Nenáviď mě dnes - část jedenáctá

Část jedenáctá

betaread: Martin

---

Vezme mobil do ruky, aby splnil požadavek. Co na tom, alespoň se na chvíli zabaví a třeba i pobaví. "Hlavně večer v normální hodinu, díky. A nezapomeň se představit." zazubí se. Překvapeně se ohlédne, když na jeho rameno dopadne Davidova hlava a pak ještě následuje automatické přitulení k jeho paži. Zarazí se, ale nic neřekne. Jen shlédne na spící tvář. Jeho mimika nedá navenek nic znát.

"Jasně. Já přes týden učím, chodím spát se slepicemi." zavrtí Vojta nechápavě. "Neboj, déle jak v devět volat nebudu a představím se ti určitě. Dostáváš takových telefonů víc?" zadívá se na něj zvědavě a jeho pohled sjede na Davida. "Nějakej moc tulivej. To toho nemá za ty dva dny dost?"

"Pokud máš na mysli hovory od obdivovatelů, tak ne. Ale rok jsem nedržel mobil v ruce, co kdybych to popletl a spletl si tě s nějakým jiným dávným milencem?" zazubí se. Opře si pohodlně hlavu o opěrku. Tisknoucí se tělo je příjemné i pro něj. "Asi nedostal dostatečnou péči. Nech ho spát, alespoň mu není špatně. A mě to neobtěžuje."

Vojta se zamračí, ale dál to nekomentuje. "Jasně, chápu. A jaký to je, rok bez mobilu?" zeptá se zvědavě, zatímco nevraživě zahlíží na spícího Davida.

"Tys neměl rok mobil? Ty vole, to by mě zabilo." ozve se zepředu Jakub. "Hele, kluci, a co takhle že bychom se někdy sešli a prohlídli fotky. Mě osobně třeba moc zajímají ty, kde Vojta leží pod stolem."

"Jediná elektronická komunikace byla přes vysílačku." Pokrčí jedním ramenem, aby nějakým neuváženým pohybem neprobudil Davida. "Dá se na to celkem v pohodě zvyknout. Člověku to nakonec ani nepřijde. Do doby, dokud nechce volat domů." pousměje se. "Doufám, že já tam taky neležím někde pod stolem?" zeptá se jen tak mimochodem mezi řečí. Ale mohl by se dozvědět, co se v noci dělo.

"Ty tam mockrát nejsi." ozve se od volantu Martin. "Záhadně jsi se vytratil s tím, že jdeš spát. A šel jsi ještě docela v pohodě, jen ti Vojta odebral flašku. Tu jsi nějak zapomněl pustit." rozesměje se.

"Mě by stejně bez mobilu švihlo." zavrtí hlavou Kuba. "Dvakrát denně minimálně volám Martinovi."

"Jo, chodím s příšernou stíhačkou." zazubí se jmenovaný a slízne ránu do ramene. "Auva. Řídím."

"Proč já vlastně ztrácím život s takovým… takovým…"

"Protože mě miluješ." odpoví Martin pevně. "A vůbec. Musíte mi dát taky vědět, jestli chcete nějaké fotky. Budu to pak dělat naráz, tak ať si někdo nevzpomene za půl roku."

Vybaví se mu, jak přemlouval barmana o další lahev. To by sedělo. "Měl jsem nutkání se opít do němoty a na chvíli zmizet myšlenkami z povrchu zemského." pokrčí rameny. "Vyfásnul jsem si ještě novou. To si vybavuju. A fotky prosím pouze na cd, mě to tak stačí. Sára si z toho určitě nějaké vyvolá sama." Shlédne na Davida. Něco mu tu nesedí, ale nedokáže vymyslet co. "Takhle se pošťuchujete pořád?" zeptá se celkem bez předstírané zvědavosti.

"A tos vypil celou? No ty vole. A vypadáš z nás všech asi nejlíp." zazubí se Kuba. "Jo, my se pošťuchujeme pořád. Dává to vztahu ty správný grády. A nejen vztahu… takhle v partě do sebe vyrejváme v jednom kuse. Hlavně jistý nejmenovaný co sedí vzadu, do jistého heterosexuálního kamaráda. A ten by se měl fakt stydět."

Martin kývne. "Fakt jsi ho na tom obřadu dost potrápil. Jednou ho znechutíš tak, že zdrhne a už se nevrátí. Měl bys fakticky brzdit. Romča je fakt hetero. Kdyby nebyl, tak už to dávno víme. Lex s ním bydlí. Všiml by si, kdyby měl Roman homosklony. Tak už ho proboha nech na pokoji. A k těm fotkám, Alexi. Mám jich kolem pěti tisíc. Musíme se domluvit, které budeš chtít… jakože ty, kde jsi ty a ti, kdo tě zajímají. Je mi jasné, že nebudeš chtít třeba fotku Vojtěcha, jak se ho Roman pokouší škrtit, a tak. I když, ta stojí za to." rozesměje se a Kuba se k němu přidá.

