Část sedmdesátá osmá

Pozn. autorek: Měli jste pravdu, Voldymu při vkládání utekla jedna kapitola, tak tady ji máte, ta následující byla již zveřejněna. Za čekání házejte kameny po Harrym.

***

---

Tisknul Davida k sobě a objímal ho svou paží. Již nějakou dobu ho jen tak pozoroval, protože nemohl spát. Po tom dýchánku, který si tady s Davidem uspořádali, když se probudil z noční můry, už se mu dál spát nechtělo. A taky se nechtěl vracet ke svým snům. Proto mu pozorování spící tváře přišlo jako nejlepší způsob pro zabavení se, aniž by se neustále vrtěl a probouzel tak unaveného Davida. Jemně pohladí nakrabacené čelo. Něco se mu určitě zdá, rytmus jeho dýchání se změnil, čelo se pokrčilo a ústa se trochu pootevřela. V tuhle chvíli vypadá naprosto roztomile. Uculí se a sjede svým pohledem na budík na nočním stolku. Stále ještě bylo dost brzo, ale v hlavě mu již nějakou dobu rezonoval nápad, který by chtěl uskutečnit. Chtěl Davida překvapit teplou snídaní až do postele a teď k tomu mohl mít příležitost. Odhodlá se. Pomalu, aby ho neprobudil, se vyprostí zpod jeho těla, nahradí své tělo peřinou, protože jak už si stihl všimnout, David ji bral místo něj jako skvělou náhražku. Natáhne si tepláky a spočine svým pohledem na nahém těle, které ho k sobě přitahuje jako magnet i během Davidova spánku. Dovolí si přejet dlaní přes bok až na kulatou půlku zadečku. Lehce ho stiskne. Vzpomínky byly stále dost čerstvé na to, aby měl problém jen z toho pohledu. Raději se oddálí a přetáhne přes něj deku. Jinak by se na něj znovu okamžitě vrhnul. Vyklouzne tiše z ložnice, aby si cestou do kuchyně vzal z obýváku kuchařku, kterou ukryl za knihami ve své knihovně a nalistoval recept, který ho už takovou dobu lákal. Nevypadalo to zase tak náročně. Vyskládá si na linku potřebné ingredience a pustí se do toho. O chvíli později se přistihne s úsměvem na rtech. Těsto bylo uložené podle pokynů v kuchařce. Spokojeně zapluje do sprchy, aby ze sebe smyl stopy po probdělé noci a trochu se osvěžil. Zapomene se myšlenkami ponořený svým údem do Davidových útrob. Vydechne, když se jeho klín znovu probudí. Nejraději by hupnul k Davidovi a znovu ho vtáhnul do vášnivého sexu, ale to už by vyšla jeho snaha vniveč. Nespokojeně zavrčí a raději na sebe pustí proud studené vody. Byl plný rozporu, jak se to uvnitř něj trhalo na dvě půlky. Jen s ručníkem omotaným kolem boků se vrátí do kuchyně. Už to byla určitě hodina. Nakoukne pod utěrku a zamračí se. Oči nevěřícně zatěkají tam a zpět, jak se mozek snaží přijít na to, proč ta mazlavá hrouda není dvojnásobně velká. Přesně tak, jak slibovali v té zpropadené kuchařce. Rozhlédne se kolem se, jako by hledal odpověď někde u nábytku. Zkušebně do hmoty píchne prstem. Okamžitě projede v mysli návod, když si vzpomene na Lexe. Určitě nic nezapomněl. Mohl by mu Lex poradit? Bezmyšlenkovitě sáhne po mobilu a vytočí jeho číslo.

Lex byl velmi spokojeně omotaný kolem Míši, když mu kousek od hlavy na nočním stolku začal vrčet mobil. Chvíli to nechává jen tak, ale když odmítá zmlknout, nechtě pustí Míšu z náručí a natáhne se po telefonu. Protočí oči, když uvidí na displeji, kdo mu volá. "Spinkej, broučku." líbne budícího se Míšu. "Jen toho pitomce seřvu… velmi tiše." Neochotně se vyhrabe z postele, nahý stejně jako když s Míšou do té postele zalézali. Stiskne zelené tlačítko a přimáčkne mobil k uchu. "Ty ses snad zbláznil, ne?" zavrčí rovnou bez pozdravu. Ještě zkontroluje pohledem vrtícího se Míšu. "Víš, kolik je hodin?"

Nespokojeně se zavrtí na posteli, když ho kromě nepříjemného zvonění mobilu vytrhne z příjemného spánku i Lexovo opuštění postele. Zavrtí se a zachumlá více do peřiny, než rozespalému mozku všechno dojde. Dolehnou k němu Lexova slova. Rozespale se nadzvedne na lokti. "Kdo je to?"

Alex se pro jistotu ohlédne na hodiny. Tiše pro sebe zakleje. Na tohle měl myslet dřív. Byl přece víkend. "Já se fakt omlouvám… nedošlo mi… potřebuju pomoct."

