Část padesátá šestá

Část padesátá šestá

---

***

Alex odemkne dveře do svého bytu. Ihned do něj za sebou vtáhne Davida, který celkem ochotně přistupuje. Nakonec jim posezení v cukrárně pomohlo prolomit znovu vystavěné ledy, které se mezi ně postavily. O to byl překvapený, že David sám navrhnul, že můžou jet k němu. Cvakne vypínačem od tlumeného světla, aby nestáli ve tmě. Nemusel nic zkoušet. Byl sice nadržený, ale byl ochotný to vydržet, popřípadě se vytratit na chvíli do koupelny. Nebylo to nic, co by se nedalo zvládnout. Hlavně že byl David tady s ním.

Sám se divil tomu, jak snadno navrhnul, že by mohli k němu. Celkem pohotově za sebou ještě stihne zabouchnout dveře. "Nečekáš snad nikoho dalšího… Nebo tu vedeš den otevřených dveří?" pousměje se pobaveně Alexovu spěchu, aby ho zatáhl do bytu co nejdřív.

"Chtěl jsem pozvat pár sousedek, to víš, jsou zvědaví, koho si sem beru. Kromě Sáry a kluků tady nikdo jim neznámý ještě nebyl. Nechtěl jsem je připravit o to představení." Uchechtne se a strčí klíče do zámku, aby otočil na dva západy a klíče tam nechal. To zabrání případné Sářině nevítané návštěvě a jejímu milému budíčku.

"Aha. No je dobře, že dbáš na dobré sousedské vztahy." pokrčí rameny. "Ale já bych si do pokoje sousedy teda nezval. Většinou se to pak zvrtne v nějaký mejdan. Koleje." pousměje se a sehne se, aby rozšněroval tkaničky a mohl vyklouznout z bot.

"Není nad to, si je udržovat, že jo. Ne díky, grupies párty opravdu nemusím." Zazubí se. Pomalu přejede svou šmátravou rukou po vyšpuleném pozadí. To nemohl celý večer udělat.

"Alexi?" zvedne k němu káravý pohled. "Co to děláš? Nesliboval jsi nad tím koláčem svatosvatě, že budeš vzor všech ctností a budeš se chovat slušně? Dej tu ruku z mého zadku, kruci."

"Ale kluci ve škole říkali… vlastně to už bude tak dvacet let." zazubí se. "Že kde je vystrčíno, tam je taky dovolíno. No a já tě plácat nechci. Tohle je mnohem lepší, nemyslíš? Nemůžu za to. To moje ruce." Natáhne v obraně svoje paže před sebe.

"Hlavně, že si najdeš nějakou výmluvu." zavrtí nechápavě hlavou a pomalu se narovná, aby skopnul tenisky. "Jednou ti stejně budou muset dojít a pak se budeš vážně divit." odkývne to. "Takže, máš ještě nějaký plán? Nebo jsme se tu ocitli náhodně?"

Zazubí se. "Léta praxe přinášejí hodně výmluv." Pokrčí rameny a potom se potutelně usměje. "Zcela náhodně. Tenhle byt vůbec neznám, takže… bychom ho měli trochu prozkoumat, co říkáš?" Vyzuje se a suverénně přejde do kuchyně. "Dáš si něco k pití? Než přejdeme k nějakému plánování… abys neměl sucho v hrdle. Nebo máš plán ty? Pokud si dobře pamatuji, tak jsi to byl ty, kdo mě tak vehemetně tahal do tohodle doupěte." uculí se jako nevinnost sama. Ale spíš mu touhle pitomostí dává na výběr.

"Tak předně… to tys pořád mlel, jak máš doma naprosto volný byt. Jen jsem řekl, že bychom mohli teda k tobě." zamračí se. "Hele, tak já můžu klidně jít. Rande jsme si splnili, nakonec to nebyla vůbec katastrofa a… zítra máš službu, já vlastně taky… Asi bychom se měli vyspat, nabrat síly, vyhodnotit, jestli to bylo dost dobré rande na to, aby se třeba v budoucnu opakovalo…" Zůstane stát v chodbě. Možná toho bylo už trochu moc. Měl by se stáhnout.

