Část sedmdesátá čtvrtá

***

Přitáhne si deku skoro až pod nos a pevně ji sevře v pěstích. Prázdný talíř už dávno odložil na stolek. Nenápadně se přisune k Alexovi, aby se přitulil k teplému tělu. Nechá se obejmout a zaboří nos ještě víc do deky. Ten film miluje, ale prostě si nemůže pomoct. Nevadí mu, když ve filmu umře člověk, ale jak jde o zvířátka… Popotáhne a rychle hřbetem ruky setře slzu, která si našla cestu ven. Zahrabe se hlouběji. Nechce, aby Alex viděl, jak ho to dostává. Ale to měl asi vybrat jiný film a ne zrovna zamilovaný film jeho dětství. Jenže se cítil tak zatraceně dobře vedle Alexe, že měl chuť vidět zrovna tenhle.

---

Obejme Davida svou paží, když se k němu začne najednou tak tisknout. Do teď byl o něj jen zlehka opřený. Pozorně sleduje film, který svou kvalitou vypovídá o své stáří, což by ho nějak ani nevyrušovalo, spíš jen ten fakt, že už je to hodně dlouho, co ho viděl. Jen matně si vybavil některé postavy, na jejichž jméno nemohl ani přijít. Ale pokud si jej David vybral dobrovolně, proč ne. Zahledí se na scénu před sebou a najednou mu svitne. Nemluvil Lex právě o tomhle? David se začal hodně zachumlávat do peřiny a přitisknul se k němu větší plochou. Spíš se mu schovával v náruči. Překvapeně na něj pohlédne, když zaslechne popotáhnutí. Dosud to považoval spíš za vtip z Lexovy strany, ale jak vidno, zřejmě to bylo myšleno vážně. Přestane sledovat film, skloní se k němu tak, aby mu viděl dobře do tváře. "Daví… ty brečíš?"

"Ne, já nic takového nedělám." zavrtí se a trochu se odtáhne. "Mám prostě trochu rýmu no." zabručí. Nesnáší, když na to někde poukazuje. "Prostě koukej a mlč."

S úsměvem se natáhne pro krabici papírových kapesníků, kterou umístil na poličku konferenčního stolku, aniž by něco takového předem očekával. Prostě jen aby nemusel chodit moc daleko, kdyby bylo třeba. Líbne mu pusu na tvář a nabídne kapesník. "Já vím, jsi můj marůdek. Máš na to právo. Jen smrkej, ať nejsi nemocný moc dlouho." Znovu si ho k sobě přitáhne, ale nepřestává se uculovat.

Podezřívavě se zamračí než sáhne po kapesníku, aby se vysmrkal. Nenápadně setře i cestičku od slz. Je mu divné, že by mu to Alex takhle snadno sežral. "Takhle náhodou jsi se nebavil s Lexem o filmech, že ne?" Už mu tak říká, protože těch Alexandrů je v jeho okolí až moc.

Překvapeně na něj pohlédne. Nemá problém s tím, aby zachoval naprosto nečitelnou tvář. Vtom má až moc roků praxe. "Ne… proč? Kdy asi? Jsem pořád v práci…" zatloukat, zatloukat, zatloukat. Určitě by přišla otázka, co u nich dělal a to rozhodně nehodlal vysvětlovat.

"Aha." řekne jen. "Takže ne. Dobře. Tos mě uklidnil." Znovu se přitiskne s Alexově rozložité hrudi a přitáhne si deku. "A když nejsi v práci, tak se staráš o nemocné, že jo?" pousměje se. Ještě se neodvažuje zvednout pohled k Alexově tváři. Aspoň než si bude jistý, že na něm těch pár uroněných slz nepozná.

Uleví se mu, že se v tom David moc nešťourá, protože by se asi dlouho neudržel a rozhodně nechtěl Lexe napráskat. Nenápadně se uculí. Ještě že David sleduje obrazovku. Přejede dlaní po jeho rameni v konejšivém gestu. "Přesně tak, když nepracuji, tak jsem s tebou a momentálně se starám o marůdka. Je ti alespoň líp?"

