Část desátá

18+ !!!

---

Zvedne a natočí hlavu tak, aby viděl Davidovi do obličeje. Přijde mu nějak zamlklý. Jeho výraz odpovídá hlubokému zadumání. Zvedne ruku z vody, aby z ní oklepal pěnu a zvrátí ji za sebe, aby prsty projel Davidovi vlasy.

Zamručí. Líbí se mu takové doteky. Líbí se mu spoustu věcí, které Alex dělá, jenže přesně tyhle drobnosti, jemné dotyky ho nutí až moc přemýšlet. Měl by si to prostě jen užívat a pak se ani neohlédnout, až to skončí. Sám sobě se v duchu zasměje. Jo, kéž by to šlo tak lehce.

Spokojeně se pousměje, když si uvědomí, že svým dotykem nedělá nic špatně. Bylo to hodně dávno, co se cítil až takhle moc spokojeně a uvolněně. A na to už raději ani nechtěl vzpomínat. Snažil se uchovat si tyhle okamžiky. Pomalu se mu v hlavě začínal vytvářet nápad na nějaké další tetování. Takové, díky kterému by nezapomněl. A víc veselejší než to, které měl. Vtiskne Davidovi polibek na čelist a nechá svou ruku v krátkých vlasech.

Zakáže si ty myšlenky, prostě zavře oči. Zvrátí hlavu a prostě si to jen užívá s hlavou naprosto prázdnou. Teprve, když si uvědomí chladnoucí vodu, ozve se. "A co ta bublanina?" Popravdě už má příšerný hlad.

S povzdechem spustí svou dlaň pod hladinu. "Už máš hlad?" Otevře oči a podívá se mu do tváře, aby zjistil, že má David oči zavřené. Začne se trochu nemotorně zvedat. Moc se mu nechce odcházet, bylo mu tak dobře. "Půjdu na to…"

"Jo, mám." přizná ochotně. Rozlepí víčka od sebe a zadívá se na Alexe. Aniž by si v tom stihl zabránit, zachytí Alexe za paži a přitáhne ho k sobě. "Pomůžu ti…" Navrhne automaticky.

Zavrtí hlavou. "To je dobrý… zvládnu to… ty zatím můžeš relaxovat. Zavolám tě, až bude hotovo." Pousměje se, ale nechá se přitáhnout zpátky.

Přimhouří oči. "Chceš ode mě mít chvíli pokoj, co? Nebo seš jak Lex a nesneseš nikoho v kuchyni, když vaříš?" zamračí se. "Jsem už rozmočenej jak chleba. Jdu ven." ohlásí, ale moc se k tomu nemá. Ruce má položené na Alexových bedrech a rozhodně to nevypadá, že by se v nejbližší době hnul.

"Kdybych od tebe chtěl mít pokoj, tak s tebou nelezu do vany." Usměje se. "A v kuchyni mi společnost nevadí… jestli teda chceš, tak mi pomůžeš. Dostaneš nějakou důležitou pozici." Vtiskne mu polibek na tvář, ale ke zvednutí se nemá stejně jako David.

"Důležitou práci jo?" zeptá se zvědavě. "A co to bude obnášet?" Prsty přejede po Alexově tváři, až na jizvičky kolem oka. Olízne si rty, pořád má pocit, že je nějak moc vyprahlý. Na okamžik ho přemůže velmi zvláštní pocit.

"Jo… třeba… míchat." Potlačí ucuknutí, které v něm vyvolá Davidův dotek. Nebyl na to pořád zvyklý, i když David se jeho jizev dotýkal víc než kdokoliv jiný předtím. Sklouzne pohledem na Davidovy rty a špičku jazyka, která je olízne.

"Vadí ti, že to dělám?" zeptá se zvědavě, i když se nezdá, že by mu záleželo na odpovědi. Ty jizvy ho až neuvěřitelně přitahovaly. Bylo to zvláštní cítit je pod bříšky prstů.

"Popravdě nevím, je to… jsi první, kdo to dělá… takhle. Ne, nevadí mi to." Vydechne s přiznáním. "Tobě vážně nevadí, že je mám?" Zvedne k němu svůj pohled, i když to udělat nechtěl. Nechtěl vidět odpor v jeho očích… jenže s tím se nesetkal. I on měl své kostlivce.