"Takové ty řeči, co jsi říkal na začátku… ty jsem jako neslyšel. A ten zbytek se mi líbí. Takže do postele a jdeme vyhodnocovat." Uculí se, když k němu přejde. Pití nechal na lince. To neuteče. Rukama obejme Davida kolem pasu a přitiskne na sebe, aby mohl svými rty vyhledat ty jeho.

Zpočátku nespokojeně zamručí, než přejde do spokojeného zavrnění a začne se aktivně podílet na polibku. Přitiskne se těsněji k tělu před sebou a sevře svoje paže kolem Alexových ramen. Spokojeně přivře oči a nechá se líbat.

Spíš čekal odstrčení a kopanec do jeho chtivého rozkroku, ale nemohl si pomoct. V Davidově přítomnosti dělal věci, které by dobrovolně nikdy nepřipustil. Ale nadšeně ho vtáhne do horkého polibku, rukama sjede po jeho křivkách. Pomalu ho uchopí pod hýžděmi a tlakem donutí, aby se ho chytil nohama kolem pasu. Bude to lepší pro jejich přesun. Nechtěl stát na chodbě.

Stržený polibkem se nezmůže vůbec na odpor. Prostě jen dělá to, co po něm Alex chce. Přitiskne se k němu pevně jako klíště a přistihne se, že myslí na to, že se může na nějaké nespěchání v klidu vydlábnout.

Spokojeně zamručí, přitáhne si ho na sebe, přitiskne mnohem pevněji, než několika kroky zkrátí vzdálenost k posteli a povalí je na ni. Na tohle se těšil celý den. Myšlenkami byl úplně jinde než by se slušelo. Přesune svoje ruce z Davidova pozadí do jeho vlasů.

Prudčeji vydechne, když se najednou octnou na posteli. Povolí sevření a trošku se uvolní. V posteli zrovna skončit nechtěl, ale když už se ta situace takhle vyvíjí. Pousměje se do dalšího polibku.

"Nemůžu přece nechat návštěvu stát." zamumlá mu do rtů, když ucítí jeho pousmání. Trošku se odtáhne, aby mu pohlédl do tváře a zjistil situaci, jestli náhodou nedělá něco špatně, ale to už by de dávno setkal s odporem. Spokojeně se usměje. Svoje nenechavé ruce každým momentem přesunuje po Davidově těle, jak s nimi nedokáže zůstat na jednom místě. Prsty vyhledají lem Davidova svršku a vklouzne jimi na hladkou kůži.

"Slušný hostitel." zamumlá do dalšího polibku. Prsty prohrábne Alexovy krátké vlasy, druhá přejede po rozložitých zádech. Pousměje se. Přesně tohle se mu líbí. Je mu jasné, jak tohle skončí, ale začíná mu to být upřímně jedno. Dnešek nebyl ideální, ale povedl se. Zaplašili hádku, takže vlastně se dneska ještě nepoštěkali. Je to divné, ale rozhodně mu to nechybí. S dychtivostí přijímá polibky i doteky.

Musí se na chvíli odtáhnout, aby se trochu vzpamatoval. Jdou na to opravdu rychle, ale nějak mu to nevadilo. Jen jeho tělo se na to tvářilo velice spokojeně a vzrušení procházející tělem ho zase a znovu dostávalo do kolen. Zvedne se, aby si stáhl košili přes hlavu. Známky na jeho hrudi jen zacinkají. Sundá i řetízek, položí… spíš jej odhodí na noční stolek. Skousne si ret. Sklouzne na nohy a posune Davida na posteli do jejího středu, aby ho mohl zase mírně přilehnout. Sice se mu v téhle pozici dost líbí, ale měl trochu jiné plány. Už nemohl dál čekat. Toužil po něm a byl ochotný pro to podstoupit cokoliv.

Pozoruje Alexe, jak se zbavuje košile a připitoměle se uculí, když si všimne, že raději odkládá i známky. Trošku ho to pobaví, ale dobře, že se poučil. On sám jeho přívěsek nosí pořád. A zatraceně si ho hlídá. Má ho přece jen na praxi a pak ho Alexovi chce zase vrátit. Vydechne, když se na něj Alex z části položí. Dlaněmi přejede po ramenou až na záda.