"Je mi fajn." zabručí spokojeně. Vysvobodí ruku zpod deky, aby se natáhl pro ovladač na video. Stopne film a velmi nápadně se přesune na Alexův klín čelem k němu. Zvedne pohled k jeho tváři. "Jsi fakt hodnej, že sis mě vzal k sobě…"

Pousměje se, když se David najednou usadí na jeho klín. Ruce automaticky omotá kolem jeho boků. "Přece bych neriskoval tvůj život… prvně ses mi zmínil, že tvůj spolubydlící nesnáší marody. A já si dost věcí pamatuju, víš?" uculí se. Vyjede dlaněmi o kousek víš, po Davidově nahém těle, než přes něj přetáhne přikrývku a vytvoří kolem nich takovou kuklu.

"Já žasnu… krásnej, milej a ještě i poslouchá, co říkám." uculí se spokojeně. "Jo, Mirek je z marodů nervozní a pak je z něj většinou na nějaký čas hypochondr. Jelikož jsem mu tam i chvíli prskal, tak nejspíš mě čeká důkladné vyšetření cvoka." Dlaněmi vyjede po Alexově krku až na tváře. Kriticky pohlédne na kuklu, co Alex dekou vytvořil. "Bystroočko, víš, že motýli se kuklí zásadně sami, že jo?"

"Vypadal, že má celkem obavy z toho, kam tě táhnu, takže to asi tak horký nebude… cože tě to čeká? Navíc… vypadá to, že moje léčba zabrala, vypadáš mnohem líp, než když jsem tě viděl prvně v té peřině." Pohladí ho a usměje se. "Na motýla mi něco chybí… takže se můžu kuklit s kým chci a kdy chci." Přitáhne si ho blíž do svého klína, aby se ho mohl dotýkat větší plochou.

"Jo, chybí ti ochmýřený sosáček." vyprskne smíchy. "Hele, ty si z toho děláš srandu. Ale Míra tě nezná, a já nebyl při vědomí, takže klidně to mohl být únos. A myslím, že je rád, že jsi ho mě zbavil. On totiž není moc dobrá pečovatelka. Stejně by se zdejchnul k holkám. To, že mi došel pro paralen, byl jeho největší hrdinský čin."

Zasměje se. "Sosáček bych si možná dokázal vytvořit, ale chmýříčko nečekej, nesnáším kníry." pošeptá mu hravě do ucha, než se o něj otře tváří a vrátí se do své původní polohy. "Odsouhlasil jsi mi to, takže únos byl povolený. To od něj bylo určitě velmi velkorysé gesto, ale jak jsem tak viděl, moc nezabral." Pousměje se. Byl rád za to, že se za Davidem vydal a mohl mu nějak pomoct. S tou intenzitou by se horečkou plácal ještě teď.

"Byl jsem mimo. Totálně. To se ani nedá považovat za souhlas." uculí se. "Takže ty jsi oficiálně můj únosce. Pěkné." Přitiskne se k Alexovi a zavře oči. Pod dekou je teplo a lehce vydýcháno. Ale nechce se mu rušit tuhle velmi intimní chvilku. Jen oni dva.

"Jak vidíš, tak mě to jako souhlas stačilo. Víc bych se stejně neptal. Prostě bych si tě hodil přes rameno a unesl tě… takže ano, jsem tvůj oficiální únosce." Zazubí se potěšeně. Přejede dlaněmi po jeho zádech, než si opře hlavu pohodlně o opěrku a s lehkým úsměvem na rtech se zahledí na Davidovu tvář, ze které stejně vidí jen malý kousek, jak se k němu tiskne.

Vrněl by jako kočka, kdyby to jeho hlasivky zvládly. "Někoho tak moc zajímám, že mě i unese? To zní hodně dobře. Skoro jako bych byl nějaká velká hvězda." uculí se. Zvedne pohled a zadívá se do Alexových čokoládových očí. "Budu si o sobě strašně moc myslet."

"Pro mě jsi momentálně hvězda číslo jedna a velká celebrita. Tak si dej pozor, abys nenarazil nosem do futer." Uculí se a líbne ho na zmíněnou část těla. Spojí jejich pohledy zahleděním se do šedých hlubin. Pousměje se než se dotkne hřbetem ruky horké tváře. "Nechceš si to dodívat?" Měknul. Hodně a pěkně rychle. A stačilo k tomu, aby měl Davida takhle blízko u sebe. Záráželo ho to… možná i chvílemi svým způsobem děsilo.

