Část třicátá

Odcvičil pod Lexovým drobnohledem a s občasnou výpomocí celou sestavu, jak se to společně naučili. Cvičili mlčky, sem tam to ticho narušilo hlasitější syknutí, když už šel příliš na sílu, ale nakonec to zvládl i přes bolest. "Potřebuju minimálně rychlou sprchu, protože v tomhle stavu přece nemůžu do postele." zafuní zmoženě, když se začne soukat do sedu. Měl toho momentálně plné zuby i přes to, že mu Lex slíbil sladkou odměnu. Ale jeho vnitřní já se tetelilo očekáváním.

Usměje se. "Jsi ten nejšikovnější a nejodvážnější." Jemně pohladí zpocené tělo. "Mám ti napustit vanu?" zeptá se, vtiskne polibek na zpocenou tvář. "Samozřejmě bych se k tobě přidal. Uvolníš se, osobně tě celého umyju, zabalím do osušky a pak udělám všechno, co ti na očích uvidím. Šlo by to?"

"Nemělo by to být spíš naopak?" pousměje se unaveně. Natáhne svou dlaň, aby pohladil Lexe po tváři. "Co společnou vanu v bublinkách s komplexní péčí pro oba?" Dlaní sjede na šíji, aby si ho k sobě přitáhnul. Takové malé polibky na tvář mu přestaly stačit.

---

"Kdepak. Dneska jen péče pro tebe. Po tom cvičení si ji zasloužíš. Chci, aby ses hezky uvolnil a odpočinul si. Chci tě dneska hýčkat. A dost bys mi to kazil, kdybys mi to chtěl oplácet." usměje se a přisaje se na Míšovy rty. "Nech mě tě rozmazlovat."

"Nelíbí se mi to ani trošku, ale co s tebou můžu dělat?" zavrní mu do rtů. Pousměje se. Mohl by si trochu pozlobit až v koupelně. "Odevzdám se tedy do tvých rukou a budu si to užívat." spokojeně se přitiskne na jeho tělo, i když Lex je stále oblečený. Prsty zamíří k drobným knoflíčkům, aby je mohl rozepnout.

"Nelíbí se ti, že bych tě rozmazloval? Kdo jsi a co jsi udělal s mou Myšičkou?" zasměje se. Sleduje Míšovy prsty, jak rozepínají knoflíčky. "Víš, že mě rozmazluješ tím, že se ode mě necháváš rozmazlovat."

Uchechtne se s pohledem upřeným na Lexovu košili. Chvatně odhalí ramena, aby se mohl sklonit a políbit kůži u ohbí krku. "A ty moc dobře víš, jak moc se mi to líbí." Přejede prsty přes odhalenou pokožku, doslova se k němu přitáhne. Nedbá svého zpoceného těla a přitiskne se na Lexův hrudník. S jemným polibkem spojí jejich rty. "Strašně moc jsi mi chyběl." špitne potichu s prsty zaklesnutými do Lexových boků.

"Blázínku, ty mně taky." pousměje se. Přitáhne si Míšu do klína a usadí se s ním na zemi. "V noci jsem bez tebe nemohl spát, pořád jsem přemýšlel nad tím, co asi děláš…" to, že si ho představoval v náručí Davida raději nezmiňuje. "Zítra si tě odvezu s sebou a všechno bude v pořádku."

"Měl jsem podobné myšlenky… Byl jsem bez tebe úplně nemožnej. Nechutnalo mi ani kafe, kakao nebo čaj. Pořád to… to je jedno. Už jsi tady." povzdychne si a zavrtá se obličejem do Lexova krku. "Už tě nikdy nenechám takhle odjet, i kdybych tě měl hledat na druhé straně světa." sevře ho svými pažemi. "Nepustím tě. Pojďme do té vany, už na to nebudeme myslet nebo bych třeba mohl plavat Vltavou pro šotka." zavyhrožuje naoko.

"Pořád co, Míšo?" zadívá se na něj tázavě. Pevně ho sevře v náručí. "Je mi to líto, lásko. Měl jsem rovnou… no, dát tomu drzounovi rovnou pěstí, tebe popadnout a rovnou si tě unést do Francie. I kdyby… kdybys o něj měl zájem, měl jsem bojovat a ne to vzdát. Jsi pro mě to nejdůležitější na světě, nemohl bych…" prsty se vpletou do lehce propocených vlasů. "Nedokázal bych se tě vzdát a zůstat při zdravém rozumu. Zešílel bych steskem." zašeptá. Nějak to na něj dolehlo. Celý ten týden, kdy přemítal nad tím, jestli je to mezi Míšou a Davidem vážné a jestli ho opustí. "Ne, že by to bylo povolení… ale… odpustil bych ti cokoliv."