Usměje se, když spatří svou záchranářskou helikoptéru v Davidově výstřihu, jak se díky jeho počínání posunula. Přejede po ní prstem, ale moc se nad tím nepozastavuje. Uchopí lem Davidova svršku a naznačí, že mu ho chce sundat. Čím dřív bude nahý, tím líp. Přisedne ho na stehnech a pomůže mu, aby se zvednul do sedu.

Poslechne. Zvedne ruce, aby ho Alex mohl zbavit trička. "Tohle rozhodně není, že nebudeme spěchat a půjdeme na to pomalu." neodpustí si poznámku. Ale ani se netváří, že by byl nějak proti.

"Vždycky můžeš protestovat." Pousměje se. Odhodí nepotřebný kousek oblečení a posune se, aby se jejich hrudníky dotkly kůží na kůži. Dlaní přejede po křivce ramene přes krk až na šíji a skloní se, aby ho jemně políbil. "Vždycky mě můžeš zastavit." Zašeptá mu do ucha.

"Budu na to myslet." řekne tiše. Přimhouří oči, když se Alexův dech dotkne jeho ucha. "Na protest." zamručí a nechá se laskat. Svou dlaní projede Alexovými vlasy a sklouzne přes lícní kosti až na bradu a krk. Pousměje se, hladce oholený. Nejen on tedy trávil většinu času v koupelně.

"Nenechám tě přemýšlet nad ničím." Pousměje se potutelně a povalí ho do peřin. Stáhne se, aby začal rozepínat Davidovi kalhoty a mohl ho jich zbavit. Stejně tak vyskočí a svlékne i sebe. "Chci se s tebou mazlit bez všech hrubých materiálů." Pousměje se, ale prádlo mu nechá. Zase tak rychle na to jít nemusí. Natáhne se podél něj, jednu svou nohu vklíní mezi Davidovy a rukama si ho přitáhne k sobě. Potěší ho, když ucítí, že není jediný, kdo je teď vzrušený. Sklouzne dlaní po křivce Davidova těla, zůstane na boku krytém tenkou vrstvou látky. "Strašně po tobě toužím." Zamumlá, když zase laská jeho ucho. Nějak moc si oblíbil tuhle část Davidova těla.

Jen pozvedne obočí, když se náhle ocitne bez oblečení. A poprvé si dovolí sjet Alexovo tělo hodnotícím pohledem. Nemůže si pomoct. Nikdy předtím to neudělal. Na seníku si toho moc nepamatovat. A na praxích, to neměl na nějaké hodnocení náladu. Pak ho sice nahého viděl, ale to bylo po tom naražení kostrče. A to na něj koukal taky docela jinak. Vydechne, když je přitažený do objetí. Unikne mu tiché zasténání, když se Alexovy rty ocitnou na jeho uchu. Vážně nechápe, jak mohl tak rychle přijít na jeho citlivé místo. "Alexi…" vydechne, ale na víc se nevzmůže. Jen se víc vmáčkne do náručí.

Spokojeně vydechne, když k jeho uším dolehne tichý sten. Přitiskne si ho víc na sebe, i když už to asi ani víc nejde, ale ten pocit… Zamručí a donutí se odtrhnout od jeho ucha. "Já vím… já jsem… přemýšlel." Vydechne a stáhne se, aby viděl do Davidovy tváře. "Nechci tě nutit se mi podřizovat, ale já už to moc dlouho nevydržím. Přitahuješ mě a moje tělo… reaguje na tebe zatraceně citlivě. Nemusím být nahoře, abych si to užil, takže…" položí prsty na Davidovy rty, aby zabránil jakýmkoliv protestům. Alespoň do doby než se sám vymáčkne. "Věřím ti, udělej to ty… prosím. Chci tě… v sobě."

Zalapá po dechu. Upře na Alexe překvapený pohled. Tohle ještě nikdo nikdy nenavrhnul. Tedy, ne že by David nikdy nebyl nahoře, ale to spíš… někdo takhle dominantní, jako Alex, by mu nic takového nikdy nenavrhnul. Zamračí se, jak se snaží porovnat si myšlenky. To myslí vážně nebo je to jen nějaký vtípek? Musí se uklidnit. Srdce mu bije jak o život a dech taky nestačí, jako by běžel maraton. "To… to vážně, Alexi?" vydechne zmateně.