"S futry se nějak zvládnu porovnat. Přinejhorším je silou své osobnosti donutím se zvýšit, aby to můj nosánek přežil." uculí se. "Ten film znám, až moc dobře. Ale tebe ani zdaleka ne tolik, abys mě něčím nedokázal překvapit."

"A kdyby ne, tak se ozvi, znám pár lidí, co dělají plastiku, kdyby sis ho odrazil. I když… ne že bych nevěřil tvojí síle osobnosti." Pousměje se. "Vážně? A čím bys chtěl být například překvapený? Moje největší tajemství asi už znáš…" řekne prostě jako by se ho to vůbec netýkalo. Jenže takový on byl. "Máš mě pod sebou… jedinečná příležitost znovu zkoumat." Pousměje se. Výrazy své tváře ovládal dokonale. Očima si nebyl jistý, ale dokázal jimi nervózně netěkat…

Pousměje se. "Tím myslíš svou absolutní neschopnost v kuchyni?" zazubí se lišácky. "Jsem ochotný se nad to povznést. Máš rozhodně i jiné přednosti, které stojí za to." Bříšky prstů jemně přejede po tvářích. "Jsi nechutně arogantní, což je v téhle době hodně potřeba…" Uculí se. Prsty vyjedou výš, jemně přejedou po malých jizvičkách kolem očí. "Máš nádherné oči… vždycky mám strašnou chuť na čokoládu." usměje se nevinně. "A to bych ji neměl. Víš, musím si držet postavu." Prsty sjedou po nose na rty. "A zatraceně dobře líbáš…" Skloní se, aby lehce přejel svými rty po těch jeho. "A když mi dáš chviličku, určitě přijdu i na další… Jo, a krásný tělo."

"Dejme tomu." Přikývne na souhlas, i když i na tom už nějakou dobu s Lexem pracoval. Uchechtne se, když ho David nazve arogantním. To rozhodně byl. Trochu sebou cukne, když se prsty dostanou na místečka, na která sahalo tak málo lidí. Vlastně kromě něj a doktorů nikdo jiný. Až teď David a on nepociťoval žádnou potřebu zastavit ho od jeho počínání. "Čokoláda není špatná… je zdravá… v určité míře." Pousměje se. Nějak se bojí pohnout víc, aby to nenarušil. Líbilo se mu to. "Hořím zvědavostí."

"Hmmm, tak já zapřemýšlím…" zavrní. "Ale nemusí se ti to nakonec moc líbit." Prsty sjedou na krk. Jemně pohladí tetování. "Líbí se mi takhle tvoje kérka. Jsi s ní šíleně drsnej." uculí se. "A s těmi tmavými brýlemi ještě víc. Jen… mě se to moc nelíbí. Drsňáci jsou fajn, ale jako čokoláda. Jen v určité míře."

"S tím počítám… kritika se přijímá." Pousměje se. Podívá se směrem, kterým se David dívá. "Takže se ti nelíbí." řekne prostě. Nemuselo se to líbit každému, s tím počítal. I když ho to v tuhle chvíli trochu zamrzelo. "Není zase tak hrubá, jako si je nechávají dělat někteří lidé. Chtěl jsem něco jemnějšího, ale v tomhle rozsahu." Pokusí se obhájit své tetování. Ornament v sobě skrýval jeho tajemství a tím, že šel přes záda a krk, vytvářela kresba určitou představu křídel, které poukazovaly na volnost. Jenže to v tom dokázal vidět jen ten, kdo se nedíval jen na čáry.

Zavrtí zamítavě hlavou. "Ale ano, líbí… jen v kombinaci s těmi brýlemi to z tebe dělá šíleného drsňáka. Je… zajímavé. A navíc k tobě patří, ne? Beru tě jako celek. Nevybírám si jen něco… Nemusíš mi to vysvětlovat, a ani se hájit… Asi chápu účel toho tetování…" přimhouří oči, do tohohle tématu se mu nechce. Jen prsty přejíždí po tetování, dokud pod prsty neucítí vystouplé místo.