Zavře víčka pevně k sobě. Paže sevře kolem Lexova těla. "Já bych tě nikdy vědomě nepodvedl. Neměl bych na to žaludek. To s Alexem… od začátku mě k tobě něco strašně táhlo, Lexi. Myslím, že to sám víš. Ale s Davidem bych nic mít nemohl. Už jen kvůli tomu, že jste kdysi byli milenci. Celkem často mi to mezi řečí připomíná." zašklebí se do Lexova ramene. "Jsi jen můj, Lexi, ty moc dobře víš, jak moc žárlím, kdykoliv kolem tebe jen někdo s úsměvem projde. Nedokázal bych to, tak moc mě má tvoje kouzlo v moci. Miluju jen tebe. Byl to hrozný pocit. Ležet ve tvé posteli a doufat, že přijedeš domů."

"V naší posteli, Míšo." opraví ho. "Doufal jsem, že už se tu cítíš doma. Ale asi je to těžké, protože ses přistěhoval a neměl jsi možnost tu něco změnit. Navíc tu bydlí s námi ještě Roman a to asi není úplně ideální, byť se zdá, že to nějakým způsobem funguje. Asi bychom si měli najít nějaké lepší bydlení. Až se moje drahá sestřička vrátí z toho svého dobrodružství, tak jí předně hodně upřímně poděkuju, že mi nechala na krku Bena a pak… víš, možná bych ti to měl říct. Už nějakou dobu si pohrávám s myšlenkou, s projektem… Už pracuju na plánech domu, který bych pro nás rád postavil. A ty bys navrhl interiéry. Prostě něco, na čem se budeme podílet oba, aby to byl opravdu domov nás obou."

Překvapeně se odtáhne z pevného objetí, které spolu vytvořili. Mlčky si prohlíží Lexovu tvář. Hledá nějaký náznak toho, že si z něj dělá legraci a přitom to vypadá, že to myslí naprosto vážně. "Lexi, nemáš teplotu?" sáhne mu zkušebně na čelo. Nemůže uvěřit tomu, co mu právě řekl. Určitě byl víc v šoku, když ho žádal o ruku, ale tohle k tomu nemělo moc daleko. Vlastně mu připadalo, že si srdce našlo vlastní rytmus a krev v žilách přestala téct.

"Já to myslím vážně, Míšo. Mám ty plány tady ve skříni. Pořád je předělávám, ale jestli je chceš vidět…" prsty jemně proběhnou vlasy a zastaví se na zátylku. "Nepředstavuju si nic moc velkého, maximálně jedno patro. Velká zahrada s terasou, prostorná ložnice a velká koupelna. Chtěl bych tam i pracovnu, klidně společnou, abychom mohli být pořád spolu a netahali práci do ložnice. Kuchyň… dost velkou, abychom… Myšičko, dá se vlastně nějak nakombinovat kuchyň, aby vyhovovala i tobě?" zeptá se, protože tohle ho zajímalo už dlouho.

"To by bylo…" nemá dostatek slov, jak by se vyjádřil z aktuálních pocitů. Převládá překvapení, ale mnohem silnější je ten magnet, který ho poutá k Lexovi. "Kuchyň…" vzpamatuje se. "Dá… ale je to hodně složité, aby to vyhovovalo i tobě. Ve většině případů je všechno snížené a udělané tak, abych pod určitý kus nábytku mohl zajet, ale… já myslím, že to nebude potřeba. Víš, že to zvládnu i v normální. Jen s podáním věcí z horních skříněk je to složitější…" začne překvapením plácat každou věc, která ho napadne.

"Hm, tak asi navrhnu pořádně velkou kuchyň a uděláme ji na půl. Jednu část pro mě a druhou pro tebe. Nebo bys radši kuchyně dvě?" pobaveně se zadívá do Míšových očí. "Máš jedinečnou šanci, aby sis navymýšlel, jak by se ti to líbilo. Všechno. Některé věci si budu muset ověřit, protože jsem ještě nikdy nenavrhoval dům, kde by měl bydlet i vozíčkář, ale jsem si jistý, že to spolu nějak vymyslíme. Jediné, co chci je, aby ses tam mohl cítit jako doma. Pořád… tak nějak cítím, že tady se tak necítíš. Jako bys tu byl jen na návštěvě."

