Část sedmá

Část sedmá

---

Zaparkoval na volném místě před domem, kde bydleli Michal s Lexem. Otočí s úsměvem svůj pohled ze silnice k Davidovi, který seděl na sedadle spolujezdce a vezme ho za bradu, aby na chvíli spojil jejich rty v polibku. "Připravený?" Uculí se. Jejich první oficiální pozvání ke klukům domů na večeři. Zřejmě nevěřili, že se z nich stal doopravdy pár a tak se chtěli ujistit, že je netahali za fusekle. Všechno se zdálo být dokonalé. Jeho přestup k letecké i srovnání svého pracovního režimu s Davidovým studijním, nakonec skloubili ke spokojenosti obou. Takže spolu trávili volný čas a někdy i něco navíc. Snažil se, aby byl David v jejich vztahu spokojený a nějak nestrádal, takže si občas přišel jako starostlivá hospodyňka, když se ptal, zda má plný a spokojený žaludek, čímž Davida musel neskutečně bavit i prudit navzájem. Rozvíjel svoje kuchařské umění natolik, že překvapil i svou vlastní sestru, která ho s konstatováním, že konečně dospěl, dotáhla do obchodů s oblečením a přehodila jeho dosavadní šatník vzhůru nohama, protože její bratříček přece nebude dělat ostudu. Jen posledních pár dní měl pocit, že se v šedých očích objevilo něco, co tam dřív nebylo. Odsune ty myšlenky stranou a vrátí se zpátky k Davidovi v autě. Pohladí po tváři a přihlouple se usměje. "Měl bych nasadit nějaký americký výraz, jinak si budou myslet, že na něčem jedu."

Uchechtne se a nechá se políbit. "Myslíš jako, jestli jsem připravený na dokonalé lustrování od těch dvou? Ale jo. Lepší jak kdybys mě představoval rodičům." zasměje se vesele a natáhne se po klice. Těch posledních pár týdnů si vážně užíval. Alex byl dostatečně chápavý, aby mu nechal dostatek prostoru na učení i jeho vlastní koníčky. I tak spolu trávili jinak všechen čas. Alex se snažil. Tak moc, až to Davidovi občas lezlo krkem, ale nezlobil se. Většinou stačilo Alexe spražit naštvaným pohledem a dal se svými starostlivými otázkami pokoj. Usměje se. Bylo mu fajn. Až moc fajn. Kazila to jen jedna jediná věc a tu s Alexem nechtěl probírat za žádnou cenu. Začal by vyšilovat a to David vážně nechtěl. Poradí si s tím sám. Alex měl dost starostí a práce i bez něj. V práci toho měli hodně, ale Alex si nestěžoval. Statečně se vyhýbal službám s Felixem. David ho podezříval, že to dělá proto, aby toho dědulu ochránil před dalším majetnickým výbuchem. Bylo mu to jedno. Hlavně, že na jeho Alexe nesahal a držel se co nejdál. A měl radost, že se Alex tak zdokonalil ve vaření. Bylo vidět, že on sám z toho má obrovskou radost. Stávala se z něj dokonalá hospodyňka, čím ho samozřejmě neopomněl občas pozlobit. Většinou pak skončil přivázaný k posteli a slastně mučený. Zadívá se na Alexe a pousměje se. I změna šatníku mu dělala dobře. Natáhne ruku, aby zlehka upravil Alexovi límeček u košile. "Ale ty přece jedeš." Skloní se k jeho uchu a pobaveně zašeptá. "Pravidelně ojíždíš mě. To se někde musí projevit." Raději rychle otevře dveře a vystoupí.

Pobaveně se zachechtá nad tím dvojsmyslem a raději vytáhne klíčky ze zapalování a vystoupí hned za Davidem. "Náhodou to je ale dost příjemné, takže mi to nemůže mít nikdo za zlé." Dožene ho dvěma rychlými kroky a vezme ho kolem pasu. Byl šťastný a to se u něj projevovalo řekl by… přílišnou hyperaktivitou. Natáhne se, aby zazvonil. "Někdy mi přijde, že ti dva lezou z postele pokaždé, když k nim přijdu. Asi se potřebují pokaždé dobít hormony štěstí."

Ušklíbne se. "Kdyby někdo zvonil na nás, tak by to asi vypadlo stejně. Seš strašnej, víš to?" zamručí a ohlásí se do mikrofonu. Chytí za dveře a trhnutím je otevře. "A nebo prostě jen závidíš?" otočí se na Alexe. Zastaví se ve dveřích a uculí se. "Škoda, že jsme se… ehm… jedna rychlovka v zastaveném výtahu?" Povytáhne tázavě obočí a se smíchem zamíří do budovy.

