Část padesátá devátá

Část padesátá devátá

---

Uvelebí se na boku s paží pod hlavou. Jen trochu nešikovně přitáhne Davidovi polštář, aby i on měl pohodlí. Stulí se mu do náruče jako by se chtěl před tím vším, co se chystá vypustit na svět, schovat. Zavře oči. "Tehdy, když jsem se doma přiznal se svou orientací… nebylo to v začátku jednoduché, takže jsem doma trávil minimum času a potuloval se tak různě městem, po různých akcích a tak… bylo mi šestnáct. Chvíli to trvalo, než se to doma uklidnilo, což měla na svědomí Sára, i když je mladší." pousměje se. Mít takovou sestru, to bylo jako světlo v temnotě. "Jak už to tak chodí, potkal jsem partičku lidí, ke kterým jsem se přidal. Seznámili jsme se… všechno bylo fajn. Svůj vstup do dospělosti jsem oslavil pořádnou kalbou. Ještě dneska si dokážu vybavit, jak mi bylo tehdy ráno špatně." zakroutí nad sebou hlavou. "Možná ještě z opojení zbytkovým alkoholem jsem na ulici vrazil do muže. Už od pohledu byl výrazně starší než já. A já byl v háji… prototyp dokonalého chlapa, který mi s úsměvem pomohl na nohy… zíral jsem na něj a nezmohl se na jediné slůvko." Polkne, aby zahnal sucho v ústech, které mu ty vzpomínky vyvolaly. Nevědomky stiskne Davidovy prsty. "A já se do něj zamiloval. Bláznivě zamiloval. Byl jsem jak posedlý. A když jsem se dozvěděl, že ho jeden z mých tehdejších kámošů zná, byl se mnou konec. Začal jsem blbnout, chtěl jsem ho zase vidět. Nějakým způsobem se mu dostat pod kůži… aby si mě všimnul víc." Uchechtne se své tehdejší blbosti.

Zatím nechápe, kam tím směřuje. "Na tom přece není nic špatného, že ses zamiloval." pousměje se. Jemně hladí záda a sleduje Alexovu tvář. "To se stává, i těm nejlepším." Usměje se a vtiskne polibek na Alexův nos. "Pokračuj…" pobídne ho.

"Ne, na zamilovanosti není nic špatného. Špatné na tom je, do koho se občas lidi zamilují… tehdy… nebyl jsem to já, kdo dostal to co chtěl. Dostal on mě. Nakonec si mě všimnul. Moje zamilované já si nasadilo růžové brýle a… bože… užíval jsem si to. Byl starší o osm let. Pečoval o mě, staral se. Scházeli jsme se. Nikdy mi nepřišlo divné, že na mě po škole čeká. Kdykoliv jsem na něj pomyslel, jako by byl se mnou. Bylo to dokonalé. Netrvalo ani moc dlouho, abych se mu poddal natolik, že jsme si sexu užívali tolikrát denně, kolikrát si jen vzpomněl. Nepřišly mi divné ani časté návštěvy podivných lidí u něj doma. Když jsem se ptal co dělá, říkal mi, že podniká a to jsou jeho klienti." Ušklíbne se. "Klienti to opravdu byli a on byl dokonalý pan podnikatel. Do toho všeho růžového se mi to doma dost posíralo… já chtěl na doktora. Otec šílel. Překousnul mojí zdrávku místo gymplu a to, že jsem byl zdravotní bratr. Ale tohle už bylo na něj moc. Myslel si, že mě to přejde a umoudřím se. Hlavu bych měl i na to, abych se na práva dostal. Jenže já byl… zaslepený. Doma jsem moc nebyl. Raději jsem byl s mým úžasným přítelem. Když jsem nastoupil na vejšku, tak můj otec se začal shánět po tom, kde trávím svůj volný čas, platil mi přece studia a já nebyl doma a neučil jsem se. Podle něj jsem vyhazoval jeho peníze oknem, ale já prolezl první dva roky s vyznamenáním a plným stipendiem. Na to nikdo ohledy nebral. Jak už asi tušíš… zlom nastal ve třeťáku. Táta a jeho známosti se dopídili s kým se stýkám a… tam to začalo. Můj povedený přítel nebyl jen tak ledajaký podnikatel. Prodával drogy a kdejaké jiné svinstvo všem možným velkým zvířatům ve městě a okolí. Sám byl tak velké zvíře, že po něm policajti pořád pátrali a já… otec mi to vmetl do tváře při rodinné večeři. Prostě jen tak, jako by se nechumelilo. On je taky dost velké zvíře, dostane to, co si zamane. A já byl použitý jako návnada." Sklopí svůj pohled. Styděl se za to. Ale i tak ho překvapovalo, jak snadno to z něj šlo ven. "Sebral jsem se, sbalil si nejnutnější věci. Většinu jsem měl stejně už u něj… ale místo toho jsem několik nocí prochodil městem a nevěděl, co mám dělat. Byl jsem blbý, stále zamilovaný. A nechtěl jsem uvěřit tomu, co mi otec řekl. Jenže… všechno to najednou začalo dávat smysl." Odmlčí se, aby strávil další kousek. Teď přijde to nejlepší z toho všeho a on se začínal obávat, že David mu uteče.