Ušklíbne se. "Vadí mi to naprosto příííšerně." Protáhne znuděně. "Jasně, že mi nevadí. Proč by měly? Vždyť nejsou ani vidět, když se na ně vyloženě nesoustředíš." Zavrtí nechápavě hlavou. "Jsou to jen jizvy, každej nějakou má. Nebo aspoň většina. Znal jsem kluka, co si rozmlátil ksicht a zůstala mu jizva od oka až na bradu." Uchechtne se. "Byl sní docela spokojenej, prý je aspoň vidět, že je fakt drsňák. Byl to docela debil, ale na druhou stranu… jizvy jsou celkem sexy…" Uculí se.

Trhne rameny. Nebude se zmiňovat o tom, že občas byl rozdíl i v tom, jak dotyčný k určitým jizvám přišel. Vymaní se z Davidovy náruče a pomalu se zvedne. "Jo, některý jsou fakt drsný." Pokrčí rameny. "Půjdu na tu bublaninu, tak až se domočíš a utřeš, tak zamnou přijď, přidělím ti nějakou práci." Pokusí se o chabé pousmání.

Rychle se narovná, zachytí Alexe a prudce ho přitáhne k sobě. Jen tak tak, že se oba tím prudkým pohybem neskácí zpátky do vany. Když najdou konečně stabilitu, David se prudce přisaje na Alexovy rty. V tomhle případě je to nejlepší argumentace.

Překvapeně nad tím pohybem zalapá po dechu, když se Davidovy rty přitisknou na ty jeho. Okamžitě omotá své paže kolem jeho pasu a přitiskne ho na sebe, aby mu polibek oplatil.

Argumentovat slovně moc neumí, ale na tohle se vždycky všichni chytí. Spokojeně se usměje do polibku. Řeč moc ovládat neumí, ale se svým tělem to umí dokonale. Zlehka se otře o to Alexovo tisknoucí se k němu, než se odtáhne. "Už lepší?" zeptá se. Jestli chce Alex ještě jiné důkazy, že jsou mu ty jeho jizvy putna, tak může přikročit k náročnějšímu přesvědčování.

Ušklíbne se. "Přesvědčovat bys opravdu uměl." Zakroutí pobaveně hlavou a odtáhne se, aby vylezl z vany. Natáhne se pro ručník. Byl zase klidný, ale uvnitř něj ho to hlodalo. Bylo to sice dávno za ním, ale některé věci nedokázal jen tak hodit za hlavu. Natáhne k Davidovi ruce s ručníkem, aby ho začal pomalu utírat.

"Jo, já vím. Vždycky jsem na to měl talent." zazubí se sebevědomě. "Líbíš se mi a houby mi záleží na nějakých jizvách." řekne prostě. Možná to měl takhle říct rovnou. Zachytí jeho ruce a přitiskne se znovu k němu. Je mu fuk, že takhle to jeho utírání vyšlo vniveč.

Díky těm slovům se mu zase vrátí dobrá nálada. Poslouchalo se to dobře. Uchechtne se, když se jejich těla zase dotknou. "Neumřeš mi na hlad, že ne?" Zeptá se raději, aby se ujistil, že to není zase tak horké, jak mu tvrdil. David záměrně prodlužoval dobu jeho odchodu do kuchyně.

"Zkusím to vydržet." Odpoví blahoskloně. "Vyberu si nějakou dočasnou náhradu." Uculí se a znovu se hladově přitiskne na Alexovy rty, jakoby vůbec neměl dost.

Skoro se přitulí k jeho tělu, obejme ho jednou rukou kolem pasu a tou druhou sjede na šíji. Oplácí mu ten hladový polibek, jako by se dlouhou dobu nelíbali. Byl hladový a vlhký a nemohl se toho nasytit. Spokojeností zamručí.

Pevně ho sevře v náručí a pomalu ho stáhne na studené dlaždičky podlahy. Studí jako čert, ale je mu to fuk. Hladí nahé tělo svého milence a jeho rty nepropouští z těch svých. "Bublanina počká…" zavrčí vzrušeně.

