Část čtrnáctá

Část čtrnáctá

---

Nechal Davida ležet v posteli, aby dál odpočíval a zalezl si do sprchy. Potřeboval ze sebe smýt důkazy o nočním řádění a své rozválenosti. Nebyl zvyklý trávit tolik času válením se v posteli a taky chtěl připravit nějakou dobrou pozdní snídani. Ušklíbne se. Spíš už vlastně oběd, když jim do postele před nějakou dobou přinesl hrnky s čajem a rohlíky namazané marmeládou, aby se mohli dál společně válet. Z přemýšlení nad tím, co by mohl uklohnit dobrého, ho vytrhne zaměnitelný zvuk zvonku u jeho dveří. Zamračí. Kdo tu co chtěl v takovou dobu? Vypne sprchu, aby si udělal klid a když se zvonek ozve podruhé, je ujištěn, že ten někdo ví, že bude v tuhle dobu doma. "Daví? Mohl bys tam prosím zajít?" Zavolá přes přivřené dveře koupelny. "Ať je to kdo chce, pošli ho k čertu." Zazubí se.

Protáhne se. Spokojeně jako kocour. "Jasně, už tam letím." zavolá zpátky na Alexe a začne pod postelí hledat nějaké oblečení. Večer se nějak neřešilo, co kam letí. Navíc měl Alex zrovna volno, tak si mohli dovolil válet se v posteli a věnovat se sobě navzájem. Natáhne boxerky a první mu pod ruku přijde Alexovo tričko. Je mu poněkud větší, ale kvituje to jen uchechtnutím. "Až budeš hledat tričko, mám ho já." zavolá, když se protáhne dveřmi se se zívnutím otevře dveře. Nebyl zvyklý takhle trávit čas, ale Alex ho moc vyspat nenechal a od svého zranění ho všichni pořád nutili odpočívat. Už se nemohl dočkat až se zase vrátí ke svému aktivnímu životu. Zamračí se a sjede Felixe přede dveřmi ošklivým pohledem. "A ty tu chceš co?" zavrčí rovnou.

Dolehnou k němu Davidova slova a s uchechtnutím si zapne vodu, aby si opláchnul šampon z vlasů i obličeje. Věří tomu, že to dokáže vyřídit bez problémů. Neměl návštěvy zase tak často, aby nevěděl, že tohle bude někdo bližší.

Felix vyčká za dveřmi, protáhl se nahoru se sousedkou, která se vracela z nákupu. Věděl, že byl Alex doma, neměl zapsané služby, takže trpělivě čekal, než se uráčí zvednout zadek od toho, co zrovna dělal a přišel mu otevřít. Dolehnou k němu tlumené hlavy. Ušklíbne se, zřejmě ruší. Ale tohle bylo celkem neodkladné. Alex se to musel dozvědět co nejrychleji. Překvapeně pozvedne obočí, když mu místo Alexe přijde otevřít jeho velmi milý přítel. Ušklíbne se. "Taky přeji dobré ráno. Musím mluvit s Alexem, což ti asi došlo."

Odfrkne si. "Dobré bylo než ses tu zjevil. Teď zrovna nemá čas. Mám mu něco vyřídit, než s tebou vyrazím dveře?" usměje se na něj sladce. Na toho chlapa se nemůže ani podívat.

"To je mi jedno, mám pro něj celkem důležitou zprávu a docela bych ocenil, kdybys udělal čelem vzad a prostě ho zavolal. Bude to rychlejší a pohodlnější pro nás oba. Díky." Usměje se sladce.

V duchu mu dá nejrůznější jména. "Ale menší zábava." ušklíbne se a s gustem mu zabouchne dveře před nosem. "Alexi?" popojde ke koupelně. "Je tu dědula a má pro tebe prý důležitou zprávu. Mám s ním vyrazit dveře nebo shodit ze schodů?"

Nepřekvapí ho, když se mu dveře zabouchnou před nosem. Vlastně to čekal. Ušklíbne se. To si teda Alex našel partii.

