkoval mezi auty zkušeně a bez problémů. Jenže teď byl před operačním sálem a dveře se zavřeli. Stejně tak za nimi zmizel i Robin, ale jeho tam už nepustili. Moc lidí… Copak nikdo nechápal, že ho znal? Že… s ním z poloviny svého nynějšího života žil? Pohlédne na své ruce, na kterých zasychala krev. Rukávy i bundu měl také od krve, stejně tak tričko, které měl pod rozepnutou bundou. Již podruhé na něj přišla vlna nevolnosti. Sesune se skoro bezvládně k zemi. Klečel před operačním sálem a v duchu se modlil za to, aby to jeho Davídek přežil. Aby teď někdo přišel a řekl mu, že to byl jen blbej fór. Vjede si dlaněmi do vlasů. Nebyl… bylo to vážné. Zoufalství ho zastihne nepřipraveného. Rozbrečí se přesně v momentě, kdy se dveře od operačního sálu rozrazí a v nich se objeví Robin, taktéž od krve. Ta krev byla všude… nechá se zvednout ze země a odvádět pryč. Je apatický vůči všemu, co se kolem něj děje. "Zachrání ho?" Vyhrkne najednou, když se ocitne v umývárně. "Pracují na tom." odpoví mu Robin pevně a bez emocí. Rozlítí ho to. Copak s ním to nic neudělalo? Naštvaně se k němu otočí. Pěst dopadne na doktorovu hruď. Druhou zachytí pevné sevření na zápěstí. "Alexi… musíš se teď dát dohromady, ano? Pořád jsi ve službě. Než za tebe Roman sežene náhradu, tak musíš fungovat." Chytí ho pevně za bradu a zahledí se mu do očí. Jenže to nejsou šedé hlubiny, které uklidňovaly. Tyhle oči byly modré, protkané sítí hnědých pavučinek. "Lidi tě stále potřebují, Alexi. Umyj se, já ti donesu čisté oblečení." A nechá ho tam. Alex se otočí, aby zapnul teplou vodu a strčí ruce pod ní. Voda se zbarví do světle růžové a on na to jen bezmyšlenkovitě hledí. Krev byla úplně všude. Natáhne se pro kartáček, musí ji dostat ze svých rukou. Musí. Slzy bezmoci se mísí v umyvadle. Nedokázal mu nijak pomoct. Jen musel přihlížet tomu, jak tam leží… bledý a v bezvědomí. Alespoň, že necítil žádnou bolest. "Alexi…" Pevné dlaně ho sevřou za paže a odtáhnou od umývadla. Stáhnou z něj zakrvácené oblečení. "Osprchuješ se a můžeš jít počkat nahoru, ano? Sehnali za tebe náhradu, bude tady za chvíli. Do té doby nejezdíme." Usměje se na něj Roman povzbudivě a Robin v nestřeženém okamžiku zavede jehlu do kamarádova předloktí, aby mu píchl něco na uklidnění. Bylo děsivé vidět Alexe v takovém stavu.

Nějak se to prostě seběhlo. Lex si nějak nedokázal vybavit detaily. Všechno mu překrývalo to množství krve všude kolem. Chvíli mu trvalo než se dokázal poskládat, aby byl schopný zase fungovat. Papírové utěrky nezvládly všechnu krev na jeho rukou. Po hodné chvíli se tedy zvednul z chodníku a narovnal se. Pohledem zajel k Míšovi. "Měli bychom za nimi vyrazit, co myslíš?" Nechtěl se ho dotýkat, když měl ještě zakrvácené ruce a i část oblečení. Jen se tedy otře svou tváří o tu Míšovu. "Jsi v pořádku, Myšičko?"

Šokovaně stáli u místa, kde ještě před chvílí ležel na zemi David, než ho záchranka odvezla. Potom se všude vyrojili policajti a začali řešit. Vděčně přitiskne svou tvář k Lexově, než záporně zakroutí hlavou. "Nejsem, ale hlavně aby byl David…" Vydechne. To, co se stalo… měl na jazyku spoustu otázek i přes to, že byl zcela zaskočený. Dwight před nimi vysvětloval policistům, jak útočník přišel k takovým zraněním a nemůže jinak než se ušklíbnout, když k němu dolehnou slova o tom, jak se chtěl trochu pomuchlovat s chodníkem. To byl celý Dwight… jenže to vypadalo, že on věděl víc než oni. "Měl by ses umýt a… jo… pojedeme za nimi. Musíme tam pro Davida být."

