Část devátá 1/3

18+ !!!

---

***

Velmi opatrně se usadí u stolu. Pořád má ještě chvílemi pocit, jako by byl Alex ještě uvnitř jeho těla. Usměje se, podepře lokty bradu a zadívá se na Alexe, který stojí u linky. Prohrábne ještě mokré vlasy ze sprchy, jak ho Alex postrčil do koupelny, aby se trošku opláchl. Byli zaneřádění oba celkem slušně. Uculí se. Vlastně musel jít Alex první, protože on sám potřeboval chviličku, aby se vzpamatoval. Alex byl tak neuvěřitelně jemný. V kontrastu s tím tvrdým sexem předtím. Oboje bylo jiné a dokonalé. "Hezky to voní…" ozve se po chvíli, aby na sebe upozornil.

Na rtech se mu usadí spokojený úsměv, když se dostane do kuchyně a dá se do loupání a strouhání brambor, aby připravil k večeři pár bramboráků. Snad to Davidovi nebude moc vadit. Zamyslí se nad všemi úkony, které pečlivě studoval v kuchařce. Hlavně ho nesmí pokazit. A Davidovi řekl, aby nespěchal, takže měl na přípravu čas, než vyleze z koupelny. Usměje se. Jejich poslední spojení bylo zvláštní. Jemné a zvláštně procítěné. A svíralo mu to vnitřnosti, kdykoliv nad tím přemýšlel. Překvapeně se otočí od pánve, když se David najednou ozve. Vůbec nezaregistroval jeho příchod. "Už jsi hotový? Všechno v pořádku? Za chvílí to bude." Usměje se a přejde k němu, aby si ukradl polibek. Prsty prohrábne s uculením mokré vlasy.

"Je mi fajn. Díky." pousměje se a přivře oči při tom dotyku. Začíná to mít rád. "Jen už mám příšernej hlad." Zvedne prsty k obojku a uculí se, když zjistí, že není na jeho krku. "Nechal jsem ho v koupelně. Nevadí?"

Zavrtí hlavou a usměje se. "Nevadí." Raději se vrátí k pánvi, aby to ještě nepřipálil, když první zkušební kousek se mu celkem podařil i chuťově. "Budou bramboráky, nevadí?" Obrátí placky a podívá se na Davida. "Budeš k tomu chtít nějaké speciální pití? Mám tu ještě džus, pomerančovej. Potom už můžu nabídnout jen minerálku, vodu a čaj nebo kafe."

"Dal bych si trošku čaje, než to doděláš." pomalu vstane a přejde k lince vedle Alexe. "Udělám ho. Chceš taky?" zeptá se a upře svůj šedivý pohled na Alexe. Pak prostě jen natáhne ruku, aby se zlehka dotknul Alexovy paže. Celou dobu měl svázané ruce za hlavou a nemohl se dotýkat. Bylo úžasné všechno to vnímat smysly vyjma zraku, ale doteky mu chyběly. Teď si to chtěl trošku vynahradit.

Souhlasně přikývne. "Můžeš mi taky trochu udělat. Jsem vyprahlý jak Sahara." Usměje se a nalije další dávku těsta na pánev. Překvapeně se ohlédne, když se ho David dotkne. Jeho pohled se střetně s tím šedým. Cítí se uvnitř podivně šťastný. Odloží mísu a obrátí se k němu čelem, zatímco se opře o linku. Vklouzne jednou svou rukou do Davidových vlasů a druhou ho obejme kolem pasu. Přitáhne si ho k sobě.

Vydechne trošku prudčeji, když je přitažený k Alexovi. Pousměje se. "Ale to mě musíš pustit, jestli chceš čaj. Takhle ho neudělám." Navzdory svým slovům se těsněji přitiskne a Alexe políbí. Je teď až děsivě spokojený.

"Pár minet to snad ještě vydržím a neleknu… kdyby ano, mám tu přece vyškoleného zdravotníka." Líbne mu školácký polibek na čelo. "Musím stejně dohlédnout na ty bramboráky…" Usměje se. Polibky na svých rtech, ale nadšeně oplácí.