Překvapeně vypne sprchu a vykoukne zpoza zástěny, aby na Davida dobře viděl. "Cože? Felix?" zamračí se. Co mu chtěl? Pracovní věci měl přece vyřízené. Tak to bude asi důležité, když se stavil osobně a nezavolal. "Pusť ho prosím dovnitř, asi to vážně bude důležité, když se stavil osobně. Hned tam budu…" Natáhne se pro ručník, aby se utřel.

"Hmmm." zabručí neochotně. Ještě ho pouštět dovnitř. Krásný. Přejde zpátky ke dveřím a otevře je. "Mám tě pustit, tak ráčej proplout." věnuje Felixovi nebezpečný pohled a ustoupí ze dveří. Jednu mu natáhnout může vždycky. Navíc pochybuje, že by na Alexe něco zkoušel, když mu bude stát za zadkem. To by si mohl teda zkusit.

Ušklíbne se, když se dveře otevřou a je vpuštěn dovnitř. "Díky. Je mi potěšením." Skopne v předsíni boty a skoro jako doma propluje až do obývacího pokoje, kde se usadí na gauči. Rozhlédne se kolem sebe. Je tu o dost víc věcí než si pamatoval.

Omotá si ručník kolem pasu a přejde do ložnice, aby si sehnal nějaké oblečení. David by určitě řádil, kdyby se takhle ukázal před Felixem. Jenže už před ním neměl co skrývat. Znali se nazí osobně i z práce. Uchechtne se, když si sáhne do skříně pro čisté tričko.

Odfrkne si a stoupne si do dveří přesně za Felixova záda. Hezky, aby ho měl na dohled. Doufá, že ho tím taky trošku vykolejí. Uslyší klapnout dveře od koupelny, tak se otočí.

Plně oblečený, jen s mokrými vlasy opustí ložnici, aby narazil na Davida připraveného v bojovém postoji. Uculí se tomu. Obejme ho jemně kolem pasu a vtiskne mu polibek do vlasů. "Vyřídím to rychle." Přejde do obýváku. "Jako doma, koukám. Čau, něco se děje?"

"Vědět, že se sprchuješ, tak ještě chvíli počkám." Uchechtne se Felix a napřímí se na svém místě. Sáhne do kapsy své bundy, aby z ní vytáhl papír opatřený červeným razítkem. "Tohle dnes přišlo a ty máš volno, takže sem si říkal, že by bylo lepší, abys to věděl hned." Ohlédne se, aby s úšklebkem propálil Davida pohledem.

Nechá se objemout a věnuje Alexovi úsměv, než se zamračí na Felixova záda. Kretén jeden namyšlenej. Nehne se ale ani o kousek. Nenechá tu Alexe samotného, ne po tom, co ten vůl říká. Zvědavě se zadívá na obálku, Felixovi úšklebek vrátí. Alex je jeho a ten pitomec se může ksichtit jak se mu zlíbí.

Převezme si od Felixe obálku, aby ji roztrhnul a vyndal z ní papír. Překvapeně se začte do natištěných vět. Překvapení se postupně mění v šok a zmatení. Projede to pohledem ještě jednou. "Tobě to přišlo taky?"

Felix kývne. "Mě i pár dalším od nás. Touží po nás. Pojedeš? I když tedy… je to povolávací rozkaz, vlastně nikdo z nás nemá moc na výběr." Ušklíbne se a zvedne se z gauče. "No, nechám vás o samotě, vy dvě hrdličky. Musím si jít začít balit, abych nezmeškal odlet." Ušklíbne se a věnuje Davidovi významný pohled. "Tak se pak ozvi, jak ses rozhodnul. Jestli ti mám držet místo ve stanu. Mirek letí taky, i když se mu to moc nelíbí… má dítě na cestě." Přejde do chodby, aby se nazul do svých bot.

David si oba podezřívavě pohlédne. "O čem to sakra ten blb mluví? Alexi?" Pohledem sjede po svém příteli. Ty Felixovy řeči se mu rozhodně nelíbily. "Jak místo ve stanu?" Hodí po Felixovi zamračený pohled. Tak na to teda zapomeň. Pak už si ho přestane všímat, aby přešel k Alexovi a jemně vklouzl svou dlaní do jeho. Opře si bradu o jeho rameno. "O co jde?"