Vydechne, když se dotkne studené podlahy. Prsty se víc sevřou ve svém stisku. Uchechtne se, když si uvědomí, že se mu k podbřišku tiskne probuzená erekce. Jen pozvedne obočí a víc to nekomentuje. Jestli má David něco v plánu, nemá problém mu vyhovět.

Otřese se, jak mu chlad z kachliček projede tělem. Rychle vstane a vytáhne Alexe na nohy. Zachytí ho za ruku a zamíří do ložnice. Usadí se na posteli a Alexe stáhne k sobě na klín. Dlaněmi přejede přes záda a vtiskne polibek na potetovaný krk.

Trochu zmateně zatěká pohledem, když je ze země zase vytažen na nohy a odtáhnut do ložnice. Ochotně se usadí a překvapeně vydechne, když se Davidovy rty dotknou jeho krku. "Daví..?" pronese tiše, tázavě.

Zamručí, zatímco rty přejíždí po Alexově krku. "Co?" Horkými dlaněmi přejede po jeho bedrech a jemně ho pohladí po bocích.

"Nic." Pronese místo nevyřčené otázky. Místo toho nakloní hlavu trochu víc na stranu, aby měl David k jeho krku lepší přístup. Dlaněmi sklouzne po jeho hrudi až na bříško a zase zpátky na ramena.

"Určitě?" zamručí, zatímco jazykem velmi důkladně prozkoumává krk, když mu ho Alex takhle nabídl. Natáhne ruku a přes druhou stranu krku jemně přejede bříšky prstů.

"Hmm." Zabrouká spokojeně. Cítí, že i jeho tělem začíná pomalu prostupovat vzrušení. Trochu se zavrtí v Davidově klíně. Pažemi obejme pas a dlaně se rozběhnou po zádech. "Co přesně máš v plánu?"

Zasměje se do Alexova krku. "Neplánuju… tohle je naprosto spontánní akce…" Položí se i s Alexem do peřin a uculí se, když se ocitnou oba na boku, čely proti sobě. "Dělám, co se mi zrovna dělat chce." Přitáhne si ho k dalšímu dlouhému polibku.

"Líbí se mi to…" přisvědčí spokojeně. S žuchnutím do peřin se zasměje. Rukou vyjede po Davidově boku a hrudi až přes krk na tvář. Pohladí ji, zatímco se líbají. Nadšeně oplácí polibky, které jsou mu věnovány. Mručí spokojeností. Přitiskne se svým tělem na Davidovo.

***

Rozvalí se na posteli, aby se protáhl a zase se přitiskl k teplu Davidova těla. Byl příjemně unavený, chvílemi upadal do mikrospánku, aby se z něj zase budil a ujišťoval se, že není v posteli sám. Tiskl si Davida k sobě tak, aby se dotýkali co největší plochou. Bylo mu takhle dobře. Dlaněmi přejížděl po horké kůži a sem tam vtiskl polibek na zrudlé rty.

Zívne. Přetočí se v Alexově náručí tak, že se vtiskne svým pozadím proti jeho klínu. Spokojeně se zavrtí a nechá se zase pevně obejmout. Znovu zívne. "Mám hlad." Oznámí do ticha. "Děsnej." Zamručí. Tohle milování bylo zas jemné, pomalé a až k zbláznění intenzivní. Tenhle víkend byl v mnoha ohledech zajímavý. Drsný a tvrdý sex byl v dokonalém kontrastu s tím neplánovaným a jemným.

Pobaveně se zachechtá. Měl to čekat. Zaboří svůj obličej do Davidových vlasů a s tichým pochechtáváním kolem něj zesílí stisk. Dlaní na hrudníku vyjede o kousek výš a pohladí palcem bradu. Nasaje vůni Davidových vlasů a vtiskne do nich polibek. Na tenhle víkend nebude mít možnost zapomenout, ne po tom všem, co tu spolu prožili. Pocity lítaly nahoru a dolů jako na horské dráze. "To bychom měli asi hodně rychle nakrmit prázdné bříško, co?" Zachraptí a sklouzne rukou na oblast žaludku.