"Ty bramboráky…" zamumlá, když už mu to přijde skoro akutní, jak ho do nosu praští ne zrovna vůně. "Pálí se…"

S velkým sebezapřením se odtrhne a vyklouzne ze sevření, aby se otočil ke sporáku. "Právě včas." Trochu víc upečené, ale ještě to stihl než začaly černat. Uleví se mu.

"Budou křupavější. Takové já rád." pousměje se a pro jistotu poodejde, aby stejný osud nepotkal i ostatní. "Ten čaj." zopakuje si účel, proč zamířil k lince. Aspoň ten původní.

"Jen postav vodu a sedni si, já ho zaliju…" Usměje se. "Za chvíli už bude hotovo." Překvapivě místní sporák vařil dobře a rychle. Zazubí se tomu. Majitel téhle chaty zřejmě nechtěl ztrácet čas. Což se líbilo i jemu. Ne, že by to uvařit nechtěl, ale nechtěl stát k Davidovi tak dlouho zády.

Dá ohřát vodu a trošku poodstoupí, aby nebyl v dosahu Alexe. "Řekni mi, ale vážně. Co se s tebou stalo, že ses tak pustil do vaření. A že ti to tak moc jde?" zeptá se zvědavě. "Začal jsi chodit na nějaké kurzy? To asi těžko se svou pracovní dobou, co?"

S úsměvem se ohlédne. "To je výrobní tajemství mistra kuchaře. Bohužel nemůžu prozradit." Uculí se nevinně. "Jednou jsem se sebou musel začít něco dělat." Usměje se. "Je to trochu složitější a ty by ses smál. Určitě ano. Nebylo to jednoduché ani pro jednoho."

"Počkej, počkej. Smál bych se? Čemu? To nemůžeš říkat takhle, to jen prohlubuje mou zvědavost. Alexi." Zvědavě si ho změří. "No tak, pěkně prosím."

"A slíbíš mi, že když ti to řeknu, že to nikde neprozradíš? Ani slůvkem?" Přimhouří oči. Není si jistý, jestli to chce udělat, ale David by se to stejně dřív nebo později od někoho dozvěděl. Takhle to bude alespoň menší potupa.

"Slibuju. Proč bych to někde prozrazoval? Je to tajemství? Máš nějakého známého šéfkuchaře a on tě doučuje? Mám začít žárlít?" vychrlí na něj otázky. "Mám přísahat?"

Zakroutí pobaveně hlavou, když se na něj vyhrnou otázky. Ale pak se raději otočí ke sporáku a předstírá zaujetí bramboráky. "Jestli chceš žárlit na momentálně už šťastně ženatého… nebo registrovaného, jak chceš… a mám stejného známého jako ty." Usměje se.

Chvíli si rovná indicie v hlavě. "Doprdele, jak jsi ho krucinál přemluvil?" zeptá se zvědavě. "U něj už kňouralo tolik lidí a všechny poslal někam. Jestli teda myslíš tím stejným šťastně registrovaným známým Lexe. Jak jsi ho přemluvil?"

Pobaveně se zazubí a otočí se k němu čelem. "Ano, myslím Lexe. Mám jen dvě teorie. Buď jsem vypadal opravdu zoufale, když jsem ho prosil nebo nechtěl riskovat fakt, že bych tě mohl při první příležitosti otrávit. Mají tě s Míšou rádi." Pokrčí rameny.

"Já vím." pousměje se. "Lex se mi vždycky snažil suplovat rodinu, i když jsem mu to zakázal. Stejně s tím prostě nepřestane." pokrčí rameny. "Jo, druhá možnost je pravděpodobnější, nebo možná kombinace obou. Tak ty jsi vážně prosil Lexe, aby tě naučil vařit. To tě donutily ty moje hnusný komentáře?"

"Myslím, že toho litoval už při prvním pokusu mě něco naučit." Pousměje se vrátí se zpátky k bramborákům. "Nebylo lepší příležitosti pro to, abych s tím konečně něco udělal."

Usměje se. Že by to Alex dělal kvůli němu? Ne, to je moc troufalá myšlenka. "Dovedu si ho živě představit. Použil na tebe výraz zvládneš to, i kdybych to z tebe měl vytlouct? Ten mám hrozně rád. Dost často ho hází na Jakuba."