Přitáhne si Alexe těsněji do náručí. "Každý máme svoje kostlivce." pousměje se. "Chápu tě, láska je svině. Kašle na nějaké racionální argumenty." Začne přejíždět po Alexových zádech jemnými kroužky.

Stulí se mu do náruče. "Nakonec se to všechno začalo podělávat i v mojí velké lásce. Růžové brýle byly nakřivo. Začal jsem podezřívat. Všechno a všechny." Pousměje se pokřiveně. "Až jednou na mě otec udeřil s tím, že ho chce dostat a já ho k němu dovedu. Vystavil si zatykač, obstaral všechno potřebné a policajti se jen nadrženě přiřítili. Byl jsem v háji. Věděl jsem, že ho zradím a všechno půjde do kopru, jenže ono už to v kopru bylo." Pevně sevře víčka k sobě. "Asi to čekal a já se dostal do potyčky. Skončil jsem jako rukojmí v jeho rukách. Těsně předtím než tam vtrhli policajti jsem byl poprvé svědkem toho, že si píchá rovnou do žíly. Byl sjetý a vylekaný a… chtěl mě asi podříznout, nevím. Měl to udělat. Měl se trefit…" zamumlá potichu.

Zamračí se. Ruce přestanou hladit a pevně sevřou. "Nic takového, neměl se trefit. Nemluv tak. Nemohl jsi za to, mohlo by se to stát naprosto komukoliv." Jemně pohladí tvář a pousměje se. "Takové myšlenky pusť s hlavy. Jsi tu a já jsem rád, že se netrefil. S kým bych se opil na té oslavě?" pousměje se. "Moc si z toho nepamatuju, ale ten sex byl určitě skvělej. A koho bych tak prudil na praxích? S kým bych se hádal?" Přesune prsty na Alexovu bradu a donutí ho, aby se na něj podíval. Vpije se šedým pohledem do toho čokoládového. "Neměl se trefit, jasné? A taky se netrefil. Aspoň něco ten kretén neposral."

