Nenáviď mě dnes - část patnáctá

Nenáviď mě dnes - Část patnáctá

---

"Jasně, chápu. Bez rukavic nevylezu a budu se snažit být užitečný a neplést se pod nohy." přikývne, aby si všechno zrekapituloval. Bude se soustředit jen na práci, Alexe prostě vytěsní. Jakoby tu nebyl. Neposere si život kvůli nějakému arogantnímu zmetkovi. Usadí se a rozhlédne se, kam by mohl nacpat ty papíry, aby nepřekážely. Když ohlásí výjezd, jen zhluboka vydechne. Nečekal, že to bude takhle brzy. Ale to se nějak zvládne.

Robin se urychleně přesune na místo spolujezdce. S deskami s ruce se soustředí na popis místa dopravní nehody. "Hele, Davide, jestli si musíš dělat nějaké zápisky a nebudeš stíhat, tak se potom ozvi až budu dělat kompletní uzavření na konci šichty…" houkne dozadu.

Alex mrkne do zrcátka. Zabubnuje prsty do volantu. Roman už je konečně tady, takže můžou vyjet.

Roman se se zazubením vrhne na svoje místo a zabouchne za sebou dveře. "Tohle je tvůj první výjezd se záchrankou?" zeptá se se zájmem Davida, který se zdá být nějaký zaražený.

"No, vlastně i jo… když nepočítám kdysi dávno… ale takhle jo." přikývne. "Já jsem vlastně absolvoval jen praxe po ordinacích a na pitevně, takže… je to docela nové." pousměje se. "A dost jiné."

Souhlasně přikývne. "Je to jiné v tom, že my vlastně připravíme pacienty na vyšetření nebo rovnou na sál. První setkání i první diagnostika. A ne vždy to je příjemné. Takže se připrav na všechno. Co ti hlavně může být nepříjemné teď ze začátku, je ta houkačka nad tvojí hlavou. Je to na palici než si člověk zvykne." zazubí se. "Jinak není čeho se obávat. Jen je potřeba pracovat v týmu. Uvidíš to teď, hasiči udělají před naším příjezdem dost práce."

Alex se podívá do zpětného zrcátka, má na Davida výborný výhled. Zapřemýšlí nad tím, kolik práce mu asi dá, aby se ukázal v lepším světle.

"Houkačku zmáknu." prohlásí přesvědčeně. "Když ji někdo nepoužije jako budíček, je to v klidu. Koleje člověka zocelí." ušklíbne se. "S prací v týmu problém nemám, hádám, že stejně budu dělat jen podržtašku. Já se nebojím, zvládnu to." prohlásí pevně.

Roman nahodí tajemný úsměv. Nakloní se blíž, aby ho slyšel jen David. "Jen tak mezi námi, Robin rád vyhrožuje nic neděláním. Ale počítal bych s tím, že si tě moc rád proklepne už teď. Uvidíš, první diagnostika bude tvoje, tak se snaž." mrkne na něj. "Když takhle proklepával mě a Alexe, tak jsme málem letěli u prvního výjezdu. Když teda nepočítám to, že Alex nás se svým prvotním nadšením málem otočil kolem sloupu. Ale jinak jsme celkem v pohodě parta." zazubí se.

"Připraven na vše. Hádám, že kdybych se seknul, zlikvidovat pacienta mě stejně nenechá." uculí se nevinně. "Nemůžu být zas moc dobrý, když vy jste málem vylítli." Hodí pohled na Alexe. Tomu by i věřil, že ten debil jel jak praštěnej.

"Věříš si, začínáš se mi líbit." zazubí se na něj Roman. "A máš pravdu, likvidace nehrozí, na to má svojí práci moc rád. Ještě jedna věc, na zpáteční cestě sedíš vepředu. Jak si můžeš všimnout, už takhle je tu málo prostoru, tři lidi na stání už je prostě moc. Takže si užij jízdu s nejlepším řidičem. Ten jeho rekord zatím ještě nikdo nezlomil. Kolik, že máš těch pohárů ze závodů, Alexi?"

