Část osmá 1/3

18+ !!!

---

***

Vyleze ze sprchy a začne se otírat ručníkem. V hlavě mu kolují představy toho, co všechno by si na něj mohl David vymyslet, ale v závěru mu to bylo jedno a prostě se těšil na to, co přijde. Po tom běhu lesem byl příjemně rozprouděný. Prohrábne ručníkem své vlasy, aby z nich vytřel přebytečnou vodu a ručník odloží zpátky na sušák. Přejde ke dveřím ložnice a tak jak je, se opře ramenem o futra. Ruce zkroutí na hrudníku. Se zájmem se povídá na Davida. "Připravený?" Uculí se. Základní věcičky připravil už před odchodem do koupelny a doufal, že se zbytkem si David poradí. Kdyby potřeboval nějakou hračku, byly všechny připravené v tašce u postele.

Sedí na posteli a netváří se nijak nadšeně. Je z toho nervózní. Neumí být dominantní na povel. Přece jen je silně submisivní a představa, že ještě i používá nějaké hračky, mu není zrovna příjemná. Neumí to. A nedokáže to. Občas sice dokáže být nahoře, ale to vždycky nějak vyplyne ze situace. Takhle to prostě neumí. Jenže to má Alexe zklamat? On se na to tak těší.

Překvapeně se rozhlédne po ložnici, když zjistí, že se od jeho odchodu do koupelny nic nezměnilo. "Děje se něco?" Pohlédne na Davida sedícího na posteli. Očekával nadšení z toho, že mu bude David moc vrátit všechno to jeho mučení i s úroky.

"Ne, nic. Jen to takhle nechci." snaží se znít klidně. Nedokáže se přetvařovat. "Prostě to nechci." vstane, aby mu mohl čelit.

"Řekl jsem něco špatně? Udělal?" Udělá krok dopředu a zarazí se. Nějak nechápe… tedy… význam slov ano, ale proč to přišlo až teď? Najednou se cítí divně, když tam David proti němu stojí a on je nahý bez možnosti se alespoň trochu zahalit.

"Prostě na to nemám, jasné? Já jsem prostě silně submisivní. Není pro mě ani trochu příjemné ty role otáčet a už vůbec ne na povel. Neumím to. Myslel jsem, že to dám, ale prostě ne." pokrčí křečovitě rameny, jak se snaží udržet nervozitu na uzdě. A teď se s ním Alex rozejde, protože mu prostě nezvládne splnit to, co si přeje. "Klidně tu zůstaň, já se vrátím domů a klíče stačí nechat na vrátnici koleje. Vyzvednu si je pak. Věřím ti, že to tu nezdemoluješ."

Zaskočeně na něj zůstane hledět. Dosud z Davidova chování nedokázal vyčíst ani jediný náznak že by mu něco z toho nevyhovovalo, ale když mu to řekl takhle… "Počkej… kam bys chodil?" Nechápe, proč chce odcházet. "Tak jen změníme plány, svět se nezboří." Pousměje se, ale v hlavě mu pořád šrotuje, kde se asi stala chyba. Jenže ten obojek… to, že si ho David vzal. Možná ho něco takového mělo napadnout už dřív, ale vůbec nad tím nepřemýšlel. Prostě to bral, jak to bylo.

"Co… cože?" podívá se na něj zmateně. Vážně to Alex řekl nebo si to prostě jen přál a vsugeroval si to. "Ty na mě nemáš vztek?"

Zavrtí hlavou. "Měl bych mít?" Zvedne k němu svůj zamyšlený pohled. "Asi mi to mělo dojít nebo já nevím… nepřemýšlel jsem, že by mohl být někde problém. A nijak dál jsme to nerozváděli… ale jestli je to tak, jak říkáš, tak se nic neděje… prostě… víkend pokračuje dál." usměje se. "Nepopírám, že jsem se netěšil, ale nejsem zase tak striktní, co se tohohle týče… Mám tě za to snad… přehnout přes koleno a naplácat ti?"

Nedůvěřivě si Alexe prohlédne. Nějak pořád nevěří. "Takže ti to fakt nevadí?" Pořád raději stojí kus od něj. "Zklamal jsem tě přece, ne?"