"Jo, jasně… dám vědět. Díky za donášku." Mávne na Felixe a s odpovědí pro Davida si dá na čas, než se za Felixem zabouchnou dveře. Nechtěl to s Davidem řešit před ním. To už nebyla jeho věc, i když byli přátelé. Stiskne jeho dlaň a pousměje se. "Povolávací rozkaz. Na misi." Řekne vyrovnaně, ale uvnitř něj se to pere. Když takhle před určitou dobou opustil Michala, tak o něj přišel, jenže… tam to bylo úplně jiné a teď s Davidem… to byl úplně jiný život. Chtěl na misi přece znovu, ale netušil, že to přijde tak rychle.

"Aha." řekne jen a přitulí se k Alexovu tělu. "A co přesně to znamená pro nás dva? Když je to rozkaz?" Nějak si není jistý, jestli chápe, o co přesně jde.

Zvedne ruku a obejme ho kolem ramen, aby si ho přitiskl k sobě. Znovu se začte do řádků, které před sebou má. Odkašle si. "Že… musím za týden nastoupit do armádního speciálu a odletět na půl roku."

"Musíš…" zopakuje. "A to letí i on, co?" ušklíbne se znechuceně. "Takže mám ještě týden na to, abych mu mohl vyhrožovat… Jestli tam na tebe něco jen zkusí, bude vážně hodně litovat." zamručí a přitiskne se k Alexovi těsněji. "Týden… to není moc času."

Pomalu přikývne. "Letí celá naše jednotka. Vždycky se… vyberou se nejlepší lidi a udělá se z nich tým. Ale… nevěděl jsem, že to bude takhle brzo od minulé mise…" Povzdychne si a prohrábne prsty mokré vlasy. Kapičky vody ulpí na dopise, který tak nějak nemotorně svírá. Přitiskne si Davida ještě blíž k sobě. Obejme ho oběma rukama. "Týden je zatraceně krátká doba." Přišlo to moc nečekaně. Ale ještě by mohl… mohl by se zkusit, zda za něj není náhradník… ale věděl, co ho omlouvá od odmítnutí mise. Jenže žádnou rodinnou tragédii si nepřál. "Promiň." Zahuhlá Davidovi do vlasů.

Zvedne hlavu k Alexovu obličeji. Zachytí ho za paži a usadí na gauč, hned si přisedne k němu na klín. "Dobře, takže za týden odletíš. Na jak dlouho? A kam vůbec?" Vydechne. Nečekal, že by o Alexe mohl přijít. Ne takhle. "Asi tam musíš, že jo. Když je to rozkaz. Měli bychom si o tom promluvit, ale až se trochu vzpamatuješ."

Znovu se podívá do papírů. Děkuje, že je to jen na půl roku, ale i tak to byla zatraceně dlouhá doba. Dlouhých šest měsíců. Přes Vánoce i přes Davidovy narozeniny. Zavrtí hlavou, aby se vrátil zpátky z toho přemýšlení. "Půl roku. Přesně šest měsíců a asi čtrnáct dní, přesný termín se vždycky ještě dojednává. Ale šest měsíců je jistých. Omluvila by mě akurát smrt nebo vážný úraz… Já… no… do Afghánistánu."

"Sakra…" Vtiskne se svým tělem do Alexova náručí. Nelíbí se mu to. Nelíbí se mu to ani trošku. Tak dlouhá doba a ještě na takovém místě. "Budeme to muset zmáknout." On to tak těžké mít nebude, ale co Alex…

Přitiskne si ho k sobě. Nikdy by mu nepřišlo, že jeho rozhodnutí bude tak těžké, ale… rozhodnuto už bylo za něj. Prostě nepatřil mezi ty šťastlivce, kteří byli pozvaní. Chtěl by tomu věřit, věřit tomu, že to zvládnou. Ale byla to moc dlouhá a doba a on si uvědomoval, že David je mladý a krásný… Zaboří obličej do jeho krku. Na tohle nesmí myslet. Ne teď. Jinak někde skočí pod auto. Měl nějaké povinnosti, které musel plnit. "Promiň." řekne znovu.

"Za to přece nemůžeš, že tě povolali ne?" Pomalu vstane a vytáhne Alexe za sebou. "Pojď, vklouzneme na chvíli do postele. Tady je to trošku nepohodlné. A řekneš mi o tom, detailně." zamíří do ložnice a pevně svírá Alexovu ruku. "Půl rok uteče rychle… Mohlo by to být i horší ne?"