"Zeptej se mě na to znovu až budeme sedět u stolu, protože teď mi to vůbec nemyslí. Určitě bych ti s tím mohl pomoct, nemám s tím problém." Potom přistiženě sklopí pohled. "Někdy máš asi pravdu. Když vás s Romanem pozoruji, tak jste to vy dva, kdo je tady doma. Já tu jsem doma, protože jsi tu i ty." pokrčí omluvně rameny. "Není to kvůli tomu, že by se mi tu nelíbilo, to určitě ne, líbí. Ale asi jsem tu trochu jako přistěhovalec, přišel jsem poslední. Promiň. Vlastně… i sousedi se tak na mě dívají." uculí se.

"Já si to uvědomuju. Doufal jsem, že snad časem, ale asi to chce prostě vlastní bydlení. Takové, na kterém se budeme podílet oba." pohladí Míšovu tvář. "Udělal bych pro tebe cokoliv na světě. Jsme spolu a já chci, aby ses vedle mě cítil co možná nejlíp. Postavíme si dům, ano?" pousměje se, lehce ukazováčkem přejede po lákavých rtech. "Jen pro nás dva. A Xitta. A… jak se stavíš k papouškům?" zeptá se s úsměvem.

"Už nejsem takový vetřelec jako na začátku… víš, než si Roman zvykl a přestal mít svoje narážky." usměje se. "K papouškům? Máš rád papoušky? Proč už to dávno nevím? Líbí se mi taková představa. Je to lákavé, ale… není to moc… velké?" potom se zarazí. Neuměl si vedle sebe představit nikoho jiného než Lexe a měl takovou otázku? Ale viděl to Lex podobně? Asi ano, když plánoval něco takového… "Miluju tě." vydechne prostě než se k němu zpátky přitiskne a spojí jejich rty.

Začíná pochybovat, že se dostanou do vany. Přitiskne se k Míšovým rtům a povolí uzdu vášni. Z původně celkem nevinného polibku se stane něco mnohem dravějšího. Dlaň automaticky doputuje do Míšových slabin, aby polaskal. A s úmyslem vzrušit. "Miluju tě. Jako nikdy nikoho jiného." vydechne, když se jejich rty na okamžik rozpojí a dostane možnost se řádně nadechnout. Vtiskne polibek na bradu, kousíček pod čelist a dovolí si ochutnat pokožku krku slanou potem. Týdenní absence milované bytosti umí s člověkem zamávat, o jeho touhách nemluvě.

Slabě zasténá pod Lexovými rty, které si dobývají svojí dominantní pozici na jeho přecitlivělém krku. Chybělo mu to. Dlaň v klíně působí přesně to, s jakým úmyslem se tam objevila. Rukama se přesune na Lexovo bříško, aby jej pohladil a sjel o kousek níž, k momentálně překážejícímu pásku. Zaujatý horkými rty, které ho intenzivně líbají a vzrušují se mu však nedaří pásek rozepnout. Tlumeně zavrčí.

"Problém?" zeptá se hlasem jemně podbarveným pobavením, zatímco rty jemně laská Míšův krk. Dlaněmi přejede po jeho pažích a jemně odtáhne jeho ruce. Do každé dlaně vtiskne polibek a přitom se tak zvláštně usměje. Prsty jemně pohladí zrudlou tvář. Volnou rukou rychle pásek rozepne.

"To bylo spiknutí…" konstatuje jen, ale myšlenkami už je zase někde jinde. Konkrétně pod opaskem. Prsty se zaháknou za lem kalhot, dotknou se jemných chloupků na podbřišku. Zip se mu podaří rozepnout ihned, stejně tak knoflíček. Odhalí lem spodního prádla a i když přes polibky nevidí, co dělá, jasně cítí, že Lexovo tělo odpovídá na společné činy. Chtivé prsty zajedou až pod tenkou látku prádla, aby uchopil vzrušení svého milence do svého sevření. Roztouženě se pod ním zavrtí.