"To abychom taky doplnili hormony štěstí?" Zakroutí pobaveně hlavou a raději zamíří za Davidem do útrob domu. "Půjdeme raději po schodech, v rámci zachování psychického zdraví všech, ano? Potom ti to doma vynahradím."

"Dobře." přikývne spokojeně. "To mi stačí. Stejně rychlovky nemám moc rád…lepší je to pěkně doma." zadívá se na něj a pak zamíří do schodů za ním. Přitom mu přímo nestydatě okukuje zadek.

"Netvrdím, že trochu dobrodružství neuškodí, ale dnes se to vážně nehodí." Usměje se. "A nehypnotizuj mi ten zadek tak nebo se mi půlky rozskočí od sebe." Zazubí se pobaveně. "Nechtěl bys jít radši napřed ty? V rámci zachování tvého psychického zdraví." Zastaví se, aby na něj počkal.

"Booože, z tebe se stává příšernej suchar." ušklíbne se a zrychlí, aby Alexe předešel. Mezitím však stihne uštědřit plácanec přes Alexův pevný zadek. Se smíchem se rozběhne po schodech, aby Alexovi stihl zmizet z dosahu.

"Já ti dám suchara. To byl můj zadek." Konstatuje, zazubí se a zrychlí krok, aby ho dohnal v polovině schodiště, kousek od dveří do Lexova bytu. Zachytí ho kolem pasu, přitiskne na zeď po svém boku a umlčí ho svými rty.

Chodbou se rozezní pobavený smích a David se nechá bez boje přitlačit ke zdi. Automaticky vztáhne ruce, aby objal Alexe kolem krku. "Suchar, ale můj…" zamručí spokojeně do polibku. Jen velmi pomalu se odtrhne, když se kousek od nich otevřou dveře a ozve se decentní odkašlání.

"To doufám, že tvůj." Uchechtne se mezi polibky. Odtáhne své rty od Davidových a podívá se směrem k odkašlání. "Ahoj Lexi." Pozdraví slušně jejich narušitele a pustí Davida ze svého sevření. Předtím mu však ještě vtiskne jeden polibek.

David se usměje. "Čau Lexi, máme ještě tři minuty, než nás začneš peskovat." Uculí se, proklouzne kolem Alexe a následně i Lexe do chodby bytu.

Lex kývne a lehce zavrtí hlavou. "Ahoj. Když už ses tak pozval dál, pomoz Míšovi. Dal se do prostírání." Pak se otočí na Alexe. "Tak jak se máš? Nebo spíš máte?"

Vyjde schody a zahučí do chodby bytu, aby se zul. Už vidí jen Davidova záda, jak mizí za dveřmi kuchyně. Jen se nad tím usměje a otočí svůj pohled k Lexovi. "Jak vidíš, tak dobře. Alespoň si to myslím." Usměje se. "Jak žijete vy?" Vrátí mu otázku. "Vypadáš spokojeně, takže asi taky dobře."

David prakticky vlítne do bytu. Má jen chvilku, než bude mít v patách Alexe. "Míšo? Ahoj. Musím s tebou nutně mluvit." vezme mu z rukou talíře a položí je na stůj. "Soukromě. Prosím." řekne naléhavěji než měl v plánu.

Lex se na Alexe usměje. "S Míšou se ani nemůžu mít líp." pokrčí rameny. "Je úžasný." Kývne směrem do bytu. "David je v pořádku? Přišel mi minule v baru nějak… nervózní."

Michal překvapeně zvedne hlavu od prostírání příborů a talířů, když mu jsou talíře uzmuty. "Ahoj Davide." Usměje se. Přiřítil se tam jako tajfun. Okamžitě zpozorní. "Ano? O co jde?" David vypadá naléhavě.

Alex zastrčí ruce do kapes. "Popravdě nevím… David dělá co jen může, aby bylo všechno v pořádku, ale občas mi přijde moc zamyšlený.. až nezvykle, jestli chápeš. Ale mě se nesvěřil… třeba by Míša mohl…"

"Já jen…" David se nepřijemně ošije. "Víš, kdy přijede Dwight? Minule to padlo a já bych s ním vážně potřeboval nutně mluvit… pokud možno osobně." Vydechne. "Nechci, aby o tom Alex věděl, tak prosímtě… ani slovo jo?"

"Pochybuji." zavrtí Lex hlavou. "Míša nemá tušení. Už jsme se o tom bavili. Třeba jen něco ve škole. Ani David není dokonalý. Třeba mu jen něco nejde."