David se jen zavrtí a přitiskne se těsněji ke zdroji tepla. Vojta nafoukne tváře a zamračí se. "Náhodou. Něco v něm být musí, když se drží party gayů."

"Asi jsem holt podceňoval svoje schopnosti vázat alkohol i po takové době. Někdo umí a někdo ne." Zazubí se. "Martine, tak ty fotky nějak prober a uvidíš. Určitě chci nějaké z obřadu těch dvou. Ať mám taky nějakou památku. Nebo mi zavolejte všichni a domluvíme se s každým na nějakou dobu, abychom všechno stihli vyřešit." Rukou tak nějak automaticky vyjede na dlaň, která svírá jeho paži, když se ze spánku zavrtí. Lehce ji pohladí, než si uvědomí, co dělá, raději se ihned stáhne.

"Hele, já mám super nápad." ozve se Kuba radostně. "Až se vrátí ti dva, tak si u nich uděláme promítací večírek. Sedneme si, dáme popkorn, každej vyfasuje papír a tužku a bude si psát který fotky. Aspoň si třeba doplníme nějaké chybějící informace. Fotograf kolikrát zachytí věcí. Bude sranda. S náma časově problém není. Já i Martin si dokážeme upravit rozvrh. Co vím, tak Lex s Míšou taky, pokud se domluvíme zavčas. Vojta by problém mít taky neměl. Prostě bychom to mohli zvládnout dát do kupy, co vy na to?"

"Zní to jako dobrý nápad." přisvědčí s přikývnutím. "Ale svojí stoprocentní účast neslibuji. Když tak bychom se potom Martine dohodli během toho focení, jo? Vážně vám nemůžu říct, jak to teď budu mít. Nevím jak dostanu služby a tak."

"Focení? Jakože tamto focení? Ty budeš na tom kalendáři? Ach můj bože." vydechne Kuba. "Martine, jak ty to sakra děláš, že vždycky ukecáš ty nejlepší. Ten kalendář chci! Fakt ho nutně potřebuju."

"Ještě jsem na to nekývnul stoprocentně." Uzemní ho lehce. "Je to trochu složitější, ale zase si říkám… proč ne? Jsi přítelem autora a neměl bys ho? Trochu divné, ne?" usměje se. Poslední dobou se jen usmívá. Uvědomí si. "I když je to logické, pokud mě moje bujná fantazie neklame. Slintat nad cizími, když máš doma tak pěknýho kluka, není to škoda?"

"No jo, ale jsou ještě hezčí, že jo… auva." otočí se zraněně na Martina. "Víš, že já jsem obdivovatel estetické krásy a…"

"Já vím, doma máš užitou. Radši sklapni, než zastavím a vysadím tě tu." odtuší Martin klidně. "Vidíte to? Proto ten kalendář prostě nedostane. Pokud vím, tak pro něj mám být ten nejhezčí já."

"Asi bys už měl opravdu mlčet. Pěšky bych to jít nechtěl a Martin má pravdu." zazubí se Alex na Jakuba. Vybaví se mu, jak se s Davidem smáli té estetické kráse. Polkne. Komu co udělal, že si nemůže vzpomenout a přitom má pocit, že má odpověď na dlani?

...

David se probere zrovna v době, kdy už vjíždějí do Prahy. Neuvědomuje si, po kom se to tak válí. Ještě v polospánku se zavrtí. Ten dotyk je mu příjemný. Strašně ho uklidňuje. Ovšem jen do chvíle, než otevře oči a podívá se do tváře Alexovi. Prudce se odtáhne co nejdál mu prostory auta dovolují.

Podívá se na tulícího se Davida přesně ve chvíli, kdy se jeho oči otevřou. Stále ještě jsou skryté oparem spánku. Zarazí se, když se od něj odtáhne jako by měl lepru nebo nějakou podobnou nemoc. Ležel mu pár hodin na rameni a teď se od něj odtáhne takovým způsobem? Přimhouří oči, což nemůže být přes tmavé skla brýlí vidět. Obrní se. "Je ti líp?" zkusí navázat hovor.

Ani se na něj nepodívá. Prostě nemůže. "Je mi fajn, nestarej se." zabručí. Nechce se bavit. Nemá chuť komunikovat s nikým. Jen si zalézt do postele a na nic nemyslet. Na nikoho nemyslet. Dokud s ním byl Dwight, bylo to o tolik snazší.

"Mohl bys mi konečně vysvětlit, co jsem ti udělal? Vážně nemám nejmenší tušení. Snad tě tolik nevzalo, že se Dwight sbalil a nazdar, když jste spolu tak tokali? On už je takový." odsekne mu. "Určitě ti to srdceryvně vysvětlil než po tobě skočil." zamračí se. "Nemusíš si zlost vybíjet na druhých."