Pousměje se nad jeho překvapením. Asi to i očekával. Pohladí ho po tváři, prsty přejede na ouško a jemně ho polaská. "Naprosto." Přisvědčí přesvědčivě. Myslí to vážně. Políbí ho na rty a lehce se zavrtí v bocích, aby dal jasně najevo, že je připravený na cokoliv. V Davidově přítomnosti mu stačilo málo. "Nepřemýšlej nad tím… ta možnost tady je a já chci, abys to věděl. Abys věděl, jak moc se mnou máváš. Chci to moc, ale pochopím, když to bude moc velké překročení hranice." Ne, necouval z toho. Jen se snažil dát Davidovi nějakým způsobem šanci na únik, kdyby mu to bylo nepříjemné.

Chvíli si to rovná v hlavě. "Pokud tomu tedy dobře rozumím…" vydechne. "Cením si toho, Alexi. Opravdu." prsty přejede po jeho tváři. Kdyby řekl, že je zaskočený, nebylo by to dostatečně výstižně. Opravdu oceňuje to, že ho Alex do ničeho netlačí, i když by klidně mohl. Nadechne se a pousměje se. "Pokud… pokud ti to tak vyhovuje… já nic nenamítám. I když je to pořád hodně daleko od toho, že nebudeme pospíchat, ale chápu." usměje se zářivě. "Ani mě tohle všechno nenechává chladným."

"Takový už jsem… plný překvapení. Skoro jako kinder vajíčko, jen nedostaneš hračku. Tu by sis musel udělat." Uchechtne se. "Nepospíchal bych, kdybys nebyl tak… svůdně sexy." Vydechne. "Jsi nádherný, nemůžu si pomoct." Přejede dlaní od ramene až po bok a zase zpátky. Zlehka okusí rty nateklé od předchozího líbání. Jen je tak jemně oždibuje. "Ještě máš u mě schované to kino… byl jsi moc zlobivý."

"Zajímavé, že sis předtím vůbec nestěžoval. Skoro se mi zdálo, že se ti to i líbilo." pokrčí rameny. "Moc milé. Aspoň teď víme, kdo za všechno může… " pousměje se. "A ty máš další kvalitní výmluvu." prsty začne prozkoumávat tvář. Ta myšlenky, že on by byl nahoře, se mu začíná líbit. Jestli mu tím chtěl Alex dodat jistoty a dostat ho tak do postele, rozhodně se mu to povedlo. Dlaněmi sjede z tváří na krk a jemně přejede po ramenou na paže. Z nich pak na hruď a pak zlehce zkopírují křivku Alexova pasu.

"Já si vždycky najdu ve všem nějakou výmluvu, vždyť to víš." Usměje se. "A líbilo se mi to. Překvapil jsi mě, hodně. A odrovnal." Zkonstatuje s přiznáním. Pomalu se na něj převalí. Nepřestává se usmívat. Zhoupne se v bocích a otře se svým přetrvávajícím vzrušením o Davidův klín. Zvědavé prsty sklouznou po Davidově bříšku až na tenkou látku prádla, aby tu vybouleninu pohladil. "Takže…" zašeptá chraplavě. "Rozmyslel ses nebo to… necháme?" Zvedne k němu svůj pohled, do teď upřený na jejich dotýkající se klíny. Protože jestli ne, tak se na něj stejně vrhne, jen trochu jinak.

Prudčeji vydechne, když se jejich klíny setkají. Sám je vzrušený víc než dost. "Na to se mě ptáš s rukou v mém rozkroku?" zeptá se poněkud nevěřícně jemně zastřených hlasem. "Ehm, cože jsem si to měl rozmyslet?" zeptá se zmateně.

Potutelně se usměje. "To abys měl snadnější rozhodování." Skloní se k jeho oušku a během toho ho svými rty polaská. Jemně se o něj otře tváří. Sklouzne k nohám postele, s laškovným úsměvem zatahá za gumu Davidova spodního prádla než ho pomalu přetáhne přes boky dolů. Stáhne je přes kotníky a odhodí někam do strany k ostatním kouskům oblečení. Natáhne ruku, aby ho polaskal. Horké vzrušení napnuté v jeho dlani sebou mírně zacuká. Olízne si rty, než se skloní, aby jemně polaskal rudý vrcholek.