Zvedne se jako robot, ale vděčně Davida následuje. "Mohlo to být i na rok…" Povzdychne si. Nechá se položit do peřin a přitiskne se ke zdroji tepla. Papíry odloží za sebe na stolek. Ty teď nepotřebuje. Už je přelétl očima několikrát. Zavře oči. Když konečně jeho život začínal nabírat směr, tak přijde něco takového, co to zarazí.

"No vidíš, to je první pozitivum." usměje se, když si stáhne Alexe do peřin k sobě. Není z toho nadšený. Nejradši by zavřel Alexe doma ve skříni a zatajil ho před celým světem, jenže není malé dítě. Povzdechne si. "Máme pro sebe ještě celý týden… a pak to prostě nějak přežijeme. Stejně budu mít fůru učení, budu se učit na státnice…Ještě budeš rád, že jsi tak daleko." uculí se. "A až se vrátíš, tak budu mít všechno za sebou a udělám si dlouhatánské prázdniny… uděláme si je spolu jo? Jet musíš, to je bez debat, když je to rozkaz."

Pousměje se. Pohladí Davida po tváři a vtiskne mu polibek. "Můžeme si psát dopisy… mobil tam bohužel mít nesmím, ale co jsem tak slyšel, tak už funguje i využití internetu a tak… maily by měly také fungovat. Záleží tedy na jaké základně zrovna budu." Chce dodat něco na ten způsob, že on rád tak daleko nebude, ale že on si určitě uleví, když ho nebude stíhat sexuální mašina a bude moct v klidu učit, ale uzná, že to se zrovna moc nehodí. "Beru tě za slovo. Až se vrátím, tak si tě unesu na nějaké pěkné místečko, kde budeme jen my dva nebo nějaká naprosto neznámá civilizace." Uchechtne se a vděčně se k Davidovi přitiskne. "A to jsem si chtěl vzít dovolenou." Zahuhlá.

"Souhlasím." zasměje se. "Ale jen jestli už budu mít školu za sebou. Jinak né." Lehce přejede rty po Alexově krku. "Já děsně rád píšu dopisy… klidně ti budu psát každý den, když teda bude co." uculí se. "Využiju jakoukoliv možnost spojení. Klidně i poštovní holuby. Ale musíš mi slíbit, že tam na sebe budeš dávat pozor a budeš děsně hodnej a vůbec se nebudeš přibližovat k tomu pitomci, jo? Víš, jestli tam budeš mít nějaké… no, víš co… s kýmkoliv, ale Felix ani omylem, rozumíme si?" Zahrozí mu prstem. "Náhodnou známost bych možná rozdejchal, ale jestli ten dědula…. dá se vůbec poslat granát poštou?" zeptá se naprosto nevinně.

"Já věřím, že než se vrátím, tak už z tebe bude pan doktor." Vtiskne mu polibek na čelo. "Budu rád, když mi napíšeš. Pokusím se ti ozývat kdykoliv to jen půjde, když o to budeš stát. Nikdy nemůžu vědět, kam budu přeložený a na některých základnách je to s komunikací s vnějším světem horší. To přiblížení ti slíbit nemůžu, já s Felixem a Mirkem, to je náš palubní technik, lítáme v jednom stroji. Ale nemusíš se bát. Ani se ho nedotknu. Budu si udržovat uctivou vzdálenost, ano?" Zazubí se. "No, kdybys ho nějak šikovně zabalil, tak by to asi šlo, ale nedošel by adresátovi, protože na celní kontrole by si zjistili adresáta a přišli by tě zavřít. A to nechceme, že ne?"

Zavrtí hlavou. "No, to nechceme… tobě věřím, ale jemu ne." Zamračí se jako bouřkový mrak. "Jestli se k tobě bude lísat, tak mu můžeš klidně říct, že si ho pak najdu a bude neuvěřitelně litovat… zařídím mu odepínací koule." ušklíbne se škodolibě. Přetočí se na záda a podloží si hlavu dlaněmi. "Já chci, aby ses mi ozval kdykoliv to půjde. Opovaž se prošvihnout nějakou vhodnou chvilku."

