Nenáviď mě dnes - část devátá

Za další kapitolu poděkujte našemu novému betareadru Martinovi, který se nám dobrovolně upsal.

Držím mu palce, aby mu u oprav nevytekly nervy. :-)

Jelikož tu delší dobu nic nebylo, dnes máte kapitolu bez střihu uprostřed.

Voldy

Část devátá

---

***

Poskládal do auta svou rodinu a zaklapl kufr za poslední uloženou taškou. Ohlédnul se po Davidovi, který postával u dveří se zbytkem. Prohodí k rodině, aby vydrželi, a přejde k němu. Pohladí zamyšlenou tvář. "Kdyby něco, stačí se ozvat… Michal má na mě číslo. Cokoliv." usměje se. "Měj se tu hezky." natáhne se, aby mu vtiskl polibek na čelo. "Mějte se, lidi."

Přikývne. Nemá loučení rád. A takové už vůbec. "Kdybych věděl, že se se mnou budeš loučit takhle, tak tě nechám, aby ses na té oslavě hezky nudil." pousměje se, když ho zachytí za paži. "Pusa na čelo? To jsem tvá sestra?"

"Kdybych věděl, že to budeš chtít před ostatními jinak, tak to udělám." Zazubí se na něj, než si ho k sobě přitáhne a vtiskne mu pořádný polibek na rty. "Lepší? Je mi prominuto?"

"Mnohem lepší." přikývne spokojeně a olízne si rty. "Dík, žes mi dopoledne dělal chůvu." Ještě na chvíli si dovolí ten luxus nechat se obejmout. "Tak se měj krásně a hlavně dobře doražte, ano?" pousměje se a odstoupí.

"Nebylo nic příjemnějšího, než o tebe pečovat." Vrátí mu objetí a odstoupí. "Ozvu se ti, když zase přijedu. Pěknou cestu i vám." mrkne na něj, než se vydá zpátky do auta. Ještě si dovolí mávnutí, než se usadí na místo řidiče, a nastartuje.

David se s povzdechem otočí zpátky k domu a zamíří dovnitř. Dwight byl fajn. Nekoukal na něj skrz prsty jen proto, že se živí ukazováním svého těla. Ani nad ním obdivně neslintal jako všichni ostatní. Možná jen proto, že ho nemá na očích pořád. Že nežije tady. Usměje se na kluky a zapadne dovnitř. Měl by si dát kafe, ať se trošku probere. Ta kocovina ještě neodezněla.

Alex se pohodlně rozvalí na malém gauči v recepci hotelu. Zbytek se právě loučí s odjíždějícím Dwightem. Míša kolem něj před chvílí projel zpátky do pokoje s úsměvem na tváři, takže bylo vše v pořádku. Teď už jen počkat na zbytek. Vojtěch se ve svých plánech nějak sekl, protože byl stále zelený jak sedma. Vlastně ani neměl tušení, kde se teď nachází. Pohlédne na procházejícího Davida. "Chceš kafe?" Vlastně ani netušil, proč to řekl, ale on ho pít teď nechtěl a taky nechtěl urazit servírku, která mu ho donesla.

"Cože?" otočí se na něj David poněkud zmateně. Má pocit takové zvláštní ztráty. Zmatení po té noci a hlavně ránu na seníku, zmatení díky té příšerné díře v jeho paměti.

"Dostal jsem kafe bez objednání… a pít ho teď vážně nějak nechci. Vypadáš, že by sis ho dal, tak jen nabízím." pokrčí omluvně rameny. "Místa je tu taky dost."

"Vypadám, že bych si dal kafe?" zeptá se poněkud nevrle. "A na co ještě tak vypadám?" nadechne se, protože pociťuje silnou chuť vybouchnout.

"Prosím? Nezlob se, ale jen jsem ti slušně nabídl kafe, který pít stejně nebudu. Viděl jsem, že ti ráno nebylo dobře a stále ještě nevypadáš nejlíp, co se týče bledosti. Nestačilo by prostě odmítnout místo tohohle tónu?" Pozvedne obočí. Asi nepochopil, o co tady přesně jde. Proč na něj tak najednou vyjel. "Jestli se tě nějak dotknul, tak se omlouvám."

"Nech to být. Jsem zvyklej." otočí se k odchodu. "Zkus to kafe nabídnout někomu jinému. Nemám náladu."

