Část šedesátá

Část šedesátá

---

***

Již po několikáté se opřel o rám dveří koupelny. V ruce svírá nové boxerky, které si kdysi dávno koupil. Měly ještě cedulku a hodlal je Davidovi nabídnout jako satisfakci za to, že se nedostal na kolej. Zaklepe. "Hmm… Davide? Budeš tam ještě dlouho? Netušil jsem, že budeš trávit se svým novým kartáčkem na zuby tolik času… kdyby ano, tak jsem tam zahučel první a tebe bych nechal netaktně čekat." Zazubí se. Stále ještě rozcuchaný a v trenýrkách, které si navléknul ráno po probuzení, aby nekazil mravnost. Čaj dávno vypil a hodil do sebe i snídani. Ta Davidova čekala na stole. Jenže jejich čas se tak trochu začal krátit. Neměli se ještě vymazlovat ve vyhřáté posteli, ale když on prostě neodolal, když viděl rozespalého Davida, jak na něj mžourá ze změti pokrývek.

Otevře dveře koupelny a ven se vyvalí oblak páry. "Co tu povykuješ? Říkal jsem, že se potřebuju osprchovat a že se klidně můžeš přidat." pokrčí rameny. "Kolik vůbec je?" zeptá se zvědavě. Ve sprše ztratil pojem o čase. Začichá. "Něco tu voní? Tys vařil?" zadívá se na něj podezřívavě, zatímco si ještě z mokrých vlasů vytírá ručníkem vodu. Je nahý, protože svoje oblečení ještě nehledal. Ale určitě bude někde v ložnici. Snad.

Zapíchne mu ukazovák do nahé hrudi. "Tos teda neříkal. Nic takového jsem neslyšel. Jen padlo něco o tom, že si jdeš vyčistit zuby a dát sprchu. O mém přidání ani ťuk." Pronese káravě. "Haha, moc vtipné. Máš na stole čaj nebo džus a něco málo na výběr k snídani, jestli máš zájem." Pokrčí rameny a vtiskne mu do ruky spodky, které vyhrabal hluboko ve skříni. "Kdybys měl zájem o něco čistého." Uculí se a vtiskne mu rychlý polibek. "Máme asi tak deset, možná patnáct minut, abychom to stihli včas. Takže obsazuji koupelnu. Oblečení máš na posteli." Vyšťouchne Davida ze dveří a zapadne do zapařené koupelny.

"Říkal, jen jsi měl hlavu v mým rozkroku, tak jsi to asi neslyšel." uchechtne se a zamíří do ložnice, aby našel své oblečení. Natáhne si boxerky, které mu vrazil Alex a rychle se nasouká do svého oblečení. Pak zasedne ke snídani, než se Alex osprchuje. S pohledem upřeným na hodiny se uculí. Už jen to probuzení bylo zatraceně příjemné. A tohle vypadalo skoro… jakoby spolu byli už dlouho. Kupodivu ho ta myšlenka vůbec nevyděsí. Bylo to moc dobré ráno. "Děleééééj." zavolá na Alexe, když ho slyší vycházet z koupelny.

Něco si pro sebe nespokojeně zamumlá, když k němu dolehnout přes dveře Davidova slova. Rychle se svlékne a stejně rychle se přesune do vany, aby na sebe pustil studenou vodu. Sprchování lehce zanedbá a už zase leze ven. Robin je zabije. A ještě když přijedou spolu, tak to bude tuplem horší, pokud se nedostaví včas. I když… ranní mazlení se mu nějak moc líbilo. Díky tomu by mu nezkazil ráno ani naštvaný Robin, ale nechtěl přidělávat Davidovi nějaké starosti. "Jsi hotový?" Zahuhlá s kartáčkem v puse, s ručníkem kolem boků a skloněný ke své připravené hromádce oblečení. Pohledem vyhledá peněženku i klíče, které si prozíravě připravil během čekání na uvolnění sprchy. Placky na jeho krku cinknou, když se nešetrně navlékne do trička ve snaze nenakapat na sebe zubní pastu.