Přikývne. "Budu mu vyhrožovat, jak jen mi budou síly stačit. Odepínací koule?" Zazubí se. "Naposledy mu je málem ustřelili. Ale nic jsem ti neřekl, jasný? Byl to jen průstřel stehna." Udělá před rty zapínání zipu a uchechtne se. Takhle práskat na svého kamaráda. "Žádnou neprošvihnu, neboj se. Budeš mi tam strašně chybět. Je tam sice banda chlapů, ale po čase si všichni začnou lézt na nervy. Ty bys mě tam skvěle rozptyloval." Zavrní. Sklouzne dlaněmi po jeho těle, aby jimi vklouznul pod tričko na nahé bříško.

"Kdyby ti náhodou výhružky došly, napiš. Dodám další." Rozesměje se. "Jo, protože mu je urvu a nacpu… to ještě nevím kam… napadají mě hned dvě možnosti. A pak si je může udělat třeba na suchý zip. A na noc je dávat do skleničky vedle postele." Uchechtne se škodolibě. "Myslíš, že bych rozptyloval? No tak to je jediné štěstí, že nejedu. Takhle se budeš moct plně soustředit na to, aby ses dostal domů živ a zdráv a pokud možno v jednom kuse. Protože jestli ne, budeš mít průšvih i ty. A já se umím hodně vztekat…" Zavrní spokojeně, když se horké dlaně dotknou kůže břicha.

Zakroutí pobaveně hlavou. "Rozhodně. Až mi dojdou nápady, tak se ti ozvu pro další. Tohle zní hodně dobře, ale myslím, že by si je strkal spíš do kapsy, aby neztratil své mužství. I když… teď nevím, jestli se tě nemám začít bát." Stáhne obočí na čele do přemýšlivé linky. "Hmm, ne… vždycky je tu obojek, kterým si tě můžu zkrotit." Zavrní spokojeně a stulí se k němu. "Ten týden bude hrozný… ta vidina toho, že za sedm dní budu touhle dobou už někde jinde…" řekne to nahlas, i když na to nechce moc myslet.

"Tak na to prostě nemysli. Zakazuju ti to. Ten týden bude úžasný, protože toho musíme strašně moc stihnout." pousměje se. "Myslíš, že po půl roce abstinence budu ještě zkrotitelný? Vážně jsi tak příšerně naivní?" rozesměje se pobaveně.

"To máš pravdu. Musíme toho stihnout opravdu hodně. A já taky oběhat… očkování a tak…" Promne si spánek. "Musím v pondělí dojít na štáb, co všechno budu muset za ten týden stihnout vyřídit… snad toho nebude moc, vzhledem k tomu, že jsem se z mise vrátil před tři čtvrtě rokem. Ale neboj se, zbytek mého volného času bude patřit jen tobě." Uculí se. "Budu rád, když nebudeš zkrotitelný a já tě budu moct zkrotit."

"To říkáš teď, ale počkej, až budeš krotit. Budeš toho mít až po krk." pousměje se. "To doufám, že co půjde, strávíš se mnou. Nemůžeš mě odbývat, to nesu těžce."

Zakroutí hlavou. "Nějaké odbývání nepřipadá v úvahu. Budu s tebou tak moc… budu chodit za tím tvým sexy pozadím, kam se jen pohne. Nakonec se budeš i těšit na můj odjezd." Zkusí to trochu obrátit. A na důkaz sklouzne na oblinu zadečku. "Těším se už teď. Krotit tě je skvělé."

"A počítej s tím, že až se vrátíš, tak už budu úplně v pořádku a tohle tělíčko bude zase ve stoprocentní formě." přejede si dlaní po boku. "A budu zatraceně nadržený, tak dlouho jsem bez sexu ještě nebyl." zamračí se trošku. "Bude to jistě zajímavá zkušenost."

"Nemusíš být… já… nemůžu tě nutit, abys na mě čekal a… hrál si na jeptišku nebo tak." Vydechne. "Hlavně mi slib, že na sebe dáš pozor a začneš pozvolna." Pousměje se. "Mě se tohle tvoje tělíčko líbí i v téhle formě."