"Konečně…" zavrní spokojeně do hebké pokožky krku. "Týden. Celý zatraceně dlouhý týden bez tebe." Vtiskne polibek na bradu a jazykem obtáhne konturu spodní čelisti. "Málem jsem zešílel." Odtáhne se jen na tak krátký okamžik, aby z obou stáhnul zbývající oblečení. Jemně uloží Míšu na koberec a skloní se nad ním, aby ho polaskal. "Sakra… na koberci radši ne." zarazí se. Vlastně tady se to nehodí vůbec. Touha je obrovská, ale riskovat spáleniny? A navíc, v dosahu žádné kondomy. Absolutně nepřipraven. "Lásko… musíme provést rychlý přesun."

"Měl jsem ten samý pocit, ale popravdě… já myslel na něco úplně jiného." vydoluje ze sebe. Zrychleně oddychuje a sleduje Lexovo počínání, když ho najednou zvedne zpátky do své náruče, aby ho položil na nerozestlanou postel.

"Na cos myslel?" zeptá se zvědavě, zatímco soustředěně olíbává Míšovu hruď i břicho. Dlaněmi lehce hladí, ale vyhýbá se klínu i bradavkám.

"Co myslíš? Měl jsem starost s tím, co budu dělat, když mě pošleš do háje." zachraptí. Vyhoupne se na lokty, aby lépe viděl a zároveň se mohl sám dotýkat.

Pousměje se a vtiskne Míšovi prudký polibek. "Tam bych tě nikdy neposlal. Ještě bys tam někde zapadnul." lehce zatlačí na jeho hruď, aby ho zase položil zpátky. Prsty lehce pohladí ramena. Když ho má takhle před sebou, nahého, konečně si ho může prohlédnout. "Vážně jsi pohubnul." prsty jemně přejedou přes bříško. Pak se skloní a vtiskne kousek nad pupík polibek. I tady kůže chutná slaně. Usměje se a provinile se na Míšu podívá. Tak moc mu chyběl. Kdyby se nebál, že ho Míša odmítne, už dávno by se vrátil, aby si ho odvezl s sebou. Nechápe, jak to bez něj mohl vydržet. Bez těch nádherných očí, které se na něj právě zvědavě upírají, bez poddajného těla, které má právě pod svýma ruka. "Miluju tě." vydechne tiše, aby si složil hlavu na Míšovu hruď v náhlém uvědomění, jaký je příšerný pitomec. Pevně ho sevře rukama.

"Někdy jsi vážně neskutečný." zašeptá pobaveně. Na provinilý pohled nereaguje, ví moc dobře, proč ho Lex nasadil. I tak moc si užívá veškerou péči, kterou mu věnují Lexovy rty i ruce. Pokud to jemu samotnému nevadí, nemusí se tím tolik zaobírat. Omotá svoje paže kolem Lexova těla, když se na něj položí. Pevně stiskne do své náruče. "Taky tě miluju, můj blázínku." pomazlí se s krátkými vlasy a hebkostí kůže na zátylku. "Už mi prosím nikdy takhle neutíkej. Ten vzkaz byl opravdu dobrý mučící nástroj." Nepřizná se, že ho stále ukrývá pod polštářem, jak ho v noci pročítal stále dokola a snažil se z něj něco vyčíst. Něco, co by mu řeklo mnohem víc.

"Omlouvám se," zašeptá do horké kůže Míšovy hrudi. "Už se to nebude opakovat. Slibuji." Vytáhne se výš, aby mohl políbit rty. "Jsem hrozný idiot."

"Nejsi idiot, kolikrát ti to mám opakovat? A neomlouvej se už prosím. Já na tom mám větší díl viny, to já bych tě měl prosit na kolenou o odpuštění. Ten idiot jsem tady já. A pořádnej." povzdychne si. Jemně se dotkne svými prsty Lexovy tváře, přejede palcem konturu rtů, fascinován tou linií. "Málo jsem si uvědomoval, o co bych mohl přijít." přitáhne si ho k sobě, spojí jejich rty. Hladově políbí. Vtiskne do toho polibku všechny své pocity.

"Myšičko…" zašeptá zmoženě do polibku. "Už se nikdy nelíbej s nikým jiným. Nikdy." zavrní, když si ho Míša přitáhne blíž. Asi je až moc žárlivý. Jemně sjede dlaněmi po Míšově těle. "Jsi jenom můj."