Část šedesátá sedmá

***

Lex se opírá o linku, tváří se značně rozhozeně a pozoruje Alexe. Úplně to s ním cuká, jak svádí vnitřní boj. Rozhodl se, že vysvětlí, ale nechá Alexovi aspoň trošku pocitu, že to dělá sám. Každopádně teď má cukání, že mu vytrhne varečku z ruky a praští ho s ní. Povzdechne si a radši pohled odvrátí. Je to sice jen chvilka, ale i tak už má dost. "Vážně doufáš, že tohle zvládneš jo?" sjede ho pohledem. "Tohle už totiž přechází do stavu spáleniny."

---

Alex si povzdychne, když se dívá na to svoje dílo. Jak je možný, že to vždycky tak podělá? Přitom to v televizi vypadá celkem jednoduše. "Doufat můžu. Ne, vzdávám to. Na to prostě nemám." Vypne sporák a přendá hrnec na studenou plotýnku. Promne si čelo. "Jak se mám asi naučit vařit, když mezitím, než se otočím od sporáku pro další ingredienci, se mi všechno připálí?"

Lex se pousměje, natáhne ruku a poplácá Alexe po rameni. "Všechno je to o předchozí přípravě. O znalosti receptu a kuchyně. Je potřeba si to vše připravit dopředu, promyslet. Pak už to tam jen přidáváš." Kývne k plotýnce. "Začneme znovu."

"Spíš jsme se měli přesunout ke mě, tohle vypadá na zpracování všech tvých zásob do jednoho uhle. Pošli mi pak účet, díky… i za psychologa, kdyby byl potřeba. A ten recept jsem se naučil skoro jak básničku… na netu jsem shlídnul snad všechny pořady o vaření. Přeci to nemůže být tak těžké... Jen mi přijde, že to tam dám buď brzy nebo pozdě. Ve většině případů platí to druhé. Nenaučíš mě radši jen obracet palačinky? Myslím, že ty bych nepokazil ani já."

"Naučíš se. Je pravda, že moje mladší sestra na to taky nikdy neměla buňky, ale naučila se vařit celkem obstojně." pokrčí rameny. "Když máš dost silné odhodlání a motivaci… pojď, zkusíme to ještě jednou." vytáhne ze skříňky čistý hrnek. "Budu ti říkat."

"Motivace by byla… odhodlání na rozdávání. Takže jen do mě, nešetři mě." Zazubí se a chopí se hrnce. Jestli to pokazí i teď, tak si asi půjde hodit mašli na nejbližší strom. Lex z něj musel určitě kvést, i když to na sobě vůbec nedával znát. Pustí se krájení cibule. Krájení a příprava surovin už by mu celkem i šla. Ještě aby ne, když už to dělal poněkolikáté.

...

Lex poněkud kriticky nahlédne to útrob hrnce. "Na luxusní restauraci to teda není. Ale už to aspoň není na uhel. Dokonce to skoro vypadá tak jak to vypadat má. Pomalu se přesouváme do stavu skoro poživatelné." vydechne a přejde k oknu, aby je otevřel dokořán. "Chce to přísun čerstvého vzduchu. Míša by si mohl myslet, že tu hořelo."

"No… alespoň něco." Otře si z čela pot. "Já to natrénuju." pousměje se. "Můžu to ochutnat nebo tomu nevěříš a nechceš mě oživovat?" uchechtne se.

Michal vyštrachá z kapsy klíče. Ještě se zdržel v parku s Xittem, aby se pořádně proběhnul. Věděl, že u nich bude Alex, tak se tam nechtěl moc ochomýtat, aby ho nějak nevyrušoval od kulinářského umění. Ihned jak otevře dveře, udeří ho do nosu štiplavý zápach spáleniny. To asi nedopadlo podle plánů. Pustí Xitta z vodítka a zabouchne za sebou. "Jsem doma." zavolá do útrob bytu.

Lex stočí pohled ke dveřím. "Myšičko, tady jsme." zavolá a otočí se zpátky na Alexe. "No, ublížit by ti to nemělo, ale chuťově to nebude nic moc. Ta spálenina bude asi dost hořká."

Natáhne se pro lžičku, aby teda ochutnal. Zašklebí se. "Že prý asi dost." Ušklíbne se.