Musí se pousmát Davidovým slovům. V tomhle měl pravdu. Dnes už se na to díval jinak, ale některé staré pocity ho občas dokázaly přemoct. A teď znovu vzplála maličkatá naděje… Když k němu zvedne svůj pohled, tak z toho šedivého doslova čerpá energii. Chvíli se do nich jen mlčky vpíjí. "Ten večer… možná jsem byl moc nervózní a on to vycítil. Nebo se to odněkud dopídil sám, někdo mu dal vědět. Tyhle lidi mají kontakty i na vysokých pozicích… nebo mě za ty roky poznal natolik, že ve mě dokázal vyčíst zradu, která měla přijít. Najednou jsem nebyl zlatíčko, ale prodejná děvka, co se nechá nalákat na lízátko. Když mě držel a já už se neměl jak bránit, tak na mě vytáhnul ten nůž. Udělal mi na krku malý šrám, který se zahojil celkem rychle. Jenže mu jakýmsi záhadným způsobem sjela ruka a…" mlčky se dotkne svého oka. "Když zjistil kde má zapíchnutou tu svou kudličku, tak se skoro až maniakálně zajíkal smíchy a pěkně mi…" zadrhne se. "Moc si z toho šoku nepamatuju, jen bolest a krev. Krev, která byla všude a na všech, kteří se mě následně dotkli. Pár týdnů se nevědělo jestli na to oko dál uvidím. To tahle…" dotkne se malé jizvičky nad druhým okem. "Ta už byla jen jakýsi výkřik do tmy než dostal kulku do ramene. Policie přišla. Už trochu pozdě, ale byli tam. Což bylo vysvobození, protože nevím jak by pokračoval dál a představy... Mám potom trochu okno s malými útržky… pokřikoval na mě, že jsem malá znetvořená kurvička, která si díky němu už nikdy neužije." Přejede mu mráz po zádech, když se donutí vybavit si tu situaci a prožít ji znovu. Pamatoval si jeho slova do poslední písmenka až dodnes. Přistihne se s pohledem upřeným stále do Davidových duhovek. Okamžitě se stáhne. "Teď už si několik let pěkně hoví v chládku… můj milý otec na něj vyhrabal kdejaké svinstvo a než proběhl celý soud, tak bylo jasné, že se z toho jen tak nevyvlíkne. Později díky tomu chytili ještě pár podobných maníků, ale určitě je ti jasné, že se objeví další a po nich zase další… a já jsem… potom co mě propustili z nemocnice s tím, že vidět nějak určitě budu, po několika operacích a malých plastikách… projel jsem ve škole náhradní termíny zkoušek. Neměl jsem na to. Nedokázal jsem otevřít knížku. Byl jsem na dně a jen se tam plácal v louži bahna. Na povrch se postupně dostávaly útržky těch několika let, kdy já byl bláznivě zamilovaný. Věděl moc dobře kdo jsem a kdo je moje rodina. Používal mě šikovně jako zástěrku a já za ním cupital jako poslušný pejsek. Možná… možná, že si mě po těch letech i oblíbil. Byly chvíle kdy…" Odmlčí se a polkne svá následná slova. "Zanevřel jsem nad všemi a uzavřel se do sebe. Do školy jsem poslal doporučený dopis oznamující ukončení studia z rodinných důvodů. Už to dál pro mě nemělo smysl. Za to, že jsem se někde nakonec nezabil a neskoncoval to… za to vděčím Sáře, která mě v tom nenechala… přitom toho v té době měla sama dost. Rodiče se mi snažili vyhýbat. Já toho muže miloval a nenáviděl zároveň a jim se podařilo ho ode mě odtrhnout. Bez brýlí jsem nevylezl ven. Plastika nepomohla jak měla a po mě se otáčeli lidi. To byla pozornost, kterou jsem nechtěl. Neviděl jsem v tom tohle… viděl jsem v nich svoje noční běsy a děsil jsem se chvíle, kdy na mě odněkud vyskočí on nebo někdo z jeho povedených kamarádíčků… až o hodně později, když jsem byl ochotný poslouchat, tak jsem se dozvěděl, že i pár kluků z té party ujíždělo na tom hnusu celkem dost." Trhaně se nadechne. Nějak se… rozpovídal. A zapomněl u toho i dýchat. Jen srdce bušící jak kdyby běžel maraton, ho usvědčovalo v tom, že se mu tohle nezdálo. "Byl jsem zdravotní bratr bez dalšího vzdělání a moje milá sestřička to se mnou nehodlala vzdát. Nakýblovala se mi do bytu na několik měsíců, dokud jsem nesložil přijímačky na kurz řidiče, kurzy z červeného kříže… mám za sebou tolik kurzů, že bych už je asi ani nevyjmenoval. Jen k té medicíně… jsou dny, kdy o tom uvažuju, že to dodělám, ale mám tam určitý blok… tak jsem se dal k záchrance. Tak jsem poznal Romana a Robina, kteří už v té době dělali spolu. Je to… událo se ještě dost věcí během té doby, které bolestivě doplňovaly tuhle celou skládačku. Už jsem byl ale pokřivený, nikomu nevěřil. Brýle jsem nesundal ani v noci. Kolikrát ani doma, abych se na sebe nemusel dívat… Po pár letech jsem svého kostlivce zabouchnul do skříně a začal tak nějak žít… vymetání barů jen proto, abych si z něj občas někoho odtáhnul a zase ho vyhodil, když jsme se spolu vyspali. Tak nějak vztah jsem měl až s Felixem, ale to bylo… jsme oba dominantní a… opravdu jsme se spíš častokrát porvali než abychom si užili. Nefungovalo to." Pousměje se tomu. "No a potom přišel Míša… objevil se přesně ve chvíli, kdy ve mě začala hlodat myšlenka nějakého dlouhodobějšího vztahu. Nejen proto, že do mě Sára ryla. Sám jsem cítil, že už by to asi chtělo změnu. Záchranka byl můj druhý domov, díky těm lidem tam jsem dostával takové ty nenápadné kopance o společném soužití… umíš si to asi představit. Trávil jsem tam spoustu času. Bral služby pokaždé, když to šlo. Doma mě nikdo nečekal a přitom existovali lidé, kteří potřebovali naší pomoc. Objevily se sny a cíle..." pousměje se. "A dál… dál ten příběh asi tak nějak znáš. To je tak nějak…. ve stručnosti… celý můj životní běs." Zaostří svůj pohled na malou helikoptéru, která si hověla na Davidově krku a ten pocit, že ten přívěsek byl jeho… neskutečně ho nabíjel. Najednou se po té zpovědi cítil o tolik let mladší. Jako by žádná prodleva mezitím neexistovala a přitom to z něj celé spadlo. Šlo to z něj tak snadno… podivně povolný po božském sexu s Davidem… s Davidem, kterého zatěžoval svými problémy, i když jich měl sám dost. Zavře oči. Přitiskne se k němu, jako by to mělo být naposledy. Smířený s faktem, že se David může náhle zvednout a zanechat ho tady… nahého a obnaženého až na spongiózu svých kostí.

