Nenáviď mě dnes - část dvanáctá

Nenáviď mě dnes - část dvanáctá

---

***

Pohlédl znovu na papírek, na který si během telefonního hovoru s Martinem naškrábal adresu ateliéru. Ne, že by si ji nepamatoval. Město znal i bez mapy. Zkontroloval si to, a když zjistil, že se trefil napoprvé, tak se s pousmáním vydal ke dveřím. Zmáčkne zvonek podle udaného jména.

"Prosím?" ozve se z repráčku u zvonku. Podle hlasu je to spíš Kuba. Nahoře už je všechno připravené k promítání fotek. Nakonec to udělali nahoře v ateliéru, aby zas neotravovali Míšu s Lexem v jejich bytě. A Roman se tvářil, že stejně nemá chuť se toho účastnit. Martin zrovna vařil kávu a vyptával se Míši a Lexe na ten pobyt na farmě. Vrátili se snad s ještě větším úsměvem, než když je tam nechávali.

"Čau, tady Alex." Houkne do repráčku. Vyčká si na zabzučení, aby mohl vyběhnout do řečeného patra, ve kterém už stojí mezi dveřmi vyzubený Jakub. "Jsem poslední, nebo ještě někdo chybí?" zdržel se v práci, protože kluci byli zvědaví a musel vyprávět.

"Neboj, jdeš akorát." usměje se na něj Kuba. "Tak pojď dál. Kluci už tu jsou. Martin dělá kafe, tak na něj houkni, jestli chceš taky." vpustí ho dál a zabouchne za nimi dveře. "Už jsme skoro kompletní." usměje se na Míšu. "Tak povídejte, přehánějte, jak jste se měli…"

"Zdržel jsem se v práci, tak jsem si říkal, že budu poslední a ještě opožděnec." usměje se. Skopne boty vedle těch dalších. "Ahoj ve spolek." pozdraví osazenstvo. Je tu nějak plno, když se sejdou všichni. Usměje se. "Čau Martine, kafe si nedám, díky. Už jsem jedno dneska měl. Stačí voda ze zdi." Přejde k Míšovi, aby ho objal. Na Lexe jen s úsměvem kývne. "Vypadáte oba zatraceně skvěle. To se mám oženit, abych zářil spokojeností? Jste jak dvě zářivky." zazubí se.

"To není svatbou. To je prostě výběrem toho správného partnera." pousměje se Lex. "A co ty? Jak válčíš s běžným životem? Zvykáš si?" Neměli možnost si spolu promluvit na svatbě. Lex si přitáhne Míšu k sobě. "Krásně jsme si odpočinuli. Míša se zase svezl na koni a tentokrát se už vůbec nebál." pousměje se a láskyplně pohladí tvář svého manžela.

Martin mezitím postaví na stolek vyžádané kávy a čaje a před Alexe sklenici vody s plátkem citronu. Když už chtěl jen kohoutkovou, ať má aspoň úroveň. Kuba se mezitím usadí na pohovce vedle Lexe.

"Řeknu to nahlas, ale závidím vám." prozradí se upřímně. "Zvykám si na starý režim. Máme v práci trochu problém, takže střídám starý služby a je to nezvyk. Lidi už se mnou nepočítali a já se tam zase nakýbloval." zazubí se. "Výhodou je, že už mě zase normálně budí budík, a ne rány od granátů." Složí své tělo na volný bobík vedle pohovky. "Nezasedl jsem někomu místo, že ne? Díky, Martine."

Michal se se stejným citem otočí tváří k Lexovi. Stiskne mu dlaň, kterou svírá tou svojí. "Nebál jsem se ani prvně." řekne bezelstně se spikleneckým úsměvem. Narovná se v ramenou. "Dělal jsem jen herečku."

Lex se na Alexe usměje. "Třeba taky budeš mít štěstí a potkáš někoho, kdo se k tobě bude hodit. Rozumím, takže zas jezdíš?"

Martin zavrtí hlavou. "V pohodě, místa je tu ještě dost. Kdybys chtěl třeba čaj nebo tak, stačí říct."

Lex se zadívá na Míšu, prsty přejede po tváři. "Takže herečka, jo? Myšičko, ty jsi příšerně mizerný lhář." usměje se pobaveně a pevně ho sevře v náručí.

"Kdy dorazí David? Mluvil s ním někdo?" zeptá se zvědavě Kuba. "Já už chci ty fotky vidět. Jsem na ně děsně zvědavej."

Souhlasně přikývne. "Zase jsem se stal pirátem silnic a nepřítelem všech řidičů. Ale už nejsem tak divokej. Asi fakt stárnu. Budu muset dát Sáře zapravdu." zazubí se. S úsměvem sleduje chování Lexe a Míši. Z nich ta spokojenost jen čpí.

"Já ti lhát ani nechci, ale kluci tam nebyli, přece se nepřiznám, že jsem měl prdelku staženou strachy." zakroutí s úsměvem hlavou. "Já s Davidem mluvil, říkal, že si to ještě rozmyslí. Přiznejte se, kdo mu co udělal? Netvářil se dvakrát nadšeně." Zamračí se na ně Michal.

Alex uhne pohledem, protože tenhle rozhovor se mu moc nezamlouvá. Stále ještě mu v hlavě běhaly myšlenky na to, co se stalo. A stále ještě si nedokázal vybavit svého nocležníka ze seníku.

"Menší roztržka v autě, nic vážného." ozve se Kuba. "Nebylo mu dobře a ještě měl nějaké nervy, asi zas dělal nějakou zkoušku. Mám mu zavolat? Ať na něj nečekáme zbytečně?"