"Cože?" Koukne do zrcátka. "Ty mě tam pomlouváš?"

Další zazubení. "Samou chválu, kamaráde, jak jinak. Tak kolik jich je?"

"Dost, po tom posledním jsem je přestal počítat." zazubí se, ale v hlavě mu pěkně šrotuje. Co na něj Roman napráská?

"Rychlostní rekordy mě nějak neberou." odtuší chladně. Tímhle na něj teda rozhodně dojem neudělá.

Prohlédne si Davida zkoumavým pohledem. Tohle prostě není dobrý.

"Alex je dobrej příklad toho, jak jít za svými cíli. Není to jen o rychlosti. Spíš o hlavě. A být u zásahu co nejrychleji je fakt důležitý." zamyslí se nad tím Roman. "Vlastně se nedivím, že tě dali k nám. Uvidíš s námi prostě to nejlepší." uchechtne se. "Takové VIP místo."

"Tak jo, lidi, konec vykecávání. Jsme na místě." odtuší Alex, který to celé slyšel, ale nijak to nekomentuje. Natáhne se pro vysílačku, aby zahlásil potřebné údaje. "Všichni ví, co mají dělat."

Nadechne se. Takže do boje. Ještě než vyskočí ze sanity, připomene si pravidlo číslo jedna a sáhne si pro pár rukavic. Pak už se víceméně veze.

Roman popadne dva bágly, aby jeden podal Robinovi. Kývne na Davida, aby šel s nimi.

Alex vyskočí ze svého místa, popadne batoh a vezme nosítka. Vrhne pohled na Davidova záda, ale nemůže se na něj moc soustředit, nemuselo by to dopadnout dobře. Teď je v práci. Ostatní až bude čas.

"Alexi, obhlídni to támhle," mávne k jednomu z vozidel, které právě hasiči rozebírají jako plechovku. Podle přání položí nosítka u nich a se svým batohem se přesune. Neví, jestli se mu to zdá nebo si to prostě jen představuje, ale má pocit, že ho někdo sleduje.

Robin zaklekne k prvnímu vyproštěnému. Hasiči odvedli jako vždy dobrou práci. Naštěstí tohle je jedna z těch nehod, kdy jsou zranění spíš otřesová než destruktivní. Pobídne Davida, aby překontroloval pod jeho dohledem případná zranění nohou. Sám ihned provádí kontrolu, aby se ujistil, že je všechno jak David hlásí. Nakonec mu do ruky strčí kapačku. "Drž to v týhle poloze." pobídne ho. "Jdu se kouknout za Alexem. Hasiči vám pomůžou naložit." Poučí ho.

Doufá, že obstál. Robin ho sledoval jako ostříž. Převezme kapačku a drží jí přesně dle pokynů. Když je od něj Alex dál, rozhodně se cítí líp. Rozhlédne se kolem, aby se ujistil, že to tak ještě nějakou dobu bude. Cítí se podivně nesvůj, když se na něj Alex tak dívá. Co komu udělal? Mohl mít praxi kdekoliv a šoupnou ho k sanitce, kterou řídí tenhle zmetek. Povzdechne si. S tím už nic nenadělá.

Ukáže Robinovi všechny svoje kroky, které udělal ještě před vyproštěním a nechá ho, aby dělal svojí práci. Zavedenou kapačku si pověsí za límec trička, protože bundu si jaksi opomněl v autě. Ohlédne se na Davida, aby zjistil, že právě plní podobnou funkci. Lehce se usměje než se sehne, aby vzal nosítka a pomohl druhým kolegům se zraněným do útrob sanitky. Popravdě je dost překvapený, že David se dal na studium doktora. To byla práce, kterou k němu nějak vůbec netipoval. Mohl dělat cokoliv… Jenže na svatbě je zajímalo něco naprosto jiného než zaměstnání toho druhého. Uvnitř sebe si povzdychne, nechce dávat najevo tenhle typ emocí, které v něm právě víří.