Věnuje Míšovi úsměv. "Alex má zřejmě problém s hlavou a nebo možná někoho zabil… Každopádně ho asi zabiju já." Vrátí se do postele a pohladí Míšu po tváři. Přitiskne se k němu a přitáhne si ho do náručí. Pak se zase začne věnovat telefonu. "Prosím, řekni mi, žes někoho zabil a teď potřebuješ pomoct odklidit tělo… protože v jiném případě ses totálně pomátl."

Nechápavě se na Lexe podívá. "Alex? Ten, kterého znám i já nebo nějaký jiný?" Natiskne se ke zdroji tepla, když se k němu Lex vrátí. Spokojeně si opře hlavu o jeho hruď a znovu zavře oči.

"No… ještě jsem nikoho nezabil, ale mohl bych. Víš, že moje vaření je vražedné a no… jasně jsi mě ujistil v tom, že pokud Davidovi něco udělám, tak si tě nemám přát, takže… asi nechcete riskovat ani jeho zažívací problémy… já… chtěl jsem něco upéct, ale to blbý těsto nevykynulo." vyhrkne ze sebe najednou.

"Ty mi voláš kvůli těstu?" zeptá se naprosto nevěřícně. "A kvůli tomu budíš mě i Míšu? Ty ses doopravdy pomátl. A David má docela silný pud sebezáchovy. Nesní ti nic, co se bude tvářit podezřele… Tak tobě nevykynulo těsto…" Naprosto zoufale se přitiskne k Míšovi. "Já ho fakt zabiju… doopravdy." zamručí. "Po tomhle budu potřebovat uklidnit, Myšičko."

"Jo… byl jsi první, kdo mě napadl. Proč asi… Fakt se omlouvám, že jsem vás vzbudil. Nemyslel jsem, přiznávám. Nemáš náhodou páru, co bych s tím mohl udělat?" Pousměje se slovům, která nejsou adresována jemu.

Michal se v Lexově náruči uchechtne. Alexova slova dolehnou z mobilu až k němu. Pohladí Lexe dlaní na hrudníku a sklouzne po svalech níž do podbřišku, ale včas zahne na vystouplou kost pánve. Uculí se. Takže uklidnit?

Povzdechne si. "Asi tam máš zimu… potřebuje to teplo, aby nakynulo…" Sjede pohledem na Míšu a pousměje se. Lehce přikývne a hypnotizuje jeho dlaň pohledem. Možná to probuzení nebude zas tak špatné. "Kvasinky potřebují teplo, cukr a chvíli času. Jestli máš v bytě chladněji, tak jim to může trvat… a nebo to jsou prošlé kvasnice a to chce taky víc času, pokud jsou ještě aktivní…"

Sklouzne dlaní do Lexova klína, aby ho trochu rozptýlil, ale dál pokračuje v hlazení jeho stehen. Rty se přisaje na kůži hrudníku.

"Podle mě je tady teplota optimální… pro mě. Kruci. Jenže já jsem sice teplej, ale jinak ze studenýho odchovu. Takže to bude tím? To v tom receptu nepsali. A prošlý nejsou, kupoval jsem je asi před dvěma týdny… sakra… no… zkusím s tím něco udělat. Maximálně jsem to zase podělal." Povzdychne si s úšklebkem. "Ještě jednou se omlouvám za to probuzení. Už se to nestane. A díky."

"Zkus tu mísu zabalit do deky a dát k topeni. Mělo by to nakynout." poradí ještě a sklouzne pohledem k Míšovi. Uculí se jako neviňátko. "Máš štěstí, že Míša s tím probuzením nemá problém, protože jinak bys ho měl ty a pořádně velký… Ať se daří a pozdravuj Davida." Vytípne hovor, odloží rychle mobil a skloní se k Míšovi. "Díky tobě ho při nejbližším setkání neuškrtím…" zavrní spokojeně a sklouzne trošku níž, aby mohl Michala políbit.

"Potom by tě zavřeli a co bych si tu bez tebe asi počal, nevíš?" Uculí se spokojeně Michal, než mu vklouzne do náruče a spojí jejich rty.

Alex odloží mobil zpátky na stůl a kriticky se zahledí na tu mazlavou hromádku v míse. "Jasně, k topení." natáhne ruku, aby se dotknul trubek. "Vždyť je skoro konec jara… říkal jsem mu přeci, že jsem zvyklý na studený odchov." Zakroutí pro sebe hlavou a pronese svá slova nahlas. "Skvělý, Alexi, teď už si začínáš povídat i sám se sebou…" ušklíbne se a raději se vydá pro tu deku, aby těsto dostatečně zahřál. To by nebylo, aby se mu to nepovedlo. Odhodlaný upéct sladkou snídani přesně podle plánu, zabalí těsto pečlivě do deky, a ještě ho obskládá polštáři. Usadí se na pohovku vedle něj, aby tam ještě nějakou dobu vyčkal. O půl hodiny později s potěšením zjišťuje, že to opravdu bylo nedostatkem tepla. Příště bude vědět, že tu mísu nemá nechávat na stole pod oknem. Vyklepne těsto na pomoučenou linku a kriticky se zahledí na fotografie v kuchařce. Trouba už tiše hučí, jak ji zapnul, aby se předehřála. Raději se dá do toho. David by se mohl každou chvílí vzbudit a nebyl si jistý, jak by vysvětloval to, že stojí polonahý v kuchyni a plácá se tu s těstem. O chvíli později už je byt provoněný skořicí. Netrpělivě nahlíží za sklo trouby, aby neprošvihnul ten okamžik, kdy by v závěru tahal místo skvělého pečiva černé uhlíky. Těsto se ještě dost nafouklo, takže z těch ruliček má nyní pořádné bulky. Vyskládá je ještě horké na talíř, uvaří čaj a kakao a vydá se s tím do ložnice. Loktem si otevře dveře, což vyvolá trochu hluku.

