Část čtvrtá

Část čtvrtá

---

Zoufale nestíhá. Měl sraz se svým kruhem, aby probrali nějaké příklady, které chápalo jen hodně málo lidí, tak se sesedli v kavárně a ti šťastnější se snažili vysvětlit principy těm méně šťastným. On sám udělal zkoušku bez problémů. Nepovažoval ji za tak důležitou, aby Alexovi vysvětloval, že má dneska i zkoušku. Řekne mu to později. Po vysvětlování chtěli ještě oslavit to, že většina to zvládla a zbytek snad zvládne příště. Jenže David díky tomu ztratil trochu pojem o čase a když se podíval na hodinky, měl už půl hodiny zpoždění. Zakleje, omluví se a vypálí z kavárny jako kulový blesk. Při běhu na zastávku, kde vidí právě přijíždějící autobus, vytáhne mobil a sotva dosedne na sedačku, už smolí zprávu. PROMIN, TROCHU JSEM SE ZASEKL: PUL HODINY A JSEM U TEBE. OMLOUVAM SE BYSTROOCKO.

Znovu pohledem zkontroluje hodiny. Byl si téměř jistý, že s Davidem byli domluvení už před půl hodinou, že k němu přijde a on zatím přichystá večeři. Už byl dávno osprchovaný a nachystaný. Navléknutý do krémové košile a černých džínů, které mu vybrala Sára. Prý v nich měl neodolatelný zadek, což od sestry znělo trochu divně. Košili si raději nedopínal až ke krku a jen si ji nechal ledabyle rozepnutou, aby byl vidět řetízek se známkami. Stejně tak stůl byl prostřený. Zřejmě mu do toho něco vlezlo, což bylo víc než pochopitelné, říkal přece, že mají nějaký sraz, kvůli škole. S kritickým pohledem zvedne poklici z hrnce, ve kterém se snažil uvařit svíčkou podle návodu z kuchařky. Něco bylo špatně, i když si byl jistý, že si postup třikrát prošel, aby se vyvaroval hloupých chyb. A i když omáčku několikrát rozmixoval, stále v ní byly vidět hnědé a bílé přechody přísad. A o chuti raději ani nepřemýšlel. Svíčkovou to připomínalo jen velmi vzdáleně. Možná by bylo lepší, kdyby ještě rychle zavolal do restaurace, aby jim přivezli nějaké lepší jídlo a tenhle hrnec by mezitím někam schoval. Natáhne se po mobilu, když zavibruje. Uleví se mu, alespoň, že se mu nic nestalo. A provoz ve městě se taky nikdy nedá ovlivnit. Rychle naťuká odpověď. ČEKÁM A JSEM NEDOČKAVÝ.

Vytáhne mobil z kapsy, aby se s úsměvem zadíval na displej. PROMIN BYSTROOCKO, JESTE TO CHVILI ZABERE, ALE LETIM JAKO BLESK." Uculí se, když čistě pragmaticky dopíše: A CO BUDE K VECERI?"

SPĚCHEJ POMALU. Odepíše na zprávu a odloží mobil. Na otázku o večeři raději nereaguje, protože chlubit se něčím, co se očividně nepovedlo, to nebyl dobrý začátek společné večeře. Nahlídne do ledničky, co by mohl splácat místo toho nepovedeného pokusu. Pár palačinek by jistě neurazilo… ale to by mohl David přijít během přípravy. Znovu zauvažuje o objednání pizzy. Měl by se rozhodnout rychle. Bude to asi nejlepší. Naťuká do mobilu číslo na pizzerii a objedná si přednostní pizzu. Vytáhne sýry a salámy, které nakoupil pro tuhle příležitost, aby připravil dva obložené talíře. Lepší něco než nic. DOUFÁM, ŽE NEMÁŠ MOC VELKÝ HLAD. Odepíše nakonec. To bude zase průser. No, alespoň se David dobře pobaví. Ušklíbne se. Za to mu to stálo.