Pozorně poslouchá celý ten dlouhý a složitý příběh. Uvědomuje si, jak je to pro Alexe těžké. Říct mu to, to chtělo asi hodně odvahy. Ale díky téhle zpovědi už dost věcí chápe. Pevně Alexe obejme, sevře ho v náručí a zlehka políbí na spánek. Nemá chuť mluvit. Bojí se, aby nějak nenarušil tuhle chvíli.

Nedbá jejich aktuální nahoty. Jen se víc přitiskne celou plochou těla, zvýší sevření svých paží kolem Davidova těla. Tiše oddychuje, snaží se uklidnit svoje zběsilé srdce. Se zavřenýma očima vdechuje Davidovu vůni, zabořený do jeho krku. "Bylo toho… stalo se ještě dost věcí, ale ty jsou v tuhle chvíli asi už nepodstatné. Byl jsem blbý, zamilovaný a nedíval se kolem sebe. To asi vysvětluje všechno." Špitne potichu a pousměje se. Možná mu ještě neutekla naděje na to, že by tady s ním David dnes v noci zůstal.

"Něco si taky musíme nechat na příště." pousměje se. "Právě jsi velmi přesně definoval zamilovanost. Nic, co by nezažili i jiní. Jen tys to měl trošku složitější." přitáhne si Alexův obličej, aby ho políbil.

Překvapeně mu svou odpověď zabrumlá do rtů, které se najednou přitisknou na ty jeho. Takže příště? Odtáhne se na malou vzdálenost. Prsty pohladí hladkou tvář. "Nejsi… nejsi vyděšený, znechucený nebo… já nevím." povzdychne si a pohlédne mu do očí.

"Vypadám snad vyděšeně nebo znechuceně?" zeptá se nechápavě. "Ne, nic z toho. Prostě máš nějakou minulost. Mohlo by mě maximálně vyděsit to, že jsi vyhledával známosti na jednu noc. Ale mám takový pocit, že by ses tolik nesnažil, kdybych měl být jen další v řadě." pousměje se. "Navíc, zapomínáš s kým mluvíš… taky mám za sebou poněkud bohatější minulost. Každý má."