Michal se usměje. "To máš asi štěstí… volal, že tak nejdéle za dva týdny by se tu mohl zastavit. Chytá zase někde zločince." Pousměje se. "Děje se něco? Proč o tom nemá Alex vědět?"

"To jsem si taky říkal, ale trvá to už nějakou dobu… No, zkusím se ho na to zeptat sám a když to nepůjde, tak si budu muset počkat, až to bude chtít říct." Pousměje se. Občas prostě něco říct nešlo.

"Skvělý…" usměje se. "Já o tom nechci mluvit. Jen mě něco trošku znervózňuje, ale není to nic vážného. Jen to chci probrat s Dwightem, nic víc." Mávne rukou. "Mám tendence občas vyšilovat."

"No, snad to není nic vážného." poplácá Alexe po ramenou a zamíří s ním do bytu. "Doufám, že máte pořádný hlad."

Michal se trochu zamračí. Ať už to bylo cokoliv, nelíbilo se mu to. Nakonec si jen povzdychne a přikývne. "Řeknu Dwightovi, ať se ti ozve… můžete to probrat už po telefonu a třeba si s příjezdem pospíší." Usměje se.

"Drželi jsme s Davidem poctivou hladovku, abychom všechno snědli." Uchechtne se. Nechce to házet za hlavu, ale co může dělat. A tady to taky nechtěl příliš řešit. "Že jo, Daví?" Přesune se ke svému příteli, aby si vyžádal souhlasné přitakání. "Ahoj Míšo."

"Alexi." Vzpamatuje se Michal ze zadumání a nahodí úsměv.

"Jasně." Přikývne David souhlasně. Usměje se na Míšu a už se k tomu, o čem mluvil nevrátí. Nechce to řešit před Alexem. "Už mám fakt hlad."

Lex si Davida zamyšleně prohlédne, ale nic neřekne. Ani Míšův výraz se mu moc nezamlouvá. "Můžeme ke stolu klidně hned."

Alex přelétne všechny tři očima. Něco se dělo, to bylo jasné. Ale jak vidno, nikomu se do toho ani nechtělo. "David má pravdu. Taky mám hlad. Co že se bude podávat, pane šéfkuchaři?" Otočí se tázavě na Lexe.

Míša si vymění s Lexem pohledy. Naznačí, že teď ne a usměje se.

Lex pokrčí rameny. "Tak já půjdu servírovat." Projde kolem Míši a neodpustí si aspoň kradmý dotyk. "Svíčková a dal jsem si záležet."

David se podívá na Alexe, pak na Lexe a svůj pohled vrátí na svého milence. Koutky mu zacukají, než se naplno rozesměje.

"Tak jo, sedněte si." Pokyne těm dvěma a nechápavě se zadívá na Davida, který se rozesměje.

Alex se podívá nevěřícně na odcházejícího Lexe. To si dělá srandu? Sjede smějícího se Davida pohledem. Po svém neúspěchu má možnost vyzkoušet, o čem to všichni tak básní. Trochu se nafoukne, i když mu koutky taky cukají. Na jeho UHO Lexova svíčková mít nebude. Raději zasedne na židli.

Omluvně se usměje na Míšu, než přejde k Alexovi, aby si mu drze sednul na klín. Přejede prsty po jeho tváři. "No tak, bystroočko…" zazubí se, pak se skloní k jeho uchu, aby se o něj lehce otřel rty. "S Lexem v tomhle nevyhraješ, ale stejně tvoji svíčkovou miluju úplně nejvíc." Mazlivě se otře svou tváří o Alexovu.

Lex zapadne do kuchyně, aby vše naservíroval. "Dá si někdo víno? Tedy z těch, co dnes neřídí?" vykoukne ještě z kuchyně.

Automaticky pažemi obejme Davidův pas, když se na něm usadí a pousměje se. Tohle tedy rozhodně nečekal. Možná doma, ale ne tady. "Kdybys nepovídal, ty kecko." Spojí jejich rty v polibku. Určitě si nechá dvakrát přidat. "Ale hezky se to poslouchá." Zavrní spokojeně. Potom se otočí Lexovým směrem. "Já ne, díky, já jsem řidič. Daví?" Otočí se na svého přítele.

Michal je jen překvapeně sleduje. Takovou vřelost rozhodně nečekal. Ale musí se tomu usmívat.

David zavrtí hlavou. "Ne, díky. Ve společnosti už pít nebudu. Vytrestalo mě to na vaší svatbě dost. Ale prosím hodně šlehačky a brusinek." Na Lexe se otočí jen na chviličku. Pak se zase věnuje Alexovi. "Miluju, když mi tak říkáš…" zavrní. Ještě se mu nechce od Alexe pryč, ale opustí jeho klín a způsobně se usadí na židli vedle něj. "A jak pokračuje váš dům, Míšo?" zeptá se zvědavě.