Přimhouří oči. Ten tón se mu vlastně vůbec nelíbí. Zavrtí hlavou, aby odehnal myšlenky. Udělá pár kroků k Davidovi, aby položil ruce na jeho boky a s jemným tlakem ho povalil do postele. "Ty jsi ťunťa, viď? O to víc času máme na tebe." Uchechtne se a rozkročí se nad ním jako bůh. Možná byl někde uvnitř zklamaný, ale nechápal, proč by to měl hrotit tak drasticky, že by tím tenhle víkend skončil. Jen musí vymyslet náhradní plán. "Kdyby pršelo, tak taky nepůjdeme ven…"

"To je ale trochu rozdíl." zamračí se nechápavě. "A nejsem ťunťa. Vůbec se mi to nelíbí. Měl bych možná radši to… jít… víš, napít se a tak…" začne se raději škrábat z postele. "Víš, že pitný režim je hrozně důležitý a já mám prostě pocit, že jsem ho zrovna nedodržoval a tak… Když prší a nemůžeme ven, tak vždycky hrajeme karty."

"A ty bys chtěl hrát karty?" Pozvedne obočí. "Je mi líto, ale ty jsem s sebou bohužel nebral…" Upře pohled na Davida a jeho počínání. "Nebo toho už máš dost? Ublížil jsem ti nějak?" Najednou mu hlavou prolítnou myšlenky na to, že možná někde udělal chybu.

"Ne, ne, to ne. Prostě jen… čekal jsem jinou reakci a teď… je to takový… já nevím, divný?" zadívá se na něj. "Já si jen na chvíli skočím do kuchyně, fakt… jen mám trochu žízeň a… prostě se nutně potřebuju napít."

Zarazí se, ale neohrabaně z Davida sleze, aby ho propustil. Dřív než se však stihne zvednout z postele, tak ho zachytí za dlaň. "Já jsem opravdu v pohodě… jestli musíš jít dolů, tak běž, ale mě to nevadí, ano?" Palcem ho pohladí po hřbetu ruky. Zahledí se mu do očí. Tvář mu rozšíří úsměv. "Ty jsi fakt ťunťa." Popíchne ho a zalehne ho zpátky, tak, aby ho uvěznil ve svém objetí.

"Ježiši, Alexi, ty sis něčeho šlehnul nebo co?" zapře se dlaněmi proti němu, ale rozhodně ne takovou silou, co by mohl vyvinout. "A nejsem ťunťa, sakra. Nech si to jo?" pousměje se. "Nebo ti fakt provedu něco ošklivýho."

"Ano? Nasypeš mi pepř do oběda? Já mám ostré a pálivé rád." zazubí se. "Jsi ten nejťunťovitější ťunťa, kterého jsem poznal." rýpne si znovu. Usměje se. "Pořád jsem nahoře já, nějak si nejsem jistý, jestli ti ta pomsta projde." I přes odpor dlaní ho k sobě přitiskne ještě víc silněji. Nohy proplete s těmi jeho a zamáčkne ho do matrace.

"Nech toho, nebo fakt mizím, jasný?" zavrčí podrážděně. "Hlídej si radši záda, protože umím být zákeřný. A vůbec. Nepovolil jsi mi před chvílí, že můžu do tý kuchyně?" upře na něj pohled. "Nebo to už zas neplatí?"

"Ano, ano. Už mlčím." Zazipuje si posunkem ruky rty. Potom pokrčí rameny a s úsměvem se skulí na druhou polovinu postele. "Běž. Pokud vím, tak nemáš obojek… já se tu budu zatím válet. Jestli ti to nevadí. Připojíš se, až se napiješ?"

Kriticky se na něj podívá. "To slyším, jak mlčíš." Vydechne. "Ne, nemám. A asi jo, co jiného bych měl dělat?" zeptá se celkem logicky. "Leda tak jít ven. Na houby třeba."

"Už jsme dneska byli dvakrát. Na borůvkách a běhat." Udělá psí oči. "Ale můžeme jít v noci… bude to dobrodružná a vzrušující výprava. Co kdybych ti do té doby zajistil vyčerpávající zábavu?"

"V noci na houby? Ať už bereš cokoliv, nech toho. Poškozuje ti to evidentně mozek." ušklíbne se. "Ani se radši nebudu ptát, co tou zábavou myslíš." Narovná se a pomalu vstane. "Dobrá. Dojdu se fakt jen napít a vrátím se."

"Prostě jsem jen spokojený." Pokrčí omluvně rameny. Přetáhne přes sebe pokrývku a pohodlněji se uvelebí. "Čekám."

Povzdechne si. "Fajn, čekej." zamíří po schodech do kuchyně. Nespěchá, chce trošku času, aby si to srovnal v hlavě. Alex ho neopustil, navíc se tváří, že je všechno v naprosté pohodě. To… nečekal. Opře se v kuchyni o linku a úlevně vydechne. Vážně se tak strašně bál, že… Pevně semkne víčka. Ne, takhle by to přece být nemělo. Mělo by mu to být jedno.