Michal překvapeně pohlédne na hromadu nádobí, která je na jejich kuchyňské lince. "Jak to jde?" Zeptá se zvědavě. I když tedy Alexův úšklebek nevypadá vůbec dobře. Sklouzne pohledem na Lexe a pousměje se, než k němu přejede, aby se s ním přivítal.

Lex se pousměje, než se skloní, aby polibíl Míšu na přivítanou. "Myšičko, lhát ti nebudu. Jde to špatně, ale o trochu míň špatně než před dvěma hodinami. Tak toho asi pro dnešek už necháme, ne?" otočí se na Alexe.

Přikývne na souhlas. Nemohl dál Lexe zdržovat, když už byl Míša doma. "Takže já… vrhnu se na to nádobí a vypadnu." Pousměje se.

"Ne, ještě ne." zavrtí hlavou Lex. "Myšičko, dáš si omeletku? Myslím, že ukážu Alexovi, jak to má vypadat, když se doopravdy vaří." pousměje se a ještě jednou se sehne pro polibek. "Zatím si dej sprchu, já se budu chvíli realizovat v kuchyni." usměje se.

Michal s úsměvem přikývne. "Dám si rád. A tu sprchu si dám taky. Za chvíli budu zpátky." Vtiskne mu ještě jeden polibek než se oddálí, aby se ztratil do koupelny.

"Jen si zprav chuť, po mém kouzlení tě zcela chápu." Zasměje se Alex, ale zpozorní, když si začne Lex připravovat ingredience. Připravit vajíčka by tak nějak zvládal, ale taková pořádná omeleta nezní špatně.

"Tak dostaneš ten nejdůležitější úkol. Přílohu." pousměje se za Míšou a pustí se do toho. Vytáhne si z ledničky vajíčka i zeleninu, kterou do toho všeho hodlá namíchat. "Tohle má David moc rád. Hodně zeleniny." pousměje se. "Aspoň to teda dřív rád snídával."

Přikývne. Takovou věc si bude určitě pamatovat, tím si byl jistý. Obzvlášť pokud chtěl někdy překvapit a zase se neztrapnit. Chopí se zeleniny, aby ji pořádně omyl a potom se natáhne pro podávaný nůž, aby to nakrájel. "Jak hodně velký kostičky by to měly být?" Zeptá se zvědavě.

"Tak akorát. Ne moc malé ani velké. A okurku a rajčata nech, to udělá Míša jako přílohu. Rád pomáhá a na krájení je vážně přeborník." pousměje se láskyplně, zatímco si klepe vajíčka do větší mističky. "Alexi, poslyš. Ty a David, mě ta myšlenka trošku znervózňuje. Davida znám dobře a mám… vím toho dost, abych měl jisté obavy…" Vlastně ani netuší, proč o tom začal. "Promiň, jestli tě uvádím nějak do rozpaků, ale není to nic proti tobě. Jen vím, jak se David staví k některým věcem. Prostě mi to nejde do hlavy. Pokud se tedy šíleně nepletu a nejste jen hodně dobří kamarádi." A tomu by se dost divil, když se kvůli němu Alex tak namáhá. Přestože mu to jde teda hodně mizerně.

"Dobře." Sledovat Lexe, když mluví o Míšovi… ta láska z nich vyzařuje stále stejně. Zajímalo by ho, jak to ti dva dělají. "My máme s Davidem… hodně zvláštní vztah, ale nemusíš mít obavy. Já… dohodli jsme se na tom oba a doufám, že to tak je i pořád, vzájemné…"

"Hodně zvláštní vztah? Přátelé s výhodami?" zeptá se na přímo. Nikdy nechodil kolem horké koše. Natáhne se, aby vajíčka osolil a pořádně je prošlehá vidličkou. "Poslyš, nevím, nakolik jste si blízcí, ale nerad bych ho viděl zase sesypaného. Kdyby k tomu došlo, tak buď zatraceně opatrný. Jak se před tebou může otevřít, tak taky umí hodně rychle zabouchnout dveře. A David si vyžívá v naprostých malichernostech."