Lex se vrátí z kuchyně s několika talíři a musí jít několikrát než všechno donese na stůl. Před Davida postaví talíř s extra porcí šlehačky. "Spokojený? A co si tedy dáte vy dva na pití? Myšičko, ty mi s vínkem košem nedáš, že ne?"

Alex jen s nevolí pustí Davida ze svého klína a raději se způsobně usadí, i když si pod stolem ukradne Davidovu ruku, aby ji pohladil. "Já si dám jen vodu, díky."

Michal zakroutí s úsměvem hlavou. "Ne, Lexi, nedám, já si totiž víno dám rád, díky." Usměje se. Otočí se pobaveně na Davida. "Takže se cítíš vytrestaný? Neřekl bych, že tak vypadáš." Zazubí se. "A staví se zatím už podle plánu, i když tam je skluz." Protočí očima. "Vážně nechápu, kdo z těch expertů dokázal podělat základy."

"Mě taky stačí voda. Ale kdybys měl plátek citronu…" Výmluvně se podívá na svůj talíř. "Jsi skvělej. Citronek a jsem spokojenej." Uculí se jako andílek a jakoby náhodou se svým lýtkem otře o Alexovu nohu. Přitom se tváří jakoby nic. Pohled stočí na Míšu. "Jo, vytrestaný. Zeptej se Dwighta, jak mi celé dopoledne držel vlásky a já chcípal, jak zle mi bylo. Má ze mě srandu ještě teď." ušklíbne se. "Navíc jsem tak nedopadl sám."

Lex zavrtí hlavou. "To není problém. Tak ještě chviličku. Lásko, a radši bys bílé nebo červené?" Zeptá se Míši a věnuje mu zamilovaný pohled. "Svěřili to nějakému amatérovi, nepoznal ani vlevo a vpravo." Mávne rukou. "Ale už jsem to dal na starost svému právníkovi. Ta firma už dotyčného vyrazila a náklady navíc uhradí oni." Ušklíbne se, než zapluje zpět do kuchyně pro pití.

Alex se zahledí na Davidovu porci a kopu roztékající se šlehačky pod vlivem teplé omáčky. "Daví, jsi si jistý, že to zvládneš, aniž by tě večer bolelo břicho?" Trochu se zarazí při zmínce Dwightovo jména, ale nijak to nekomentuje. "Lex umí být docela zákeřný, co?" Zazubí se.

"Nemáte tak chlastat, když to neumíte ovládat." Zašklebí se Michal. S tím si on hlavu lámat nemusel. "Jo, umí, ale to by naštvalo asi každého… tímhle tempem budeme bydlet asi až na jaře. Lexi, nechám to na tobě, jako vždy." Usměje se vděčně na svého manžela.

David se na Alexe zamračí. "Nezáviď jo? Nic mě bolet nebude, ne po takový mňamce." Olízne se a už se radši chopí příborů. "Navíc mě pak budeš moc obskakovat… případně. Hele, Míšo, nám všem je jasný, co jste ovládali ty a Lex, takže nám nechej aspoň ten chlast. Obzvlášť, když vy jste byli nechutně roztomilý a zamilovaný a já tam byl single. To se pije na žal, abys věděl."

Lex se vyloupne z kuchyně i se skleničkami. Před Alexe a Davida položí vodu s plátkem citronů a Míšovi a sobě skleničky na dlouhé nožce s bílým vínem a ještě i nižší skleničku jen s vodou. Usadí se u stolu. "Nebudu platit horentní sumu jen proto, že to někdo pokazil. To by to takhle mohli dělat schválně a vydělávat na tom. A navíc se díky tomu termín dokončení posunul. To není zrovna příjemné."

"To je něco, co ti rozhodně nezávidím." Zakroutí s úsměvem hlavou a raději se chopí příboru. Tolik k tomu, jak miluje jeho svíčkovou. To jen aby nezačal vyšilovat, prokouknul ho.

Michal pokrčí ledabyle rameny. "No a co, nějak jsme se zabavit museli, že jo. A to tou nejpříjemnější cestou." Vrhne zamilovaný pohled Lexovým směrem a usměje se. "Na žal a posílení, je mi to jasné." Neodpustí si drobné rýpnutí.

Usměje se na Alexe, dlaní na chvíli sklouzne pod stůl, aby ho pohladil po stehně. "Však my vám to přejem. Taky jsme tak docela nezaháleli." mrkne na Alexe. Díky tomu taky nakonec byli spolu.

Lex už to raději ani nekomentuje. Míša k tomu řekl všechno. "Tak si nechce chutnat."