"Na jeptišku? Ses zbláznil?" ušklíbne se. "Kristepane, Alexi, tohle bude asi na dlouho. Já popravdě nevím, jak na tom budu. Ale rozhodně na tebe chci počkat. Nebo to aspoň zkusit."

Přikývne. Tohle je dost uspokojivá odpověď. "Dovezu ti odtamtud nějaký suvenýr." Zazubí se. "Ale nové dildo to asi nebude. Ani nevím, jestli tam vůbec něco takového mají…" Uchechtne se.

"Vááážně?" zavrní spokojeně. "A víš co? Vždyť já tu budu mít k dispozici ty tvoje hračičky." usměje se jako andílek a natočí se, aby byl rty u Alexova ucha. "S těmi ti můžu být nevěrný?" zavrní. "Klidně ti pak v dopise detailně vylíčím co a jak…"

Přivře oči nad těmi představami. "Jo." Zachraptí. "S těmi mi nevěrný můžeš být i několikrát denně. Jen mi slib, že nebudeš používat žádné svazování, u kterého si nebudeš jistý tím, že máš na dosah klíče. To by byl skandál, kdybys musel volat o pomoc. A po mě by pak vyvěsili celosvětové pátrání, že jsem ti to provedl já." Uchechtne se.

Plácne ho. "Ty jsi ale trubka. Svazovat se sám rozhodně nemíním. No počkej, on tě smích přejde nad těmi dopisy." uculí se. "Speciálně pro tebe budou hodně nemravné. Nečte to snad někdo jiný, že ne?"

"Teď si nejsem jistý, jestli je vůbec budu otvírat. Nerad bych místo kniplu chytal svoje vzrušení." Zazubí se. "Pošta se skenuje, aby náhodou někdo neposílal drogy nebo nějaké nebezpečné věci a tak… a i kdyby to otvírali, ať se pobaví." Uchechtne se škodolibě. "Jejich chyba, ne?"

"Hmmm…" zavrní. "Knipl…" Dlaní přejede přes Alexův klín. "Nerad bych ti působil nějaké nepříjemnosti, Bystroočko. Tak začátek dopisu bude nevinný, a pak, po dlouhé mezeře přijde nějaká ta nemravnost. Aby sis mohl určit, kdy si to přečteš a nemusel jsi nosit dopis neotevřený. A nebo dopis v dopise." Zazubí se. "To bude neuvěřitelně rafinovaný."

"Dopis v dopise? Víš, že umíš být pěkně rafinovaný a vychytralý, když chceš? To se budu těšit, co pěkného mi připravíš. Ale žádné křížovky a morzeovky." Zasměje se. To oslovení se mu líbí. Kdykoliv je David vysloví, tak se mu sevřou vnitřnosti. Spokojeně zavrní.

Vytáhne se nahoru a usadí se Alexovi v klíně. Skloní se, aby zlehka přejel přes jeho rty svými. "Já tu budu a budu na tebe čekat. Hrozně netrpělivě." Dlaněmi se zapře o Alexovu hruď a zadívá se mu do očí. Najednou celý zvážní. "Bude se mi stýskat, Bystroočko. Strašně moc. Ale ty se mi vrátíš… že jo?"

Položí si dlaně na Davidovy boky a přejede palci po vystouplých hrbolcích pánve. Vydechne do jeho rtů. Potom přikývne. "Vrátím se. Proč bych se neměl vrátit, Daví? Teď tu mám dost silnou motivaci, abych zbytečně neriskoval." řekne upřímně s pohledem do šedých hlubin.

Přikývne a usměje se. "Miluju, když mi tak říkáš." Navíc mu věří. A nejen díky tomu jemnému oslovení. "Já vím, že se vrátíš. A opovaž se riskovat, protože jestli se to dozvím, naplácám ti. Ale doopravdy." Pomalu klesne na jeho hruď a otře se tváří o krk. "Mám tě rád."

Srdce se mu rozbuší, když to David pronese s takovým citem. Omotá kolem něj paže a přitiskne si ho blíž na hrudník. "Taky tě mám rád. Moc, Daví." Sklouzne dlaní po zádech až na jeho zátylek, aby ho pohladil ve vlasech.