"Pojďte, vezmu vás tam. Ani jeden z vás teď za volant nesedne." Objeví se vedle nich Dwight. "Nezačnou vyšetřování dokud u toho nebudu. A toho nože se nikdo nedotýkejte."

"Myslím, že teď bude potřebovat oporu spíš Alex…" vydechne. "Já se… musím se jít umýt a obléct si něco čistého." poukáže na svůj zevnějšek. "David bude v pořádku… zvládl horší věci." pousměje se. "Je to paličák. Nevzdá to."

Michal se oklepe nad jeho slovy. "Jenže co když zasáhnul nějaký důležitý orgán? Co když se to nevinně jen tvářilo?" Nedokáže se na to dívat jako na nějakou banalitu. Zachytí Lexův rukáv a zase ho pustí. Neví, co má dělat. Má pravdu. Teď to nebyli oni, kdo potřebovali oporu. "Běž, ať můžeme hned vyrazit." Zvedne k němu svůj pohled. Viděl na něm, že se uvnitř cítí stejně přepadle jako on.

"Bude v pořádku, musíš tomu věřit." Lex se na chvíli ztratí v baru. Na záchodech pracně vydrbe zbytky v krve z rukou a v kanclu má naštěstí náhradní oblečení. Pro všechny případy. Vrátí se zpátky k Míšovi a prudce ho obejme, aby si ho přitáhl k sobě. "Vyrazíme…" řekne k Dwightovi, ale svou pozornost věnuje Míšovi ve svém náručí.

Dwight obejme Míšu kolem ramen, když se za Lexem zavřou dveře a zase ho pustí. Povzbudivě se na něj usměje. Lexovi to netrvá moc dlouho, takže za chvíli už je zase zpět. S úsměvem vezme vozík a nechá Lexe, aby si Míšu usadil v autě a sám vozík složí do kufru. Ještě že si pro svoje návštěvy tady auto půjčoval.

Vděčně se přitáhne do Lexovy náruče. Vrátí mu pevný stisk a vydechne. Oni dva měli sebe… jak na tom musel být Alex? Jak se musel cítit? Přivře oči, když si vzpomene na vlastní nehodu a Alexe, který u něj zasahoval… musí to zažívat znovu.

"Tak vyrazíme?" otočí se na Dwighta, když se i s Míšou usadí vzadu. Přitáhne si ho těsně k sobě. Sám potřebuje nějakou oporu. "Bude v pořádku, Myšičko…" zamručí do Míšových vlasů. Jemně sevře jeho dlaň ve své.

Dwight přikývne a vyjede od baru, aby zamířil do nemocnice. "Budeš mě muset trochu navigovat…" Houkne na Lexe dozadu a zkontroluje ty dva v zrcátku. Ani jeden není připoutaný, tak raději zvolní tempo.

Michal se přitiskne tváří k Lexově rameni a povzdychne si. "Musí být." Usměje se, i když se musí hodně přemáhat.

Alex se mezitím usadí v čekárně před operačním sálem na jednu z plastových lavic. Bylo mu hrozně, ale studená sprcha ho trochu probrala z apatie. A možná za to mohla i ta injekce, co mu Robin dal. Světlo nad operačním sálem svítilo červeně, to byla známka, že se pořád operuje. Takže naděje pořád zůstávala s nimi. Jen nedokázal odhadnout, jak dlouho to v tomhle stavu dokáže vydržet. Když před časem zažíval něco podobného s Míšou, bylo to těžké, ale teď mu to přišlo ještě mnohem horší. S Davidem si byli mnohem bližší a jemu začalo docházet, že ho má opravdu rád. A tak seděl zachumlaný do svojí mikiny a hleděl před sebe na to světlo a čekal až bude svítit zelená. Měl štěstí, že kromě sestřiček v recepci na konci chodby tu nikdo nebyl.