Vlastně si tu připadá poněkud nepatřičně. Stojí tam jak tvrdé y a čeká na pokyny. Sice nepředpokládal, že hned předvede svou genialitu a znalosti, ale že bude až takhle k ničemu, to nečekal. Rozhlédne se kolem, zadívá se na hasiče… Nemá zkušenosti z terénu, musí se to všechno nejdřív naučit. V duchu se ušklíbne. A ještě má za zadkem toho zmetka. Vážně ideální pracovní prostředí. Jenže to si člověk nevybere. Aspoň mu dává pokoj a víceméně si ho nevšímá. Mohlo by to být horší. Výsměch a urážky je sice zvyklý snášet, ale v téhle práci to není.

"Davide? Jsi přítomný?" usměje se na něj Roman. "Naložíme ho a vypadneme odtud." kývne na něj a poukáže, aby se chopil jednoho z madel u nosítek.

Alex s Robinem posbírají veškerý materiál, který po nich na zemi zbyl, aby tam nezanechali nějaké stříkačky a podobné drobnosti. "Tak můžeme vyrazit?" Nakoukne Alex do útrob sanity, aby se ujistil, že mají všechny a všechno. Usměje se, než za nimi zabouchne zadní dveře. Přesune se na svoje místo, aby nastartoval a mohl vyjet na cestu zpátky. Uvědomí si Davidovu přítomnost. "Všechno v pořádku? Nemučil tě Robin?" uvědomí si svojí chybu, protože David se tak podmračeně dívá před sebe.

Pomůže Romanovi a usadí se dle pokynů vedle řidiče. Je z toho fakt na větvi. Sedne si a upře zrak před sebe. Nemá v úmyslu se na Alexe ani podívat. "Jsem v pohodě." ucedí, aniž by odtrhl pohled od silnice.

Zahlásí se na centrálu a zapne houkačku a raději se soustředí na řízení místo na Davida. I když by se na něj momentálně soustředil raději, protože to chtěl vyřešit. Bylo to hloupé nedorozumění. Jenže už uběhlo moc času. Co všechno se za tu dobu nahromadilo? "Měl bys na mě potom minutku?" za zkoušku nic nedá. Ale ani se na něj nepodívá.

"Na tebe nemám ani vteřinu." odpoví a snaží se znít klidně. Nevidí důvod, proč se zbytečně vystavovat nějakému posměchu. Prostě se chce věnovat své praxi a pak se převlíknout a zmizet.

Stiskne rty k sobě. Prsty pevně sevřou volant. Hlavně se nenechat rozhodit. Na té misi nějak moc změknul. Už to nebyl on. Nepoznával sám sebe. Spíš bouchne, než stiskne klakson oznamující průjezd vrátnicí nemocnice. Potom prostě vyskočí z auta. "Jestli chceš pomáhat, máš možnost." houkne ještě přes rameno.

Ušklíbne se a vyskočí z auta taky. Rozhodně se jím nemíní nechat zahanbit. Zamíří dozadu, aby byl po ruce Robinovi, kdyby něco.

Nechá předání na Romanovi a Robinovi. Sám obstará ten zbytek. Vypadá to, že David s ním nebude komunikovat, když nebude muset. I teď následoval Robina.

Robin se ohlédne, kde má Davida a pokyne mu, aby šel s ním. Společně předají pacienta. "Teď přichází ta nejlepší část každého výjezdu." řekne ironicky, když dostane papíry. "Vezmeme si to s sebou a já ti ukážu co a jak. Teď budeme mít chvíli než kluci uklidí sanitu."

Přikývne a následuje ho. "Jasně. Bude papírování?" zazubí se. "Bezva, to obzvlášť zbožňuju. Víc papírování a doktor už by se vůbec nedostal k tomu, co vystudoval."

Zazubí se. "Přesně tak. Sedmdesát procent času strávíš papírováním místo abys léčil. Kdyby to tak bylo naopak." Postěžuje si. "Dáš si kafe?"