"Moc se to k mojí práci nehodí, co? Spíš jsem měl jít dělat řezníka nebo tak něco." Uchechtne se. Spadl mu kámen ze srdce. Popravdě se začínal pomalu obávat, že by to mohl být problém. Vyjede svýma rukama na Davidovu tvář, aby si ho přitáhnul a vděčně políbil na rty. "Myslíš?" řekne potom potichu. I když… David byl dost chytrý a taky dost věděl. Určitě si to dokázal domyslet. Nehne ani brvou. Některá místa byla citlivá i po letech.

"Řezník by se k tobě hodil ještě míň, než tetování k záchranáři." ušklíbne se a má co dělat, aby se té představě nezačal smát. "Ale k pilotovi už sedí naprosto dokonale. Jen bych si být tebou pořídil ještě motorku." uculí se. "I když motorky taky moc nemusím." pokrčí rozverně rameny. Pomalu se skloní, aby vtiskl jemný polibek na Alexův krk. "A měl bys vědět, že jizvy považuju za velmi sexy záležitost…"

"Nemám motorky rád. Rychlou jízdu ano, ale raději víc bezpečněji v krytu auta." Uculí se. Cukající koutky mu nemohly uniknout. "Řezník by byl náhodou fajn." překvapeně vydechne, když se jeho krku dotknou Davidovy rty. Jak je mohl tak snadno najít? Trochu pod tím dotykem ztuhne. "Asi jak… jak které…"

"A ještě jsi i docela rozumný." zavrní do kůže Alexova krku. Dlaní vklouzne do vlasů. Druhou jemně přejede po napnutých zádech. Tohle se mu moc nelíbí. Trošku se odtáhne. "Děje se něco? Udělal jsem něco špatně?"

"Někdy tě vezmu proletět… uvidíš, bude se ti to líbit. Je to lepší i než auta." vyhrkne ze sebe najednou. Zavrtí hlavou. "Ne… nic… já jen… na to nejsem zvyklý." Stočí svůj pohled, aby vyhledal ten Davidův a našel si tam trochu ujištění, že mu nechce ublížit.

Pousměje se. Dlaní přejede po Alexově tváři. "To nevadí… Asi nejsem zrovna důvěryhodná osoba, ale já do lidí neřežu. Teda řežu…" uchechne se. "Ale jen když jsou pod narkózou. A teď momentálně nejsem ani ozbrojený…" poukáže na svou nahotu. "Teda fakt nevím, kde bych teď co schovával."

Lehce sebou trhne, když pronese David zmínku o řezání, ale nekomentuje to. "Jen se mě tam nikdo nedotýká." Pousměje se. Dlaněmi přejede přes nahý hrudník až na boky. "Máš teď s sebou víc zbraní než si myslíš."

"Možná je to tím, že k sobě nikoho pořádně nepustíš…" přimhouří oči. Není hloupý. Vztahy na jednu noc jsou jen o sexu, žádné sbližování. "Jenže mě se to líbí… buď si zvykneš nebo mi v tom zabraň." zadívá se na něj vyzývavě.

Pokrčí rameny. "Celou dobu nebylo proč…" Tehdy se zaměřil raději na jiné věci než na vážné vztahy a zkoumání druhé osoby. "Líbí se ti co? Tvoje vlastní zbraně?" Uculí se. "Mám pocit, že pro takovou úchylku existuje i název." poškádlí ho, ale rukama si ho přitáhne za pas blíž k sobě.

"Ne, tos mě nepochopil. Myslel jsem to, že se mi líbí dotýkat se tě. Na všem místech." přimhouří oči. "A rozhodně nemíním přestat."

"Pochopil jsem, jen jsem chtěl převést hovor taky trochu na tebe. Jenže ty o svých přednostech víš. Kdykoliv tě pochválím, řekneš jen, že to víš." uculí se na něj. "Nemusíš přestávat." Pohladí ho po tváři, rukou přejede na šíji. Pomazlí se s krátkými vlasy než se skloní pro polibek.