Lexovi přišlo, že cesta do nemocnice trvala celou věčnost. Míša se mu choulil v náručí a on měl pocit, že je to jen zlý sen. Jenže až moc dobře věděl, že není. Ale dokud nepřijde špatná zpráva, tak on bude Davidovi věřit. Znal ho až moc dobře na to, aby věděl, že on rozhodně nikdy nic nevzdal. Pomůže Míšovi z auta a usadí ho do vozíku, který mu zatím vytáhl Dwight z kufru. Pevně sevře jeho rameno. "Bude v pohodě." řekne znovu. Má pocit, že čím víc to bude říkat, tím je větší pravděpodobnost, že to tak bude. Zamíří k budově a vyhledá informace.

Michal přikývne a vděčně se na Lexe usměje. Stiskne jeho dlaň na svém rameni než se rozjede k nemocnici, aby se na recepci zeptali, kam ho převezli. Většinu vyřídí Dwight, až na Davidovy osobní údaje, toho se chytí Lex. A když přislíbí, že opravdu nebudou dělat takhle v noci hluk, jsou posláni o několik pater výš. "Myslíš, že tam bude Alex?" Zeptá se najednou, když se ocitnou ve výtahu.

Lex zná Davidovy osobní údaje až moc dobře. Taky mu dost dlouho trvalo než mu začal natolik věřit. Zamíří s Míšou do správného oddělení. "Já na jeho místě bych tam byl. Za každou cenu." Pousměje se. "Zvládneš to, Myšičko? Alex bude potřebovat obrovskou podporu. Viděl jsi ho tam před barem..."

Přikývne. On to snad zvládne… "Pamatuješ, jak jsem ti vyprávěl, jak jsem měl tu nehodu a Alex tehdy odjel? Zasahoval u toho stejně jako teď u Davida…" Zvedne k němu svůj smutný pohled a přitiskne si jeho dlaň na svou tvář. Dwight za nimi šel tiše a respektoval jejich soukromí.

Alex se zavrtí, když ho z hypnotizace červeného světla vytrhne nějaký hluk, který k němu doléhá z chodby. Copak lidi dneska neměli ani trochu respektu vůči ostatním? Ušklíbne se. Taková prkotina. Vždyť sestřičky se mohly normálně bavit. Byl za rohem, takže se ani nenamáhal vyklonit, aby na sebe upozornil. Chtěl být sám. Ne… chtěl být s Davidem doma v posteli a probudit se ze zlého snu.

Lex si povzdechne. "Nezávidím mu… ještě to i vidět a přímo u toho zasahovat…" Vklouzne prsty na chvíli do Míšových vlasů. "Ale bude to všechno zase v pořádku. David si nenechá ujít možnost Alexe vypeskovat…" Usměje se. "Když jsem s ním mluvil v kanclu, říkal, že musí dát Alexovi důrazně najevo, že žárlit nemusí… A víš, jaký je, když má něco v plánu."

Pousměje se na souhlas. "Máš pravdu, to by si nenechal ujít." Projdou dlouhou chodbou až k lítacím dveřím s velkým nápisem: operační sály. Otočí hlavu podél směru šipky, která odkazuje na čekárnu a strne, když si uvědomí, že v přítmí u zdi sedí Alex a mlčky je pozoruje.

Sjede pohledem na Alexe. "Taky měj na paměti, jakou sodu dá David nám, když se Alex sesype a my na něj nedohlídneme." řekne potichu. Ví, že David je dost od rány, když jde o někoho, na kom mu záleží. Pomalu zamíří k Alexovi… Pohledem sjede na světlo nad sálem. Není to tak dávno, co on seděl tady a Kuba byl uvnitř.

Přikývne. Stiskne Lexovu ruku a zamíří k Alexovi. Ruce má zaražené hluboko v kapsách mikiny a spíš než na ně se dívá do jednoho bodu za jejich zády. Neuměl si představit, jak se musel cítit. Chtěl se ho dotknout, ale jakmile se přiblížil, tak se Alex odtáhl.

Odtáhne se, když se Michal přiblíží a chce ho snad soucitně poplácat nebo cokoliv jiného. Ne, teď se po strachu dostavil hněv a on si ho nechtěl vybít na něm. Zvedne se ze svého místa, aby přešel k člověku, kvůli kterému se s Davidem pohádali. "Tys o tom věděl, že jo? Věděl jsi, že se něco děje." Udeří na něj. Postaví se proti němu s bradou vystrčenou bojovně před sebe. Hnědé oči se hněvivě stáhnou do úzkých štěrbin. Chce odpovědi. Hned.