"Já bych to tak nenazýval… my dva se spíš snažíme zjistit… no… jestli jsme vůbec schopní být s někým ve vztahu déle než pár hodin." Pousměje se. "Já vím, jak snadno ze všeho couvá, nejdřív mě to zaráželo, říkal jsem si, že prostě o to nestojí, jenže potom jsem se v tom začal trochu orientovat a snažím se, aby byl alespoň spokojený, i kdyby to nemělo vyjít. A tak nějak blbnu a dělám podobné věci jako právě teď, že se učím vařit." Pousměje se. "Tak mě napadá… znáš ho líp než já… co má rád třeba za filmy? Protože k tomu jsme se tak nějak ještě nedostali." Společné kino raději vytahovat nebude, tam se věnovali jiným věcem.

Lex přikývne. "Nechci tě odrazovat, ale David vztahy nezvládá. Většinu času ho děsí. A jak jde o mezilidské vztahy, couvá hodně a couvá často. Když si není jistý, přiklání se k té horší možnosti a prostě uteče. Chvíli trvá než zjistíš, že on prostě pořád potřebuje nějakým způsobem ujišťovat, že o něj stojíš. Ví vůbec o tom, co tu kvůli němu podnikáš?" pousměje se a odloží mističku s vajíčky, aby oloupal a nakrájel několik žampionů. "Miluje fantasy. Rozhodně mu nikdy nepouštěj nějaké psychologické drama. Ne pokud si nějaké sám nevyžádá. Mívá z toho špatnou náladu. Jeden typ ti dám, ale nesmíš mě prásknout. David miluje Nekonečný příběh. A nesmíš se mu smát, až bude brečet, že tam v bažinách umřel kůň. Věř mi, nestojí to za to." uculí se. "Davídek je poněkud agresivnější, když ho zaženeš do kouta."

"Mě neodrazuješ… ve skutečnosti se pořád ještě poznáváme, ale kdyby se cítil špatně, tak by mě přes měsíc netrpěl ve své přítomnosti. Alespoň si to myslím. Dává svou nespokojenost s některými věcmi celkem najevo." Pousměje se. "Lidi se mění. A jestli je ochotný trpět moje vrtochy… nejsem bez chyb. A on to ví. Vím, co si k němu můžu dovolit, alespoň pro teď, to mi zatím stačí. Zbytek nechám na něm, rozhodně nechci být tím, kdo by ho nějak poslal ke dnu. Na to si dávám až moc pozor. A ne, nemá nejmenší tušení, že jsem tady. Takže bych byl rád, kdyby se to udrželo v tajnosti ještě nějakou dobu." Pohlédne na Lexe. "Takže Nekonečný příběh? Panebože, už si ani nevzpomínám, jak ten film vypadá. Skvělá příležitost osvěžit si paměť." zazubí se.

"No, já mu to vykládat rozhodně nebudu. To spíš Míša je s ním hodně v kontaktu." pokrčí rameny. "Hlavně to nepokaz." usměje se. Když kvůli němu podniká něco takového, tak o něj má asi enormní zájem. "Kdybys s Míšou neudělal tolik chyb, nejspíš bych ti ho nikdy nezvládl přebrat." zadívá se směrem, odkud se ozývá voda z koupelny. "Nicméně ti nepřestanu být vděčný, žes je udělal." usměje se omluvně. "Čistě ze sobeckých zájmů."

"Vy dva jste si souzení. To je víc než vidět." Pousměje se. "Byla by chyba se vás snažit oddělit. Jsem rád, že tě potkal. Se mnou by spíš trpěl… bylo kolem mě v té době moc věcí, které se musely vyřešit. Věděli jsme to oba. Ale asi víš jak to bylo." Podívá se Lexovi zpříma do očí. "Teď už jsem někde jinde. Na té misi jsem dost přehodnotil svoje priority… už to není jen o mě. Někdy musí být člověk v ohrožení života mimo civilizaci, spolehnutý jen sám na sebe, aby mu to došlo."

"Předtím jsem tě moc neznal. Potkali jsme se jen párkrát, ale i tak je mi jasné, že jsi musel konečně dospět." pousměje se. "Já jsem na Míšu čekal dost dlouho. Ale to čekání a všechny nepovedené vztahy předtím rozhodně za to, že jsem potkal nakonec Míšu, stálo. Asi je to u každého nastavené jinak. A ty si od toho s Davidem slibuješ hodně?" zeptá se.

