Část čtyřicátá pátá

Část čtyřicátá pátá

---

***

Zastaví se přede dveřmi a zaloví do kapsy tepláků pro klíče. Ohlédne se přes rameno na Alexe. "Ještě si to můžeš rozmyslet a utéct." pousměje se. Zastrčí klíč do zámku a otevře dveře. Ustoupí, aby pustil Alexe první. "Tak pojď dál. Jako doma. Já bydlím v tom pokoji vlevo."

"Rozmyslet? Ani náhodou, když už stojím ve dveřích." Usměje se než se protáhne kolem Davida do předsíně, která odděluje oba pokoje. Rozhlédne se. Celkem typická zastaralá budova bez kousku smyslu pro útulnost.

"Fakt se nelekej, jsou i horší koleje." pousměje se a zavře za nimi dveře. U skříní v chodbě skopne tenisky. "Pojď dál. A nelekej se, ty nahotinky na zdech patří spolubydlovi." pousměje se a otevře dveře do pokoje. "Najdu ti ručník jo? Vydrž chvilku." usměje se. Vlastně vůbec neplánoval, že by sem Alexe vzal, vyletělo to z něj tak nějak spontánně.

"Připraven na cokoliv." Řekne jako by salutoval generálovi. Podle Davidova příkladu se zbaví svého obutí než za ním vejde. "Fíha. Pěkná sbírka." Otituluje pobaveně oplakátovanou zeď. "Vlastně to vypadá spíš jako tapeta. Nemáš z toho osypky? Žádný nahý chlap." zazubí se. "No… kdybychom se vrátili k autu, tak já ho tam mám…" zkonstatuje.

"Koho tam máš? Nahého chlapa? Zavřeného v kufru?" pousměje se pobaveně. "No, popravdě už to skoro ani nevnímám. Jak říkáš, prostě jak tapeta. Kdyby na nich byly kytky, tak to asi vnímám stejně. Spolubydlící neví o mé zálibě v mužích." pokrčí rameny. "Nějak jsem neviděl důvod mu to říkat." mávne rukou ke stěně na druhé straně, která je polepená obrázky koster, svalů a různých anatomických motivů. "Asi bys i tak poznal, která půlka je má, že jo?" pousměje se. Přejde ke skříňce v rohu pokoje a otevře ji. "Asi začneme tou sprchou ne?" vytáhne čistý ručník a podá ho Alexovi. "Koupelnu najdeš nebo chceš doprovodit?"

"Ručník. Žádný nahý chlap v kufru. Ručník mám v batohu, který mám v kufru." Zazubí se. "Nemusel bych ti špinit tvůj… takže… asi by nebyl dvakrát nadšený, kdyby mě tu našel nahého, že ne?" Povzdychne si naoko. "Ne, tvou půlku bych vážně nepoznal." Pousměje se a zkoumavým pohledem přejede vyobrazení na plakátech. "Šikovná pomůcka na učení. Ale není to zase tak hrozný. Podle tvých slov jsem čekal spíš nějakou kobku, řetězy a psychopaticky bílé dlaždičky. Vtípek. Od staré budovy nemůže člověk čekat zázraky… Ale kdybys chtěl třeba jiného spolubydlícího a vlastní pokoj, můj byt je ti k dispozici." Uchechtne se. "Koupelnu? A máte jí tady u pokoje nebo mám hledat panáčky na chodbě?"

"No jestli chceš radši svůj ručník… Klidně si pro něj dojdi. Ale tenhle je fakt čistý. Dávám si pozor, kdy je pryč, aby tu nikoho nenačapal." pousměje se. "Dělám si srandu. Nikdy jsem si sem nikoho nedovedl. Nerad si tahám… ehm, lidi z práce do soukromí. Nechci, aby někdo z nich věděl, kde mě najde mimo bar." pokrčí rameny. O tomhle zrovna mluvit nechtěl. "Psychopaticky bílé kachličky jsou v koupelně. Alexi, jestli tohle byla nabídka, abych se k tobě přestěhoval, tak na to hezky rychle zapomeň. Nic takového v plánu nemám."

