Část třicátá první

"Mám ten samý majetnický pocit. Zakaž všem, kteří se k tobě přiblíží, aby neměli tendence sahat ti na zadek nebo kamkoliv jinak. Nebo tě líbat." zavrní, rukama sjede na Lexovy půlky a jemně je stiskne. Svými rty neopouští ty druhé a během mluvení jim věnuje motýlí doteky. "Já jsem totiž příšerný žárlivec a dostávám k tomu každou chvíli podněty."

"To asi nebude úplně jednoduché, ale udělám pro to maximum. Někomu je strašně těžké vysvětlit, aby držel svoje ruce dál. Ale vždycky jim to nakonec vysvětlím." zavrní spokojeně, Míšova pozornost mu dělá dobře.

Trochu se zavrtí, přejede rukama přes Lexovy hýždě na boky a záda a zase zpátky. Líbí se mu, když jsou takhle spolu. "To doufám, protože jinak budu strašný morous." uculí se. "Jsem rád, že jsme si to ujasnili. Ale teď bychom se mohli věnovat ještě příjemnější činnosti." zašeptá.

---

"To bychom nejen mohli, ale i měli." pousměje se. Jemně zachytí Míšovu ruku, vtiskne do dlaně polibek a s úsměvem ji nasměruje do svého klína. "Strašně moc tě chci, Myšičko. Celý týden jsem myslel jen na tebe..." zavrní do jeho ucha a jazykem zlehka sklouzne po linii krku.

Návalem vzrušení mu přejede mráz po zádech. Přivře oči, polaská vzrušený úd a vychutná si tu horkost v dlani. "Chci tě…hmm… chci tě cítit v puse." zavrní Lexovi do ucha, když ho jemně olízne jazykem.

Pousměje se a lehce přejede jazykem oblíbené místečko na Míšově krku. "Cokoliv si jen budeš přát." vtiskne polibek na klíční kost a vytáhne se výš, aby se přisál na rty a prudce je políbil.

Spokojeně se na Lexe přetočí, pousměje se do jeho rtů, když si vyměňují pozice. Miluje tyhle chvíle, kdy mu Lex neodporuje. Pomalu se vydá na cestu po milovaném těle, aby nezapomněl dát polibek na každý kousek kůže. O chvíli déle se zdrží na bradavkách, pupík hravě projede jazykem. Laškovně se zakousne do stehna, rukama si je lehce oddálí od sebe, aby měl snazší přístup. Dnes žádné dlouhé hraní. Špičkou jazyka obkrouží vrchol vzrušeného údu, který se před ním tyčí. Až teprve potom mu dojde, že sám není vzrušený tak moc, jako bývá obvykle. Na nanosekundu se zasekne, ale ihned to zaplaší. Ta intenzívní stimulace ještě přijde.

Pohodlně se uvelebí a spokojeně vydechne. V tomhle má Míša rozhodně obrovskou jistotu a ví dobře, jak Lexovi tímhle dokonale pomotat všechny myšlenky v hlavě. "Myšičko…" dlaň jemně vklouzne do Míšových vlasů, polaská temeno.

"Hmm?" mrkne na něj, ale nepouští jej ze svého sevření, zvedne se, aby mu lépe viděl do tváře, rukou pomalu zpracovává vzrušený úd. Nakloní hlavu trochu do strany a spokojeně se pousměje.

"Jen jsem chtěl říct…" nadechne se. "Že máš neuvěřitelně šikovný jazyk." Prsty jemně pohladí zrudlou tvář.

S přivřením očí se opře do dlaně, která ho pohladí po tváři. Znovu se usměje než se skloní zpátky. "A ty mě zase neuvěřitelně chutnáš." odvětí nakřáplým hlasem. Miluje, když tohle může dělat. Když může svého partnera uspokojit. Sjede svou dlaní do svého klína, aby si porovnal zvadlý úd. S tichým povzdychem si zakáže panikařit. Chce se soustředit na Lexe.

Všimne si Míšova zaváhání. Nadzvedne se na loktech, aby na něj viděl. "Něco se děje?" zeptá se a starostlivě se na něj zadívá.

Zavrtí hlavou. Copak je to z něj tak očividné? "Vůbec nic." usměje se, propustí Lexe ze svého sevření. Ústy sjede o kousek níž, prsty polaská varlata. Nadšeně vítal to, že jsou zase spolu, ale vlastní tělo zrazovalo v nejméně vhodnou chvíli.

"Určitě?" vydechne prudčeji, než měl v úmyslu. Snaží se udržet myšlenku, ale to jde s Míšovými hbitými prsty špatně. "Jsi nějaký… ztuhlý."

Nepohodolně se zavrtí. Lex to určitě nemyslel jako dvojsmysl, ale pro něj to bylo jako kladívkem na hlavičku hřebíku. Určitě nebyl ztuhlý tak, jak by chtěl. A umocnil si to tím, jak se naštval na vlastní tělo. "Jsem v pořádku." zalže, i když nerad. "A neruš, mám tady nějakou prácičku." zamrmlá si pod nosem s lehkým úsměvem. Jeho problém teď nemůže vyjít najevo. Zbláznil by se.