"Můžeš to ještě zkoušet. Třeba se najde nějaká o které nevím." pousměje se. Než se přitiskne svými rty na ty Alexovy. Pevně sevře Alexe pažemi a přitiskne se na něj. Prohloubí polibek a vpustí Alexův jazyk do svých úst.

"O tom lehce pochybuju." vydechne, když se od sebe na okamžik odtrhnou, aby se nadechli. Bez možnosti na odpověď se k němu však zase přitiskne. "Máš ty nejsladší rty, které jsem líbal." Zavrní. "A není to tím popkornem. Ani ses ho nedotknul."

"No vidíš, to je pro mě naprostá novinka." pousměje se. "Popkorn? Já na něj úplně zapomněl. Kde jééé?" zlehka se pokusí vymanit z jeho objetí. Doopravdy to ale nechce, takže se mu to nepodaří.

"Alespoň něco." Sevře stisk svých paží. "Nedostaneš, když jsi ho tak pěkně ignoroval. I když… měl jsi úplně jiné starosti." Uculí se. V téhle kukle se mu začíná víc než líbit.

"Narážíš tím na něco konkrétního?" vrhne na něj podmračený pohled. "Nemůžu za to, tenhle film mám prostě děsně rád." Měl vědět, že se to Alexovi nebude líbit. "Příště vyberu něco trošku… modernějšího."

"Ale jistě… je to tak napínavý, že se ti nedivím, žes na něj zapomněl. Já si na něj vzpomněl taky až teď..." Usměje se zářivě. "Kdysi jsem Nekonečný příběh viděl, ale je to už hodně dávno, takže by se to dalo řadit do kategorie těch, které jsem neviděl. Mě to nevadilo. Příjemná změna oproti drastickým zprávám, u kterých většinou večeřím." Uchechtne se. "A ještě jsme nedokoukali… oblíbený film by se neměl zanedbávat. Koukáš se na špatnou stranu." Znovu se k němu skloní a znovu ho políbí.

"Myslím, že koukám na tu nejlepší stranu." pousměje se. "Znám ten film dokonale. Nemusím ho vidět celý…" Dlaní sjede po Alexově krku. "Zrovna teď tu mám něco lepšího na koukání." zavrní spokojeně. "Tak mi to nekaz."

"Ještě chvíli a myslím, že se možná začnu i červenat." Usměje se. Sjede svými dlaněmi zpátky na boky, ale zamíří ještě níž, na oblé půlky. "Dobře, už mlčím. Tak se dívej, já budu ošmatávat. Ošmatávám tě moc rád." zavrní spokojeně nad touhle pozicí

Zvonivě se zasměje. "Ale tebe bych viděl moc rád červenat se." Skloní se, aby vtiskl polibek na klíční kost. "Klidně si ošmatávej. Když to máš tak rád."

"Nemyslím si, že by to bylo reálné. Ale pro představu… proč ne." Usměje se. Dlaněmi zakrouží na stehnech, které ho obepínají. "Tebe ošmatávám moc rád. Uvědomuješ si doufám, v jaké pozici jsi, že ano? A taky co bys mohl svých jednáním vyvolat…"

"Uvědomuju si to plně." zavrní a zavrtí se na Alexově klíně. Prsty přejede po Alexově tváři. Je přesvědčený. To, jak se o něj Alex staral, i když nemusel. Mohl prostě odejít a David by o tom ani nemusel vědět. "Ty to se mnou myslíš doopravdy vážně, že jo?" zadívá se na něj.

Stisk na stehnech se o něco zvýší, když ho to zavrtění stojí mírné přivření očí, jak jím projede vzrušení. Tahle pozice byla víc než vyzývavá. Překvapeně pohlédne Davidovi do očí. "Co přesně máš na mysli?" Raději by ujištění, že se nepřeslechnul.

Opětuje jeho pohled. "Že pro tebe vážně nejsem jen hračka…" sdělí tiše. Už nad tím dost dlouho přemýšlel. Kdyby ho bral jako hračku, neměl by o něj takovou starost. Pořád to obracel ze všech úhlů a nepouštěl tuhle myšlenku z hlavy. Třeba má tenhle vztah vážně nějakou budoucnost.