Pokrčí rameny. Nebude se namáhat. Není Dwight. Ušklíbne se. Raději se zvedne, aby šel zjistit situaci o odjezdu. Kafe nechá ležet nedotčené na stolku. Jako prvního objeví Jakuba. "Kubo? Máš někde svého přítele? Nebo… víš něco o odjezdu?"

Kuba se na něj otočí. Ještě je spíš do zelena, než aby měl přirozenou barvu. "Co? Jo, no… říkal něco kolem pátý. Lítá někde s foťákem, chtěl si ještě nafotit ranč."

"Dík." kývne na něj a odporoučí se alespoň na terasu. Venku krásně svítí sluníčko. Je to příjemná změna. Jaro bylo v plném proudu, všechno kvetlo a hrálo barvami. Užíval si to, když se do teď díval jen na písek a skály.

David zamíří k seníku. Nějak ho to tam táhne. Musí si to tam ještě pořádně prohlédnout. Dwight to určitě nebyl. S ním tu noc nestrávil, ale s kým sakra? Zastaví se před budovou a na chvíli zaváhá. Možná to zas tak dobrý nápad není.

Pohledem zabloudí k budově, ze které ráno utekl jako nachytaný zloděj. I když tedy měl jiné starosti se svým obsahem žaludku než s nějakým lupem. V hlavě mu rezonuje jediná otázka. Vzal to už stokrát vylučovací metodou a pořád nemohl přijít na to, kdo s ním na seně byl. Martin s Kubou byli jasně ze hry ven. David byl s Dwightem. Motýlek… Michael? Zavrtí hlavou. Nevěděl proč, ale toho kluka vyřadil ze seznamu téměř ihned. Vojtěch? No… možná by to i odpovídalo. Povzdychne si. Opře si lokty o kolena a do dlaní složí hlavu.

Když vejde dovnitř, musí se uchechtnout. Vypadá to tu jak po boji. S kým tu sakra co dělal. Zamyšleně vrazí ruce do kapes, se zamračením vytáhne řetízek s přívěskem. Vybavuje si, že ho tu našel ráno. Ale komu patří? Ztratil ho tu ten, co tu s ním byl? Nebo někdo jiný? Na seník jistě chodilo víc lidí. Sevře řetízek v dlani. Nechá si ho. Odnese ho spravit, protože je přetržený, a bude ho nosit jako talisman, aby už nikdy nechlastal.

Zvedne se. Nemůže tady tak nečinně sedět. Vydá se ke konírně, aby omrkl místní koníky. Je podivně zmatený a rozbolavěný. Mohla za to snad ta svatba? Všichni byli šťastní, nějak se to do něj muselo promítnout. Jen se to smíchalo se špatným kufrem nálad, které v sobě měl.

Martin právě hrabe z tašky vhodnější objektiv, když si všimne přicházejícího Alexe. Říkal si, že si nafotí ještě koně a ranč jako celek. Bylo tu materiálu na focení hromada. "Ještě se procházíš, než odsud vypadneme?" Neotočí se na něj, místo toho zvedne foťák a nechá párkrát cvaknout uzávěrku.

"Moc myšlenek na klidné sezení na jednom místě." Možná měl jet přeci jen se Sárou. Vyhnul by se tomu všemu. Natáhne ruku k prvnímu koni, který zvědavě vykukuje. Nechá ho očichat svou dlaň, než pohladí hebkou kůži. Pousměje se.

Přikývne. "Jo, to znám. Víš, že tady Míša prvně seděl na koni? Ty fotky nic moc, ale zachytili atmosféru." pousměje se a uzávěra znovu cvakne. Tentokrát je objektiv foťáku namířený na Alexe. "Myslím, že Lex říkal něco v tom smyslu, že to zopakují. To víš, že oni tu zůstávají ne? Vrací se až příští víkend."

Zavrtí hlavou. "Neměli jsme moc možností mluvit. Odjel jsem ve spěchu a byl dlouho pryč." přišel o spoustu věcí. Věděl to. "A to jsem myslím zaslechl." Přitiskne svou tvář k frkajícímu koni, který do něj šťouchá. Přivře oči. "Nedivím se jim, kdybych mohl, tak tu taky zůstanu."

