Nenáviď mě dnes - část osmnáctá

Nenáviď mě dnes - část osmnáctá

---

Pokrčí rameny. "My dva jsme v nejlepším pořádku. Líbánky se vyvedly víc než dobře. I počasí nám přálo… Vlastně. Přálo nám úplně všechno." usměje se šťastně. "O koho se jedná? Jsem kámoš víc lidí a tohle chození kolem kaše mě znervózňuje. Alex se zmínil, že mezi vámi k něčemu došlo. Jen se potom vypařil stejně jako ty… jedná se o to?"

"On se ti nepochlubil jo? Já o něm prostě nechci mluvit." Na poslední chvíli se zarazí a nepoužije nějakou nadávku. "Nestojí mi za to." zamračí se.

Zpozorní, takže jde o Alexe? Zadívá se na Davida. "S čím se měl pochlubit? Odešel z těch fotek hned po tobě. Od té doby jsme se neviděli. Stejně jako s tebou."

"Nemusel se obtěžovat." odtuší. "Proč tě to tak strašně zajímá?" zadívá se na Míšu rozmrzele. "Zeptej se jeho, jestli tedy nepoužije ty výmluvy, co zkoušel na mě."

"Proč mě to zajímá? Jsi můj kámoš, Davide." zamračí se. "A očividně nejsi ve své kůži. Nejen díky tomu postoji, který zaujímáš… takže… co se děje? Ať už to bylo cokoliv, tak to chci slyšet od tebe."

"Mou verzi příběhu?" povzdechne si. "Vybavuješ si, jak se řešilo, kdo to řádil na tom seníku v noci po obřadu? Tak to mám na svědomí já a Alex." ušklíbne se. "Akorát, že jsme to každý brali trochu jinak. Já jeho jako příjemného společníka, on mě jako kurvu na jednu noc." zadívá se někam za Michala, protože na něj se dívat nechce. "Měl bych na to být zvyklý, ale že se na mě druhý den ani nepodíval a předstírá, že o tom nic neví? Já vím, že jsem striptér a všichni mě berou jako děvku na jednu noc, ale prostě… od něj jsem na to nebyl připravený. A to, že si nevzpomíná. Takový zasraný kecy. Ví moc dobře, kdo tam s ním byl. Odcházel jsem poslední. Nemohl si nevšimnout, kdo s ním spal v seně."

"To si vybavuji moc dobře. Takže… vy dva? Ty a Alex?" Neví, jestli je vlastně překvapený. "Zváleli jste to tam pěkně." zazubí se, ale potom zvážní. Pohladí Davidovu ruku, kterou stále svírá v té svojí. "Všichni tě tak neberou, rozumíš? Alex je… býval… dost divoký. Kdysi dávno zažil ne moc příjemnou věc a od té doby moc lidem nevěří… nevím, co s ní udělala armáda, ale přišel mi lidštější. Nechci ho obhajovat. Jen mi to na něj nějak nesedí… opravdu to tak bylo?" zapochybuje trochu. Davidovi věří, ale všichni po té noci měli dobrou opici, to znamenalo, že museli dost vypít.

"Odcházel jsem ze seníku poslední. Musí vědět, kdo tam s ním byl." odpoví přesvědčeně. "Prostě jen děvka na jednu noc no. Nic nového, srovnám se s tím." stočí pohled na Míšu."A teď dělám praxi u záchranky, a hádej kdo tam je taky. Jak já ho nenávidím. Arogantní zmetek." vyplivne otráveně.

"Davide… tohle mi nějak na Alexe nesedí. Nevyhýbá se ničemu, co provede nebo řekne. Nezdá se mi to..." zakroutí hlavou. Jestli je to pravda, tak Alexe vážně nepoznává. "U záchranky? A dostal jsi Alexe? Pěkná ironie osudu. Dělá ti snad nějaké naschvály?"