Pousměje se. Palcem přejede po čelisti. "Ne, nevypadáš. A ne… rozhodně bych kvůli jedné noci nestál hodinu v krámu a nezkoumal etikety vlhčených ubrousků." Uchechtne se. Stres, který se na něm usadil, už zase začínal opadat. "A nemusíš mít strach ani z nějaké nemoci… chránil jsem se a byl už několikrát na testech. Z mé strany je všechno v pořádku." Nahne se, aby ho jemně políbil na rty. "Bohatá minulost není na škodu, člověk se z ní… později poučí."

"Nebo ho to poznamená…" pokrčí rameny. "Takže ty jsi hodinu zkoumal etikety?" zeptá se pobaveně a rozesměje se. "Tos přece nemusel. Ale je to od tebe moc hezký." Přitiskne se na jeho rty, aby ho zlehka políbil. "Věřím tomu, že jako zdravotník nehazarduješ se životem. Teda ne víc než by bylo zdrávo."

"Nebo poznamená." Přikývne souhlasně. Sjede svou dlaní na Davidovo rameno a lehce ho pohladí. "Nemusel, ale… zaprvé tyhle pro mě normálně nepotřebné věci neznám tak dobře a zadruhé nemůžu za to, že jich ty firmy vyrábí tolik. A je to náhodou příjemnější, když spolu můžeme zůstat v posteli a nemusíme se přesouvat do koupelny." Potěšený, že Davida rozesmál takovou pitomostí. "Hazarduju jen v rámci svých možností a jak dovoluje situace." uculí se. "Víš, že máš děsně krásný oči?" Vyhrkne najednou bezmyšlenkovitě, když se do nich zase ponoří. Až po vyslovení si uvědomí, že tohle neměl ve zvyku říkat nikomu.

Pousměje se. "Jo, já vím." přikývne potěšeně. "Ale je milý, že sis všimnul." Zadívá se na Alexe. "Ty jsi vážně roztomilý. Vlastně ne, nejsi… to už jsme řešili." zasměje se. "Rozhodně je to dobrý nápad. Vlhčené ubrousky, to mě nikdy nenapadlo. Ale dost by to ulehčilo život."

"Líbí se mi, jak jsi sebevědomý ohledně vlastního vzhledu." Políbí ho na hřbet dlaně, kterou si během putování své ruky uzurpoval. Uchechtne se. "Jak vidíš, tak mě to napadlo. Nemáš hlad? Nebo žízeň? Nebo potřebu něčeho jiného? Stačí říct, jsem ochotný sehnat nebo udělat cokoliv, co bude v mých silách." zeptá se starostlivě. Vlhčenými ubrousky by svou pohostinnost jistě nezachránil.

Zavrtí hlavou. "Ne, jsem v pohodě. Je mi fajn. Já musím být ohledně vzhledu sebevědomý. Jinak bych nemohl…" zarazí se. Najednou jakoby se, za to co dělá, styděl. "Prostě musím být až nechutně sebevědomý." řekne nakonec. "Navíc mám doma zrcadlo."

"Vážně máš doma takovou vymoženost? Páááni." Protáhne pobaveně, ale zbytek nijak nekomentuje. To Davidovo zaražení se v polovině věty ho zastavilo v dalších otázkách. Jen ho znovu políbí. "No… já vlastně taky. V koupelně, kdyby ses potřeboval zkontrolovat. A za svými zády." Uchechtne se pobaveně, jak mu vůbec nedošlo, že celá jeho skříň je jedno velké zrcadlo. Teď momentálně se totiž soustředí spíš na Davida. "Nelituješ toho? Nerad bych… aby ses cítil nepříjemně." prohodí jen tak zcela vážně. Hodně hloupá otázka. Měl by zavřít oči a raději spát a být rád, že mu David neutekl.

"To je pravda. Vůbec jsem si to neuvědomil." stočí pohled na zrcadlo. "Škoda." pousměje se.

Prsty přejede po Alexově tváři. "Už ses někdy miloval před zrcadlem?" zeptá se zvědavě. "Kdybych se cítil nepříjemně, rozhodně bych tu takhle nezůstával. Ne, nelituju."