Ze spánku se zavrtí, když do snu pronikne nějaký hluk, který by tam rozhodně neměl být. Otočí se z polohy na zádech na bok a bolestně zasténá. Noční sex byl velmi tvrdý a pár dní ho bude pořádně štípat pozadí, ale stálo to za to. Sakra stálo. Zaboří obličej do polštáře, aby se protáhnul a utlumil další bolestné usyknutí. Zamžourá na prázdné místo vedle sebe. Kde je Alex? Zmateně se nadzvedne, aby mohl stočit hlavu ke dveřím. Usměje se, když uvidí Alexe. "Ahoj." Úsměv je rozpačitý, protože si nějak nedovede představit, jak se jejich vztah bude vyvíjet dál. Ale ta noc byla skvělá a podle výrazu Alexovy tváře rozhodně nehrozí, že by ho teď vyrazil, nebo dělal, že nic nebylo. Nejistota je mrcha. S tichým usyknutím se posadí.

V duchu si zanadává, že nebyl pozornější a tišší, takhle se mu podařilo Davida vzbudit. Tolik k plánu o příjemném probuzení. Neujde mu Davidovo usyknutí, když se začne vrtět v peřinách. Odloží tác na noční stolek tak, aby se nepřevrhnul a sedne si k Davidovi. "Dobré ráno." Usměje se zářivě a ukradne si polibek dřív než začne David protestovat, že nemá vyčištěné zuby. "Vyspinkáno, Růženko? Nebo spíš… Růžánku?" zazubí se.

"Ještě jednou mi řekni Růžánku a přísahám, že z tebe bude doopravdy Růženka." zamračí se a unaveně si promne čelo. Spal jako zabitý, ale stejně si nepřipadá nějak zvlášť odpočatě. Náročná noc. Uculí se, když zavětří. "Tys byl pro pečivo?"

"Tak to bych si měl dát asi pozor, co, Růžánku?" Uchechtne se a uhne raději do strany, kdyby chtěla přiletět nějaká zbloudilá pěst. "Možná jo a možná ne…možná je to něco lepšího než z pekárny." Zazubí se jako největší andělíček. Doufám, že máš hlad, mám toho spoustu." kývne k tácu, na kterém není zdaleka ani třetina.

"Máš jediný štěstí, žes mi dal v noci tak zabrat, že nemám vůbec chuť se zbytečně hýbat. A fakt přestaň, nebo se seberu a zmizím odsud." Natáhne hlavu k tácu. "Možná? Alexi, buď té lásky a radši mi rovnou řekni, co to má být."

"Coby? Snídaně až do postele." pokrčí rameny a natáhne se pro tác, aby ho položil Davidovi do klína. "Nažhavil jsem trochu troubu." uculí se a natáhne se pro jeden kousek. "Není to nic špatnýho. Sladký pečivo s cukrem a skořicí."

Zmateně se na něj podívá. "Nažhavil jsi troubu? To jako že jsi pekl?" Přemýšlivě nakrčí obočí. "Proč proboha?"

"Nemohl jsem spát, tak jsem si řekl, že bych mohl vymyslet zákeřný plán, jak tě otrávit, to je snad samozřejmé, ne?" Zazubí se a ukousne si ze svého výtvoru. Těsto nakonec vykynulo dobře a v závěru konečný výrobek nebyl vůbec k zahození.

"Tos mohl vymyslet i jednodušší způsob, jak se mě zbavit. Stačilo říct." Nedůvěřivě se zadívá na pečivo na tácku a pak chvíli sleduje Alexe, jestli se náhodou neotráví sám. "Já počkám, jestli je to bezpečné."

Uchechtne se. "Já bych řekl, že je. Není tam žádná jiná přísada navíc, nemusíš mít obavy. Tady hrozí jen bolebřich z přejedení." Hupne za Davida a pohodlně se usadí na posteli. Za záda si vyskládá polštáře, aby se o ně mohl pohodlně opřít. "Dáš si třeba kakao?" Nabídne mu modrý hrnek.

"Tys vážně pekl a nehrozí nebezpečí?" zadívá se na Alexe tázavě. Musí natočit hlavu, aby na něj dobře viděl. "To je ale překvapení…" Nakonec se přece jen odhodlá a natáhne ruku, aby si jeden kousek vzal. Upře na něj zkoumavý pohled, než se zakousne. "To není vůbec špatné." Oznámí tiše.