"Sám?" zeptá se Martin zvědavě, zatímco udělá ještě pár fotek Alexe s koněm. "Jezdíš?" zadívá se tázavě na Alexe a pak se podívá po stádu, které se tam pase. "Já jsem kdysi jezdíval, jako kluk. Skoro mě to láká zkusit znovu. Čas ještě máme, co říkáš? Že bychom kluky vytáhli na projížďku? Vážně bych si přál vidět Vojtu, jak se hrabe na nějakého koně."

"Jezdil jsem, ale koně jsem měl pod kapotou." usměje se. "Teď lítám. Počkej… to myslíš vážně? Ty vodníky? Chudáci koníci, nechtěl bych jim z hřívy vyčesávat zvratky." zazubí se. "Mám zvířata rád, jen si žádné nemůžu dovolit. Zbytečně by u mě trpělo."

"A co nějaký přítel? Taky by u tebe jen trpěl? Vyžaduje pozornosti a lásku stejně jako zvířátko. Někdy mnohem, mnohem víc. Jen se přítel zvládne i samostatně vyvenčit. To pes obvykle ne." zasměje se Martin pobaveně. "Hele, nepodceňuj je. Michael už vypadal celkem v pohodě. Kuba už dokonce jedl a nic nevyhodil. No a co se týče Vojtěcha. Přiznávám, že ten je poněkud slabší. Toho bych netahal, ale těm ostatním to jen prospěje." zazubí se. "Případně můžou zůstat na zemi a fotit. Půjčím jim nějaký horší foťák, který mě nebude tolik mrzet."

Neubrání se bolestnému šklebu. Rozhodl se. Určitě za jeho pocity mohla atmosféra tady. "Trpěl by stejně jako zvířátko. Ne-li víc. Bohužel. Ty bys na někoho čekal přes rok bez informací o něm? Klidně je vytáhni, pokud tady mají nějakého absolutně klidného a nenáročného koně."

"Když by mi za to stál, tak bych si počkal i ten rok. Nikdo neříká, že vztahy jsou jednoduché. A někdy je horší mít toho člověka hned vedle sebe a nemoct mu říct, co cítíš." pousměje se. "A navíc, zvířátko se nemůže rozhodnout, jestli s tebou bude nebo ne. Když už se k tomu rozhodne přítel, tak k tomu musí mít dobrý důvod." Pomalu odšroubuje objektiv a strčí zpátky do tašky. "Tak já skočím pro kluky. Počkáš tu, nebo jdeš se mnou?" sjede ho pohledem, jak se pořád mazlí s tím koněm. "No, nechám vás tu raději o samotě." rozesměje se a zamíří dovnitř, aby zburcoval kluky k vyjížďce.

"Dík. Počkám tady." pousměje se a raději zaboří obličej zpátky do jemné hřívy. Nechce to řešit. Je to příliš složité vysvětlování. Možná svou šanci opravdu již promarnil. Nechce dostat šanci až v důchodu. Býval jiný. Myslel jinak. Zřejmě stárnul, jak mu se smíchem potvrdila Sára. Musí se vzchopit. "Jsi krásný, víš to?" řekne nahlas a zahledí se do koňských očí. Má pocit, že mu to zvíře vidí až do žaludku, aniž by mu něco pověděl.

Obhlídka seníku nepřinesla Davidovi kýžený výsledek. Jen ještě větší zmatek v hlavě. Kdo to sakra byl? Ještě pořád cítil svůj konečník, jak na něm včera řádil. Ať už to byl kdokoliv. Zamíří zpátky na ranč oklikou kolem ohrad. Nemá chuť se s nikým bavit. Když odjel Dwight, tak už nemohl tyhle protivné myšlenky odsouvat. Je prostě děvka a když se opije, dá každému a ani neví komu. Skvělé.

Zapřemýšlí, jak moc by vadilo, kdyby si vyvedl tohohle koníka ven, ale neznal ani jeho jméno… raději počká na Martina a zbytek. Třeba budou vědět něco navíc. Nebo přijde někdo s nimi. Rukama jemně hladí koňský krk, kam až dosáhne, čelem se opírá o to koňské a sleduje velké oči, které na oplátku sledují jeho. Přijde mu to děsně roztomilé.

Všimne si, že u ohrad kdosi je. Nevěnuje mu pozornost do té doby, než se přiblíží. Zakleje, tohohle tu zrovna potkat nemusel. Chce se otočit, když ho na Alexovi cosi upoutá. Neví přesně, co to je. Možná způsob, jakým hladí toho koně.