Ušklíbne se, když si to přečte. Asi se Alex moc nevyznamenal. Odpoví mu ale až poté, co přestoupí do dalšího autobusu. Dneska ho ta dlouhá cesta strašně rozčiluje. Hodně opatrně se usadí v druhém busu, protože mu nepřijde nijak čistý a on je poměrně vysvátkovaný, jak šli rovnou ze zkoušky. Písemné samozřejmě, ale člověk nikdy nemohl vědět, jestli si profesor nevzpomene na nějaké ústní dozkoušení. V černých kalhotách a bílé košili s temně rudou vázankou vypadá dobře. Holky z ročníku si z něj utahovali, že vypadá přímo k sežrání. Sako v tom vedru už dávno stáhnul a má ho jen přes rameno. Povzdechne si. Měl to lépe promyslet. Chtěl se ještě stavit na koleji a převléknout se, ale to by přišel ještě později. Tvář se mu roztáhne do úsměvu, když odepisuje. MAM HLAD JAKO VLK, ALE KDYZTAK SI DAM TEBE. NEMUZU SE DOCKAT, AZ TE ZASE OCHUTNAM. Ví moc dobře, že je neuvěřitelný provokatér, ale to je spíš Alexův problém.

Zatrne v něm, když si přečte začátek zprávy, ale potom se usměje, když mu z té představy zatrne ve slabinách. JÁ TI BUDU MUSET STAČIT. Nebo suchý knedlík. Dodá jen tak pro sebe. Snad ta pizza přijde dřív než David. Trochu to nevychytal, ale známost s majitelem pizzerie sídlící nedaleko od jeho bytu, mu poskytovala menší výhodu. Za vyšší dýško byla jeho pizza chystána přednostně.

Usměje se. ALEXI, JA MAM ALE VAZNE HLAD. NEJEDL JSEM OD SNIDANE." Zazubí se, trošku kecá, něco malého slupli před zkouškou a měl ještě i jakýsi zákusek v kavárně, ale i tak měl pocit hladu. VIS, ZE O JIDLE NEZERTUJU. ALE URCITE SI MOC RAD DAM ZAKUSEK. NEMUZU SE DOCKAT, AZ HO BUDU MIT V PUSE. Uchechtne se dá odeslat zprávu.

Upraví si poklopec. David byl neskutečný provokatér. Moc dobře věděl, na kterou strunu má udeřit, aby Alexovo tělo hrálo podle jeho pravidel. Sklouzne pohledem na hodiny. Od snídaně? ZLOBÍŠ, DAVÍDKU. Odešle zprávu a odloží mobil, aby dal ohřát knedlík. Naservíruje svůj výtvor Davidovi k večeři za každou cenu a až se řádně pobaví, tak se vytasí s pizzou.

Uchechtne se, když na něj z displeje zablikají ta dvě slova. VAZNE? TO JSEM RAD. TY NASTESTI VIS, CO NA ME PLATI. NAHLAS BOMBU V BARAKU, AT SI TO PAK MUZU PORADNE UZIT A NEDESIM SOUSEDY :D

NECHÁME SOUSEDY, AŤ SI TO POŘÁDNĚ UŽIJÍ. Ušklíbne se. Kromě něj tu nebydlel nikdo tak mladý. Zbytek byl věkově nad padesát let. A bylo mu to jedno. Oni byli taky mladí a řádili. I když… možná ne tak hlučně. ČEKÁ TADY NA TEBE MALÝ DÁREK. Proč ho taky trochu nenatěšit.

JSI HODNEJ, ZE MYSLIS I NA SVOJE SOUSEDY. ALE TREBA SE JIM TO TAK LIBIT NEBUDE." Spokojeně se zazubí. TAK DAREK? JSEM ZVEDAVY. ALE STEJNE SE VIC TESIM NA TVUJ PENIS V MEM POZADI. Ďábelsky se zasměje, až se po něm několik spolucestujících otočí. Je mu to jedno.

MĚL BYS ZA SVOJE CHOVÁNÍ DOSTAT TROCHU EROTICKÉHO MUČENÍ. ŘÍKAL JSEM, ŽE TĚ BUDU MUSET ZKROTIT. Neměl nejmenší tušení, jak se po tomhle dráždění bude schopný soustředit na večeři. Ne, pokud prvně neskončí v ložnici. Ale to by vyšel jeho dárek naprázdno. chtěl ho vyzkoušet ještě dnes.

