Nenáviď mě dnes - část čtrnáctá

Nenáviď mě dnes - část čtrnáctá

---

"Jasně, já.. netušil jsem, jak to tu bude. Tak jsem si vzal všechny věci s sebou." poukáže na naditý batoh na zádech. "Oni nám stejně nikdy nic neřeknou, a když jo, tak to stejně není úplně přesně. První medik? No, tak snad vám k něčemu budu a nebudu se jen motat pod nohy." pousměje se.

Zasměje se. "Hele, k nám se nemusíš stěhovat… ne, chápu to. Taky jsem to zažil. Takže… Tady stojí všechny sanity, když nejsou na výjezdu. Během toho se čistí, doplňuje materiál… prostě všechno, co je aktuálně potřeba. Doktoři papírujou, mnohem lepší." zašklebí se. "Tahle je naše." Poklepe dlaní na žlutou kapotu. "Romane, vylez, máme tady budoucího doktora." Ze sanity vykoukne Romanova střapatá hlava.

"Super, dneska nebudu sedět sám." zazubí se. "Čau, jsem Roman." vztáhne k němu ruku. "Nezahlcuje tě moc? Kdyby ano, tak řekni. Občas svojí práci moc žere. Au! To bylo za co?" chytne se za poraněnou paži, jak to ní dostal celkem silnou ránu zatnutou pěstí.

"Ty víš za co." řekne Robin sladce. "Ten náš pan řidič, se tu ještě neukázal? Přísahám, že ho stáhnu z kůže, jestli mu to bude trvat ještě dalších pět minut."

"David." natáhne se, aby přijal Romanovu ruku. "Ne, v pohodě. Nemám problém pobrat víc informací najednou, když mi je někdo řekne. Já… asi bych si měl pořešit to oblečení. Když mě nasměrujete, tak si to snad nějak dokážu vyjednat. Ať vás tady nějak nebrzdím."

"To je v pořádku. Roman ti ukáže, kde je šatna, a vyhrabe ti i to oblečení. V těch džínách bys moc parády neudělal. Nebo spíš… kapky krve na džínách moc parády neudělají. Tak šup. Chci vás tady do deseti minut mít nastoupený. Já zajdu vytočit Alexe. Jestli zaspal, tak poletí oknem." zavrčí. Dnes je nějak v ráži.

"Zlato? Klid, jo?" vezme ho Roman kolem ramen. "Oblíknu Davida a seženu Alexe. Běž si dát kafe, než nám ta šichta začne. Víš jak to chodí v pondělí ráno."

"Robin je docela ostrej." naváže, když ho Roman zavede do šaten. "Mám se ho hodně bát?" Rozhlíží se kolem sebe, aby se zorientoval. "Můžu si tady nechat někde věci? Jednak to tahat s sebou nechci, a pak hádám, že stejně nemůžu."

"Ani ne, je v klidu. Jen dnes měl trochu hektičtější ráno a zase se to na něm podepsalo… Neboj se, jak začneme vyjíždět, tak bude zase dobrej a přátelskej. Nebo… možná si chce získat autoritu." zazubí se. "O věci se neboj, máme tady skříňky pro stážisty. Tam si všechno necháš. Nekrade se tady, takže nepotřebuješ ani zámek. Tak tady to je." Vpustí ho do dveří. "Toho smradu si nevšímej. Kanady některých našich kolegů jsou horší než atomová bomba a nedá se to vyvětrat. Zradily nás i reklamy na deo spreje. Co máš za velikost?" Ponoří hlavu do jedné z plechových skříněk. "Jo, když budeš potřebovat záchod nebo kafe, tak odpočívárna s kávovarem je za rohem a záchod i se sprchama jsou za těmi zavřenými dveřmi. Kluci střídali, tak se zrovna myjou." mávne ze skříňky rukou někam za sebe. "Tak tady to je." Položí před něj hromádku se stejnými kalhotami. "Až si vybereš, tak najdeme i bundu. Tak mě napadlo. Co máš za boty?"

"Já jen, aby se o to někdo nepřerazil. A navíc, tohle nesmím ztratit, ale důkladně prostudovat." zamává štosem papírů. "Díky za info." na chvíli se musí zamyslet nad svou velikostí. "Jasně, já už se tu nějak zorientuju. "Boty, no… " zadívá se na svoje tenisky. "Zřejmě nevyhovující."

"Nemusíš mít obavy, záchranáři mají pud sebezáchovy. Někteří." zazubí se. "Hele, jestli budeš chtít zůstat v teniskách, tak můžeš, s tím my problém nemáme. Ale jestli si je nechceš zničit, tak si tady vyber i boty." Mávne ke skříňce. "Sem si to naskládej." ukáže na volnou skříňku s nálepkou Stážisti. "Jsi tu zatím jedinej a pro teď vás asi ani víc nebude. Potom přijď za námi k sanitě, jo? A moc se nezdržuj. Za pár minut nám začíná oficiálně výjezdová směna a to bude šrumec."

"Jasně. Já sebou hodím. Jen se převlíknu." podívá se trošku beznadějně na hromadu oblečení. "No, snad to zvládnu. Za pár minut. Dorazím." přikývne odhodlaně. Tohle tedy bude výzva. Okamžitě se natáhne k hromádce, aby našel svou velikost.

"Ke kalhotám si vezmi i bundu. Jsou na věšáku v té skříňce. Spodky a tričko tuším máš. To ti myslím bude stačit. Propisku ti půjčíme. No a… pokud musíš mít nějaký papíry, vezmi si je sebou, kdyby byl čas…" vyjde ze dveří a nechá ho tam, aby si nějak poradil.