Ještě několikrát se na posteli zavrtí, než najde tu správnou polohu. S peřinou nachmoucanou pod svým tělem a nohou přehozenou přes ni. Natáhne se na noční stolek pro kožený obojek. Prsty projde příjemné brnění. Nechápal, co dokázala taková věcička. Trochu se zamračí, když si vzpomene na Davidova slova. Jistě, těšil se na to. Dokonce hodně, ale nebyl z těch, kteří by se přes takovou věc nedokázali přenést. A v hlavě měl plno různých nápadů, jak by se dal zužitkovat čas. Jen doufal, že toho David teď nelituje, že ho pozval na takový víkend.

Odsune takové myšlenky do pozadí. Bude mít dost času o samotě, až se vrátí na kolej, a může si o tom přemýšlet do nekonečně. Teď bylo hlavní, že se na něj Alex nezlobí. Usměje se. Alex mu přišel až děsivě v pohodě. To ho trochu rozhodilo. Natáhne se do skříňky pro sklenici, aby si do ní mohl nalít vodu. Vyklopí ji do sebe na jeden zátah hned polovinu. Zbytek odloží. Zvláštně ho to uklidní. Chvíli studuje pohledem schodiště, než se vydá zpátky za Alexem.

Nespokojeně se zavrtí. David je dole už docela dlouho, ale zase mu chtěl dát čas a prostor na to, aby si utřídil myšlenky. On to asi taky potřeboval. I když místo přemýšlení se mazlil s tou koženou věcičkou a teď mu z toho bylo spíš horko. Pod peřinou se toho dalo skrýt hodně. Povzdychne si. Před pár okamžiky už mohl zkoumat v Davidově chování a výběru hraček jeho preference a místo toho se mu dostalo záporné odpovědi. Divné na tom bylo to, že mu to vlastně ani nevadilo. Jeho zvrácená polovička to přímo vítala. A jestli se teď David vrátí a řekne mu, že s tím končí, tak se asi zblázní.

Vydupe schody nahoru a vrátí se do ložnice za Alexem. "Tak… jsem tady." Potlačí myšlenky, které se mu zrovna teď moc nehodí. "Jestli teda mě tu ještě chceš." Skoro opatrně přejde k posteli. Přejede pohledem po Alexovi a vydechne. "Ani jsem se nezeptal, jestli třeba nechceš donést taky pití nebo tak."

Překvapeně pohlédne ke dveřím, ve kterých se zjeví David. Opatrné krůčky mu neuniknou, ale nekomentuje to. Přece by ho neukousnul. Zavrtí hlavou. "Ne, díky. Zašel bych si, kdybych měl potřebu…" Usměje se. Prsty se sevřou kolem opracované kůže. Na dlani ho zastudí spona na zapnutí.

Sjede pohledem na Alexovy ruce, které drží obojek. Chce v tom snad pokračovat? I po tom, co ho tak odbyl? Zadívá se na něj tázavě, ale nic neřekne. Místo toho si jen sedne na postel zády k němu. "Co přesně máš teď v plánu?" Zeptá se a snaží se, aby jeho hlas zněl klidně.

Peřina zašustí, jak se zvedne do kleku. Takhle Davidova pozice, zády k němu, se mu vůbec nelíbí. Pomalu se k němu přesune. Dotkne se jeho paže a když se nic nestane, tak se za něj usadí. Nohy spustí podél těch jeho z postele. Jednu paži omotá kolem jeho pasu a usídlí se s ní na bříšku. "Chtěl bych pokračovat, ale pod podmínkou, že bys chtěl i ty. Potřebuju vědět, že jsem ti nějak neublížil. Pokud už v tom nechceš dál pokračovat…" zadrhne se, polkne. "Řekni mi to."

Vydechne. Opře se o náruč za sebou. "Neublížil jsi mi. Já se umím bránit a umím dát najevo svou nelibost. Já chci pokračovat, jen prostě nedokážu být takhle dominantní. Mě to nic neříká, Alexi. Naopak je to skvělý, vážně jsem si to moc užíval, ale já ti to nedokážu takhle oplatit. Pro mě to není."

Obejme ho i druhou paží, v jejíž dlani stále svírá kožený obojek. Vtiskne polibek na šíji. "Potom existuje jen jedno řešení…" Nahmatá Davidovu dlaň s vloží mu do ní obojek, aby měl volné ruce. Trochu se oddálí, aby mohl dlaněmi přejet přes ramena. "Uvolni se." Začne jemně rozmasírovávat ztuhlé svaly.