Zadívá se na Míšu, jak se od něj Alex odtáhnul. Zatvářil se lehce ublíženě, ale věděl, že Míša si to nebude brát dlouho. Alexovo chování chápal. On taky chtěl nejdřív rozbít hubu těm, co Kubu dostali do nemocnice. "Všichni jsme tušili, že se něco děje, Alexi. David nám to říct nechtěl a ty víš, jaký je, když si postaví hlavu." řekne věcně.

Neposlouchá Lexova slova. Pohled má upřený do Dwightových očí, pěsti sevřené a čeká. Chtěl vědět, co se to vlastně stalo.

Dwight nepřeruší jejich oční kontakt, vzdoru hněvu, který je proti němu namířen. Chápal ho. Dokázal se vcítit do jeho pozice, přišel takhle o několik kolegů a nikdy to nebylo příjemné. A všichni chtěli odpovědi. Potom přikývne. "Měli byste to vědět. Teď už je to vlastně jedno, protože je v cele předběžného zadržení a důkazy mluví proti němu. Teď už můžu porušit slib mlčenlivosti, který jsem Davidovi dal." Sklouzne pohledem na Lexe i Michala, kteří na něj hledí se stejným očekáváním jako Alex.

Lex touží po vysvětlení stejně jako všichni ostatní. Jemně zachytí Míšovu dlaň, aby ji sevřel v té své. "Tak nám řekni, co všechno vedlo k tomuhle." zeptá se tvrdě. Ví, že o tom Dwight věděl. "Viděl jsem, jak David vypálil ven chvíli po tom, co ses k němu přitočil. O co šlo?"

"David se na mě asi před týdnem obrátil, vlastně jsem urychlil svůj příjezd kvůli tomu, že do telefonu zněl dost akutně. Sešli jsme se hned druhý den, aby mi řekl, že ho už nějakou dobu někdo stíhá. Posílal mu dopisy, ztratilo se pár věcí… věděl o něm dost intimní informace. Tak jsem přikývl a zkusil mu pomoct tím, že jsem začal pátrat. Místo něj jsem si během vystoupení prohlížel lidi a jejich chování… měli jsme už určitý obraz o existenci toho chlápka. Dnes večer se mi jeden nepozdával víc než ostatní a když jsem ho Davidovi ukázal, což bylo to moje přitočení, tak za ním vyběhnul a no… zbytek už víte. Tím, co mu udělal, se vlastně potvrdilo to, že to byl on. A jelikož jsem věděl, že jdeš za mnou, Lexi, pustil jsem se do jeho stíhání. Měl v kapse pár dalších psaníček, což dosvědčilo jeho vinu. To je asi tak ve zkratce všechno."

Alex mlčky poslouchá. Uvnitř něj to ale vře. Neví jestli je naštvaný sám na sebe za to, že to nepoznal nebo na Davida, že mu neřekl něco tak důležitého. "Jak dlouho to trvalo?" Zvedne k němu pohled.

"Od svatby tady kluků. Říkal něco o nástupu na praxi, kde to začalo."

Lex zmateně vydechne. "Proč nám o tom nic neřekl? Věděl, že bychom ho nenechali… jak ho sakra ten zmetek mohl takhle… Neměl jsi ho nechat jít za ním." zavrčí.

"To by mě taky zajímalo. Proč jsi ho nechal jít? Měl jsi předpokládat, že se může kdykoliv něco podělat." Přimhouří Alex oči. Je v pokušení dát mu pořádnou ránu do toho jeho samolibého obličeje.

"Netušil jsem, že…"

Neudrží se. Je příliš blízko než aby si to rozmyslel. Jeho pěst dopadne již podruhé za tenhle večer do něčího obličeje. "Měl jsi kruci tušit." Zasyčí. Krev, která se vyvalí z Dwightova nosu je mu malým pocitem zadostiučinění. Proklepe si zápěstí a raději se vrátí na své místo, kde do teď seděl. A pak mu svitne. Ten dopis, který mu David připlácl na hrudník, když se na něj na praxi hněval… musel to být jeden z prvních, myslel si přece, že to psal on. Opře se lokty o kolena a zaboří prsty do vlasů, když se předkloní. Celý se roztřese, když si uvědomí, jak dlouho to musel David trpět a nic neřekl. Ani slůvkem.