"Jo, to bychom teda měli ale hodně rychle. Jinak si budu muset ukousnout z tebe." Zasměje se pobaveně. "Ale vážně. Můžu se o ten hlad i opřít… konec lenošení, je čas na krmení." Znovu zívne a posadí se na posteli. Protáhne ztuhlé paže a dovolí si ještě jedno zívnutí, než dlaněmi projede rozcuchané vlasy.

Zasměje se. "Tohle přirovnání slyším poprvé, ale ta vážnost, s jakou je vyslovené… to bych asi neměl otálet." Místo zvedání se však natáhne pro Davidův vyhřátý polštář a přitiskne si ho k sobě. Zamručí. Nechce se mu vůbec vstávat a opouštět to teplo, které vyzařovaly peřiny. S nespokojeným zamrmláním se přetočí na břicho, aby pokrčil nohy pod sebe. Stočený do vajíčka před sebe natáhne ruce a protáhne se.

Vydechne. "Hej, já mám hlad." Ozve se ublíženě, natáhne ruku, aby dlaní plácl Alexe přes zadek. "Kde je vysazíno… tak si tu zůstaň, já si něco seženu sám." Vyhrabe se z postele, aby se narovnal a ohlédl se po nějakém svršku. Producírovat se tu nahý nemusí pořád.

Pobaveně se zvedne. "Vždyť už jdu, ty hladovče." Zakroutí pobaveně hlavou a začne se taky hrabat z postele. "Dej mi ještě pár minut, než to připravím a hodím na pánev, aby to bylo vůbec poživatelné." Postaví se a znovu se protáhne. Byl nějaký rozlámaný, ale příjemně.

Zvědavě si ho prohlédne. "Na pánev? Bublaninu? A byl jsi předem varován, jak jsem na tom já s jídlem. Musím pravidelně jíst, abych byl milej a spokojenej. Máš s tím snad problém?" Zeptá se, zatímco se souká do kraťasů.

"Jo vidíš, promiň… už přemýšlím nad snídaní." Zazubí se. "Vím, že jsem byl varován, ale nebyl jsem to já, kdo nás z vany popostrčil zpátky do postele." Uculí se a obejme Davida kolem pasu, čímž mu znemožní další oblékání. Ukradne si jeden rychlý polibek a raději se ztratí z jeho blízkosti, aby i on našel svoje oblečení. Kraťasy si natáhne bez spodního prádla a přes hlavu přetáhne tmavé tričko. "Tak jdeme?"

"Mohls mě zastavit." pronese smrtelně vážně. "Nemusel jsi se tomu podvolit a jít radši dělat bublaninu, když víš, jakej jsem." Rychle natáhne přes hlavu tričko. "Jo, jdeme…"

"A ty moc dobře víš, že ti stejně neodolám a že to vždycky dopadne takhle." Uculí se. "Budu v kuchyni." Seběhne schody do kuchyně, aby si začal chystat potřebné věci. Naštěstí nechal mobil s tahákem ležet na stole. Nalistuje online kuchařku, aby našel nějaký rychlý recept na bublaninu, protože jí nikdy nedělal.

"Výmluvy…" zavolá za ním, než sám pomalu zamíří po schodišti dolů do kuchyně. Přejede rukou po svém krku a usměje se. Obojek zase zůstal v koupelně. Nikdo si na něj ani nevzpomněl. "Když nemám rozum já… a ty jsi navíc starší. Měl bys mít na paměti, co se mnou dělá nedostatečný přísun jídla."

"Už na tom pracuju." Usměje se od mobilu, na kterém navolí příslušný recept. Projede ho očima a začne zkušeně odměřovat ingredience. "Budeš míchat?" Otočí se na Davida.

"To máš Lexe na drátě?" zeptá se pobaveně, když v Alexových rukách uvidí mobil. "Musí být nadšený." uchechtne se. Přejde za Alexe a hravě vtiskne polibek na zátylek. "Jo, klidně to zamíchám." Uvolí se velkoryse.