VAZNE? OHNES ME HNED V PREDSINI? zazubí se. ZKROTIT? VELKA SLOVA, ZLATO." Konečně zastávka, takže rychle opustí autobus, hned jak zastaví. ZA PET MINUT JSEM U TEBE." Dopíše a zastrčí mobil do kapsy kalhot, aby mohl nasadit ostřejší tempo.

Přesně ve chvíli, kdy vezme mobil do ruky, aby si přečetl příchozí zprávy, zazvoní u dveří zvonek. Hmátne po peněžence, doufajíc, že je to pizza. Uleví se mu. Spěšně to vyřídí, zašoupne pizzu i s krabicí do trouby, aby ji uchoval trochu déle teplou a čapne mobil. NE, NEJDŘÍV SE NAJÍME, AŽ POTOM ZÁBAVA. VÍM JAKÝ DOKÁŽEŠ BÝT, KDYŽ JSI HLADOVÝ. Vrátí mu tu provokaci.

Zprávu si přečte až před domem, kdy se opře o zvonek. Uculí se a ohlásí se jako hladová šelma ke krocení. Vycupe nadšeně schody, aby se zastavil přes Alexovým bytem. Hrozně se na něj těšil.

Dveře spíš rozrazí než otevře, hmátne rukou po Davidovi, s překvapením se nepozastaví nad tím, že je oblečený do saka a vtáhne do svého bytu, aby ho přitiskl zády na zavřené dveře. Rukou zašátrá a ještě otočí klíčem, aby se vyvarovali nevítaných návštěv. Vrhne se na jeho rty.

Překvapením nestihne ani vydechnout a už je vtáhnut dovnitř a přiražený na zavřené dveře. Nejdřív stejně vášnivě odpoví na Alexovy rty, než se pokusí odtáhnout. "Neblbni, zmačkáš mě…" zahučí. "A mám hlad." dodá, protože čeká, že to od něj Alex chce slyšet. Uculí se. "Nebo změna plánu?"

"Vyžehlím ti to…" Podotkne jen, když se konečně odtáhne. Rukama zahladí neviditelné pomačkání, které svým stiskem způsobil. "Raději by sis měl odložit." Uchechtne se a znovu ho políbí, tentokrát jemněji. "Večeře je na stole. Skoro."

"To jsi až taková hospodyňka?" zeptá se se smíchem a ještě si Alexe přitáhne, aby sjel svými dlaněmi na jeho pevný zadek. "Odložím si rád, ale sneseš mě u stolu jen v boxerkách, nebo mi něco zapůjčíš?" Otře se rty mazlivě o jeho krk. "Už jsem to nezvládl na kolej."

"Musím být." Pokrčí rameny. "Ale žehlím jen to nejnutnější." Uchechtne se. "Jestli zvládneš večeřet v klidu jen v boxerkách, tak to zvládnu i já. Jinak víš, kde máš hledat." Vtiskne mu polibek na čelo. "A ten oblek si dej prosím pěkně na ramínko a do skříně… nerad bych, aby přišel k nějaké újmě." Uculí se. Pak mu to dojde. "Jakto, že jsi v kvádru? Kvůli mě určitě ne, že ne?"

"Co? No, měl jsem kolem oběda zkoušku. Jen takový počítání. Ani to nestálo za zmínku." Pokrčí rameny a stáhne sako. "Tak já si to půjdu sundat a pověsit na ramínko do skříně." Zopakuje po Alexovi a pomalu stáhne své ruce z jeho pozadí. "Ale jestli tě to rajcuje…" Ještě se nahne, aby mu zavrněl do ucha. "Oblíknu si ho častěji." Se smíchem skopne boty a zamíří do ložnice.

"Ty jsi vážně neskutečný provokatér." Zakroutí pobaveně hlavou. "Takže mám předpokládat, že když to nestálo za zmínku, tak že zkoušku máš hotovou?" Zeptá se zvědavě, i když odpověď tak nějak už tuší. "Zajdu nám nabrat to jídlo, kolik si dáš knedlíků? Na oslavu hotové zkoušky…" zavolá na něj a nakoukne do ložnice, aby měl lepší výhled na zrovna odhalené pozadí, jak se David předklonil, aby si sundal nohavice.