Trhne s sebou, když Dwight dostane ránu. Je mu jasné, že Davidovi tohle nepomůže, ale možná to trošku uleví Alexovi. Vezme Dwighta za rameno. "Měl by sis to jít ošetřit." přitom stejně myslí na to, že není dobré Alexe dráždit jeho přítomností. Ne teď.

Michal přejede k Alexovi, pomalu se přesune na židli vedle něj. Bez zaváhání mu položí paži kolem zad. "Alexi, David už je takový, že nechce svoje okolí obtěžovat svými problémy." Začne jemně na Davidovu obhajobu. I když tušil, že Alex tohle dávno věděl.

Ten jen přikývne do svých dlaní. Nechápal, proč mu to David tajil. Mohlo se to přece už dávno vyřešit. Nemuselo se to dostat až sem a vygradovat to vážným ohrožením na životě. Prudce se zvedne ze svého místa. Čímž překvapí sebe i Michala. "To je tak hroznej pocit, sedět tady a vědět, že nemůžu nic udělat, jen čekat." Vydechne zlomeně. "Ani se mu nemůžu omluvit. To kvůli mojí pitomosti nebyl ve své kůži."

Lex si povzdechne. Takový je prostě život. "On věděl, že jsi to nemyslel zle. Mluvil jsem s ním chvilku před vystoupením. Vadilo mu, že neměl čas to s tebou nějak urovnat, protože musel do práce. Říkal mi to. Chtěl se vrátit za tebou co nejdřív."

Neotočí se k Lexovi čelem. Nedokázal by mu čelit ani Michalovi, z očí do očí. Zastaví se před průhledným sklem lítaček vedoucích chodbou dál k sálům. "Neměl by tam ležet, ale být tím, kdo operuje." Povzdychne si spíš pro sebe. Mluví z cesty, projevuje se na něm šok, strach i hněv.

"Ne, to neměl. Stejně je pak zkritizuje…" pousměje se Lex. "David bude v pořádku, Alexi." přejde kousek k němu. "Nevzdal to jako mimino, tak to nevzdá ani teď."

Souhlasně přikývne. "Musí nám všem přece ukázat svoje sexy jizvy." Pousměje se, když si vzpomene na Davidova slova, že některé jizvy jsou sexy. Dotkne se svého oka. Ne, ty Davidovy určitě budou. "Ještě se o něj budu muset prát." Otočí se. "Díky, že jste tady…"

"No, řekl bych, že prvně zdrbe doktory, že je udělali špatně a pak z nich udělá svou přednost." pousměje se Lex. Zná Davida už moc dobře. "A pak se nám všem vysměje, že jsme z toho byli v háji. Chtěl by, abychom tu byli. Někdo tě musí udržet ve formě."

Ušklíbne se. Sedělo to naprosto dokonale. "Proč mě? Zvládnul bych to…" ošije se. Nebyl zvyklý mít takovou péči. Ale byl rád, že Dwight vyklidil pole.

"Nemel." mávne Lex rukou. "Hádám, že tě odtud stejně nikdo nedostane… někdo se musí postarat, abys pravidelně jedl a trochu se vyspal. Jinak nám to David spočítá."

"Ano mami." Pousměje se. Sestřičky tu kluky moc dlouho nenechají. On měl šanci tu zůstat díky známostem. "Řeknu otci, aby se o to postaral, nemusíš si přidělávat starosti se soudním řízením." Řekne najednou. Rozhodl se ještě během prožívání šoku, že to udělá. Když se jednalo o Davida, jeho bezpečí a nejlepší péči, byl ochotný jít i domů.

"Každopádně i já mám k dispozici dost dobrých právníků, můžu se o to postarat." Navrhne Lex. "Ty budeš mít i tak dost starostí. David je hrozný pacient, když musí ležet." pousměje se.

Pokrčí rameny. "Byla by to celkem rychlá záležitost. Věřím, že Dwight toho řekne víc než já. Bude spíš problém s udržením policajtů mimo Davidův dosah, než se dá trochu do pořádku. Budou určitě toužit po jeho výslechu." Zamračí se. Bude je držet daleko co nejdéle to půjde.