"Tohle není ani ironie osudu, tohle je prostě můj posraný život." zavrtí hlavou. "Chci se nechat přeložit, nemůžu být v týmu s někým, kdo… Vlastně je to jedno ne? Patří mi to, když jsem se opil a byl tak nebetyčně blbej. Radši půjdu." Pomalu vstane a natáhne se pro batoh. "Můžu taky lhát, že jo? Protože ty znáš Alexe evidentně líp. A já jsem jen pitomá děvka, která si nedá poradit. Nebudu vás rušit. Myslím, že ses dozvěděl, cos chtěl."

Natáhne se po něm a bez ptaní ho stáhne silou zpátky k sobě. "Koukej si sednout, přece nechceš Lexe urazit, když se dělá s večeří i pro tebe." usměje se. "Přestaň o sobě takhle mluvit. Neprodáváš svoje tělo… jen ho ukazuješ. To je rozdíl. Pojď sem." Přitáhne si ho pod svojí paži a obejme ho kolem ramen. "Věřím ti, že mi nelžeš. Jen to možná vidíš… trochu zkresleně. Nedokážu to posoudit. Ale chápu, že se necítíš dobře. Alex prostě jen zanevřel nad všemi ostatními, kteří kolem něj projdou. Nebo… jen nedorozumění?"

Nechá se obejmout. Přitiskne se k útěšné náruči. "Ne, Míšo, v tom rozdíl není. Je to prakticky to samé. Jestli se to provalí ve špitále na praxi, jsem v háji. Nikoho rozdíly zajímat nebudou. Já s ním prostě pracovat nemůžu, nejde to. Nechci s ním být ani v jedné místnosti, natož v autě."

Odtáhne se od něj tak, aby mu viděl do tváře. "Nikdo se to nedozví." pohladí ho po paži. "Nesmíš se tím nechat vydeptat. Kdybys nevěděl jaké je riziko, šel bys do toho? Vím, že mě teď nebudeš mít rád, ale budu mnohem klidnější, když budeš jezdit s Alexem a klukama než s někým jiným. Kluci jsou fajn a Alex… to je prostě Alex. Nevšímej si ho. Dělej jen svojí práci, ano? Bude to v pohodě. Těch pár týdnů nebo na kolik to máš, to vydržíš. Já vím, že ano." Přitáhne si ho konejšivě zpátky. "Nebo si s ním promluv…"

"Já nemám zájem s ním mluvit, o ničem. Dneska mi dal jasně najevo, že… to je jedno. Prostě s ním nechci mít už nic společného. Zítra zkusím vedení přesvědčit, že by mi líp sedělo něco jiného. Já k záchrance nechci, nevidím důvod, proč mě strčili tam." odtáhne se, aby získal trošku prostoru. "Já s ním fakt nehodlám tvořit tým a když v tom jejich podělaným týmu nebudu, bude to špatný. Nedokážu se plně soustředit, když vím, že ho mám za zadkem."

Povzdychne si. "Jak tedy myslíš. Pojď, půjdeme se kouknout, jak to jde Lexovi. Nějak se nám s tím čajem zaseknul." usměje se. Když už nic jiného, tak se pokusí ho alespoň odvést myšlenkami někam jinam.

"Já počkám tady, jestli nevadí." zavrtí hlavou. "Mám toho za celý den dost a večer mám vystoupení. Už se to nedalo zrušit." Bude muset ještě na kolej vzít si věci. Už se nestihne vrátit po vystoupení zpátky a když začínají o hodinu dřív, bude muset jít rovnou tam. Povzdechne si. Než by dojel na kolej, jen by se zas otočil a jel zpět. Někde se tam v odpočívárně prostě zašije a trošku se prospí rovnou tam.

"Jestli chceš, tak deka je hned vedle tebe, klidně si jí půjč." pousměje se než se přesune na vozík. "Co budu dělat, až budu v důchodu? Už teď mě bolí ruce z toho ustavičného přelézání. Já se snad budu plazit." zazubí se.

"Díky, já nechci obtěžovat, ale kdybych si mohl na chviličku zdřímnout…" pousměje se. "Dneska k tomu moc prostoru nebude."

"Klidně se natáhni… nám tady nepřekážíš. Jako doma, Davide, jako doma." usměje se. "Zhasnu ti, ale pohádku ti nepovím, jsem moc lakomý."