"Jen za včerejšek jsem byl několikrát." zazubí se. "Jo, můžu vyrazit. Takže jak budeš hotový ty… Já můžu vyrazit." zazubí se a hrneček odloží do dřezu. "Už musíme asi vyrazit, že jo? Aby nás Robin nerozčtvrtil."

Vyprskne smíchy a tak tak si stihne dát ruku před pusu, aby neměl nehodu se zubní pastou. Přeběhne do koupelny, aby se zbavil přebytku i kartáčku, rukou prohrábne vlasy a vyrazí si natáhnout kalhoty. "Měli bychom být už na cestě. Ale tak mě napadá…" Vklouzne za chůze do kalhot a s ještě rozepnutým poklopcem se natáhne po Davidovi. Prudce ho políbí. "Budeš mi tam strašně chybět. Nemoct se tě dotknout… to je utrpení." Vydechne mu do rtů a stejně rychle jako se u něj objevil se i ztratí, aby posbíral drobnosti nutné k jejich odjezdu. "Takže… asi hotov. Pro teď." Uchechtne se. "Takže obouvat, šup. Svačinu splašíme ještě cestou."

"A hádám, že několikrát do hodiny se vymlouvat, že musíme na záchod. Buď by pojali podezření, nebo by nás hnali na vyšetření prostaty. Řekl bych." ušklíbne se. "To přežiješ, seš voják ne?" uculí se a zamíří ke dveřím, aby si nazul a zašněroval tenisky. "Ale to rande bylo vážně skvělý. Zopakujeme si to někdy?" zadívá se na něj, ještě než se narovná.

"Žádné vymlouvání, postavíme se tomu čelem. Přesně jak říkáš, já jsem voják, to zvládnu." Nadme se a zazubí se. "Tahle póza mi moc nejde. Jsem zkažený." Nazuje si boty a ještě se natáhne pro mikinu, kterou nechal na botníku. "Já bych si to zopakoval rád." Přikývne souhlasně s úsměvem, natáhne ruku, aby pohladil Davida po tváři a znovu si ukradl polibek. "Musím si tě ještě užít než budeme venku."

"To teda dost troškaříš." zasměje se, než se na Alexe přitiskne s takovou vervou až skončí namáčknutý na zdi. "Ehm, jdeme ne?" Pousměje se, když se po minutě odtáhne a vezme za kliku. "Ještě se musíš hodně učit, bystroočko."

"Ano? V noci si říkal něco jiného." Zavrní spokojeně a odlepí se od zdi. "Ale než vezmeš za kliku, tak zkus otočit klíčem." Mrkne na něj vesele. Cítí se skvěle. Už dlouho neodcházel do práce s takhle dobrou náladou a ještě v něčí společnosti. Bylo to příjemné.

"Já toho ze spaní nakecám." zazubí se a otočí klíčem. "No jo, tys nás vlastně zamknul, abych ti nemohl utéct." Otevře dveře a vyjde na chodbu. "A teď už opět těžká profesionalita, kolego." Spokojeně se usměje. Je to rozhodně velmi zajímavé ráno. Jen by dal přednost tomu, aby nemuseli z postele vylézat vůbec.

"Co jsi mluvil ze spaní nevím, já spal celkem tvrdě, když jsem měl takovou příjemnou společnost v náruči. A ne, nezamykal jsem kvůli tomu, abys mi neutekl. Ale Sára si vybírá pro svoje neohlášené příchody velmi příhodné časy. Určitě by ses s ní nechtěl seznámit ve chvíli, kdybys zrovna svým penisem penetroval mou zadnici." Zazubí se. Zamkne za nimi a popostrčí Davida ke schodům. "Žádné zdržování, nemáme čas."