"Dwighta nech na pokoji. Ten je aspoň férovej." zavrčí naštvaně a sjede Alexe nasupeným pohledem. "Nic ti do něj a do mě není. Nemám jediný důvod si na tobě něco vybíjet. Seš mi ukradenej, jasný? Nezajímáš mě a nemám chuť se s tebou vůbec bavit. Tak mě nech sakra na pokoji. Arogantních kreténů mám dost i bez tebe." stočí pohled z okénka.

Kluci vepředu se po sobě zmateně podívají. Takhle Davida neznají.

"Fajn, omlouvám se, i když vlastně vůbec netuším za co. Znám Dwighta líp než ty, ale jak myslíš. Každej máme svůj názor. Omlouvám se i za to, že jsem ti celou cestu sloužil jako polštář. Martine, vysadíš mě u metra? Nebudu tady zbytečně čeřit vodu a kazit vzduch." stáhne rty do úzké linky a upře pohled před sebe do prázdna. Nechápe to.

"Ježíš, nechte toho. Oba dva." okřikne je Kuba. "Jestli máte nějaký problém, tak si ho vyřešte mimo tohle auto. Fakt to nemám chuť poslouchat. Vždyť to byly tak pěkný dva dny, tak si to nekažte." zavrtí nechápavě hlavou.

Martin to přejde mlčením a Vojta taky ani nepípne. David nespustí pohled z venkovní ubíhající krajiny. Necítí se dobře a už vůbec nechce kazit zážitky ostatním. "Sorry."

Promne si spánky. "Omlouvám se všem. Měl jsem vypadnout hned ráno. Nekazil bych vám den." Omluvně se usměje. "Davide, ať už jsem ti udělal cokoliv, tak se upřímně omlouvám. Ještě jednou se zopakuji, když řeknu, že si toho moc nevybavuju. Ráno jsem měl opravdu žhavou schůzku se svým obsahem žaludku a nemyslelo mi to."

Vojta mávne rukou. "Ty nic nekazíš. To tady mistr protiva. Sakra, Davide, co je to s tebou?" osopí se na něj.

David upře pohled na Vojtěcha. "Do toho ti absolutně nic není." Alexe okázale ignoruje. Nestojí o prázdné omluvy. "Martine, prosím tě, vysaď mě tady. Ještě si něco vyřídím. Kdyby to šlo, tak bágl si vyzvednu zítra v baru jo?"

Martin přikývne. "Jasně. To nebude problém. Nechám ti věci u Kamila. Hele, a jsi v pohodě? Je to tady ještě kus…."

"Pohoda, něco tu potřebuju, tak sem pak nebudu muset jezdit spešl. Dík."

Jakmile se za Davidem zavřou dveře a Martin se zase zařadí do provozu, ozve se zase Kuba. "Něco se mu stalo. Určitě, takhle se nikdy nechová. Hele, nevíte někdo, co s tím Dwightem bylo? Mně přišli celkem v pohodě, když se loučili."

Povzdychne si. Začíná mít podezření, že za to opravdu může on. Že to byl David, s kým byl na seníku. A že to teď na plné čáře podělal. Nechtěl na něj být zlý. Jak měl ale dokázat, že to byl opravdu on? Číslo na něj neměl, aby se mohli střetnout a on by z něj nějak nenápadně vydoloval, co se vlastně doopravdy dělo. Jenže on by ho nechtěl ani vidět. To byla věc druhá. Alespoň se tak teď choval. Odepne si pás a přesune se na Davidovo místo, aby se zamyšleně opřel loktem o okýnko. "Dwight je dobrý manipulátor." odfrkne si jízlivě.

"Ty ho asi nemáš moc rád, co?" odtuší Kuba.

"Já nevím, ale mě přišel v pohodě. Jak se o Davida ráno staral, když mu bylo blbě. Ten toho taky musel vypít hodně. I když, tady na Vojtu nemá nikdo. Ještě ve tři ráno hulákal na celý ranč. Musel mi s ním pomáhat Roman, abychom ho vůbec nacpali do pokoje. Myslím, že Roman bude mít z tohohle víkendu trauma na celý život." uchechtne se.

"Hej, zas tak zlý to nebylo… aspoň myslím." podrbe se Vojta zmateně na hlavě. "Moc si z toho nepamatuju."

"Máme s Dwightem vykopanou pomyslnou válečnou sekyru. Trpíme se zřejmě jen kvůli Míšovi a nezabíjíme se navzájem čistě z estetických důvodů. Pro okolí by to nemusela být pěkná podívaná. Takže se z toho stalo vzájemné respektování se." ušklíbne se. "On je v pohodě, ale všechno má promyšlené dopředu." pokrčí rameny. "Taky si toho moc nevybavuju. Akorát jak jsem dopíjel flašku."

***