"Něco na ten způsob." Přikývne. "Jen později se změnil na netečně vražedný. Strachy jsem nesměl nic pokazit. Ale větralo se dost často, o tom nepochybuj." Zazubí se. Stáhne poslední bramborák na talíř, když si uvědomí, že nezalil ten čaj. Okamžitě napraví svou chybu.

"O tom doopravdy nepochybuju ani v nejmenším. Ale nějaké úspěchy se dostavily." usměje se. "Zatím jsi mě neotrávil a dokonce mi chutnalo. Už jsi to vyzkoušel i na kluky v práci?" zeptá se zvědavě. "Měl bych Lexovi vyjádřit díky, že mu leží mé blaho tak na srdci." rozesměje se.

Postaví na stůl oba hrnečky a až potom se otočí pro talíř s bramboráky. Přidá ještě další dva prázdné. "Na kluky jsem to nezkoušel, stejně by mi mojí snahu nevěřili." Pokrčí rameny. "Stačí mi, že neležíš někde s úpornou bolestí břicha. Pokud ti chutnalo, tak jsem spokojený." Pousměje se.

"Chutnalo." pousměje se. "Vážně si myslím, že tvůj nedostatek v kuchyni… no, i kdybys vařit doopravdy neuměl, máš jiné přednosti." zazubí se. Před chvílí v té posteli mu Alex předvedl i svou něžně romantickou stránku a jemu se to hrozně líbilo.

"To doufám, ale teď se u mě dost často vyskytuješ a zářit kupovaným nebo sestry zmraženým… tohle je lepší, nemyslíš?" Zazubí se trochu samolibě. "Tak… svíčkovou bych asi ještě pořád nedával dokonale, ale myslím, že bych si na ní troufnul. Sebevědomí bych na to měl. Tak pojď jíst." Pobídne ho.

"Sebevědomí ti rozhodně nechybí, ale já jedl svíčkovou od Lexe. To jen tak netrumfneš, ale body už máš." pousměje se. Zadívá se na Alexe a chvíli je potichu. "V posteli jsi rozhodně jednička." uculí se ďábelsky. Trošku se nakloní, aby byl Alexovi blíž. "Miluju tyhle hrátky i když si zrovna nehrajeme."

"Třeba netrumfnu teď, ale později…Musím na tebe přece dělat dojem." blýskne se úsměvem. Vztáhne k němu ruku, aby mohl ještě jednou prohrábnout stále vlhké vlasy. "Mám to… podobně… jsi skvělý partner, nejen co se hraní týče. A jsi neuvěřitelně citlivý." Nakloní se, aby si ukradl jeden polibek. "A česnek je prý skvělé afrodiziakum, tak jsem přiměřeně nešetřil." Uculí se andělsky. "Doufám, že ti bude chutnat i teď…"

"Já česnek miluju." pousměje se, zachytí Alexovu ruku. Vstane a aniž by ruku pustil. Usadí se na Alexově klíně jako by tam vždycky bylo jeho místo. Opře se svou hrudí o jeho. Zakloní hlavu, aby na něj viděl. "Miluju, když mě šukáš. Jakýmkoliv způsobem. Ale to před chvílí… bylo to tak krásný." zavrní. "Jemný a intenzivní."

Automaticky vztáhne ruce a omotá je Davidovi kolem boků, jako by tam bylo jejich místo. Sjede jimi po hladkých zádech a v malých kruzích je začne jemně hladit. "Já… nepočítal jsem, že by to mohlo být až tak intenzivní." Přizná se. "Jen jsem nechtěl, aby ses pořád tak chvěl, přišlo mi, že je něco špatně, tak jsem… vyřešil to po svém." Usměje se upřímně a podívá se do těch šedých hlubin, které ho stahují dovnitř jako by ho chtěly obejmout.

"Já vím… vyřešil jsi ho zatraceně dobře." zavrní a skloní se, aby se krátce přitiskl na jeho rty. "Líbilo se mi to, strašně moc, Alexi. Nikdo ke mě ještě tak jemný nebyl. Ne takhle moc."