Zavrtí odmítavě hlavou. Tahle myšlenka ho vůbec nenapadla. Jen se to snažil Davidovi vymlouvat pokaždé, když na něco takového přišla řeč. "Ne, od začátku pro mě nejsi hračka." řekne pevně s přesvědčením. Omotá své paže kolem jeho pasu a vyjede jimi výš, aby ho objal kolem hrudníku. Nepřeruší ani jejich pohledy.

"A co tedy jsem?" položí otázku, která ho už dlouho svědí na jazyku. Pevně opětuje Alexův pohled. Cítí jeho stisk a to ho donutí se pousmát.

"Jsi můj přítel." usměje se. "To já jsem tvůj pejsek, já v našem vztahu nosím známky." Uculí se, aby jeho předchozí slova nevyzněla tak vážně, jak je řekl. Raději nechá Davidovi nějakou cestu k úniku, nerad by ho zahnal někam, kde se nechtěl ocitnout.

"Pejsek…" pousměje se. Natáhne ruku, aby zlehka zavadil o známky na Alexově krku. "Bystroočko…" vydechne. "Víš přece, že já… já jsem… nejsem dominantní… ne obvykle…"

"Ale se mnou ti to šlo moc dobře." přizná bez nějakého chození kolem horké kaše. Líbilo se mu to víc než dost. "Nejde přece o to, kdo je dominantní a kdo ne… a řekl bych, že si v posteli víc než dost rozumíme." Pohladí ho na bříšku a usměje se.

"Pochytil jsem něco málo…" přizná tiše. "Ne, nejde, ale… každý jsme nějak… naprogramovaný… a já…" pousměje se. "To nic." zavrtí hlavou. "Prostě… teď jsme tu."

"Zní to, jako kdybychom byli roboti… asi bych se ti měl přiznat… jsem sice hodně rád nahoře, ale obrácenou pozicí nepohrdnu, když to dotyčný umí. Ostatně… to sis už mohl domyslet." Pousměje se. "A s tebou jsem si to užil víc než dost." Jemně se otře svými rty o ty Davidovo. "Ano, teď jsme tady…"

Pousměje se. Potěšeně. Skloní se, aby Alexe políbil na rty. "Já chci být dole… s tebou. Strašně moc." zavrní sotva slyšitelně. "Každý máme nějaké potřeby a…" vydechne. "Já ti věřím, bystroočko. Věřím, že ty mě nezklameš."

Prudce Davida políbí. Ruce zesílí svůj stisk v pevném objetí, jak se snaží nějak zamaskovat svoje překvapení, i když se tímhle svým způsobem určitě prozradil. Jeho tělem projde podivný pocit radosti a úlevy. Zachytí rukama obě Davidovy tváře než se od něj odtrhne. Opře své čelo o jeho a svůj pohled upře do očí. "Daví… já klidně budu čekat další měsíc, mě to… nevadí. Jsem… jsem spokojený. A chci abys byl spokojený i ty. Děkuju, že mi věříš. To je jako nejlepší dárek, který jsem mohl dostat. Neudělal bych nic, co bys nechtěl. Až na to lechtání…" pousměje se omluvně. Nedokáže popsat, jak radostně se teď cítí.

Uculí se. "Já jsem spokojený, trdlo. Kdybych nebyl, tak tu nezůstávám. Někdy máš vážně problémy s logickým uvažováním." rýpne si. "A dost mě drtíš, takže… jestli mě nechceš poněkud placatějšího… ale zas bych byl asi skladnější." začíná plácat nesmysly, jak je z toho všeho rozhozený. "Ty… ty možná klidně počkáš, ale já už mám toho svého upejpání nějak plné zuby… už čekat nechci… Prostě…" pousměje se, vtiskne polibek na Alexovy rty. "Prostě tě chci… moje důvody pro čekání už pominuly, ale jestli ty máš nějaký, tak já s tím problém nemám… Asi."