"Neříkalo se to jen tak, že vojna udělá z kluka chlapa." pokrčí s úsměvem rameny. To jen u Felixe se to trochu nepovedlo. "V každém jednou nastane zlom." Pousměje se. "Já si od toho nic neslibuju. Dokud to bude vyhovovat oběma stranám, tak neprostestuji. Pokud by se však objevil někdo vážnější v Davidově životě, nebudu mu stát v cestě. Jak říkám… zatím se spolu tak nějak pořád poznáváme a učíme se. Nevím, jestli to chápeš tak jak to myslím… blbě se to popisuje." Jenže uvnitř měl pocit, že by o Davida bojoval.

Přikývne. V podstatě chápe. "Takže asi víš, že se tu má brzy objevit Dwight. Možná je to jen můj dojem, ale má o Davida celkem zájem." rýpne si a je mu jasné, že právě tnul do živého. Jen mu to prostě nedá.

Pevně sevře rty k sobě. "Jsem si toho vědom." Ucedí. Tohle zrovna slyšet nemusel. Ne teď. Měl to v hlavě pořád, jen na to nemyslel. Odloží nůž. "Tady to máš. Já se pustím do toho nádobí, ať máte s Míšou taky chvilku pro sebe."

"Žere tě to hodně." neptá se, oznamuje. "Čeho přesně? Že David dojde k závěru, že bude lepší vztah na dálku než tohle, co má s tebou?" zadívá se na Alexe tázavě. "Ne, že by mi do toho něco bylo. Jen vím, že ty a Dwight… že vaše vztahy nejsou zrovna na nejpřátelštější úrovni."

"Nenapadlo tě, že by se David mohl klidně rozhodnout odcestovat?" Odvrátí se ke dřezu. Nechtěl se o tom bavit. "Nemůžu mu bránit, aby se s Dwightem setkal. Už jsme si to s Davidem ujasnili. A co je mezi mnou a Dwightem, je naše věc."

"To bezpochyby." zavrtí hlavou. "O Dwighta mi nejde. Jde mi o Davida. Jistě by se klidně mohl rozhodnout odcestovat. Prakticky ho tu nedrží vůbec nic. A ani bych se mu nedivil, kdyby chtěl odsud. Jenže David je… nezmizí, když mu k jeho cíli chybí už jen rok. Možná to neumí ve vztazích, ale nikdy by neodešel ze školy. A kvůli chlapovi rozhodně ne. Už jich poznal příliš mnoho na to, aby věděl, že žádný za to nestojí." zadívá se na Alexe. "Možná bys mu za to nestál ani ty."

Zahledí se na dno hrnce, který vzal do ruky. V tomhle má Lex pravdu. A s jeho osobou to David rozhodně nevyhrál. Mohl by ho poslat k čertu téměř okamžitě, kdyby chtěl. Jenže… bylo tady to kdyby. "Jestli chceš Davidovi usnadnit rozhodování jestli mě nechat nebo ne tím, že se zaleknu, tak se ti to nedaří. Mluvíš s někým, kdo opustil úplně všechno, aby zrealizoval svůj sen."

"Pokud tím myslíš i člověka, který tě miloval, tak já tě za to rozhodně nepochválím. Míša má hodně velké srdce a umí odpouštět. David takový není." probodne ho pohledem. "Toho můžeš zklamat jen jednou, víckrát si tě k sobě nepustí. Ne, pokud ses už dostal dál než pouští většinu. Opouštění si užil už víc než je zdrávo. To, jestli bude s tebou, je čistě jen Davidova volba. Už jsem jednou kamarádovi jednu partii vymlouval a dost tvrdě jsem narazil, takže ne. Ale jestli to posereš, já se to dozvím. A rozhodně takové zprávy slyšet nechci." stočí pohled k misce a začne se věnovat omeletě. "Jestli to s Davidem myslíš jen z legrace, jdi od toho hned. Jestli on touží po vážném vztahu, bere to vážně. A já ho nechci vidět zlomeného. Protože ať už je jaký chce a jakkoliv je to mezi námi dvěma, tak je to můj přítel. A dávat ho dohromady je zatraceně těžké."