"Dobře, promiň." usměje se a zvedne dlaně v obraném gestu. "Už jsem hodný a plně v tvých rukách."

Spokojeně se usměje. "Hodný Lexík." vtiskne drobný polibek na podbřišek, prsty přejede úžlabinou tvořenou ohybem pokrčené nohy. Líbí se mu, když ho má takhle obnaženého před sebou. Skousne si ret. Nebude to řešit, prostě si užije tuhle chvíli trochu jinak než obvykle. Zavrtí se, aby se dostal do pohodlnější polohy, bokem se natiskne na Lexovu nohu a vezme ho do úst celého, v prstech citlivou kůžičku varlat. Tenhle pocit mu nikdo nevezme.

Zasténá rozkoší, prsty zatne do látky prostěradla. Měl v úmyslu namítnout, že se mu oslovení Lexík ani trošku nelíbí a že pro blaho všech by se nemělo používat. Tahle myšlenka mu ale uteče ještě společně s dalšími.

Zavrní spokojeností, když se jeho úmysly neminou účinkem. Jeho citlivost na jakýkoliv Lexův dotyk na jeho těle je odměněna tím, že Lex takhle citlivě reaguje i na něj. Sjede svými prsty na hráz, lehce zatlačí. Palcem promasíruje vstup do Lexova těla, ale netlačí. Jen si tak jemně hraje. Nedělal to příliš často, ale věděl, jak citlivě na tenhle dotek jeho milenec reaguje. Nechá své prsty hrát si, zatímco svými ústy zpracovává tvrdost údu blížícího se na vrchol.

Zasténá. Míša možná neměl kdysi takovou jistotu, za to teď ví přesně kam sáhnout a jak se dotknout, aby Lexe nutil šílet. A rozhodně mu to jde zatraceně skvěle. Už nějakou dobu je Lexův mozek ve stavu vypnuto a zajišťuje jen naprosto nezbytné funkce. Po tom týdnu, kdy se klepal strachy, že by ho Míša mohl opustit, je jen příjemné vše zapomenout a užívat si jeho laskání. Zalapá po dechu, když už je toho na něj najednou až moc. Prsty sevře prostěradlo, až klouby zbělají, a s tichým zavrčením se udělá přímo do Míšových hříšně šikovných úst.

Nenechá uniknout ani kapičku z Lexova vyvrcholení. Ještě několikrát zapumpuje rukou, aby z něj dostal úplně všechno. Propustí ho ze svého sevření i ze svých úst. Pečlivě očistí. Vtiskne drobný polibek na stehno, na které následně položí svojí hlavu. Dlaň rozprostře po Lexově podbřišku, aby ho začal v uklidňujícím tempu jemně hladit. Svůj pohled upře na Lexův uvolněný obličej. V mysli se však snaží zmobilizovat všechny své buňky, aby mu pomohly od ponížení, které za chvíli přijde. A které nechtěl, aby přišlo. Sjede rukou do klína v očekávání, že se jeho problém umoudří.

Několika výdechy a nádechy trošku uklidní ten chaos, který v něm díky Míšově počínání zavládl. Zachytí Míšovu ruku, která mu rejdí v oblasti podbřišku a proplete prsty s jeho. "Myško, dej mi chviličku, ať se trošku vzpamatuju."

"Hm?" přistiženě sebou zavrtí. Měl by jít s pravdou ven, než to bude ještě horší. Jenže jak na to? Říct, že se mu nepostavil? To by bylo dost zavádějící, když ještě před chvílí měl erekci. V mysli zatápe po injekčních stříkačkách, které zřejmě zůstaly doma u rodičů. Nepotřeboval je takovou dobu, byly to roky, proč by je s sebou tahal? Zavře oči a pokusí se zklidnit svoje zběsilé srdce. Nevědomky stiskne Lexovu dlaň o trochu pevněji.

"Lásko?" zadívá se na něj a pomalu se nadzvedne na loktech. "Vážně je všechno v pořádku? Zdáš se mi nějaký přepadlý." jemně pohladí prsty ty jeho. "Pojď sem ke mně."

Zavrtí hlavou, rukou se zachytí Lexova stehna. "Mně se tady líbí." Nechce nahoru. Stačil by jediný pohled či dotek a hned by bylo všechno jasné. A to nechtěl. Styděl se a nenáviděl svoje tělo za podlost, kterou mu způsobilo. Zrovna dnes. Dnes, kdy mělo být všechno v naprostém pořádku.

"Opravdu?" zadívá se na něj tázavě. "Víc, než být tady vedle mě?" Opatrně se posadí a jemně přejede po Míšových vlasech. "Pojď ke mně, ať ti můžu oplatit tvou péči, ano?"