"Požádal bych ji, aby chvilku počkala, že mám zrovna plné ruce práce." zazubí se pobaveně a zamíří po schodech dolů. "Děláš z toho zbytečné drama. Myslíš, že neví, co děláš s chlapy? Tak naivní snad není, ne? Ale jestli si myslí, že s nimi hraješ karty, proč ne? Můžeme si příště zahrát taky."

"Ty jsi číslo, viď?" zasměje se pobaveně. "Je jí to celkem jasné, co dělám, ale nepotřebuju mít pokaženou dokonalou chvilku svojí sestrou. To bys měl uznat i ty." Obejme ho kolem ramen. "Karty nevedu, pokud tě to zajímá." Vtiskne mu polibek do vlasů, než projdou vchodovými dveřmi ven. Nasměruje ho k autu. "Tak nastupovat. Nebo chceš řídit?" Nabídne mu své klíčky.

"Ne díky, řídit nechci. Víš, to si nesmíš nechat pokazit. Jsou situace, které prostě neovlivníš." pousměje se, zatímco sedá na místo spolujezdce. "Nebojíš se řečí sousedů, že si mě tu tak vodíš?" zeptá se zvědavě.

"Vím, že něco neovlivním, ale včerejšek byl náš… Ty myslíš, že mí sousedi neví o tom, že se u mě vyskytuje převážně mužská část? A nešlo by ani tak o známosti. Ty jsem většinou posílal ještě v noci domů." Pokrčí rameny. "Já se za svojí orientaci nestydím. Ať si mají sousedky o čem povídat." Usměje se a nastoupí. "Ale je fakt, že pokud nechceme prozradit náš vztah, tak bude lepší, když budu řídit já." Mrkne na něj.

"Tak teď se nabízí dvě velmi závažné otázky. První my máme vztah? A ta druhá hodláme ho držet v tajnosti?" zeptá se vážně. "Rád bych si tyhle věci ujasnil raději hned, aby nedošlo k nějaké nepříjemnosti."

"Já myslel, že máme vztah. Pamatuješ? Zvláštní druh vztahu, kdy zkoušíme jestli jsme vztahu vůbec schopní. A odpověď na druhou otázku… mě by nevadilo, kdyby o tom někdo věděl. Jen tě nechci uvádět do zbytečných rozpaků… ještě předevčírem jsi říkal, že to ještě nechceš vytahovat…" Pousměje se na Davida než vyjede ze svého místa. "Ujasnit si to můžeme klidně hned. Ale žádné šoky, řídím." Uchechtne se.

"Jistě, vztah ve zkušební době. To je celkem uspokojivá odpověď. Hele, spíš jsem nechtěl uvádět do rozpaků já tebe. Přece jen, nejsem člověk, který by byl pro standardní vztahy. To, čím se živím a pak taky skutečnost, že jsem v žádném vztahu prakticky nikdy nebyl. Nebojíš se, že když se proflákne, že se zahazuješ se mnou, že se ti to může pak zkomplikovat u jiných? Mě to nevadí, jestli se o tom někdo dozví. Nechci nic tajit. Před Míšou jsem musel hodně zatloukat. A to mi nebylo moc příjemný. Ale pokud bys raději držel tenhle… experiment pod pokličkou, nemám nic proti. Jdeme do toho oba naslepo. Kdo ví, co z tohohle vyleze."

Trochu se zamračí, ale nakonec jen položí svou ruku do Davidova klína a uchopí jeho dlaň, kterou tam má tak položenou. "Podívej… Mě vážně nevadí to, čím se živíš. Tak ukazuješ svoje tělo, no. Stejně tak bych já mohl jezdit s popelářským autem. Nějak si vydělat musíme." Pokrčí rameny. "Nemyslím si, že kdyby nám to nevyšlo, že by se mi někde u někoho něco zkomplikovalo. Spíš naopak. Myslím, že by mi tě měli všichni závidět." Usměje se zářivě. "Já se s tebou nezahazuju, jsem s tebou dobrovolně. Kdybych se zahazoval, tak nedělám… no… tohle všechno kolem by nebylo. Říkal jsem ti, že mám o tebe vážný zájem a chci to s tebou zkusit a za tím si stojím. Jestli to pustíme do světa, tak mě to problém dělat nebude. Je to jen naše věc, co děláme a s kým, ne?" Stiskne povzbudivě jeho prsty.