Lex se sehne k Míšovi, lehce se otře tváří o tu jeho. "Asi by sis měl se svým kamarádem promluvit. Vážně promluvit." řekne k němu tiše. "Tak mu zavolej, ať víme, na čem jsme. Bylo by nezdvořilé začít bez něj."

"Proč vážně? Nemůžu z něj dolovat moudra, když se tak zabejčil." povzdychne si Michal. "Já mu zavolám." vytáhne mobil z kapsy, aby vytočil Davidovo číslo.

Alex se zamyslí s pohledem upřeným na Míšu, když mu to David konečně zvedne a začnou spolu mluvit. Nevnímá, co mu říká. Je ztracený ve svých myšlenkách. Byl ztracený celou dobu co přijel domů. "Vojtěch nedorazí?"

Martin zavrtí hlavou. "Kdepak. Na poslední chvíli mu do toho vlezla nějaká porada a po těch bývá většinou mrtvej jako lančmít. Omluvil se, že si to pak projde sám. Dá si někdo buchtu? Upozorňuju, že jsem nepekl já, ale Lex."

"Tak to já si dám. Dvakrát." ozve se Kuba mlsně. "Cože ses dal zase do pečení?"

"Měl jsem prostě chuť." odpoví Lex a hladí svého manžela po paži, zatímco telefonuje.

"Já si dám taky, určitě rád ochutnám." ozve se Alex s úsměvem a natáhne se pro talířek, aby si vystál řadu na příděl. "Nepekl jsi?" zeptá se zvědavě.

Michal zaklapne hovor. "David dorazí tak do deseti minut, ale prý na něj nemusíme čekat. Máme začít bez něj." oznámí osazenstvu. David zněl divně. Podobně, jako když spolu naposledy mluvili. Nelíbilo se mu to. Něco se muselo přihodit během víkendu na statku.

"Jo, moje pokusy většinou nedopadají dobře." osvětlí Martin při krájení buchty.

"Ten smrad jsme nemohli vyvětrat několik dní." doplní ho se smíchem Kuba. "Ale já tě miluju i tak, víš?" obejme přítele zezadu kolem pasu. "Navíc nám stejně peče Lex."

"V pořádku?" zeptá se Lex starostlivě, když si všimne Míšova výrazu. Už na něm pozná všechny emoce. "Já bych stejně počkal. Deset minut už není tak dlouhá doba."

"Buďte rádi, že jste nezažili moje pokusy o pečení. Jsem rád, když si sám uvařím nějaké základní jídlo, abych nežil z instantních věcí. I když je fakt, že když jsem bral dvojité služby, tak jsem většinou padnul za vlast do postele a pak se cpal krabičkovou stravou od Sáry, která se o mě do své svatby tak pečlivě starala. Teď už je s tím utrum." zazubí se.

"Náhodou, naložit maso umíš dobře." ozve se Michal. Na těch několik společných jídel si rozhodně nemohl stěžovat. Otočí se zpátky na Lexe a zavrtí hlavou. "Jen se mi to nezdá." povzdychne si. "Dám si taky kousek, i když už jsem měl." uculí se bezelstně.

"To bude určitě dobrý." pousměje se Lex. "Jen si dej." přikývne. On sám si už nedá, stačí mu, že měl doma a že to pekl.

Martin se zrovna spokojeně usadí se svou porcí, když se ozve zvonek. "Že by David? Jdu otevřít." zmizí v chodbě, aby se za pár minut připojit i s Davidem.

"Ahoj." pozdraví je poměrně vesele, na Alexe se ani nepodívá a automaticky se usadí vedle Lexe a Míši. "Tak jaké byly líbánky?"

"Dám, cukr na uklidnění." usměje se a natáhne se, aby si nabral. "Ahoj Davide." usměje se na příchozího. "Líbánky byly úžasné, jak jinak, když mám vedle sebe Lexe, že lásko?" usměje se láskyplně na svého manžela.

"Ahoj." pozdraví Alex a stáhne se se svým talířkem zpátky na bobík. Přeměří si ho zkoumavým pohledem.

"Já si tě moc rád uklidním i jinak." zavrní mu Lex do ucha. "A jelikož mě má vedle sebe prakticky neustále, tak jsou to nikdy nekončící líbánky. Čekám, kdy už mě začne mít dost." zasměje se Lex a věnuje Davidovi pátravý pohled. Míša má pravdu, něco se mu na něm taky nezdá.

"Tak to je fajn. Klidně jste měli začít i beze mě. Tak to spustíš, ať tu nesedíme jen tak?" zadívá se na Martina, který se zvedne.

Míša se zasměje. "Mít tě dost? Nikdy." Vtiskne mu drobný polibek do koutku úst. "Nekončící líbánky mám moc rád, to bys měl vědět ze všech nejlíp.'" usměje se. Stočí pohled z Lexe na Davida, z Davida na Martina a potom na Alexe, který s podivným výrazem sleduje právě Davida. Zamračí se, ale ihned to zaplaší. Bude o tom přemýšlet později. Až si s Davidem promluví. Na Alexovi nebylo nic divného, sledoval stále někoho.

Alex si vzpomene… "Martine? Připravil jsi dost papírů? Pět tisíc fotek je dost."

Martin mávne rukou. "Většina z nich se víceméně opakuje. Stačí rozpětí." otočí se od připojování foťáku k televizi.

"Budu si to pamatovat." přikývne a zaměří se na obrazovku.

…