Rezignuje. Raději to nebude dělat horší než už to bylo. Pomalu se vysouká do sedu vedle Lexe a zadívá se mu do tváře. Volnou paži nechá spadnout do svého klína. Trochu nemotorně se natáhne pro polibek. Je dospělý a místo toho, aby se svému problému postavil čelem, tápe jako ryba na suchu.

Odpoví na Míšův polibek. Jemně pohladí tvář a přejede dlaní až na hruď. "Copak je to s tebou?" dívá se na něj. Míša se tváří divně, je divně ztuhlý. Křečovitý. Nechápe, co se mohlo stát, že je takový. "Myšičko, copak je?"

Sklopí pohled k dlani, která ho jemně hladí. Měl by to říct, ale taková věc se mu neříká zrovna snadno. Svou najednou chladnou dlaní uchopí tu Lexovu, která ho do teď konejšivě hladila a položí si ji do svého klína. "Hlavně mi nedovol utéct do koupelny." uchechtne se zoufale.

Nechápavě se na něj podívá, než ucítí pod svou dlaní Míšův ochablý penis. Pousměje se, přitáhne si ho do náručí. "Šílíš, beze mě do koupelny? Zapomeň!" zavrtí hlavou. Natáhne se, aby přes ně přetáhl deku a uloží se i s Míšou do postele. "Stejně se mi teď nikam nechce." zatímco si ho jednou paží pevně tiskne k sobě, druhou mu jemně prohrabuje vlasy. "Všechno to bylo dneska takové náročné. A ještě jsem tě nutil cvičit. Měli bychom si oba odpočinout. Koupelna určitě nikam neuteče."

Sevře prsty deku, kterou přes ně Lex přehodil. "Ty to nechápeš. Nestalo se mi to od doby, co… jsem s tebou." hlesne tiše. "Já se tak strašně nenávidím. Kdybych to nepodceňoval, tak se to nemuselo stát, měl bych tady ty zpropadený léky a…" opře si čelo o Lexovo rameno a sevře víčka pevně k sobě. Proč to pokaždé musel rozebírat? Lex to tak pěkně uhrál a on se v tom ještě rýpe. Zřejmě to bylo podmíněné tím, že se o tom kromě doktorů s nikým jiným nebavil. Nevěděl to přesně.

Povzdychne si a Míšu přitiskne těsněji k sobě. "Léky, Myško? Cos přesně měl podcenit?" prohrábne jeho vlasy a pak položí dlaň jemně na rameno. "Podívej se na mě, ano?" počká, než k němu Míša váhavě zvedne pohled. "O nic nejde, lásko. Jsi jen přetažený a unavený. Týden jsem tě nechával v nejistotě, jak to s námi bude. A ještě jsem tě teď unavil tím cvičením. Vím, jak je to pro tebe vyčerpávající. Vím, jak to na tebe působí. A když si tohle všechno sečteš, tak se vůbec nedivím… Ničemu. Než se začneš děsit a panikařit, tak co se zkusit prospat, ano? Budu tu s tebou a budu tě klidně mazlit až do rána." vtiskne jemný polibek na rty.

"Mám takový injekce a léky… někteří vozíčkáři to používají, aby měli erekci… Je to jak krabička poslední záchrany." špitne poníženě. Vypadalo to, že se s tím smířil, ale před Lexem? "Nechci spát, zase mi utečeš. Lexi… nezlob se na mě prosím." Vtiskne svůj obličej do Lexova krku, potřebuje se trochu schovat. Zřejmě má pravdu v tom, že na něj všechno nyní dolehlo a to cvičení to úplně dorazilo.

"Nebuď hlupáček, já už ti nikam neuteču. Slibuju. A rozhodně se na tebe nemám důvod zlobit." jemně a soustředěně ho hladí po zádech. "Ty žádné léky ani injekce nepotřebuješ, věř mi. Jen toho bylo najednou moc. Myšičko, no tak. Odpočineš si a uvidíš, že to bude lepší. Slibuju, že se od tebe ani nehnu. Budu s tebou pořád. Ani na záchod beze mě nebudeš moct. A to se ti určitě líbit moc nebude." pousměje se a vtiskne polibek do vlasů.

Proti své zostuzené vůli se uchechtne. "Ne, to máš pravdu, že se mi to moc líbit nebude." Pomalu se začne uklidňovat, ale stále uvnitř cítí, že to není ono. Doslova si ustele na Lexovi, když začne hledat pohodlnou pozici. "Kdykoliv se hneš, tak o tom budu vědět. I za cenu toho, že se zítra nehnu. A jestli budeš chtít vařit, tak si musíš vzít svoje klíště sebou. Víš jak rádo ti pije krev." uculí se do příjemně teplého hrudníku.

"To jsem si to teda zavařil." pousměje se a nepřestává hladit Míšova záda. "Víš, že tohle je taky moc fajn? Je příjemné být zase u tebe, s tebou… pod tebou. Ale máš docela špičaté kosti, víš o tom vůbec?" pousměje se pobaveně. "Polib mě."