"Popravdě? Mám ho tady už dlouho a odráželo se v něm celkem dost různých obrazů, ale ne… ještě jsem se před ním s nikým nemiloval. Ne tak, jak si představuješ ty." Pousměje se. Jen slovíčkaření… nemůže v tom přece hledat nic víc. "Takže mě zachránily vlhčené ubrousky?" Zazubí se a líbne mu rozverný polibek na čelo.

"Jo, dá se to tak říct." zasměje se. "Co myslíš, že si představuju já?" zeptá se zvědavě. "Vážně by mě to moc zajímalo."

"Jsem rád, že to vím." Přikývne souhlasně s úsměvem. "Co si myslím? Posaď se…nohy spusť z postele. Lepší je ti udělat názornou ukázku, věř mi. Potom můžeš říct jestli jsme mysleli oba na to samé…" Pobídne ho měkce a sám se zvedne do kleku.

"Začínáš mě děsit." zasměje se, ale poslechne. Usadí se na kraji postele a noh spustí dolů. "Ale začínám mít pocit, že bych pochopil i slovní vysvětlení." pousměje se.

"Já vím, že jsi chytrý, ale názorná ukázka je mnohem lepší." řekne s úsměvem. Přesune se těsně za něj, zůstane klečet. Vezme jemně Davidův obličej do dlaní a zvedne mu hlavu tak, aby na sebe koukal přímo do odrazu. "Jen se dívej." Zašeptá mu do ucha. Dlaněmi sjede přes tváře na krk a hrudník, který začne jemně přejíždět. Jen tak letmo se dotkne bradavek. Své rty nechá na oušku, které začne velmi intenzivně zpracovávat. Dovolí jedné dlani, aby vklouzla do dosud klidného Davidova klína.

Vědoucně se uchechtne, ale upře pohled do zrcadla. Spokojeností zavrní, když se mu Alex začne tak intenzivně věnovat. "Čeho přesně chceš tímhle dosáhnout?" zeptá se poněkud chraptivě. Na takové laskání samozřejmě musí patřičně odpovědět. Zasténá, když se jeho vzrušení začne znovu probouzet. Rozhodně by neměl Alexe podceňovat.

"Jsi chytrý, určitě si to domyslíš sám." Zabrouká spokojeně do zvukovodu, přičemž se o něj lehce otře svými rty. Na moment se oddálí, aby sklouznul na kolena vedle postele. "Nebo bys chtěl mít lepší výhled?" Zeptá se zvědavě. Spokojený s přirozenou reakcí těla. Nenásilně zvedne Davidovi jednu nohu a položí ji na postel. Odhalí si ho tak jen pro sebe. Jazykem přejede po celé probouzející se délce. Trochu se odtáhne. "Nebo tě mám raději nechat odpočívat? Přeci jen… ráno musíme do práce."

Zvědavě pozoruje Alexovo počínání. Je to rozhodně přijemné a lhal by, kdyby tvrdil, že si to vážně neužívá. Když Alex přestane, má sto chutí praštit ho něčím po hlavě. "To si ze mě děláš srandu?" zeptá se a sjede na něj pichlavým pohledem.

Uchechtne se. "Jen tě zkouším." Mrkne na něj hravě než se znovu vrhne do jeho klína, ale jen na další malé rozdráždění. S poťouchlým úsměvem se stáhne. Dlaněmi zakrouží na bříšku, aby jimi nakonec přejel přes bok až na nárt pokrčené nohy. Vtiskne polibek na kotník, holeň i koleno, zatímco rukama zkoumá hladkou pokožku. Od kolene pokračuje jazykem ve zkoumání hladkého stehna, zanechávaje za sebou vlhkou cestičku. Roztažení Davidových nohou mu umožňuje fascinující pohled. Spokojeně zamručí, když se dostane zase zpátky k místečku, které je pro něj nejvíc lákavé. Omotá prsty kolem probuzeného mužství. Zvedne pohled, aby překontroloval, že nedělá nic proti Davidově vůli, a když neshledá žádný protest, tak se skloní a ruku vystřídá svými ústy.