"Aha…" raději Davidova slova nekomentuje. Ani nad tím nijak blíž nepřemýšlí. "Takže jsem tu první?" Řekne opravdu překvapeně. Zahledí se na ručník ve svojí ruce. "Ne, jasně, že mi to nevadí, jen jsem ti nechtěl přidělávat práci. Super, konečně nějaké vzrůšo. Čekal jsem, kdy se něco takového objeví. A jak dlouho bude tvůj spolubydlící pryč? Co kdybych se v té koupelně třeba sám bál…"

"Jo, jsi první." řekne tiše. "No, až do pondělka. Kluci mají školu jen do čtvrtka, spolubydlící do středy, tak to většinou zabalí ještě ten den a jedou domů." pokrčí rameny. "Bývám tu koncem týdne a o víkendu sám. Proč? Máš strach, aby tě tu se mnou někdo nenačapal?"

Je opravdu překvapený, že se mu dostalo takového prvenství. "Toho si vážím." Pousměje se. "O sebe strach nemám, ale nechci abys kvůli mě měl nějaké potíže. O to celé mi jde. Kdyby mě tu třeba někdo načapal s holým zadkem." Uchechtne se.

"A myslíš, že kluci tu občas takhle nejsou? Už jsme si několikrát omylem vlezli do koupelny. Neboj, nic by si nemysleli. Prostě se tu zastavil kamarád a chtěl se osprchovat. Z toho bych se vykecal." pousměje se. "V pohodě."

"Takže společná sprcha padá? Nebudu to moc zdržovat. Hned jsem zpátky." Pousměje se vydá se zpátky do chodby, aby našel příslušné dveře. Rozsvítí světlo a nakoukne dovnitř jako by se bál, že na něj něco vyskočí. "No… vypadá to celkem bezpečně." Zazubí se než vleze dovnitř a zavře za sebou, aby se svléknul.

Povzdechne si a zavrtí hlavou. Proč si nikdy nepočká na odpověď? přejde do chodbičky a opře se vedle koupelnových dveří. "Víš, že jsi sám proti sobě, Alexi?" zavolá na něj.

"Cože?" Vykoukne ze dveří koupelny. Nelekne se jen díky síle zvyku očekávání čehokoliv. "Co jsi říkal?" Už měl na sobě jen spodky, jak to chtěl mít za sebou co nejrychleji.

"Že jsi zmizel tak rychle, než jsem tě stačil ujistit, že sem nikdo zrovna teď přijít nemůže. A i kdyby, je mi to fuk. Ale jestli si chceš dát sám rychlou sprchu, proti nebudu." pokrčí rameny. "Ale měl jsem pocit, že bys společnost uvítal."

Natáhne k němu ruku a vtáhne ho za límec trička k sobě do koupelny. Přitiskne ho na svoje tělo. "To jsi měl říct hned." Usměje se spokojeně než ho políbí. Rukama zašmátrá pod tkaninou trička, aby jej začal pomalu vyhrnovat nahoru. "Moje masáž se ti bude určitě líbit."

"Když mě nepustíš pořádně ke slovu…" zasměje se to Alexových rtů. Zvedne paže, aby mu mohl tričko stáhnout pohodlněji. "Masáž? Jako tady? Ve sprše?" zeptá se zvědavě.

"Pardon, příště… nechtěl jsem tě nutit." Pousměje se a stáhne z něj zrovna teď nepotřebný kus oděvu, aby odhalil pokožku. "Ano. Masáž. Tady a teď ve sprše." Zavrní mu do ucha, zatímco rukama šmejdí po odhalené kůži.

"Jsem na ni zvědavý." řekne tiše. Zvedne ruce, aby lehce přejel dlaněmi po Alexově vypracovaném hrudníku. "Nenutíš, jen mě nech mluvit."

"Omlouvám se, jsem v tvé přítomnosti nějak nedočkavý." Usměje se omluvně a pomalu se skloní, aby zbavil Davida i běhacích tepláků a spodního prádla. "Máš tu nějaký sprcháč? A než mě zabiješ pohledem, tak si uvědom, že nevím jak to na kolejích chodí. My si vždycky dělali s Romanem naschvály, když ho jeden z nás někde zapomněl..."

"Naschvály s Romanem?" pozvedne tázavě obočí a zadívá se na Alexe. Pak kývne k poličkám v koupelně. "První polička je moje. Mám tam dva, tak si vyber." Pomalu se nadechne. Nemůže popřít, že ho Alex vzrušuje.