Stočí pohled na Alexe a pousměje se. "Dobrá. Myslíš to vážně a já ti to věřím. Aspoň doufám. Nebudeme si nic vyčítat, když to nevyjde." zaměří pohled na silnici před sebou. "Říkal jsi něco o svačině?" zeptá se zvědavě. "Já bez pravidelného krmení… no, ehm… nechtěj to zažít." zazubí se.

Pustí ho, aby mohl přeřadit a zabočí z hlavní silnice. "Říkal a taky tak plním. Kousek odtud je pekárna, kde se většinou stavuji pro nějaký kus žvance. Tak si zatím rozmysli, co by sis dal, vážně nemáme moc času." Zazubí se. "Bez pravidelného krmení co? Jsi protivný?" uculí se.

"Ale hrozně." zasměje se. "Není se mnou k vydržení. Jednou mě zkoušel Lex držet daleko od jídla… kousnul jsem ho." uculí se jako sluníčko. "Ještě neměl dovařeno a já měl děsnej hlad. On nesnáší, když se mu někdo plete v kuchyni. Já jsem najedenej v pohodě, ale hladovej nevydržím. Nikdy." Protáhne se a zavrtá se do sedačky. "Já bych si dal něco sladkého. S… meruňkovou náplní."

"Takže se mám začít bát o vlastní život? I když… jak je vidět, tak Lex to přežil." Pousměje se, ale uvnitř mu to začne hlodat. "O něčem s meruňkama bych i věděl. Necháš mě vybrat nebo si tam zajdeš se mnou?" Ukáže prstem na pekárnu než zastaví na parkovacím místě vyhrazeném pro zákazníky.

"Klidně nechám výběr na tobě, pokud se nebojíš, že mi to nebude chutnat a nezakousnu se do tebe." zazubí se a obhlédne zvědavě pekárnu. "Nevypadá to zle."

"Mají snad nejlepší sladké a slané pečivo, které se dá tady v okolí sehnat. Takže o svůj život se v tuhle chvíli nebojím. Nechám běžet motor." Pousměje se a s peněženkou v ruce vystoupí a přeběhne silnici. Tady už ho znají, takže i přes frontu dostává právo přednosti. Usměje se na mladou prodavačku a začne diktovat své požadavky. Nakonec z pekárny vymotá celkem rychle a i s několika plnými sáčky si sedne na své místo. Šoupne je Davidovi na klín. "Takže vyrážíme dál."

"Jasan, ať si na nás pak nesmlsne Robin." zazubí se a začne zvědavě načumovat do pytlíčků. "Voní to fakt báječně. Začínám mít zase hlad."

"Proto jsem mu koupil jeden jeho oblíbený croissant s pudinkem." Zazubí se. "Jestli máš hlad, tak si dej už teď, kdo ví, kdy se potom dostaneme k jídlu. Máš tam ty meruňky. Akurát je u toho i můj čokoládový croissant, tak ne že mi ho sníš." Pohrozí mu pobaveně prstem. "Ale neboj, vzal jsem ti toho víc. To víš, smrtelně jsi mě vyděsil."

"Vážně? Povedlo se mi to? Skvělý." zazubí se. "Ne, v pohodě. Není to se mnou zase tak hrozný. Takže ty takhle Robina uplácíš jo? To se mi líbí."

Pokrčí rameny. "Člověk musí vědět, jak na svoje kamarády. Ale zneužívám toho jen někdy." Zazubí se. "Nemusíš se stydět, říkal jsem ti, že si ty drobečky po tobě klidně vyluxuju. Takže mi dej ten croissant." Natáhne ruku do strany aniž by spustil pohled ze silnice před sebou.