Pevně ho sevře ve svém náručí. Schová svou tvář do ohbí Davidova krku a vydechne. Slyšet něco takového z Davidových úst bylo velmi silné. A zapůsobilo to na něj. Možná nebyl zase tak hrozný, ani když se tolik let ukrýval ve své ulitě. "Bál jsem se, že mě s těmi pouty pošleš spíš do háje." Pousměje se do jeho krku. "Užíval jsem si to strašně moc. Bylo to tak strašně přirozené…"

"Chvíli jsem na to vážně myslel, ale… no… příště mě klidně svaž, ale nemusí to být tak napevno. Aspoň abych mohl s rukama trošku hýbat. Chyběl mi dotek. Přišel jsem o zrak i o možnost dotýkat se. Bylo to… mučivé." Na důkaz svých slov přejede po Alexových širokých zádech svými dlaněmi. Zavrtí se. Trošku se natočí, aby se natáhl do Alexova talíře a čapnul mezi prsty jeden bramborák. Prvně si kousne sobecky sám, a pak nabídne Alexovi.

"V tom je to kouzlo… když nevidíš, zbystříš všechny ostatní smysly a jsi… citlivější." Pousměje se. "Dobře… tak příště to provedeme trochu jinak." Zvedne hlavu a ukradne si polibek. Zachytí Davida pevněji za boky, když se na něm zavrtí a obrátí se ke stolu. Potom s úsměvem uhryzne nabízený bramborák. "Víš na co jsem se tě chtěl zeptat? Co vlastně plánuješ po škole? Vlastní ordinaci třeba?" Zeptá se zvědavě. "Nebo jsi nad tím ještě nepřemýšlel?"

"Nevidět mi nevadilo." pousměje se, strčí do pusy zbytek bramboráku a olízne si prsty. "Asi bych radši vlastní ordinaci, ale ze začátku budu asi v nemocnici. Získat zkušenosti a pořádnou praxi a pak si zařídím vlastní."

"Dobře… tak to vymyslíme jinak s doteky." Usměje se. "To jistě… bez praxe se nikam nedostaneš a ještě ji máš i povinnou od státu… A v nemocnici získáš zkušeností až až. A když budeš dobrý, tak si přetáhneš klientelu." Uculí se. "A já věřím, že budeš přímo skvělý." Líbne ho mastným polibkem na bradu.

Zazubí se. "Já vím. Mám to promyšlený zatím jen trochu. Ještě uvidím, kam mě osud zavane. A co ty plánuješ do budoucna? K letecký?" zeptá se zvědavě a natáhne pro další bramborák. Tentokrát prvně nabídne Alexovi.

Ukousne si pořádný kus a než odpoví, tak raději sousto přežvýká. "Člověk chce vždycky někam a za měsíc už zase jinam… začni na interně a ono tě to někam nasměruje." Přejede dlaněmi po zádech a sklouzne na boky. "Ano, zatím to vypadá slibně a už brzy se pro mě udělá místo, takže budu moct nastoupit jako druhý pilot. A ještě bych chtěl alespoň jednou na misi… to jsou asi tak všechny moje kariérní plány. Vlastně…" naoko se zamyslí. "Ještě chci získat titul šéfkuchaře." Zazubí se.

Rozesměje se a ukousne si bramboráku. Trošku se zavrtí na Alexově klíně, než zdlábne sousto. "Ještě jsi zapomněl jednu věc, vlastně dvě. Mě a sex." pousměje se a zbytek bramboráku nabídne Alexovi. "Máš v té své budoucnosti vůbec místo pro tyhle dvě věci?" zeptá se zvědavě. Vlastně vůbec neočekává kladnou odpověď, přestože by si ji přál. "Aby z tebe nebyl workoholik."

Zachytí Davidovu dlaň a s pohledem upřeným do jeho očí si vezme sousto do úst a neopomene přitom přejet jazykem po mastných prstech. Škádlivě se uchechtne. "Vlastně budeš asi překvapený, ale tebe a sex neřadím do své kariéry, ale do svého osobního života, který je teď v mém žebříčku hodnot hodně vysoko." řekne zcela vážně. "Workoholismem už jsem si prošel. A po misi začal na život nahlížet úplně jinak… nechci si nechat proklouznout jisté příležitosti mezi prsty, abych o něco nepřišel." Usměje se.

Pousměje se, i když těm slovům moc nevěří. Může ho kdykoliv vyměnit. "Tak já se neptal jen na kariéru." pokrčí rameny a pousměje se. Natáhne se pro další bramborák. "Je to moc dobrý. Nevadí ti, že ze mě budeš cítit česnek?"