Přikývne a začne pracovat na tom, aby se vhodně ošatil. Samozřejmě je trošku jiné číslování, takže když si oblékne kalhoty, zjistí, že mu zrovna nepasují. Zkusí menší a ty už celkem přijatelně sedí. Víceméně podobné je to se zbytkem. Rychle to na sebe natáhne,

hodí si batoh do skříňky, popadne ten štos papírů a zamíří k sanitce. No, tohle bude jistě zážitek na celý život. Bílý plášť a čistá ordinace to teda rozhodně není.

"Hotovo? Díky bohu, že sis nevzal nic upnutého. Tyhle hadry je lepší mít volnější." pochválí Roman Davidův výběr, když ho uvidí převlečeného. "Ještě si připni ceduličku. Kdyby přišla kontrola, ať nemáš průser. A běž rovnou dovnitř sanity, Robin ti bude chtít určitě něco povyprávět. Já ještě pro něco skočím…"

Alex se s nasupeným výrazem konečně dostaví na své pracoviště. Ti mu tedy zase dali. Nesnáší tohle papírování kolem. "Už jsem tady a nezabíjejte mě." zavolá na Robina a ve spěchu mine Romana nesoucího nějaký materiál, musí se převléknout.

"Ceduličku…" zopakuje a přemýšlí, kde ji v tom zmatku nechal. Určitě si ji pokládal na lavičku v šatně, pak hodil všechny věci do skříňky, cedulku sebral a strčil ji… začne se jednou rukou šacovat, druhou drží papíry a zamíří do sanity. "Prý máš pro mě nějakou pohádku." zazubí se na Robina. "Teď už vypadám, že tu možná mám i co dělat."

"Výborně. Celkem ti to i sedne. Nechceš k nám?" zazubí se. Když tu má Alexe, tak už je klidnější. "Jo, něco pro tebe mám. Pár bezpečnostních pravidel a tak. Takže… pravidlo číslo jedna. Ať už se děje cokoliv, tak si nezapomeň nasadit rukavice, jasný? Pokaždý, když polezeš při výjezdu ze sanity, tak je chci vidět…"

Alex se se zadýcháním prudce zastaví mezi rozevřenými dveřmi sanity. Zasalutuje. "Tak jsem tady, pane kapitáne." zazubí se. "Ou." Úsměv mu spadne ze rtů přesně ve chvíli, kdy spatří, že Robin není sám. David? Tady?

Otočí se zvědavě za hlasem, aby ho málem stihl infarkt. Alex? Co ten tu sakra chce? To ho snad pronásleduje, aby ho důkladně mučil? Papíry vyletí z ruky, která tím úlekem úplně ztratila cit. "Sakra, krucinál." okamžitě se skloní, aby je posbíral a nemusel se dívat na Alexe. To mu tedy ještě scházelo. Co tu krucinál dělá?

"To je dost, ty komediante, kde ses flákal?" Spraží ho pohledem. Shlédne na Davida, který si dřepne ke všem těm papírům. Sehne se, aby mu pomohl. "Koukej zalézt na svoje místo. Jo, mimochodem. Tohle je David a bude u nás pár dnů na praxi. Tak se k němu koukej chovat slušně." otočí se na Davida. "To je Alex, náš řidič. Seznámíte se později, teď není moc času."

Alex se překvapeně podívá na Davida. Na praxi? On je doktor? Raději se sebere a překročí rozsypané papíry, aby zaplul na svoje místo. Sehne se pro jeden, který odlétl dál než ostatní. Podá mu jej. "Tady." řekne klidně. Možná by se měl omluvit, ale… na to potřebují soukromí. "Vítej u nás." řekne povzbudivě.

Dobře, co provedl tak špatného, že se mu musí dít tohle. To musí mít tak zatracenou smůlu? Nestačí, že udělal chybu, ještě ji musí mít i na očích. Ale tady si nesmí dovolit nějaké osobní problémy. Natáhne se pro papír, který mu podává Alex, ale na něj se ani nepovídá. "Dík." řekne naprosto bez výrazu.

Robin Davidovi podá hrstku papírů. "Alex bývá občas dost poděs, ale rychle si na to zvykneš… No, abych se vrátil k těm pravidlům. Rukavice. Na ty mysli pokaždé. Věř mi. Najdeš je tady." ukáže na krabici s rukavicemi těsně vedle dveří. "Vystupuješ a vezmeš si je. Vepředu jsou na palubní desce. K tvým pravomocem tady. Dnes se připrav hlavně na sledování naší práce popřípadě něco přines, podej nebo podrž. Chci se nejdřív podívat jak pracuješ. Ale buď připravený na cokoliv. Budu se ptát, jasný?"

Alex jen matně poslouchá jejich rozhovor, který k němu doléhá. Tohle je jako z hodně špatného filmu. Sice se chtěl s Davidem střetnout a omluvit se. Teď, když věděl, co udělal, tak alespoň věděl, za co se omlouvá. Za svou neomalenost a hloupost. Hodí sebou na sedadlo, bunda letí na sedadlo vedle něj. Volnou rukou si prohrábne vlasy. Osud si s nimi

pohrával dle libosti. Nechtěl, aby si David myslel, že s ním zacházel jako s nějakou levnou kurvičkou. Vždyť ten kluk mu byl sympatický v mnoha ohledech.

Halou se rozezní tón ohlašující výjezd. Cukne sebou, jak se lekne. "Třináctko, máte hlášený výjezd k dopravní nehodě…" Automaticky sáhne k zapalování, aby nastartoval.