"A můžu si kousnout?" hodí na něj prosebný pohled. "Trošku, jen ochutnáááám." uculí se a otevře sáček, kde se croissant vyskytuje. "Musím ochutnat, jak to mají dobrý."

Hodí po něm prozíravý pohled. "Nevím, co si mám představit pod slovy… jen ochutnám… ale jo… klidně si kousni." Pousměje se nakonec. Nedal by nic za to, že mu nakonec z croissantu nezbyde nic. Čokoláda, kterou byl plněný, byla vynikající a bylo jí tam opravdu požehnaně. A že croissant sám nebyl zrovna malý. "A doufám, že jsi připoutaný." Zašátrá rukou u zapínání pásů, aby se ujistil, že je. Trochu přidá na plynu. Zná tyhle silnice dobře a tak se nebojí, že by dostal pokutu.

"No, že si jen kousnu." pokrčí rameny a jak řekl, tak i udělá. Ukousne si a má co dělat, aby se tou čokoládou nepokecal. "Krucinááááál." vyjekne, když mu kousek skápne na tričko. "Super, dneska budu za nehorázný prase." povzdechne si. "Na prosímtě, drž tu příšernou zákeřnost ode mě dál." podá mu pečivo a začne se nešťastně čistit. "Teď by bodl vlhčenej ubrousek."

Ohlédne se, aby se rozesmál. "Ty jsi šikulka, viď?" Natáhne ruku, aby si převzal svou svačinu. "To bylo určitě ze zákeřnosti, protože jsi mi to chtěl sníst celé, jen si to přiznej." Uchechtne se. Rohlík strčí do pusy a nakloní se, aby otevřel přihrádku. "Vlhčený ubrousky v autě nemám, to se omlouvám. Ale toaleťák, kapesníčky a obvazy ano."

"Hahaha." odtuší ironicky. "Jen jsem si chtěl kousnout." ušklíbne se a natáhne se pro kapesníčky. "Víš, že je to od tebe hnusný, že se mi směješ?" zamračí se.

Jako na povel stáhne všechny svoje obličejové rysy do své obvyklé kamenné tváře. "Je to takhle lepší? Jestli chceš, klidně ti půjčím tričko. Vozím s sebou v kufru oblečení navíc." Pokrčí rameny a raději se zakousne.

"No, tohle se mi taky moc nelíbí, jestli tě zajímá můj názor. Hele, ty jsi připravený ani úplně na všechno. Skládací kajak takhle náhodou v kufru nemáš?" zeptá se se smíchem. "No, buď využiju tvé skautské povahy, nebo budu za totální prase."

"Nikdy nevím, kdy se bude hodit, že jo… a ne, kajak vážně ne, ale padák jo… dělám si srandu. Není toho moc, ale třeba náhradní oblečení vozím…" pokrčí rameny. "Nebo tě po práci můžu odvézt na kolej, aby ses nemusel tahat přes město s umazaným tričkem." Nabídne ještě. "Pokud mě tedy nechceš překvapit tím, že zamíříme rovnou ke mě." Pousměje se.

"Strašně nerad tě zklamu, bystroočko, ale já na odpoledne už něco mám domluvého. Slíbil jsem Míšovi, že se zas koukneme, co nového v bazénu. Pak se potřebuju chvíli učit a… no, modřina už je pryč, takže večer pracuju." zadívá se před sebe.

"Takže jdete testovat chlorovanou vodu? To nezní špatně." Usměje se. Mávne na vrátného, který je pustí na pozemek nemocnice. "Jo, aha… máš vlastně příští týden ten předtermín, to bych tě neměl rušit. Pravda."

"No, vlastně už to ani týden není." pokrčí rameny. "Ale to zmáknu. Už jsem to všechno projel, tak už jen zopakovat a můžu jít na to."