Zakroutí hlavou." Měl jsem. Jednou. A bylo dost brzy ráno a ještě se mi probudilo podařit i Míšu, myslím, že to mám stále u něj, že mě ještě pořád nezabil." Zazubí se. "Teď už raději používám moderní vychytávky." Posune mísu po lince. "Tak míchej, já zatím nažhavím troubu a připravím plech. Pokud nějaký najdu."

"Hmmm, nažhavíš." uculí se dvojsmyslně. Natáhne se po míse a začne urputně míchat. "Hele, tys fakt volal ráno Lexovi, aby ti poradil s vařením. Ses zbláznil? A jestli jsi vzbudil i Míšu, tak jsi fakt mrtvej." rozesměje se. Ještě se nadechne, že něco dodá, když uslyší, jak se v batohu vedle v místnosti začne ozývat jeho mobil. "Jééé, někdo po mě touží. Asi zas nějaký průser mezinárodního charakteru… hned jsem tu." Odloží mísu a plavně přeběhne vedle, aby telefon vyštrachal z batohu.

"Radši se mu teď neukazuju na očích." Pokrčí pobaveně rameny. Otočí se za zvukem vyzvánění ve stejnou chvíli jako David. "Jasně…" Sleduje jeho úprk a pak se otočí, aby zapnul troubu a vzal to míchání za něj. Než dotelefonuje, mohlo by se už péct.

Vytáhne mobil a chvíli se nevěřícně zadívá na jeho displej. Povytáhne obočí, než hovor přijme a ohlásí se. Přitom automaticky přejde zpátky do kuchyně, aby obhlédl, jak je Alex daleko s jídlem.

Překvapeně se ohlédne, když se David do telefonu ozve s angličtinou, ale ihned se zase vrátí ke svojí práci. Nic mu do toho není. Rozmaže olej po plechu, který se mu podařilo najít a vysype ho moukou. Uchechtne se sám sobě. Je jako nějaká kuchtička.

Usměje se. "Jo, jasně… Tak jo, a už víš, kdy přesně? Bezvadný. Těším se." Opře se o linku a zamyšleně se zadívá před sebe. "Paráda… tak se mi ještě ozvi, zkusím si udělat místo ve svém nabitém programu. Jasně, kdykoliv. Tak jo, zatím. Ahoj."

Nechce poslouchat, ale když se David takhle postavil vedle něj, tak to ani jinak nejde. Mlčky vylije hmotu na plech a natáhne se do lednice, kde jsou borůvky, které nasbírali. Potlačí nutkání zeptat se, kdo to byl. Mohl to být kdokoliv a on zase myslel na hlouposti.

Odloží mobil na linku a usměje se. "Jsi si jistý, že to bude poživatelné?" zeptá se nevinně, zatímco pozoruje, jak Alex umísťuje borůvky. "Já mám fakt děsivej hlad."

"Samozřejmě, že ano. Pochybuješ snad o tom?" Dává si záležet na tom, aby borůvky byly rovnoměrně rozmístěné a nešetří jimi, protože jich nasbírali opravdu hodně. "Všechno v pohodě?" Zeptá se ledabyle a kývne k mobilu.

"Nooooo, možná trošku? Až jaký bude výsledek…" uculí se. "Už mám fakt hlad." Natáhne se, aby přímo z těsta ukradl pár borůvek. "Jo, všechno v pohodě." přikývne.

"Vypadá to snad nepoživatelně?" Máchne rukou, aby ho plácnul, když uvidí, jak mu krade borůvky přímo z plechu. "Nesahat." Zamračí se naoko. "Nevěděl jsem, že pracuješ i pro anglicky mluvící majitele… teda… ne že bych poslouchal, ale když vedle mě mluvíš anglicky." pronese omluvně.

"Ne, to nebylo pracovní… To byl… Dwight. Přijede za Míšou na návštěvu." Odpoví nakonec, protože zapírat nemá smysl. "Problém?"

Sevře pevně prsty kolem okraje plechu, který zrovna vezme do ruky, aby ho vložil do trouby. "Samozřejmě, že ne…" Takže Dwight přijede? Vlastně měl přijet už dřív nebo si to alespoň myslel. Odvrátí se. Pořád měl sice v hlavě jejich poslední rozhovor o Dwightovi, ale… nebyl na to připravený.