"Netvrdím, že bych chtěl rodinu plnou dětí a tak, ale kdyby se našel někdo, kdo by mě dokázal trpět v dlouhodobém vztahu a společném životě… nebyl bych proti. Jenže takových moc není. Všichni se vyděsí, když vidí moje pracovní podmínky u záchranky… moc lidí to nedokáže pochopit." Pokrčí rameny. "Tak si pevně držím ve svých sexuchtivých a kulinářských chapadlech tebe, dokud jsi ochotný mě trpět. Já jsem za tenhle náš vztah vážně moc rád. A není to jen o sexu..." Vtiskne mu pusu tentokrát na čelo. "Hmm… a tobě nevadí, že ze mě budeš cítit česnek?" Zazubí se.

"Se mnou moc nepočítej, Alexi." řekne vážně. "Víš, že já na vztahy nejsem. Už to, že jsme spolu tak dlouho, a pro mě je to už zatraceně dlouho, je skoro zázrak. Nevkládej do mě zas moc velké naděje, ať pak nejsi zklamaný." Měl by být potěšený, ale Alexova slova ho spíš vyděsí. Má radost, to ano, že s ním počítá, ale na druhou stranu si moc nevěří. Alexe za chvíli přestane bavit. Zcela určitě. Ale i tak je rád za všechno, co přijde a co mu Alex dává. "Ne, česnek mi nevadí." zavrtí hlavou. Raději se natáhne pro další bramborák.

Zaraženě přikývne. Odmítne další sousto a raději se natáhne pro hrnek s čajem. "Chápu, že pro tebe nejsem příliš ideální. A ani nejmladší. Poroto budu respektovat naší dohodu a až se objeví někdo, někdo třeba blíž tvému věku, s kým bys chtěl mít dlouhodobý vztah, tak vám nebudu stát v cestě. Do té doby si budu užívat tvojí příjemné společnosti a našeho… vztahu." Pokusí se pousmát. Otázku, zda to chce v blízké době ukončit, když už jsou spolu tak dlouho, raději polkne. Nechce být po zbytek víkendu ještě zklamaný, i když už teď k tomu neměl daleko. Mělo ho to napadnout, že není ideální. Skryje svůj výraz do hrnečku a upije horkého čaje.

"Seš blbec." zhodnotí a pomalu se zvedne z jeho klína. "Jasně, protože neumím hodit v dlouhodobým vztahu, tak to zaručeně musí být o tom, že by budeš ta opuštěná chudinka, protože pro mě nejsi dost dobrý. Fajn, mysli si to." ušklíbne se a usadí se zpátky na své místo a pustí se do jídla.

Zavrtí odmítavě hlavou. "To jsem vůbec neřekl a jestli to tak vyznělo, tak to bylo nevědomky. Myslel jsem to tak, že prostě kdyby se někdo objevil, tak ti nebudu stát v cestě, když si to nebudeš přát, ale do té doby si tě budu sobecky držet při sobě. Nebylo o žádných chudinkách." Zvedne se ze svého místa, odloží hrnek a přejde k Davidovi. Vezme za židli, na kterou se David posadil, aby ho trochu odsunul a obkročmo se na něj usadí. "Už jsi zapomněl, co zažila tahle židle?" Uculí se nevinně.

"Alexi, nech toho. Nemusíš se ospravedlňovat. Vždyť je to fuk." Nahne se, aby dosáhl na bramboráky. "Ne, nezapomněl. Máš nějaký postranní úmysl nebo mě prostě jen nechceš nechat najíst?" zeptá se klidně.

"Prostě jen nechci, aby sis myslel něco takového, když to není pravda… promiň." Pomalu se zvedne z jeho klína, neodolá, aby si neukradl jeden velmi žhavý polibek a přesune se. "Máš říct hned, že tě nenechám ani v klidu najíst." Pousměje se.

"Nemá smysl plýtvat energií, když si teda najdu toho mladšího." odsekne. Tyhle řeči Alexovi nemíní jen tak prominout. "Asi nějakýho zajíčka, staříci mě už omrzeli." Čapne talíř a zvedne se od stolu. Zamíří ke dveřím. Venku před chatou je celkem pěkné posezení a ještě není taková zima, aby mu bylo jen v kraťasích chladno. "Jdu na vzduch."