"Nooo, tak pět?" zavolá z ložnice, zatímco se svléká. Pak pověsí oblek úhledně na ramínko a otevře skříň. Chvíli hledá, než objeví svoje oblíbené tričko s medvídkem. Jen v boxerkách a tričku vyrazí za Alexem do kuchyně. "Tak, a čím tu mou úspěšnou zkoušku oslavíme?"

Naskládá na talíř knedlíky v požadovaném počtu a přidá i maso, i když pochybuje o tom, že by David dojedl, až ochutná. Jako svíčková to vonělo, ale nevypadalo to tak a jemu to začínalo nahánět osypky na zádech. Otočí hlavu od naběračky s omáčkou, aby sjel pohledem Davidův úbor. "Pořád tvrdím, že ti to tričko sluší. A radši se neptej, abys nebyl zklamaný." Zalije knedlíky omáčkou a otočí se, aby talíře položil na stůl. "Tak pojď…" Už není tak nadšený jako před malou chvílí, když se David objevil.

Neunikne mu, jak Alex schlípnul. "Copak?" zeptá se zvědavě a usadí se u stolu. Zadívá se na Alexe a je mu ho najednou nějak líto. Jediný pohled ho ujistí v tom, že mu asi nevyšlo vaření tak, jak by si přál. Odvážně pohlédne na talíř, který mu Alex naservíruje. "Se asi nějak nepovedlo co?" zvedne k němu pohled, usměje se a statečně se chopí příboru. "No, prubnu to. Zatím jsi mě ještě neotrávil." Sehne se, aby přičichl. "No, voní to skoro jako svíčková. Aleéééé… hele, že tys uvařil UHO? Tu mám rád, na všechny způsoby." Zazubí se. "V menze je v jednom kuse… sice je podezřívám, že je to pokaždé jiná omáčka, ale stejně…" Zakrojí, aby si uklafl kus knedlíku a namočil ho v omáčce. "Tak to prubneme, ne?" mrkne na Alexe a nacpe si sousto do pusy.

Zatváří se jako nakopnuté štěně. Ztěžka dosedne na svoje místo proti Davidovi a zamlkle sleduje jeho jednání. "Se to asi… trochu srazilo. No… jo… UHO." Pousměje se. Tohle nečekal. Sám se natáhne pro svůj příbor, aby taky trochu své porce přežvýkal, i když už ví, jak to chutná a jak moc se mu to nepovedlo.

Není to tak hrozný, i když to asi původně mělo být něco jiného. Ale jíst se to dá a dávit z toho taky nebude. Zvedne pohled k Alexovi. Normálně by mu to strhal, ale teď má pocit, že zas tak krutý být nemůže. Alex se snažil, chtěl mu uvařit něco dobrého a nejspíš se prostě nepovedlo. "Hele, tys byl v menze zeptat se na recept, že jo? Ale máš ji lepší…" ušklíbne se. "Tak se netvař tak pohřebně. Budeme dělat, že to mělo být přesně to, co to je teď, jo?"

Oceňuje snahu, kterou David vynakládá k tomu, aby mu trochu zvednul náladu. "Mám v troubě pizzu… možná to bude lepší. Měli bychom oslavovat, ne se tvářit." Pousměje se omluvně. Je zklamaný sám ze sebe. Asi si prostě ukrojil moc velké sousto, a teď se mu nevešlo do pusy.

"Tak se tvářit přestaň. O nic nejde, ty troubo." zavrčí a sehne se nad talířem, jako by si ho chtěl chránit. "Na pizzu ti kašlu, tu jsi nedělal ty. Mě to náhodou docela chutná, abys věděl. Je mi fuk, že se ti to nepovedlo podle představ. Tak si přestaň hrát na nespokojenou hospodyňku." zamručí a nacpe si do pusy další sousto.

"Ještě jednou řekneš, že jsem hospodyňka a skončíš celou noc přivázaný k pelesti postele. Nahý a vzrušený." Olízne vidličku a zatváří se jakoby nic. To, že mu David nenadává, ho trochu uvolnilo. Vloží si do úst další sousto a s povděkem ho spolkne.