Zírá na něj a vůbec si to neuvědomuje. Co to sakra je? Co je mu na tom tak zvláštně povědomého. Záblesk vzpomínky donutí udělat Davidův žaludek kotrmelec. Proč si sakra vybavuje to, jak ho ten chlap hladí? Vždyť jeho přece… zůstane na chvíli naprosto ztuhlý. Je tu nějaká šance, že se na seníku vyspal právě s ním? Večer se spolu bavili, to ano. A pili spolu. Ano. A dál si nevybavuje, jen takové zvláštně neurčité útržky.

Vycítí na sobě něčí pohled, ale dá si na čas s tím, než se otočí. Nechce si kazit mazlivou chvilkou s koněm jen proto, že ho někdo očumuje. Obzvlášť, když teď sám potřebuje tak trochu pomazlit. Pomalu natočí hlavu, aby zjistil, že na něj celkem zírá David. Zamračí se, než se odvrátí zpátky. Nemá na něj přece náladu. Nebo na cokoliv…

Nadechne se. Byl to on. Odcházel první. Když se přece vzbudil, už tam byl sám. On musí sakra vědět, s kým na tom seně byl. A teď ho prostě jen přehlíží a dělá, že nic. Jsi jen děvka, nic víc. Hračka na jednu noc. V hlavě naráz zazní vše, co kdy vyslechl od svých milenců, a udělá se mu zle, až se musí zachytit hrubě opracované klády sloužící jako část ohrady. "Do prdele…"

Zaslechne nadávku a ohlédne se zpátky. "Jsi v pohodě?" vylítne to z něj dřív, než se stihne nějak zastavit, ale když uvidí, jak najednou zavrávorá, udělá krok dopředu, než ho zastaví nenávistný pohled. Co udělal? Co proti němu ten kluk má?

Spraží ho pohledem. Jen ať se zkusí přiblížit. "Nestarej se." odsekne. Jak sakra mohl být tak pitomý. Opít se takovým způsobem. A ještě se vyspat s někým takovým. Zadoufá, že aspoň měli tolik rozumu, aby použili kondom. Některé střípky vzpomínek na tu noc se poskládají, ale ještě to pořád není dost. Vybavuje si jen útržky. Polibek, ten úplně první, ještě nejistý. Znovu se mu udělá zle. Takže se sesune raději do trávy, než by to s ním seklo doopravdy.

Nedbá toho, že byl odmítnut. Zřejmě mu není dobře. Je bledý i přes to svoje mračení. Propustí koňskou hlavu ze svého sevření a vydá se k němu celkem rázným krokem. Přidřepne před něj a uchopí ho za zápěstí. Prsty zkušeně a automaticky najdou celkem dost bušící tepnu. "Jedl jsi dneska něco?"

Ucukne. Zvedne k němu zprvu zmatený pohled, který rychle vystřídá ten rozčílený. "Nesahej na mě, jasný? Už nikdy na mě nesahej." vytrhne se mu. Co tím sakra sleduje? Teď bude předstírat zájem? Netuší a jen ho to mate.

"Cože? Mohl bys mi prosím tě vysvětlit, o co tady jde? Co proti mě máš? Nic jsem ti neudělal, pokud si dobře pamatuju chvíli, co jsem tě pozval na skleničku." Zamračí se. Zahledí se do bledé tváře jako by v ní hledal odpověď, ale ta je plná odporu.

"To víš zatraceně dobře sám." vstane, i když mu to dá hodně přemáhání. Zapře se o ohradu za sebou. "Jen další povrchní kretén." zamíří pryč. Už má toho výsměchu plné zuby. A to se mu tak strašně moc líbil. Má pocit, že bude znovu zvracet.

Zůstane zmateně hledět na vzdalující se záda. Řekl snad něco špatně? Udělal v noci něco, co si nepamatoval, a jemu to ublížilo? Vklouzne svými prsty do vlasů v nerozhodném gestu. Už aby byl doma. Dá si myšlenky dohromady a snad něco vyřeší. Tohle nemělo snad ani smysl, když byl citově tak v háji.

Prosmekne se kolem kluků dovnitř. Nikdo z nich ho nezastaví, když si všimnou jeho výrazu. Jen se po sobě kluci zmateně podívají.

***