"Jaké?" zeptá se nervózně. Myslel tím Alex rozchod? Ale to by teď nedělal tohle. Skloní pohled na obojek ve své ruce. Vydechne. "Mluv prosím jasně."

"Ty chceš pokračovat. Já chci pokračovat. To je jednoduchá rovnice, řekl bych. Netvrdím, že bych si to naopak neužíval, to vůbec, ale naopak to mám radši." Přiblíží se svými rty k jeho uchu. Rukama nepřestává zpracovávat ztuhlé svalstvo. "Když klečíš na zemi a kouříš mě. Když jsi na čtyřech a schválně na mě špulíš, abys dostal víc." Zavrní. "Řekni… chtěl bys to?"

"Alexi…" skoro zakňourá. Jeho hlas má do pevného rozhodně hodně daleko. "Ty přece víš, že bych chtěl." Dlaní přejede po Alexově koleně, zatímco v druhé pevně svírá obojek. "Víš, jak moc se mi to líbilo."

"Nasaď si obojek." pronese mu zhrublým hlasem do ucha. Ještě jednou prohněte ztuhlé svaly a sklouzne rukama na bedra. Pevně ho zachytí v bocích. "Postav se a předkloň se."

Lehce roztřesenýma rukama rychle ovine obojek kolem svého krku a zapne ho. Nejistě se ohlédne na Alexe, ale vstane. Do předklonu se moc nemá.

Spokojeně se pohledem zavrtá do kůže, která už zase zdobí Davidův krk. "Řekl jsem, aby ses předklonil." Zopakuje znovu. Rukama trochu zvýší svůj tlak na Davidových bocích.

Vydechne. Ještě chvíli váhá, než se předkloní a dlaněmi se zapře o kolena. "Řekneš mi aspoň proč?" zeptá se odvážně, i když ví, že by neměl. Kožený proužek na krku je důkaz, že teď tu vládne Alex.

"To se brzo dozvíš." Pronese s mlasknutím, když se konečně předkloní. Ale tahle poloha se mu zrovna dvakrát nehodí. Postaví se, aby se svým probouzejícím klínem přitiskl na vyšpulené pozadí. Sklouzne dlaněmi po Davidových pažích, o které se opírá a nenásilně je z toho sevření vyprostí. "Až na zem."

Ušklíbne se. "To je nějaká rozcvička?" Ale poslechne. Skloní se ještě víc, až se dlaněmi opře o zem. Musí trošku víc roztáhnout nohy, aby ta poloha byla trochu snesitelnější. Neví, co Alex zamýšlí, ale rozhodně nebude riskovat ztrátu rovnováhy.

"Samozřejmě, tvoje hodina jógy právě začala…" ušklíbne se pobaveně a oddálí se, aby si jej lépe prohlédl. Natáhne se pro lubrikant, který ukryl pod polštářem. Ještě než si ho však dá na prsty, tak se dotkne odhaleného vstupu. Poklekne k němu, dlaněmi roztáhne půlky ještě trochu víc od sebe. Ale víc neudělá. Jen palcem začne zlehka masírovat vchod.

Moc se mu nelíbí, že ho Alex jen takhle studuje. Pořád čeká, co přijde a má z toho nervy napnuté k prasknutí. Vzrušeně zavrčí, když ucítí dotyk na svěrači, ale pořád se nic víc neděje. Začíná být lehce nervózní.

Hravě nahradí svůj prst jazykem, aby ho ještě trochu potrápil, než se natáhne pro gel. Má chuť si ho připravit velmi pečlivě. A o to pečlivěji mu potom vyšukat mozek z hlavy. Promne chladný gel mezi prsty, aby ho trochu zahřál. Obkrouží kruh svěrače než se začne zlehka dobývat do jeho útrob.

Zasténá a má co dělat, aby vydržel v téhle poloze. Skousne rty a vydechne. Cítí, jak se mu krev hrne nejen do hlavy, ale i do klína. Alex ho má v plánu mučit. O tom ani v nejmenším nepochybuje.

Zakousne se jemně do jedné z půlek, aby potlačil spokojené pousmání. Prst vklouzne do Davidova těla bez větších problémů. Nahmatá malou uzlinku. Přivře oči a jemnou masáží začne trápit Davida zevnitř.

Zavrčí, když ucítí zuby na svém pozadí. Plně si uvědomuje prst vklouzávající do jeho těla i Alexovu snahu přivést ho k šílenství. Zatne zuby, hodlá to vydržet. Cítí, jak jeho vzrušení začíná narůstat.