"To není o logice." Usměje se a políbí ho. "To je čistý fakt toho, že se raději budu držet trochu zkrátka, jen abys tu vydržel." Mrkne na něj hravě. "Problém bych žádný neviděl. Věřím, že pokud se ještě párkrát takhle zavrtíš, tak už nebude vůbec žádný." Nahodí nevinný úsměv, ale uvnitř je pořád ještě trochu zdrženlivý. Je jasné, že se nenechá dlouho přemlouvat, jen si chce být jistý, že mu David potom neuteče. "Nezmění to nic, že ne? Mezi námi…""Jsi můj přítel." usměje se. "To já jsem tvůj pejsek, já v našem vztahu nosím známky." Uculí se, aby jeho předchozí slova nevyzněla tak vážně, jak je řekl. Raději nechá Davidovi nějakou cestu k úniku, nerad by ho zahnal někam, kde se nechtěl ocitnout.

"Pejsek…" pousměje se. Natáhne ruku, aby zlehka zavadil o známky na Alexově krku. "Bystroočko…" vydechne. "Víš přece, že já… já jsem… nejsem dominantní… ne obvykle…"

"Ale se mnou ti to šlo moc dobře." přizná bez nějakého chození kolem horké kaše. Líbilo se mu to víc než dost. "Nejde přece o to, kdo je dominantní a kdo ne… a řekl bych, že si v posteli víc než dost rozumíme." Pohladí ho na bříšku a usměje se.

"Pochytil jsem něco málo…" přizná tiše. "Ne, nejde, ale… každý jsme nějak… naprogramovaný… a já…" pousměje se. "To nic." zavrtí hlavou. "Prostě… teď jsme tu."

"Zní to, jako kdybychom byli roboti… asi bych se ti měl přiznat… jsem sice hodně rád nahoře, ale obrácenou pozicí nepohrdnu, když to dotyčný umí. Ostatně… to sis už mohl domyslet." Pousměje se. "A s tebou jsem si to užil víc než dost." Jemně se otře svými rty o ty Davidovo. "Ano, teď jsme tady…"

Pousměje se. Potěšeně. Skloní se, aby Alexe políbil na rty. "Já chci být dole… s tebou. Strašně moc." zavrní sotva slyšitelně. "Každý máme nějaké potřeby a…" vydechne. "Já ti věřím, bystroočko. Věřím, že ty mě nezklameš."

Prudce Davida políbí. Ruce zesílí svůj stisk v pevném objetí, jak se snaží nějak zamaskovat svoje překvapení, i když se tímhle svým způsobem určitě prozradil. Jeho tělem projde podivný pocit radosti a úlevy. Zachytí rukama obě Davidovy tváře než se od něj odtrhne. Opře své čelo o jeho a svůj pohled upře do očí. "Daví… já klidně budu čekat další měsíc, mě to… nevadí. Jsem… jsem spokojený. A chci abys byl spokojený i ty. Děkuju, že mi věříš. To je jako nejlepší dárek, který jsem mohl dostat. Neudělal bych nic, co bys nechtěl. Až na to lechtání…" pousměje se omluvně. Nedokáže popsat, jak radostně se teď cítí.

Uculí se. "Já jsem spokojený, trdlo. Kdybych nebyl, tak tu nezůstávám. Někdy máš vážně problémy s logickým uvažováním." rýpne si. "A dost mě drtíš, takže… jestli mě nechceš poněkud placatějšího… ale zas bych byl asi skladnější." začíná plácat nesmysly, jak je z toho všeho rozhozený. "Ty… ty možná klidně počkáš, ale já už mám toho svého upejpání nějak plné zuby… už čekat nechci… Prostě…" pousměje se, vtiskne polibek na Alexovy rty. "Prostě tě chci… moje důvody pro čekání už pominuly, ale jestli ty máš nějaký, tak já s tím problém nemám… Asi."

"To není o logice." Usměje se a políbí ho. "To je čistý fakt toho, že se raději budu držet trochu zkrátka, jen abys tu vydržel." Mrkne na něj hravě. "Problém bych žádný neviděl. Věřím, že pokud se ještě párkrát takhle zavrtíš, tak už nebude vůbec žádný." Nahodí nevinný úsměv, ale uvnitř je pořád ještě trochu zdrženlivý. Je jasné, že se nenechá dlouho přemlouvat, jen si chce být jistý, že mu David potom neuteče. "Nezmění to nic, že ne? Mezi námi…"