"Myslíš, že jsem na to hrdý? Ve skutečnosti ne. Ale odejít jsem musel. Příliš jsem se dusil tím vším, co se kolem mě do té doby dělo. Jak jsem řekl, teď už jsem někde jinde a stojím si za tím. Jestli potřebuješ ujištění, že nejsem s Davidem jen ze srandy, tak ti ho můžu dát klidně hned. Myslím to vážně. Není mi patnáct, dospěl jsem. Kdybych to nemyslel vážně, nekupoval bych mu kytky, čokolády a podstrkoval mu je do tašky zatímco on spí. A už vůbec bych se nesnažil naučit dobře vařit. Mysli si o mě co chceš, Lexi."

Vzhlédne od pánve a chvíli si Alexe dost zaujatě prohlíží. Pak se přátelsky uculí. "Takže ty děláš všechny tyhle zamilovaný kravinky?" pevně stiskne rty, aby se nesmál. "Příště zkus lízátka. Hlavně s příchutí jablka. Ty přímo miluje." Stočí pohled zpátky k pánvi. "Alexi, jestli se vážně takhle šíleně moc snažíš, beru to zpět. Musí z tebe být v pořádném háji. Co vím, tak se nikdo ještě neobtěžoval ho takhle uhánět. Ne, takhle rozkošným způsobem. Fandím ti." to už skoro slzí, jak potlačuje smích. "Jdeš na to zajímavě."

Pokrčí rameny. "Tak nějak to z toho všeho vyplynulo, že když zkoušíme jak funguje vztah, tak do toho zahrneme i tohle. Mě to problémy nedělá. Naopak." Pousměje se. "Proč to nezkusit, ne? Já to nikdy nedělal a je to fajn. V háji jsem potom spíš já." uchechtne se. "A klidně se zasměj, mě to nevadí. Jsem zvyklý od kluků ze záchranky. Dělali všechno pro to, aby Davidovi ukázali, jak snadno mě dostane." uchechtne se při vzpomínce na svůj odpor k růžovému hrnku a scéně s cukrem.

"Rozhodně vyzkoušej ta lízatka." řekne jen a uculí se. "Miluje je a… no, rozhodně ti to zvedne tlak, jestli ho uvidíš je konzumovat. Jen nikdy žádné s příchutí koly. Ty nesnáší. Ale je to vážně zajímavé, že na tohle David vůbec přistoupil. Ale pokud to funguje, směle do toho. Jen to nějak uhraj, ať netuší, že máš informátora." pousměje se. "Přišel by se mnou praštit o zem, a o to skutečně nestojím."

Zazubí se. "Ne, o to vážně nestůj. Byl jsem indisponovaný a využil toho. Robin se z toho mohl zvencnout. Neměj obavy. David na nic nepřijde. Přece nebudu hned ukazovat co mám v rukávu, ne?"

"Už praštil i s tebou? Tos ho musel hodně naštvat." pousměje se. "I když, někdy to má svoje kouzlo. Když to tedy není o podlahu. Nebyl jsi s ním na tom jejich soustředění karatistů? Letos ani nevím, jak tam nakonec jel."

"To nebylo o naštvání. Jen jsme se pošťuchovali, tak toho využil." Pokrčí rameny. "Jel s klukama a ne, nebyl jsem s ním. I kdybych chtěl jet, tak jsem se to dozvěděl dost pozdě na to, abych si dokázal prohodit směny."

"Rozumím. Mě to stejně nikdy nedělalo moc dobře. Dívat se, jak tam sebou mlátí o žíněnky. Někdy ani to ne, ale je pravda, že to vypadá místy velmi… profesionálně." zasměje se. "Občas vypadají, že vážně vědí, co mají dělat."

"Ještě aby ne, to by byla tragédie." Uchechtne se. "Mě stačily kurzy sebeobrany a podobné… tedy… pro mě to má taky určité kouzlo, ale nikdy jsem tenhle sport nedělal." Ponoří ruce do umyvadla. "Neutopil se tam ten Míša?" Poukáže na to, že už se koupe celkem dlouho.

"Asi měl těžký den. To si dává delší sprchu. Ale zajdu ho zkontrolovat. Pohlídej to tu chvilku." uculí se a zamíří z kuchyně do koupelny. Zanechá Alexe v přítomnosti omelety, která se právě velmi úspěšně dělá na plotýnce.

"To neděláš dobře, Lexi… chceš mít k večeři uhlí?" zazubí se. Ale raději si ruce opláchne a utře do utěrky, aby na to dohlídnul. Začichá, voní to tedy úžasně.