"Jo… nikdy si neumývej vlasy s indulonou nebo tělo pepřovou omáčkou." Ušklíbne se. "Ale neboj… od doby, co je s Robinem, jsme se uklidnili." Uchechtne se tomu a pomalu se vydá ke zmíněné poličce, aby si přivoněl. Potom si jeden vezme. "Tohle bude fajn. Tak jdeme?" Ukáže na sprchu a stáhne ze sebe poslední kousek prádla. Pousměje se, když zjistí, že není jediný, kdo se cítí trochu… vzrušeněji.

Vydechne. "Jo, jdeme. Nemůžu si nechat ujít tu slibovanou masáž." stáhne prádlo a zamíří za Alexem do sprchy. "A nejsem blázen, indulonu bych si do vlasů fakt nepatlal."

"Já taky ne, kdybych si nemyslel, že je to můj šampon." Pokrčí rameny. Natáhne se ke kohoutku a začne štelovat vodu na příjemnou teplotu, aby během toho spokojeně zjistil, že i tady mají držák pro sprchování bez držení baterie a ihned do něj sprchu umístí. "Nevadí ti to?" Přitáhne si ho jemně k sobě.

Zvedne k Alexovi pohled. "Ne, nevadí. Když si to tu pak když tak vytřeš." pousměje se. "Tenhle závěs to dost často nedává." poukáže na bílý sprchový závěs.

Pokrčí rameny. "Nevadí, uklízet umím celkem pečlivě. Smyju všechny stopy." Usměje se. Skloní se, rukama vjede do krátkých vlasů, vtiskne polibek na rty. Prohloubí ho, než se od těch smyslných rtů odtrhne a poputuje s nimi přes tvář na spánek a na ucho.

"Alexi." zavrní spokojeně a zapomene, co mu vlastně chtěl, když ucítí jeho rty na svém uchu. Přejede dlaněmi po jeho pažích a zachytí se ho. "Tohle… tohle není ta masáž, ne?"

Spokojeně se usměje. Rukama přejede po krku než je spustí na Davidovy boky, aby ho k sobě blíž přitisknul. "Ne… tohle je jen na uvolnění." Zašeptá měkce, zatímco laská to dokonale tvarované ucho.

"Já si teda moc uvolněně nepřipadám." zakňourá. Nemůže za to, že ho Alex tak vzrušuje. A začíná to pociťovat velmi silně. "Alexi… přestaň…"

"Nebraň se tomu…" Přitiskne se na něj svým klínem, aby vědět, že v tom není sám. Že i jeho tohle vzrušuje. Přivře oči, když si plně uvědomí Davidův problém. Prsty se nevědomky zatnou do oblé půlky. "Otoč se." Vydechne zmučeně. Slíbil masáž, tak jí taky poskytne.

Zvedne se k němu lehce vyplašený šedý pohled. "Cože?" Nadechne se, aby se trošku uklidnil. To ho tu hodlá opřít o zeď a vojet? "Alexi, já nechci…"

"Nechceš? Ale já myslel že… tu masáž. Chci ti dát masáž, ne ti ho tam strčit bez přípravy ani bez kondomu." Zamračí se, když mu dojde při pohledu na Davidův výraz, na co teď právě myslel. Rukama smířlivě pohladí boky. "Jen masáž, nic víc."

Sklopí pohled. "Jo, jasně… promiň, jsem idiot. Nenapadlo mě, že… " Panebože, to je fakt takovej vůl? Zas to podělal. "Asi bude lepší, když… radši tě tu nechám, ať se v klidu vysprchuješ."

Zavrtí odmítavě hlavou. "Nic se nestalo." Rukama vyjede až na ramena a začne po nich jemně přejíždět tam a zpátky. Zadívá se mu do očí. Teď ho pryč nepustí. Ne dneska. Ne jako vždycky. Dlaní vyjede na napjatý krk, palcem pohladí konturu ucha. Pousměje se, než se skloní k polibku.

Zavře oči a přitiskne se k nahému tělu před sebou. Pažemi obejme Alexův pas a vnoří se do jeho náručí, jakoby se v něm chtěl ztratit. Nechá se líbat a brzy je schopný polibky i oplácet.

Hladí ho pomalými tahy po celém těle, kam mu to jen délka rukou dovolí. Spokojeně zamručí, když mu David začne polibky oplácet. Poslepu nahmatá lahvičku, kterou si umístil šikovně na zapínání sprchy a za Davidovými zády si dá trochu sprcháče do dlaně. Pomalu jej začne roztírat po celých zádech a neuvolní se z polibku. Ani na okamžik.