Uculí se. Dostal do ruky munici. "Alexi? Ty jsi normálně hospodyňka." zachechtá se a hned si nacpe do pusy další sousto. Nemá mu dávat do ruky takové zbraně, když ví, že je provokatér.

Zatváří se jako bůh pomsty. "Jen provokuj, Davídku, jen provokuj." Strčí si do úst další sousto a a blýskne se úsměvem. "Uvidíme, co budeš říkat, až se to uskuteční."

Zasměje se. "No, co bych říkal…" pokrčí rameny a pak ztlumí hlas do smyslného šepotu. "Budu tě prosit, abys mě ošukal…" Obdaří Alexe zářívým úsměvem a začne se věnovat svému talíři. Hází to do sebe jako lopatou. Vážně má hlad a ta omáčka tak špatná není. "Ale to maso se ti fakt povedlo…" zahuhlá.

Pousměje se. Na maso byl celkem expert, toho se nebál, že by ho pokazil. "Jsem rád, že ti chutná." I když to bylo ve větší míře podpořené tím, že celý den nejedl a teď musel mít opravdu hlad. V tu chvíli dokáže člověk pozřít všechno. "Uvidíme, co všechno mi potom povíš." Zasměje se. "A nehltej tolik, aby ses neudusil." Pokárá ho pobaveně.

"Hele, chci si ještě přidat, než budeš realizovat to svoje mučení, tak mě nebuzeruj." zamručí a láduje do sebe jídlo stejně jako předtím. Zatváří se ublíženě a za chvilku přistrčí k Alexovi prázdný talří. "Náááášup." protáhne mlsně.

Překvapeně zamrká, ale zvedne se i s Davidovým talířem od stolu. "Kolik to bude teď? Zase pět?" Nášup rozhodně nečekal. "A chceš k tomu něco k pití?" Vzpomene si, že jim nenalil ani vodu.

"Jen tři, až nejsem moc přejedenej." uculí se a sjede Alexe pohledem. Mlsně se olízne. V těch kalhotách má opravdu moc pěkný zadek, ale raději by viděl Alexe bez kalhot. Zamyšleně se usměje. "Voda stačí, dík."

"Na co se tak díváš?" otočí se přesně ve chvíli, aby Davida nachytal na švestkách. Nandá mu na talíř a položí to před něj. "Zrovna jsem si říkal, kam bys potom nasoukal ten zákusek, který jsi sliboval." Otočí se ještě pro dvě sklenice a vytáhne z lednice vychlazenou lahev vody. "Ještě nějaké přání?"

"Zatím žádné díky." usměje se jako andílek. "Na co bych se asi tak díval?" Zeptá se mezitím co soustředěně krájí maso. "Máš neuvěřitelně nádherný zadek."

"Myslíš?" Zapochybuje naoko, ale je tím potěšený. Vypadá to, že Sáry rady se neminuly účinkem. A to byl zvědavý na to, jak se bude David tvářit až zjistí, že pod těmi kalhotami nic navíc nemá. Žádné spodní prádlo. "Tak díky." Usadí se zpátky na svoje místo. Davida dnes večer čeká ještě pár překvapení.

Sleduje zvědavě záhyby látky a začíná se pomalu culit. "Budu hodně mimo, když zkusím tipnout, že jsi dnes jaksi… naostro?" upře pohled do Alexových očí. Hladově si olízne rty a rozhodně to není fyzickým hladem. "Začínám se těšit na ten zákusek."

Přimhouří podezřívavě oči. "Odpověď se zamítá, na to si budeš muset přijít sám. A ještě před zákuskem tě čeká dárek, takže nepřeskakuj pořadí." Uculí se poťouchle a trochu se zavrtí na židli. Látka džínů se mu otírala o penis a v kombinaci se slovy vycházejícími z Davidových úst, mu to v nich dělalo trochu těsnější prostor.

"No, dobrá." Posledním kouskem knedlíku začne vytírat zbytky omáčky z talíře. Ještě má stranou nechaný kousek masa, aby to všechno řádně zašpuntoval. Pak už si jen olízne rty. "Výborný to bylo…" zamumlá a vyzývavě se na Alexe zadívá.