Volnou rukou vyjede po Davidově stehně až do jeho klína. Promne citlivá varlata než uchopí vzrušený úd. Málem zasténá blahem. Jeho vlastní vzrušení trčelo z jeho klína nepovšimnuto, ale právě teď se chtěl soustředit na Davida. Vklouzne do jeho těla druhým prstem. Když je takhle vyšpulený, má k němu dokonalý přístup a přijde mu, že to jde snadněji. O chvíli později už má uvnitř prsty tři a se zadrženým dechem prstí Davidovu prdýlku.

Vzrušeně zasténá. Alexovy prsty jsou opravdu důkladné a šmejdí v jeho těle až je to k zbláznění. Není si jistý, jak dlouho se takhle ještě udrží. Ta pozice začíná být lehce nepříjemná, jak mu krev proudí do hlavy víc než je zvyklý.

Pomalu vyklouzne svými prsty ven. Dlaněmi se dotkne Davidových boků. "Postav se. Lokty na postel a roztáhni nohy." Zůstane ve své pozici. Má teď dokonalý výhled.

Vydechne úlevně a pomalu se narovná. Nechvátá, aby se mu nezatočila hlava. Přestože je mu jasné, proč došlo ke změně polohy. Alex se ho konečně rozhodl pořádně ošukat. Přesune se na kolena k posteli a lokty se zapře o postel. Teprve potom roztáhne nohy, aby získat dobrou stabilitu. Nedočkavě si olízne rty.

Přitiskne se k jeho zádům. Paži omotá kolem jeho hrudníku a druhou sklouzne do vzrušeného klína, aby se s ním trochu pomazlil. Spokojeně mručí Davidovi do ucha, než se rozhodne, že pro teď bylo stimulace dost. Natáhne se pro kondom, aby si ho urychleně nasadil. Přidá ještě trochu gelu a bez varování se začne tlačit do sevření Davidova těla.

Zasténá, když ucítí Alexe, jak se tlačí dovnitř. Sám vyklene boky proti němu, aby měl v sobě Alexův penis co nejrychleji až na doraz. Na chvíli se mu zatmí před očima. Sklopí hlavu, aby se trošku sebral.

Překvapeně vydechne, když se David vyklene proti němu. "Zlobíš…" Ale jeho tělu se to víc než líbí. Vzrušeně vydechne, když zajede až nadoraz. Vklíní se koleny mezi Davidovy nohy a donutí ho tak ještě víc je roztáhnout. Spojení se ještě zintenzivní. Zavrtí se. Tlak, který vyvíjí Davidův svěrač na jeho penisu je omamující. Uchopí jeho erekci do své dlaně. "Vezmi se do ruky a laskej se." Zavrčí mu do ucha.

Zasténá, když je donucen ještě víc roztáhnout nohy, čímž se Alexův penis ponoří ještě hlouběji do jeho těla. "Jo… zlobím… trest…" vydechne jen. Alexův příkaz ho mírně zaskočí. Přenese váhu na levý loket a pravou nechá sklouznout podél boku. Nadechne se. "Donuť mě." povede se mu říct jen lehce hlasitěji než je šepot.

"Později…" vydoluje ze sebe mezi přírazy. Pustí ze své dlaně Davidovo vzrušení, aby mazlavou rukou vyhledal tu Davidovu. Poslepu nahmatá prsty. Okamžitě po nich čapne. Proplete je s těmi svými. Rozhýbe prsty, aby přenesl množství gelu do jeho dlaně. "Teď už nemáš na výběr." Pronese, než v pevném, ale kluzkém sevření dovede Davidovu dlaň do jeho klína.

Docela by se hádal, kdyby na to měl ještě sílu a myšlenky. Poslušně sevře dlaň kolem vlastní erekce a přejede po ní v tempu, jaký má rád. Zavře oči a vnímá jen přírazy do svého těla a vlastní dlaň zpracovávající vzrušení.

Je vyburcovaný na maximum a přidá tomu ještě i Davidova spolupráce. Čekal spíš víc protestů, ale ty by přicházely v momentě, kdy by byl nespokojený. Zavrčí vzrušením, když stiskne svou dlaní tu Davidovu, která laská vlastní klín. Sklouzne na varlata, aby je neopomněl. Svými rty se přisaje pod ucho. Spona obojku ho zastudí na kůži a on stihne jen překvapeně vydechnout, když tělem mezi tvrdými přírazy projede orgastická křeč.