Michal se zrovna přesune na vozík, když se ve dveřích koupelny objeví Lex. "Asi jsem to zase trochu protáhnul. Promiň." Usměje se omluvně.

"Neboj, za tu chvilku se to nemá šanci pokazit." zavolá na Alexe a zadívá se na Míšu. Usměje se, když se skloní, aby pohladil tvář a políbil rty. "Nevadí. To jen Alex se strachoval, aby ses neutopil." usměje se. "Náročný den, Myšičko? Dáme si večeři, pak si spolu vlezeme do postele a pustíme si nějaký pěkný film. A když budeš moc hodný, tak tě hodně dlouze pomazlím." zadívá se na něj a lehce prohrábne vlhké vlasy.

Usměje se. "Tak trochu." Přikývne na souhlas. Opře se do toho prohrábnutí vlasů, přivře oči, má to rád. Zachytí Lexovu dlaň, když ho chce opustit a vtiskne na ní polibek. "To zní dobře, já jsem přece hodný pořád. Ale nemohli bychom přeskočit tu část s filmem? Mazlil bych se s tebou už teď." Usměje se bezelstně a ještě jednou si k sobě Lexe přitáhne, aby se mohli políbit. "Měl bys to jít pohlídat, než Alex zpanikaří a vyhodí nám kuchyň do povětří. Hned budu u vás, jen se obléknu." Přislíbí, ale nějak se nemůže odtrhnout.

Usměje se a přikývne. "Já vím. Nebo ještě hůř, zpanikaří a spálí nám večeři." Ještě jednou se skloní, aby Míšu políbil. "Tak já jdu zachránit Alexe, nebo spíš tu večeři a ty se k nám brzy přidej." odtáhne se a ještě se ode dveří ohlédne. "Mám v ledničce chladit tvoje oblíbené bílé." mrkne na Míšu.

"Nebo tak. Hned jsem u vás. Už se nezdržuji, jen se obléknu. Takže bílé? Hmmm…" pousměje se spokojeně. Lex moc dobře věděl jak na něj.

Alex zatěká pohledem z pánve na dveře kuchyně. Těžko říct, kdy se Lex vrátí a on by jim to nerad pokazil. Ale pokud Lex tak odešel, zřejmě už to měl na háku.

Vrátí se do kuchyně se spokojeným úsměvem. Zadívá se na Alexe. "Tak jak to tu jde?" zeptá se zvědavě. Vidí, že kuchyň i Alex jsou v pořádku.

"Zatím nehoříme ani se nepálíme. To by se mě nemohlo stát." zazubí se. "No, už si to raději pohlídej. Dodělám to nádobí a mizím." Usměje se.

"Koukám." pousměje se. "Vezmi to jen na hrubo, myčka je poměrně výkonná, měla by si s tím poradit." kývne na něj a vrátí se k plotně, aby dodělal večeři. "A ty máš teď co v plánu?"

"Zajedu si nakoupit a jedu domů." Pousměje se. Ještě zavolá Davidovi jestli má práci nebo jestli by nechtěl k němu. I když tomu moc nedával. Pořád měl zkoušky a tak nějak se teď spíš míjeli než potkávali. Což bylo celkem ubíjející.

"Dobrá." Příkývne. Prakticky potřeboval zjistil, jestli se nechce zdržet u nich, protože to by mu poněkud rušilo plány s Míšou. Pousměje se. Pomalu se přesune k zelenině, kterou měl původně nakrájet Míša. "Máš choutky se učit ještě někdy během tohohle týdne, nebo to chceš raději nechat uležet?"

"Neměj obavy. Smrdím tu dneska už dost dlouho." Zazubí se. "Je čtvrtek… víkend mám sice volný, ale nechci tě obtěžovat ještě ve volném víkendu. Klidně to můžeme nechat na příští týden. Kdy se ti to hodí? Pokud tě to tedy neznechutilo moc…"

"Já jsem v pohodě. Spíš se bojím o tebe." usměje se. "Hele, pondělí se mi nehodí určitě, mám jednání. V úterý je další jednání a to se dostanu z práce až za tmy." chvíli se zamyslí. "Čtvrtek? Ale radši si ještě zavoláme."

Přikývne na souhlas. "Jasně, zase se ti ozvu předem… mě by se služby teď měnit neměly, ale nikdy nevím." Pokrčí rameny a usměje se.