Odloží svůj příbor od nedojedeného jídla a pohlédne Davidovi do očí. Vidí na něm ten chtíč a natěšenost na to, co přijde. I on se těší. Ale hodlá to ještě o chviličku prodloužit. Sáhne pod stolem na druhou židli, na kterou uschoval řádně zabalenou krabičku i s velkou mašlí. Odsune Davidův talíř na druhou stranu stolu a položí jej před něj. "Tak do toho." Pobídne ho.

Olízne si rty a zadívá se to Alexových hnědých očí. Trošku nechápavě povytáhne obočí. "Mám se lekat?" zeptá se a zručnými prsty začne rozbalovat. Zatáhne za mašli a pak se pustí do balícího papíru.

"Nemyslím si. Třeba se ti to bude líbit." Usměje se a s očekáváním se na něj zahledí, aby mu neunikla žádná emoce. Vybíral ho dost dlouho a prošel několik obchodů, než se rozhodl pro ten nejlepší. Obojek byl z ručně opracované kůže s kovovými cvočky a sponou na zapínání. Byl tmavší než ten, který přinesl David, ale přišlo mu, že tenhle mu bude sedět mnohem líp. Už ho viděl na Davidově krku. Pokud mu ho tedy nehodí na hlavu.

Otevře krabičku a chvíli do ní zamyšleně kouká, než se usměje. Beze slova vstane, aby svlékl tričko a jen v boxerkách se přesunul před Alexe. Ještě se natáhne, aby vzal obojek do prstů. Zamyšleně po něm přejede ukazováčkem. Skloní se, aby se mazlivě otřel rty o Alexův krk. "Je krásnej…" zavrní, než k Alexovi natáhne dlaň s obojkem. Pousměje se a v očích mu zasvítí.

Vztáhne ruce a obejme ho kolem pasu, aby si ho přitáhnul na svůj klín. Sklouzne svými rty po hladce oholené čelisti až na krk, aby ho polaskal. Dlaněmi přejede po nahých zádech. "Můžu?" Zeptá se potichu. Nemůže si pomoct. Od toho víkendu, co přišli na tyhle společné hrátky, se chtěl Davida zase zmocnit a dovést ho na vrchol kolikrát to jen půjde.

Nechá se stáhnout na klín a tiše zavrní, když ucítí dotyk rtů na čelisti. "To je zas otázka." zamručí nespokojeně. "Nemůžeš, ty musíš." ušklíbne se. "Nechtěj, abych si začal myslet, žes vyměknul."

Uchopí Davidovu dlaň a sklouzne s ní do svého klína. "Zdá se ti snad, že bych měknul?" Zeptá se s nadzvednutým obočím. Vezme z Davidových prstů obojek, aby mu ho zapnul kolem krku. Neodolá, aby ho ještě předtím znovu nepolaskal. Pak se zvedne ze svého místa i s Davidem. "Je čas na zákusek." Zachraptí. Prohlédne si ho pořádně až v ložnici. Tady by se nemusel udržet.

"No, máš spíš opačný problém…" zazubí se spokojený s tím, jak na svého milence působí. "Tak šup, šup… už se nemůžu dočkat." zavrní tiše. Přitiskne rty k Alexovu krku. "Už tě chci mít v puse, bystroočko…."

"To bych řekl." Zamručí a položí ho na postel. Odkašle si, aby odstranil knedlík z krku. "Tak do toho." Postaví se před něj vyzývavě. Jistě si s jeho kalhotami poradí i bez jeho pomoci.

Přesune se tak, aby klečel na posteli přímo před Alexem. Vtiskne polibek na břicho a zatímco po něm přejíždí jazykem, šikovné prsty rozepnou kalhoty. "Měl jsem pravdu…" zamručí spokojeně, přejede dlaněmi na pevné půlky a začne kalhoty pomalu stahovat. Vysvobodí z jejich sevření vzrušený penis. Hned ho sevře v dlani a přejede dlouhým tahem jazyka. Kalhoty sjedou až ke kotníkům.