"Nebude ti od příštího týdne chybět to, že už nebudeš jezdit s námi? Trochu to zamrzí, ne?" Uculí se. "Já věřím, že to zmákneš, jak jsi říkal. Paní profesorka musí být šíleně překvapená tím, že chce někdo předtermín." Vjede do garáží a ještě než dojede ke svému místu, tak pohledem prolustruje okolí. "Vypadá to, že kluci jsou někde zalezlí. Takže hbitě a nenápadně. To tričko ti vytáhnu." Nakloní se k němu, aby si ukradl rychlý a neméně povedený polibek.

"Bude, ale ještě si to o dva dny musím natáhnout. Chyběl jsem a musím to mít odsloužené všechno. Ale nevadí, jsem rád. Vážně mi to bude chybět. Už jsem si na kluky tak nějak zvyknul." pokrčí rameny. "Ale co se dá dělat. Musím jít dál." vystoupí a zabouchne za sebou dveře. "Hbitě a nenápadně? A kde myslíš, že se asi tak budu převlíkat?" zazubí se. "Tady? Nebo mě nacpeš do kufru. Hele, to by byla sranda, kdyby nás tu teď někdo načapal. Co? Letěl bych do kufru?" zasměje se.

"Kdybys to nějak potřeboval, dalo by se to zařídit, aby ti je Robin potvrdil a nemusel jsi sem… přeci jen jsi chyběl kvůli mě." Pousměje se a vystoupí, aby přešel ke kufru a začal v tašce hledat ono tričko. "No vidíš, není ani černé ani bílé." řekne s vítězoslavným úsměvem, když vytáhne modré tričko s nevýrazným potiskem. "Urazí tě hodně?" Zazubí se. "A chceš do toho kufru? Stačí když o trochu zvýšíš hlas, Robin má uši všude a já s tím nemám problém. Určitě by ses tam vešel." Potom se zamyslí. "Ale ne… na tebe budu hodnej."

"To znamená, že už jsi tam nějakého ubožáka strkal?" zasměje se pobaveně. "Dík, neurazí. Mě sluší skoro všechno." vyplázne na něj jazyk a natáhne se pro tričko. "No, víš… ale do kufru by nikdo neviděl a já bych moc rád dostal pusu. Ale klidně můžeme zapadnout i jinam. Samozřejmě, až se nahlásíme Robinovi." uculí se. "V pohodě, nemusíš. Já si to odsloužím."

"No jasně, převážím v kufru každou chvíli někoho." Uchechtne se. "Takže pusu? Myslím, že by sis měl převléknou to tričko. Ta čokoláda nevypadá zrovna nejlíp…" pronese vážně a přikročí k němu, aby ho přitisknul na sebe a opřel o hranu kufru. Svými rty přejede po lícní kosti až na růžové rty. Jen zlehka se jich dotkne. Dlaně přesune z boků na pokožku pod tričkem, které začne pomalu vyhrnovat.

Uchechne se. Tohle se mu líbí. "Teda bystroočko." zavrní spokojeně. "Snad si mě nechceš převléknout sám?" uculí se a sevře paže kolem Alexova krku. Spokojeně se přisaje na Alexovy rty. Nemůže prostě odolat.

"To víš, že bych chtěl… s velkou prodlevou mezi svléknutím a obléknutím." Vydechne. Přitiskne se na něj ještě víc, ale nedovolí mu zakolísat na hraně, o kterou ho opírá. "Ale někdo… a vím kdo. Nám to nepřeje." Neochotně se odtáhne, aby z kapsy vyhrabal vibrující mobil. Pobaveně se ušklíbne a otočí blikající displej Davidovým směrem, aby se sám podíval. "Později si tě zatáhnu třeba do skladu." Zavrní mu do ucha než se odtáhne. "Popadni prosím tě to pečivo a mizíme rychle do šatny. Nezapomeň, byla kolona." Uchechtne se. Hmátne po své tašce do kufru a se sladkým úsměvem vytípne volajícího Robina.